Reklama:
Skladem opět všechny příchutě!
100 % Whey Protein v akci 1+1
Náš nejprodávanější protein. Více zde.

Spartan Race Sprint (Praha) 2016
- reportáž a fotografie

Ronnie.cz > Kulturistika a fitness > Soutěže

Kdo v sobotu šel náhodou kolem výstaviště v pražských Holešovicích, mohlo ho vylekat sborové AROO, AROO, AROO, které se celý den neslo vzduchem. A výstava papoušků to rozhodně nebyla! Závody Spartan Race u nás poprvé zavítaly do městského prostředí a jak to dopadlo? Povedlo se!

Městský závod

V zahraničí jsou městské závody běžné. Běhá se v centrech měst, na stadionech, továrními halami i městskými parky. Kdo tedy v Praze čekal moře bláta, strmé kopce a skalní masivy, tak mohl být zklamaný, ještě víc pokud šlo o pravověrného sparťana. Pro ty je tu letos Sprint v Liberci. AROO! Naopak pro ty, kteří nemají kopce v lásce, nemají moc běžecky natrénováno nebo tento typ závodů ještě neběželi, byl tento závod jako dělaný.

Výstaviště Holešovice je už podle svého účelu koncipováno na tisíce návštěvníků, proto spolklo jako malinu přes sedm tisíc závodníků a pár dalších tisíc lidí v podobě pořadatelů, dobrovolníků, doprovodu závodníků, diváků a náhodných kolemjdoucích. Vše sledoval štáb České televize, jehož reportáž dopadla tak, jak dopadla.

Jak se závodilo?

Jak je na závodech zvykem, všichni, co to mají za pár, se potkají před hlavním pódiem, kde na ně čeká rozcvička. Sotva jsem se převlékl a odložil věci do úschovny, zamířil jsem tam také. Kdyby někdo nevěděl, jak pódium najít, stačí jít po zvuku tsunami.

Sice jsem tušil, že v Praze, zejména v Holešovicích, moc kopců není, ale blízkost Vltavy už trošku nervozity způsobila. Myslím, že nejsem jediný, kdo čekal koupel ve Vltavě. Dal jsem pár panáků (jumping jack), rozehřál se, protáhl se a už to bylo tady. Pár minut do startu, je na čase se naštosovat do startovacího boxu. Člověk si přijde skoro jako na koňských závodech, jen nemá startovací box sám pro sebe. Natlačil jsem se dopředu, abych se vyhnul následné dopravní zácpě, a napjatě jsem sledoval hodiny, kde se odpočítával čas.

Najednou mi začala být strašná zima, foukal ledový vítr a já začínal mít strach, že se blíží onen slibovaný déšť, sníh, trakaře nebo jiná živelná pohroma. Naštěstí se nic takového nekonalo a mě akorát zmrazil nade mnou se vznášející dron s kamerou. Musím říct, že to byl moment, kdy mi na závodě byla ta největší zima. Na všech okolo byla vidět buď nervozita, anebo nadšené očekávání toho, co přijde, těch bylo víc. Strhlo mě to a začal jsem netrpělivě přešlapovat na místě s jedinou vidinou běhu vpřed.

Odjištěná dýmovnice letí k zemi, kouř pomalu stoupá, zbývají poslední sekundy. Start. První zážitek ze závodu je kašel, mlha, něčí noha pod mojí nohou a pak moje noha pod něčí nohou. Holt trošku zmatku, ale všechno se už dává do pohybu a běžíme.

Jako první nás čekají pneumatiky. Hlavně zvedat nohy vysoko, ať člověk nezapomene špičku v gumě.

Další v pořadí jsou dřevěné stěny. Přes (O) - pod (U) - skrz (T), to je základní "sparťanská rozcvička", kdo zaváhá tady, tak ho dále čekají krušné chvilky.

Co dál? Cesta z výstaviště pryč. Pěkně v lesíku, vyšlapanou cestou vzhůru do Stromovky. Je docela zvláštní vidět běžce, co běží naproti Vám, vedle Vás či o kousek dál a chybí jim čelenka se startovním číslem. Městský park je zkrátka plný sportovců. Cestou nás čeká jen šestistopá zeď a pak už nejdelší běžecký úsek závodu a na jeho konci memory test. Někdo si myslí, že jde jen o překážku do počtu, ale to, že se již pravidelně objevuje na závodech, značí, že je z ní klasická překážka, na kterou se můžeme pravidelně těšit. Doběhnu k tabuli. Kouknu podle čísla, co mě čeká. PB73PW. Takže olovo, 7 + 3 = 10 a power. Tak zní mantra na příštích pár kilometrů. "V olovu je síla a startoval jsem v deset."

Ve Stromovce je krásně, počasí nebylo nejhorší, tak se člověk může i zaradovat z pěkného prostředí. Na Klínovci před dvěma lety jsem se však kochal více, holt hory jsou hory. Přibíhám k jedinému kopci, který se nás pokusí trošku potrápit. Beru do ruky pytel s pískem, hodím ho na ramena a vzhůru do kopce. Připadám si jak jeden ze sedmi, tedy vlastně sedmi tisíc trpaslíků, co vychází z dolu s pytlem na zádech. Jen nás na konci nečeká Sněhurka. Musím říct, že jakmile jsem sundal pytel a rozeběhl se, připadal jsem si lehký jako pírko a krásně se mi běželo. Alespoň pár desítek metrů, než mě dohonila realita a opět jsem přešel do předešlého závodního tempa, které mohlo být trošku vyšší, ale to jsem si říkal až po tom, co jsem viděl svůj cílový čas.

Sice na to počasí není, ale občerstvovačka bodne. Měla ji na starosti Benzina, takže jsem natankoval půlku kelímku s vodou a utíkal jsem přeskočit osmistopou stěnu. Škoda, že netankovali něco vysokooktanového. Nejvyšší stěna je také bez problémů pokořena, a to také díky tomu, že mám nakoukaná parkourová videa a tutoriály.

Jakmile vidím za zeď, tak začínám zpomalovat. Kolíky. První překážka, kde jsem počítal s angličáky. První útěchou je, že kolíky jsou nižší než loni v Liberci, další útěchu dodává dobrovolník, který nabízí stabilizaci na prvních dvou kolících. Pomoc odmítám a naskakuju na první dva kolíky. Jakmile roztáhnu ruce, abych si udržel rovnováhu, tak ji začínám ztrácet. Kdo by to byl čekal! Jedinou mojí šancí je hybnost. První krok, další rychlejší, další ještě rychlejší a pak už jen hop, hop a je to za mnou! Fakt je to za mnou! První strašák pokořen bez ztráty kytičky! Sílu a odhodlání na angličáky si schovám na později, určitě je budu ještě potřebovat.

Oranžový stan, cargo síť ve tvaru písmene A je jak z pohádky. Překážka, na které si odpočinete a navíc Vás baví. Jen se mi cestou dolů nechce kutálet, přeci jen nechci zkoušet, jestli se úhel dopadu rovná úhlu odrazu.

Dále pro mě novinka v podobě balancování na kladině, tedy vlastně na hraně prkna. Jakmile se po něm rozeběhnu, tak mě nic nezastaví.

Ha, první angličáky. Oštěp! Zatím jsem ho ani jednou nehodil tak, abych zapíchl slamáka! Naštěstí se člověk aspoň může vymlouvat na zamotaný provaz, který je zkroucený jak užovka s akutní kolikou. Kdyby měl slaměný panák i slaměné ruce, tak by to bylo v kapse.

Musím říct, že oproti minulým závodům byl nad angličáky parádní dohled. Nad námi stáli dobrovolníci a hecovali nás, ať makáme, ať přidáme, ať je správně děláme a nahlas je počítáme. Tak rychle jako teď jsem 30 angličáků nikdy neudělal. Úplně jsem se divil, co s člověkem udělá pozitivní motivace. Když jsem vstal po posledním angličáku a rozhlédl se okolo, tak jsem si všiml, že na mě civí nějaká plnotučná paní s párkem v rohlíku. Klidně bych to vyměnil za divačku v podobě přežvykující krávy někde na louce. To je aspoň takový idylický pohled. Počítám, že paní naprosto nechápala, jak někdo může chtít běhat, ještě k tomu dobrovolně, házet zbytečně velkým párátkem na panáka a pak ještě z toho být tak veselý, že skáče do vzduchu a ještě u toho tleská.

Jediné zklamání vlastně bylo, že jsem makal jako blázen, abych po další zdi čekal ve frontě na horolezeckou stěnu.

Někde se muselo projevit to, že závodníků je přes sedm tisíc a vlny startují docela rychle po sobě. Holt se našlo úzké místo a udělala se fronta. Fronta, v které stojí desítky závodníků a každý si opakuje "PX58GT", "NS10PR", "HCHKRDTN" atd. Naštěstí se doba dala strávit klábosením se závodníky, co měli memory test v paži anebo pevně v hlavě. Následovalo "cink" a běžel jsem dál. Jednu chvíli jsem teda visel na úchytu zuby nehty a nohy mi vlály ve vzduchu, ale udržel jsem se (a nepřišel jsem ani o jeden zub, ani nehet, heč). Co jsem viděl, tak největší problém na stěně měli vysocí závodníci. Ti se na úchytech museli nakrčit, aby na ně dostali ruce a nohy zároveň. Rada na stěnu zní: "Walk like an Egyptian." Bangles ví, o čem zpívat.

Přišel čas na silné olovo 10. Naštěstí jsem si z hesla vytvořil slogan, který se mi nepodařilo vytřást z hlavy ani angličáky. Pošeptal jsem ho tedy dobrovolnici do ucha a utíkal jsem na mé oblíbené monkey bar. Je mi přes třicet, tak mi přijde "trapné" blbnout se synem na prolézačkách, tak si tuhle překážku vyloženě užívám. Už jen proto, že trubky jsou tlustší a dají se lépe chytnout než ty na dětských hřištích. Asi si budu muset doma postavit lešení.

Před startem závodu jsem dostal tip, abych ručkování do kopce provedl pozpátku. Sice jsem se tvářil skepticky, ale dá to rozum. Přeci jen se člověku lokty ohýbají jen jedním směrem, tak je o hodně jednodušší postupovat dozadu a dělat vlastně bicepsové shyby. Ty jdou každému lépe s úchopem dlaněmi k čelu než na opačnou stranu. Jakube, díky. Schválně si to, Vy nevěřící, vyzkoušejte na hrazdě.

Tahání pytle s pískem je již klasika. Tahle překážka už žádného veterána nepřekvapí. Tentokrát mi pytel s pískem přijde podezřele lehký, ale nic červeného na něm není. Po potvrzení od dobrovolnice, že mám ten správný pytel, ho vytáhnu až nahoru.

Zatím jsem cestou nepotkal žádné bláto ani vodu. Po tom, co jsem proběhl Stromovkou bez toho, aniž by nás nahnali do Vltavy, jsem se už začínal bát, že se nenamočím ani neušpiním. Teď to přišlo, i když jen trošku. Ostnatý drát bez bláta nejde. To by to vůbec neklouzalo a člověk by nemohl použít "tučňáčí metodu". Zlatý voči, bláto bylo jen na efekt! Žádná klouzajda! Naštěstí jsem viděl dokument o medvědech a ti jsou lepší než tučňáci! Kdo nezná bear crawl, měl by se na nějaký dokument podívat. Musel jsem se jen držet hodně nízko, abych si neudělal piercing. Naštěstí to šlo a aspoň podle spolusouputníků to byla i efektivnější metoda než válení sudů. Většině valičů se na konci motala hlava, jeden blinkal a dva se zakutáleli mimo ostnatou trať.

A že by chyběla voda? To také nehrozí! Je tu dunk wall. Díra v zemi plná vody a nad hladinou dřevěná zeď. Jsou závodníci, kteří se rozeběhnou a skočí do vody kufr, já mezi ně rozhodně nepatřím. Jediné, s čím souhlasím, je to, že do studené vody se musí rychle, jinak si z toho člověk udělá daleko nepříjemnější zážitek. Takže šup do vody, hluboký předklon, podlézt prkno a šup z vody ven. Nemohu říct, že by voda byla teplá. To rozhodně říct nemohu a zatnuté zuby jsou toho důkazem. Jediné, z čeho mám radost, je to, že jsem celou dobu měl ruce v pěst a snažil jsem se je nenamočit (naštěstí byla mezi vodou a stěnou mezera). Už totiž vím, že suché ruce jsou na tomto závodě tou největší devizou.

Většina trasy i překážek je za mnou. Touto dobou už jsem nějaký veselejší a běží se mi lehčeji, a to jsem žádný doping neměl. Asi to bude tím, že jsem si uvědomil, že mě čeká lano! Lano jsem na závodech ještě nikdy nedal. Nejsem členem olympijských šplhounů, tak nemám kde trénovat, a v tělocvičně jsem byl naposledy na škole a věřte, že na prádelní šňůře tohle nenatrénujete.

Víte, jak to dopadlo? Dal jsem to! Poprvé jsem uslyšel lahodný zvuk onoho vysoko umístěného zvonku. Technika sice stála za starou bačkoru, ale účel světí prostředky. Tahal jsem to rukama a jistil se přitisknutím lana chodidlem k lýtku. Za tohle by mě tělocvikář rozhodně nepochválil (on po nás chtěl šplhání bez přírazu). Cesta dolů už byla výrazně rychlejší a více žbluňkavá. Je mi jasné, že na příštích závodech, kde bude více vody a více bahna, to asi bude zase na angličáky. Běžím dál s úsměvem od ucha k uchu.

Co tady nechalo svoje pneumatiky, to teda nevím, ale osobák to nebyl, náklaďák taky ne a ten traktor, co tu nechal obutí, musel být teda sakra velkej. Nečekal jsem, že ta pneumatika, na kterou padnul můj pohled, bude tak zatraceně těžká. Hlavně ji nebylo za co chytit. Velká, těžká a žádné držadlo! Tady zase pomohl dobrovolník. "To dáš. Pořádně to chytni. Dřepni si a vytáhni to nohama!" Taky že jsem to dal, přece ho nezklamu! A sebe taky ne! Na všech předchozích závodech byly pneumatiky lehčí. Až v cíli jsem se dozvěděl, že tam bylo plno různě těžkých pneumatik a já si, jako na potvoru, vybral zrovna tu nejtěžší. Jaké to mám štěstí.

Už před sebou vidím komíhající se vzduch. Kde se tu vzal? Přeci od cílového ohýnku! Před ním je poslední překážka, tzv. multiring. Je to pro mě novinka, tak mám trochu obavy, ale jako pravidelný divák Ninja Faktoru a American Ninja Warriora vím, jak na to. Po tyči se přeručkuje rychle. Nekritičtější bude přechod na první kruh a pak už se jen houpat jako opice. Věřte, nebo ne, takhle taktika zafungovala. Poslední překážka a je to doma, teda na krku. Už se těším na banán a ledové sprchy. Přidal jsem se k davu cinkajících závodníků. Na tomto závodě dostal každý o půl medaile víc. Všude samý úsměv, některé jsou ještě plné energie a jiné zase vyčerpané, ale všichni máme něco společného. Zvládli jsme pražský Sprint a jdeme na banán! Ty jo, jako bonus tu je sušenka a ionťák, holt nás asi chtějí hýčkat! Ještě aby ne, za ty peníze. :)

Jediné, co musím nyní napravit, je pořádně pochválit dobrovolníky. Z popisu závodu to není tak poznat, ale každý dobrovolník, kterého jsem na trase potkal, se na nás usmíval, povzbuzoval nás, plácal si s námi a vůbec nás strašně morálně podporoval. Člověk má hned chuť běžet rychleji, jen to nesmí zůstat u té chuti a musí té motivace pořádně využít!

Tak to byl první městský závod Spartan Race. Každý závodník má svých zážitků dost a každý si ze závodu odnáší svůj vlastní dojem, zážitek a zkušenost. Já osobně jsem ze závodu nadšený a se svým výkonem spokojený, ale ten "pravý" závod teprve přijde, ať již v Koutech, nebo v Liberci. Tohle byl přeci jen trošku jednodušší Sprint, o čemž trochu svědčí i výsledky.

Organizace

Co se týká organizace, tak to pořadatelé zvládli na jedničku. Možná bych jim přidal i hvězdičku. V samotném areálu nebyla nikde žádná fronta, všechno bez zdržování, průtahů, všichni příjemní a ochotní. Na trati se nikdo neztratil, nikoho jsem neviděl podvádět, všichni překážky i angličáky překonávali poctivě. Prostě paráda.

Jediný šedý mrak jsem viděl v reportáži České televize, kde elita předváděla angličáky, za které by se každý závodník musel stydět. Poprvé jsem před závody trénoval angličáky, dokonce podle instruktážního videa z dílny Spartan Race, o to větší zklamání je, že to ostatní (elitní) závodníci neberou vážně. Chtělo by to před závody seminář spojený s výukou správného provedení angličáků a závěrečný písemný a praktický test. :)

Výsledky

A jak to nakonec všechno dopadlo? Tentokrát z pohledu čísel a neoficiálních výsledků. Neoficiální zdroje uvádějí délku trati v rozmezí od 6,5 km do 7,1 km. Uvidíme, jakou informaci vypustí do světa pořadatelé.

Elite muži

1. Haviarik Jakub - 00:30:07
2. Rajniak Michal - 00:31:30
3. Žiška Peter - 00:31:51

Elite ženy

1. Veselá Petra - 00:36:29
2. Szaruga Malgorzata - 00:39:31
3. Kocumová Zuzana - 00:40:34

Open muži

1. Řehák David - 00:33:25
2. Grzesiak Michal - 00:34:28
3. Kister Pawel - 00:35:10

Open ženy

1. Musial Marzena - 00:40:06
2. Zelenková Klára - 00:45:33
3. Kopecká Věra - 00:47:25

Neodolal jsem a nej časy jsem porovnal s loňským Sprintem v Liberci. Ať máme obrázek o tom, jak náročný pražský Sprint byl.

Nejlepší čas

Praha: závodník na 1. místě s časem 00:30:07
Liberec: závodník na 1. místě s časem 00:41:43

Nejhorší čas

Praha: závodník na 7179. místě s časem 03:09:40
Liberec: závodník na 5841. místě s časem 03:22:53

Průměrný čas závodu

Praha: průměrný závodník závod dokončil za 01:18:41, což odpovídá 3754. místu.
Liberec: průměrný závodník závod dokončil za 01:33:56, což odpovídá 3033. místu.

Jak je vidět z výsledků, pražský závod byl o deset minut jednodušší. :)


Na letošním závodu Spartan Race Sprint v Praze doběhlo nejvíce závodníků mezi časem 01:10:00 a 01:20:00. Což je 18 % ze všech závodníků. Více jich doběhlo po tomto čase (45 %).


Seznam překážek

Na trati jste mohli potkat celkem 21 překážek:

Přeběhnutí pneumatik, O-U-T (přes - pod - skrz), rolling mud, šestistopá zeď, memory test, pytle písku (na ramena), osmistopá zeď, balanc na kolících, cargo síť, balancování, hod oštěpem, sedmistopá zeď, horolezecká stěna, memory recall, monkey bar A, pytle písku na kladce (Hercules hoist), ostnatý drát, podplavání zdi (dunk wall), lano, převracení pneumatiky, multiring (tyč + kruhy), přeskočení ohně.


Spartan Race Sprint (Praha) 2016 - fotogalerie




Související články:

Diskuse k článku:
Reklama:
Uživatelské jméno:
Heslo:
Text:
...
Upozornit na novou odpověď e-mailem.
Před napsáním příspěvku nepřehlédněte pravidla diskusí. Děkujeme za jejich dodržování.

Zobrazit všechny příspěvky







Jméno: pamatovat
Heslo:
Víte, že...
...poslední objednávka v obchodě
Ronnie.cz byla před 154 sekundami?
NOVÉ PŘÍSPĚVKY ČTENÁŘŮmagazínJosef Květoň - trénink prsou a ramen...
havlic (14:43) • ...no ono to ještě vyleze!bude mě zajímat srovnání s Milanem Šádkem ty 2-3 týdny před s...
magazínSedmdesátiny Jana Smejkala: Můj život...
mirous (13:10) • Super článek! Takového čtení by mělo být víc. Miluji tyto retro pohledy do minulosti ku...
magazínMistrovství Čech dorostu a juniorů 20...
Amanda (09:01) • Prima fotky. Těším se na ty soutěžní. *79*
magazínMistrovství Čech dorostu a juniorů 20...
Ondra Hájek (19:57) • Soutěže v Kutné Hoře nemůžou zklamat, tenhle tým pořadatelů to má fakt zmáknutý. Co je...
magazínLuis Rodriguez po Arnold Classic vymě...
maxpoint97 (23:38) • Za mě rozhodně Justin neměl špatnou formu, ten zakopanej pes je jinde *1* Buď se na...



Erasport, s. r. o. • Svahová 1537/2, 101 00 Praha 10 - Vršovice • IČ: 29052131, DIČ: CZ29052131 • Kontaktní údajeZásady ochrany osobních údajů
Copyright © 2010-2024 Erasport, s. r. o. • Copyright © 2001-2024 Ronnie.cz • Ronnie.cz je registrovaná ochranná známka. • Historie změn
Publikování nebo další šíření obsahu serveru Ronnie.cz je bez písemného souhlasu zakázáno.
MAGAZÍN OBCHOD AKADEMIE
Vyhledávání:
RSS     Internetový magazín  ::   Sportovní obchod  ::   Fitness TV  ::   Lidé  ::   Diskusní fórum  ::   Fitness akademie