Černý panter Serge Nubret (VII.)

Nubretova zášť a zatrpklost vůči bratrům Weiderovým byla i po čtyřiceti letech tak silná, že ho vedla až k dosti paranoidním prohlášením. Řekl například, že má strach vrátit se někdy do Spojených států a vystavit se zákeřnostem weiderovského klanu. Na internetovém fóru Planète Muscle čteme tyto jeho podivné (ne-li šílené) výroky: "Jediné, co by mi mohli udělat, je, že jestli někdy pojedu do Ameriky, dají mi do kufru zakázané látky, aby mě zkompromitovali. Proto jsem k tomuto tématu před časem řekl, že už možná do Spojených států nikdy nepojedu, leda že by se paní Clintonová stala prezidentkou." ¹

Rozvíjel podivnou teorii o spiknutí, za jehož oběť se považoval, a dělal ze sebe tak trochu "muže, který věděl příliš mnoho". ² Vezmeme-li v úvahu dravost a ambicióznost bratrů Weiderových, lze postoji "černého pantera" rozumět (samozřejmě až na tu paranoiu). Některá svědectví potvrzují obrázek Nubreta jako prvního, kdo se vládě weiderovského spolku vzbouřil a vymezil se proti pletichám jeho dvou šéfů. Jenže Nubret sice neustále kritizoval způsob, jakým Ben a Joe vedli IFBB, ale John D. Fair v knize Muscletown USA uvádí, že se od nich jakožto prezident WABBA ve způsobu řízení své vlastní federace ani trochu nelišil. I on se údajně choval jako manipulátor a využíval WABBA ke svým účelům. Zde je přesné vyjádření Johna D. Faira: "Prezidentem WABBA byl sice Heidestam, ale nad ním měl kontrolu Nubret. Zlom jejich spojenectví nastal na Mistrovství světa WABBA 1983 ve Švýcarsku. Byl to skandál, Heidenstam prohlašoval, že soutěž 'ovládli Serge Nubret a jeho žena'. Nubret zmanipuloval výsledky v profesionální kategorii ve svůj prospěch za použití 'nejhorších weiderovských metod'. Podobnou fraškou bylo setkání národních zástupců WABBA, na kterém se většinu času dohadovali o peníze! ³ Hodnocení Oscara Heidenstama bychom sice měli brát s rezervou, ale faktem zůstává, že představa jakéhosi čestného chrabrého rytíře, za něhož se Serge Nubret s oblibou vydával, dostává další velkou trhlinu.

Můžeme se tedy ptát: Nešlo Nubretovi, který se prohlašoval za ochránce černochů, zástupce sportovců a bojovníka proti mafiánským metodám Weiderů, především o sebe sama? Není to tak černobílé. Mohli bychom říct, že byl při snaze o dosažení svých cílů hnán chorobnou ctižádostivostí a střetl se přitom se světem kulturistiky sevřeným předsudky a hlavně vládou klanu Weiderů. V nelítostném boji, který musel v tomto prostředí vést, aby si mohl také urvat svůj díl, upozorňoval na ty nejhorší, avšak reálné aspekty profesionálního bodybuildingu, který je skrz na skrz prorostlý touhou po moci a penězích.

Závěr

Chtěl jsem zde představit Serge Nubreta jako muže mnoha tváří. Tento medailonek má být jistou protiváhou svatému obrázku, který můžeme mít tendenci si o Nubretovi hlavně po jeho smrti vytvořit. Byl to vynikající sportovec se zářivou kariérou, ale měl i některé problematické, nebo alespoň iritující vlastnosti a sklony.

Kritiku zaslouží zejména jeho pokrytecký postoj k užívání anabolik v době, kdy jiní sportovci jeho generace již jejich užívání dávno přiznali. Propracované argumenty, jimiž dokazoval, že nikdy nedopoval, byly opravdu k smíchu. Lze ovšem namítnout, že si jen osvojil přístup, který je ve světě kulturistiky, když jde o steroidy, běžný - všechno vždy popírat. Budiž. Zneklidňující byl také Serge Nubret, když se s oblibou stylizoval do role mystického mudrce a své myšlenkové výplody prezentoval jako filosofická moudra, která však byla ve skutečnosti spíše na úrovni hospodských průpovídek.

Nepříjemné bylo také jeho přebujelé ego a s tím spojený nedostatek skromnosti, což se promítlo do jeho napjatých vztahů s Benem Weiderem a Arnoldem Schwarzeneggerem. Jeho přílišná hrdost ho někdy vedla k tomu, že si chtěl dokázat svou nadřazenost nevhodným způsobem. ⁴ Opět je možné namítnout, a souhlasil bych, že pro člověka s postavou řeckého boha, za niž byl oceněn takovým množstvím trofejí, musí být těžké zachovat si odstup. A není nakonec nedostatek skromnosti a přeceňování sebe sama ve světě kulturistiky tím nejběžnějším úkazem? Možná. Ale co říct o jeho zatrpklosti vůči Weiderům a "rakouskému silákovi"? Lze pochopit Nubretovo naštvání, že se proti němu spikli, aby si upevnili svou moc ve světě kulturistiky. Ale když čteme jeho knihu či příspěvky na internetu, máme občas pocit, že více než zloba ho poháněla závist. Jeho střet s vedením IFBB nebyl prost postranních úmyslů, za nimiž stála jeho chorobná ctižádost. Ta se někdy projevovala stejnými způsoby, jaké odhalil a tolik kritizoval u svých amerických protivníků. Na obrázku, jejž jsem zde o Sergi Nubretovi vykreslil, tedy vidíme několik drobných šrámů, které dohromady nejsou nijak zásadní, ale nemohl jsem je zamlčet, jinak bych i já vytvořil jen další zbytečný svatý obrázek.

Chtěl bych však ze všeho nejvíce vyzdvihnout především ohromného kulturistu s neuvěřitelnou postavou dokonalých proporcí. Tento výjimečný sportovec má na svém kontě úžasný seznam vítězství - šestkrát se stal mistrem světa a čtyřikrát se zúčastnil finále Mr. Olympia. Byl to muž s velkým srdcem, který neustále, v posilovně i na internetu, štědře a trpělivě udílel rady a povzbuzoval budoucí kulturisty. Jakožto černošský sportovec byl v 60. a 70. letech vzorem pro mnoho mladých nejen ve Francii, ale také ve francouzských zámořských územích od Guadeloupu přes Martinik až po Réunion. Velký kulturista Serge Nubret byl jistě inspirací až do své poslední chvíle, protože než upadl do kómatu, pravidelně v posilovně trénoval. Vždyť i ve své knize napsal: "Jsem přesvědčen, jsem si naprosto jistý, že jsem se jako kulturista narodil. I když jsem se jím stal až tím, co jsem dělal. A zůstanu jím až do smrti." Můžeme říct, že svému slibu dostál. Tak sbohem, "pantere"!

Poznámky:

¹ Internetové fórum Planète Muscle, 9. listopadu 2006.

² Film Alfreda Hitchcocka z roku 1956.

³ FAIR, J. D. Muscletown USA: Bob Hoffman and the manly culture of York barbell, str. 356.

⁴ Ve své knize například napsal: "Právě jsem oslavil šedesátiny a nikdy jsem nebyl poražen. Nepřičítá se tomu však žádná velká hodnota, protože když já porazím protivníka, není to pro nikoho vzhledem k mé jasné fyzické převaze žádným hrdinským činem. Ale pokud by se přihodilo, že by někdo porazil mě, představte si, jaké by to bylo ponížení!" Tento komentář nabývá specifického významu, když ho dáme do souvislosti s událostmi na Mr. Olympia 1975 a s nenávistí Serge Nubreta vůči Weiderům a Schwarzeneggerovi. Byl si jistý, že vyhraje; nebyl tedy "ponížen", když mu nejvyšší titul vyfoukli?