Mikrobiom (I.) - kontroverzní
cesta k vysněné postavě?

Zavřete oči a zapomeňte na vše, co jste doposud věděli o výživě. Možná lehce přeháním, ale zas ne tolik… Existuje nepřeberné množství stravovacích stylů, různých typů diet a výživových doporučení... Které jsou ale ty správné? Zajímá Vás, proč někdo může sníst téměř vše a nepřibere? Tak čtěte dále. Já Vám nyní přináším trochu jiný a nový pohled na toto téma podle aktuálních vědeckých poznatků a studií.

Staří Egypťané posílali své zemřelé na onen svět s orgány, které vkládali do čtyřech alabastrových nádob - tzv. kanop. Vložili do nich žaludek, střeva, játra a plíce. Byly to orgány, o nichž si mysleli, že budou v posmrtném životě potřeba. Mozek mezi ně nepatřil. Možná i my dělali dlouho stejnou chybu a podceňovali tak jeden náš velmi důležitý orgán - střeva.

Co je to mikrobiom

Lidské tělo je vlastně ekosystém obsahující bilióny malých obyvatel - bakterií (ale patří sem i méně prostudované viry, prvoci, helminti, houby a další). Na každou naši buňku připadne deset buněk bakteriálních (poslední výzkumy už jsou o něco umírněnější a udávají zhruba 1 - 1,3 bakteriálních buněk na každou naši buňku^13,14). Veškerá genetická informace zapsaná v DNA našich buněk čítá zhruba 23 tisíc genů, u bakterií v našem těle se jedná asi o 360násobek (podle jiných zdrojů jde přibližně o stonásobek). Nejvíce jich máme právě ve střevech, váží zde stejně jako náš mozek (někdy se také našim střevům "druhý mozek" přeneseně říká). Většinu jich ani neznáme, nedovedeme je vypěstovat na Petriho miskách, ale souhrnně je označujeme jako bakteriální mikrobiom.¹

V poslední době tento pojem dostává úplně nový význam hlavně díky pokrokům ve čtení genetické informace. Ukazuje se, že naše bakterie nás ovlivňují mnohem více, než jsme si doposud mysleli - náladu, imunitu, fungování mozku, trávení, syntézu vitamínů a mnoho dalšího. Věděli jste, že Japonci (na rozdíl od nás) dokáží trávit mořské řasy nori, do kterých se balí sushi? Ano, i oni za to vděčí svým střevním bakteriím.²

Využití v medicíně

Teď už víte, jak jsou pro nás bakterie důležité. Bez nich bychom tu nebyli. Navíc se nám s poznáním mikrobiomu otevírají nové možnosti pro léčbu mnoha autoimunitních chorob a možná i některých druhů rakoviny.³ Bakterie dokonce dokážou regulovat přenašeče v mozku (neurotransmitery), což by mohlo pomoci při terapii deprese a dalších psychiatrických onemocnění.^4,5 Je snad náhoda, že v chudých oblastech se špatnou hygienou, nedostatkem antibiotik (a tím i větší bakteriální rozmanitostí) je nižší výskyt civilizačních chorob?

Jedním z příkladů, kdy dojde k rozvratu našeho mikrobiomu, je i tzv. postantibiotická kolitida. Jde o porušení naší normální bakteriální flóry v trávicím traktu, kvůli čemuž může dojít k osídlení střeva bakterií Clostridium difficile a následnému zánětu. U oslabených a starších pacientů jsou následky většinou fatální. Jako léčba se podávají speciální antibiotika, která jsou však velmi drahá a mohou mít mnoho vedlejších účinků. Je tu však druhá možnost s 90% úspěšností (trojnásobná oproti antibiotikům) - fekální transplantace.⁶ Zřejmě jste o této metodě ještě neslyšeli, ale věřte, že nejde o nijak novou léčbu - první zmínka o ní pochází už ze 4. století z Číny. S výbornými výsledky se používá i v České republice. Pacientům se podá klystýr s obsahem stolice (a samozřejmě i bakteriemi), který mu daruje nejčastěji zdravý příbuzný. Je to levné, bez vedlejších účinků a hlavně to funguje. Možná teď kroutíte hlavou, ale co kdyby to byla Vaše poslední možnost?

Kontroverzní lék proti obezitě

A konečně se nyní dostáváme k našemu využití. Lékaři si také při fekálních transplantacích všimli, že jestliže hubený pacient dostane "nálož" bakterií od svého obézního příbuzného, začne přibírat na váze.⁷ V této studii šlo konkrétně o ženu, která trpěla již zmiňovaným zánětem střev. V rámci terapie lékaři nasadili několik typů antibiotik, ta však bohužel nezabrala. Jako další přišla na řadu fekální transplantace, kdy pacientka dostala střevní bakterie od své obézní 16leté dcery. V té době pacientka vážila 62 kg, transplantace infekci vyléčila, avšak o 16 měsíců později měla již o 34 kilogramů více, a to i přesto, že cvičila a dodržovala dietní program. Náhoda? To samé se prokázalo už před několika lety u myší, kde to fungovalo i opačně - obézní myš, jež dostane bakterie od svého hubeného kamaráda, začne hubnout. Vědci jsou nyní schopni s více než 80% jistotou poznat obézního člověka jen podle jeho bakterií.⁸ Popravdě těchto a podobných studií už je celá řada.

V poslední době také zjišťujeme, že nejde jen o složení bakterií v našich střevech, ale i o jejich vzájemné poměry. Posun v rovnováze mezi různými střevními bakteriemi bývá provázen výraznými změnami. Pokud například ve Vašich střevech přibude zástupců skupiny Firmicutes na úkor bakterií ze skupiny Bacteroidetes, zvýší se Váš sklon k obezitě.⁹ Je to proto, že bakterie mohou za to, jak trávíme naše jídlo a kolik živin jsme z něho schopni vstřebat.¹⁰ To je také jeden z důvodů, proč každý z nás reaguje na příjem stejného počtu kalorií trochu jinak - endomorfové začnou přibírat, i když na jídlo skoro jen pomyslí, zatímco ektomorfové jsou přesný opak. Určitě každý z nás má alespoň jednoho známého, který může sníst vše a nepřibere - co když za to vděčí právě svým bakteriím?

Letos v březnu odstartovala kontroverzní studie, kdy se obézním dobrovolníkům budou podávat tabletky, které obsahují zmraženou stolici (a v ní bakterie od zdravých a hubených lidí), nebo placebo.¹¹ Více než 12 týdnů se bude sledovat jakákoliv změna váhy, tělesná kompozice a mnoho dalších parametrů. Vzali byste si tabletku i Vy?

Postpaleo éra

Ačkoliv je mnoho různých přístupů k velmi rozšířenému paleo stravování, na jednom se všechny shodnou - naše lidské geny jsou adaptovány na dobu, kdy jsme ještě byli lovci a sběrači. Ano, zčásti mají pravdu, ale s čím zastánci paleo diety (a mnoho dalších) nepočítali, je mimo jiné právě mikrobiom. I když náš vlastní genom je celkem konzervativní, u bakterií je to přesně naopak. Obrazně řečeno - můžeme jít spát s určitým složením bakteriálního genomu v našem trávicím traktu a probudit se s úplně jiným.¹²

A teď to nejdůležitější - náš mikrobiom můžeme ovlivnit stravou. Tímto zjištěním se nám otevírají úplně nové možnosti z hlediska výživy. Nadchází doba personalizovaného stravování, kdy si snad už konečně uvědomíme, že každý člověk je unikátní (nejenom z hlediska složení naší bakteriální mikroflóry) a že každý z nás potřebuje individuální přístup.

---

Použitá literatura a zdroje:
1. Wikipedia contributors. "Microbiota." Wikipedia, The Free Encyclopedia. Wikipedia, The Free Encyclopedia, 12 May. 2016. Web. 13 May. 2016.
2. Hehemann, Jan-Hendrik, et al. "Transfer of carbohydrate-active enzymes from marine bacteria to Japanese gut microbiota." Nature 464.7290 (2010): 908-912.
3. Bull MJ, Plummer NT. Part 1: The Human Gut Microbiome in Health and Disease. Integrative Medicine: A Clinician’s Journal. 2014;13(6):17-22.
4. Translational Psychiatry (2016) 6, e774; doi:10.1038/tp.2016.42 Published online 5 April 2016.
5. Nature 526, 312-314 (15 October 2015) doi:10.1038/526312a
6. Wikipedia contributors. "Fecal bacteriotherapy." Wikipedia, The Free Encyclopedia. Wikipedia, The Free Encyclopedia, 25 Mar. 2016. Web. 13 May. 2016.
7. Alang N, Kelly CR. Weight gain after fecal microbiota transplantation. Open Forum Infect Dis 2015;2:ofv004. doi:10.1093/ofid/ofv004
8. Franzosa, Eric A. et al. “Identifying Personal Microbiomes Using Metagenomic Codes.” Proceedings of the National Academy of Sciences of the United States of America 112.22 (2015): E2930-E2938. PMC. Web. 13 May 2016.
9. Ley RE, Turnbaugh PJ, Klein S, Gordon JI. Microbial ecology: human gut microbes associated with obesity. Nature. 2006;444:1022-1023.
10. Turnbaugh PJ, Ley RE, Mahowald MA, Magrini V, Mardis ER, Gordon JI. An obesity-associated gut microbiome with increased capacity for energy harvest. Nature. 2006;444:1027-1031.
11. https://clinicaltrials.gov/ct2/show/study/NCT02530385
12. Turnbaugh PJ, Ridaura VK, Faith JJ, Rey FE, Knight R, Gordon JI. The effect of diet on the human gut microbiome: a metagenomic analysis in humanized gnotobiotic mice. Science translational medicine. 2009;1:6ra14.
13. Sender, Ron, Shai Fuchs, and Ron Milo. "Revised estimates for the number of human and bacteria cells in the body." bioRxiv (2016): 036103.
14. Sender, R. et al. (2016) Are We Really Vastly Outnumbered? Revisiting the Ratio of Bacterial to Host Cells in Humans. Cell 164: 337.

Diskuse k článku:

Reklama:

Před napsáním příspěvku nepřehlédněte pravidla diskusí. Děkujeme za jejich dodržování.