Petr mě a velkou část publika nepochybně zaujal svou originální volnou sestavou, kterou předváděl na písničku Mr. Boombastic od Shaggyho. Ale nebyla to jen hudba, co na něm zaujalo, byla to i výborná forma, se kterou se na pódiu prezentoval. Petr nebojácně stál vedle borců, kteří byli mnohdy o 2 hlavy vyšší než on, a přesto na pódiu nepřestával bojovat. Celkem na dosavadních šesti závodech čtyřikrát stál na bedně. Nejlepšího umístění pak dosáhl na letošním FFF Cupu, kde v mužích do 90 kg obsadil druhé místo.
Napadlo mě, že ho trochu vyzpovídám, jak se vlastně ke kulturistice dostal, co na to říkají jeho přátelé a rodina. Když jsem na něj pak čekal v kavárně kvůli rozhovoru, přišly mi od něj 2 zprávy - že dorazí o pár minut později kvůli dopravní zácpě a že se moc omlouvá. Napsal jsem mu, že kvůli tomu ještě nikdo neumřel a v klidu na něj počkám. Potěšilo mě, že projevil nevídanou slušnost, která se mezi lidmi pomalu vytrácí.
Celé tvoje jméno je Petr Tiep Bui?
Tiep je moje vietnamské jméno, ale jinak si nechávám říkat Petr Bui, je to lepší pro ty ostatní. Narodil jsem se ve Vietnamu, byl jsem tam 2 roky a 22 let žiju tady.
Jak jsi vysoký?
To nevím, já se radši neměřím. (smích)
Jak tě vůbec napadlo stát se kulturistou?
Už od mala rád koukám na akční filmy s Jackiem Chanem a Sylvesterem, takže jsem cvičil doma, pak jsem se nějak dostal do sklepního fitka a tam mě to začalo bavit, ale každý den jsem cvičil hrudník a ruce. Jednou tam měli zavřeno a dostal jsem se do městského fitka, tam mě to chytlo ještě víc. Byl tam trenér, který mi řekl, že bych to měl zkusit na soutěži. Já jsem si moc nevěřil, ale začal jsem řešit i stravu.
Do té doby jsi ji nijak neřešil?
Vůbec. Myslím si, že mám docela dobrou genetiku, protože mi rostou ruce a nohy v pohodě.
Koukal jsem, že jsi cvičil i s Borisem Oravou…
Toho jsem si vyhledal, protože je to tady u nás asi nejznámější naturál, tak jsem si říkal, že by mohl vědět, co se mnou, že by mi mohl poradit i bez toho dopingu, tak jsem si to vyzkoušel.
A jak ti seděl jeho trénink a rady?
Na začátku to bylo super, vyzkoušel jsem si něco nového a tréninky byly fajn. Akorát pak v objemu naše komunikace začala trochu upadat, takže další příprava už pro mě byla taková o ničem, ale to byla spíš moje chyba.
Kolik jsi vážil v objemu?
74 kg. Vždycky jsem si říkal, že po závodech zkusím podržet formu, ale zjistil jsem, že mi to opravdu moc nejde.
Jako že tě zláká sladké?
Přesně tak, já jsem strašně na sladké. Takové ty Kinder věcičky, to je pro mě. (smích) Jednou se k tomu možná dopracuji, abych odolával tomu sladkému a všemu, ale potřebuji mít několik těch sezón nebo víc zkušeností.
Takže jsi na závody shazoval 14 kg?
Jo, já blbec jsem ztratil sebevědomí, když jsem viděl těch 74 kg na váze, což bylo den po Vánocích, tak jsem šel do diety. Kousnul jsem se, ale ta dieta byla asi moc dlouhá, takže to nakonec bylo asi špatně.
Spíš ti tedy sedí krátká a ostřejší dieta než dlouhá a pozvolná?
Myslím si, že to je tak pro mě lepší.
Kolik jsi absolvoval závodů?
Celkem jich bylo šest. Na prvních závodech v
Kladně jsem byl čtvrtý, v České Lípě druhý, v Čelákovicích třetí, na mistrovství Čech letos jsem byl bohužel čtvrtý, ale naprosto oprávněně. Já jsem tam přišel nepřipravený, skoro jsem brečel i na pódiu, to všechno na mně bylo vidět.
Proč jsi byl nepřipravený?
V té době jsem ještě spolupracoval s Borisem a plánovali jsme hlavní formu na mistrovství Evropy, normálně bych si sáhnul do jídla a ubral si kalorie, ale jak jsme plánovali tu hlavní formu na Evropu, která byla až o měsíc později, tak jsem si řekl, že si nemůžu tak brzy sáhnout do jídla, jinak bych si úplně zastavil metabolismus, takže jsem tam přišel zalitý. Pak na mistrovství Čech už jsem spolupracoval s jiným trenérem (Ihumencevem Tymofijem) a zjistil jsem hodně nových informací. On na mě dohlížel každý den a ta forma už vyšla mnohem líp, tam jsem byl spokojenější a sebevědomější. Na MČR jsem byl třetí a na posledním závodě FFF Cup v Rakovníku jsem byl druhý. Na tu Evropu jsem nakonec nešel, protože mi trenéři řekli, ať tam nejdu, že i ti nejlepší z ČR se tam moc dobře neumisťují, ať to nasměruju na příští rok, abych nabral, zkvalitnil a víc vysekal.
Na co se teď chystáš?
Závodění mě baví, šel bych rád i na podzim, ale vím, že bych tam nepřišel s ničím novým, takže asi až příští rok. Objem mě moc nebaví, když jsem moc tlustý, teď pojedu spíš kvalitnější objem, jestli to vydržím.
Máš slabou vůli?
Vlastnil jsem potraviny a lidi mi ty sladkosti nosili přímo na pokladnu, takže i když jsem se té uličce se sladkým vyhýbal, tak oni mi to lidi nosili před obličej, musel jsem to vzít a namarkovat, takže to pro mě bylo těžké, ale kvůli tomuhle jsem zvolil ketogenní dietu, kvůli tomu, že se tam můžou ty tuky třeba o víkendu. Zkoušel jsem i vlny a každá ta dieta má své pro a proti, ideálně kdyby se to dalo skloubit.
Kam by ses jednou chtěl dostat v kulturistice?
Chtěl bych být úspěšný, abych získal respekt i od těch velkých obrů, ale to se jen tak nestane. Hlavně chci naturálně poznat svoje tělo, co nejvíc to půjde, a abych neměl objem a dietu moc odlišnou, aby mě to stále bavilo. Když jsem se cvičením začínal, tak jsem žádnou únavu necítil, a teď mezi objemem a dietou byla fakt brutální.
Co na to říká tvoje okolí, že děláš kulturistiku? Přeci jen to není u Asiatů úplně běžné, pokud to tak můžu říct.
O první přípravě jsem nikomu neříkal, jenom mamka to věděla, že hodně chodím do fitka, a říkala mi, ať už tam nechodím, že to je zbytečné, ať se s ní najím. Ona mě vždycky lákala jídlem, protože ráda vaří. Asi týden před závody mi řekla: "Takže až si odzávodíš, tak už končíš se cvičením?" Hodně mě to zklamalo.
Proč se jí to tak nezamlouvalo?
Jí mě bylo líto, že nejím kvůli té dietě. Na jednu stranu to chápu, ale v dietě mě to rozčilovalo, když mi říkala, ať se najím. Na svoje blízké jsem byl podrážděný, když si člověk uvědomí, že si to k někomu může dovolit, tak se nějak moc nehlídá. Kamarádi mi celkem fandí a to mi dělá velkou radost, někteří to nechápou, takže jsme se kvůli tomu přestali bavit, ale já zase nechápu je. Když to po prvních závodech zacinkalo a řekl jsem mamce svoje plány, tak mě začala podporovat a ta další příprava byla z její strany o hodně lepší, nelákala mě těmi jídly, a když už něco uvařila, tak to rychle schovala.
Jak trávíš svůj volný čas?
Snažím se to tělu trochu vrátit, uzdravit ho. Dieta to tělo dost ničí, takže mu dopřávám třeba saunu nebo bazén, když mám formu. (smích) Když jí nemám, tak se snažím chodit na procházky nebo na masáže.
Na Facebooku jsem viděl, že jsi měl negativní výsledek dopingové kontroly, kde tě odchytili?
V jedné liberecké posilovně, ještě než jsem se přestěhoval do Prahy. Já jsem se do toho monitoringu přihlásil už v prosinci a oni nepřišli, tak jsem jim psal, ať přijdou, že bych chtěl jít na Evropu.
A proč jsi jim psal?
Já jsem nevěděl, že i když nepřijdou, že můžu na tu Evropu, myslel jsem si, že to potřebuju k té nominaci. Přišli, když jsem to vůbec nečekal, když už jsem tu Evropu vypouštěl z hlavy, cvičil jsem si a připravoval se na mistrovství ČR. Přišli za mnou nějací dva staří pánové, lidi začali pomaličku odcházet, to bylo srandovní. Řekli, ať docvičím a pak se vyčurám a že mi ještě někde odeberou krev. Já na to moc nekoukal, protože nemám rád jehly. Pár lidí mi říkalo, že za doping jsou považované i nějaké obyčejné prášky, tak jsem se toho trochu bál, jestli jsem si nevzal něco, aniž bych to věděl. Přece jen od Borise mám hodně těch bylinek, ale všechny jsou povolené. Lidi do dopingu naházejí tolik peněz, někteří neudělají ani dobrou formu, udělají to kvůli pár dnům, resp. pár minutám na pódiu, pak to vypustí a jsou změklí a už neřeší tu stravu a nemají životní styl toho fitness.
Zkoušel jsi někdy maximálky?
Ty mám rád, nejvíc miluju bench, nesnáším dřepy. Na bench jsem dal maximálně 145 kg při váze 65 kg. Dřepy mám ale strašně slabé, tam jsem dal 135 kg, když jsem měl tlustých 70 kg. Je to paradox, na bench zvednu nejvíc a hrudník je moje slabina.
A co mrtvý tah?
Tam dám 150 kg, jednou mi tam něco křuplo a od té doby jsem se toho hodně bál, takže do maxima už nejezdím. Dřepy jsem dřív taky vůbec nejezdil, nohy jsem cvičil na legpressu, což mě bavilo nejvíc. Ale když jsem jednou změnil fitko, tak jsem tam nedosáhl nohama na legpress, abych to zajistil, tak jsem musel přejít na dřepy a tam jsem zjistil, že jsem strašně slabý, to mi vzalo ego. Na legpressu zvednu třeba 400 kg a najednou si stoupnu pod tyč a zjišťuju, že začínám na 80 kg, styděl jsem se a chodil do jiného fitka, kde nebyli závodníci, aby mě tolik neokukovali. Já dávám hodně na názory ostatních, i když bych neměl. Člověk sleduje ty ostatní a přemýšlí, co si o něm myslí, snažím se to změnit, ale zatím to ještě neumím vypouštět.
Napadlo tě někdy, že bys zkusil kategorii physique?
První závody jsem chtěl zkusit kulturistiku i physique, co mi sedne víc, víc by mi sedlo physique, protože tam se tolik člověk nenadře, myslím při pózování. Ty jejich čtvrtobraty jsou takové příjemnější a přirozenější, kdežto v té kulturistice musí člověk zatnout každý sval v těle, aby to nějak prodal, tak je to takové bolestivější. Teď je vlastně ta nová kategorie classic physique, tak o tom přemýšlím, že bych do ní šel.
Chtěl bys někomu závěrem poděkovat?
To je strašně dlouhý seznam. Ale určitě mojí sestře, ta se mnou byla na každém závodě. Mojí mamce, která to chápe, a i když jsem na ni byl zlý, tak mi to nijak nevracela. Josefovi Malzerovi za jeho přátelský přístup a rady. Mým trenérům a sparingům, bývalým i současným. Teď ke konci jsem měl nového - Vojtu Andrleho, ten mě dobře hecoval a odjel se mnou brutální nohy. Samozřejmě všem, kteří mi fandí nebo mě "hejtují".
