Před pár dny se mi naskytla příležitost vyzpovídat absolutní vítězku kategorie bikiny fitness Magdalenu Švagerkovou, která zlato získala na soutěži GP Zbýšov, z níž jsme Vám přinesli kompletní výsledky, fotogalerii i videa. Mladá rodačka z Moravy, která bydlí v Praze, se rozpovídala o své přípravě. Jak dlouho se připravovala na svou první soutěž a další zajímavé věci, si nyní můžete přečíst v rozhovoru.
Magdo, na začátek mi pověz, jak jsi zvládala dietu?
Pro mě to bylo vždycky nejvíc náročné v práci, protože tam musím hodně počítat a myslet hlavou, já jsem se probrala vždy až ve fitku. Jak jsem tam vešla mezi lidi a začala tahat činky, teprve potom jsem se rozjela, ráda tancuji, takže pustím latinu do uší a jedu. Trenér se mě pak ptal, jak jsem schopná tancovat s 30 g sacharidů.
Jela jsi sacharidové vlny před soutěží?
Ne. Já jsem je jen postupně dávala dolů, ale vždy jsme to s trenérem nějakou dobu udržovali, samozřejmě tam byly nějaké nuly a jednou za měsíc cheat day. Teď po soutěži už ty sacharidy musím pustit, protože jsem v práci zpomalená a šéf, který mi to doteď toleroval, už mě má plné zuby. (smích) Říká mi, ať začnu jíst, že mu tam normálně usínám.
Kdy tě napadlo závodit v bikinách?
Před čtyřmi měsíci mě oslovil ve fitku trenér, jestli se nechci připravit.
Takže do té doby sis cvičila jen pro sebe?
Přesně tak, moje příprava na závody zabrala necelé čtyři měsíce.
A kam chodíš cvičit?
Chodím do MTV Fitness, kde to vlastně všechno začalo. Já sportuju od malička, už v patnácti jsem měla břišáky. Nějak jsem k tomu inklinovala už od střední, kdy jsem cvičila ráda s činkami, trochu mě k tomu taky dostali sourozenci.
Letos jsi závodila ve Zbýšově a v Kutné Hoře, jak jsi dopadla?
V Kutné Hoře jsem skončila devátá, pak jsem se rozhodovala, kam dál, a jelikož jsem z Moravy, tak volba byla jasná, přispěl k tomu i fakt, že soutěž byla v sobotu a já jsem si tak mohla v neděli odpočinout a jít v pondělí normálně do práce, protože mě něco živit musí.
A co tě živí, když jsi to tak načala?
Pracuji v Bohemia Energy, kde verifikuji a kontroluji smlouvy.
Hodně lidí mi na tuhle odpověď řeklo, že jsou trenéři, to je příjemná změna…
Trenérský kurz mám taky, ale nejsem zatím přesvědčená o tom, že by mě to jako práce naplňovalo a chtěla bych tomu věnovat svůj čas.
Toužíš po vítězství?
Já chci určitě závodit, tím jsem si jistá, ale jinak to o vítězství u mě vůbec není. Trenérovi pořád říkám, že je to jen sport a že to tak vždy budu brát. Setkala jsem se s lidmi, kteří mě chtěli nadopovat nějakýma sra*kama, když to řeknu takhle upřímně, řekla jsem jim, ať táhnou do háje, že to nikdy do sebe cpát nebudu. Nebudu to dělat jen proto, abych měla obrovské svaly, vypadala jak chlap a měla hlas jak chlap. Neberu ani protein, protože když si ho dám, tak to mnou proteče a ani mě to nezasytí, to si raději dám olomoucké tvarůžky.
Co tvé další soutěžní plány?
To vítězství mě strašně nakoplo, ale na ty další závody bych se chtěla fakt dobře připravit. Určitě chci zkusit závody v zahraničí. Chtěla jsem už letos to Rakousko, ale tam se mi to s něčím krylo.
Co říkáš na silikonová prsa?
Jé, dej pokoj. (smích) To je tak směšné, mě to vždycky pobaví. Já mám malá prsa, nikdy jsem velká neměla a jsem s tím spokojená, kdysi jsem tedy měla konzultaci s plastickým chirurgem, i přesto, že s tím mí nejbližší nesouhlasili, ale jeden pan doktor mi řekl, že mám hezká prsa a že by to nedělal, tak nevím, jestli mě osvítil duch svatý nebo co, ale nikdy si to udělat nenechám. Já jsem se musela na těch závodech fakt zasmát, některé ty holky měly větší prsa než já hlavu. (smích) V podprsence to třeba vypadá hezky, ale když to sundáš, tak je to tak strašně umělé. Já si tam raději hodím troje vycpávky a je to. Nikdy jsem nebyla na žádné operaci a kvůli prsům tam určitě nepolezu.
Pokud nejsi v posilovně, co zrovna děláš?
Já jsem pořád v posilovně. (smích)
A pokud tam výjimečně nejsi?
Tak nakupuju, jezdím na výlety do přírody, na zámky, hrady nebo do lesa. Nedávno jsem zjistila, že je v Hloubětíně les, ale byla jsem se tam projít jen jednou, protože jsem se tam sama bála i přesto, že mám malou plynovku. Naštěstí jsem ji ale nikdy nepoužila.
Jak vypadá tvůj trénink?
Dřív jsem se snažila zvedat co největší váhy a co nejvíce opakování, takže jsem byla fakt hodně veliká, ale bavilo mě to. Čím víc jsem zvedla, tím víc mě to naplňovalo. Jinak jsem cvičila 7krát týdně. Teď už je to tak 5krát týdně. A cvičím s trenérem, který mi to pomáhá poskládat. Do dalších soutěží mě bude čekat objemovka horní poloviny těla a nohy, možná trochu rýsování, to ještě uvidím. Nebude mě teď čekat zase nějaké extrémní nabírání, protože nechci být až tak velká, ale když jsem koukala na holky v zahraničí, tak ty jsou obrovské, takže pokud budu chtít vycestovat a zkusit nějaké závody, určitě je potřeba toho hodně zlepšit a myslím si, že to bude velká dřina.
Jak je to s plavkami u závodnic? Některé mají správné a některé z toho mají tanga…
Když se u nás jdeš odprezentovat, tak ti koukají na zadek, jestli máš správně plavky, abys to neměl právě jako ta tanga, když jsem byla na prvních závodech, tak mi dokonce poradili, abych si je přilepila izolepou k tomu zadku, protože mi sklouzávaly dovnitř, ale neudělala jsem to, někdy je lepší si to udělat po svém.
Co pózování, jak ses jej učila?
Já jsem za někým kvůli pózování byla všehovšudy dvakrát a nic moc jsem z toho neměla. Já prostě ráda tancuji, tak to beru přirozeně podle sebe a myslím si, že o tom to je. Když jsem se dívala na online přenos ze soutěže v České Lípě, některé ty holky mi přišly strašně křečovité.
Myslíš, že je to kvůli nervozitě?
Jo, tím to určitě je. Já mám zase problémy s úsměvem. Jak tam stojíš a teď se máš pořád usmívat, nejsem zvyklá se usmívat jenom tak, když se usmívám, tak se usmívám přirozeně. A teď se tam na tebe přísně dívají ti porotci a nevíš, na koho se máš smát, ale z pódia jsem zaslechla mou mámu, jak tam řehtala řehtačkou, a nevím proč, ale to mě strašně rozesmálo. Pak mi ten úsměv teda postupně odpadl, ale myslím si, že to bude lepší a lepší s dalšími závody a zkušenostmi.
Jak vypadá tvoje strava?
Který chceš den? (smích)
Třeba dnešní.
Ráno jsem měla nějaký vzorek proteinové kaše, ve které byly kousky nějakého kokosu, ale bylo to hodně sladké kvůli sladidlům, tak jsem si do toho dala nízkotučný tvaroh, polovinu jsem si dala ráno a zbytek po příchodu do práce. Pak jsem měla k svačině šunku s lahůdkovým tofu a Knuspi chlebem. K obědu jsem měla tuňáka s brokolicí a vařeným vajíčkem. Na třetí svačinu jsem měla odtučněný tvaroh, na čtvrtou jsem měla tofu mexickou pomazánku, Knuspi chlebíčky a šunku. Před tréninkem si dám olomoucké tvarůžky a možná šunku. Večer po tréninku si dám nějaké sacharidy v podobě rýže nebo Racio chlebíčků.
Maso jíš taky?
Jím, ale protože jsem z Moravy, tak mám ráda domácí, tady si ho kupuju jen občas nebo si koupím lososa, kterého si osmahnu na kokosovém oleji. Jinak si maso dělám převážně vařené, nijak to nesmažím, aby to bylo měkké, a přidávám tam kari a chilli, protože mám ráda ostré jídlo a hlavně thajské nudle, které teď nemůžu.
Chtěla bys někomu závěrem poděkovat?
Určitě trenérovi Alešovi, který se mnou odvedl kus práce a je to strašně hodný člověk. Dále Michalovi, který mě podržel nad vodou v těžkých chvílích, a samozřejmě rodině, kde se má příprava úplně nesetkala s pochopením, ale i tak mě podporovali.
