Jméno: Stanislav
Nick: Stanley72
Věk: 22 let
Zaměstnání: student, osobní/online trenér
Koníčky: dosahování svých cílů
Říká o sobě: Udělej maximum dnes, protože zítra se už probudit nemusíš.
Ahoj všichni,
jmenuji se Stanislav Paseka. Pocházím z Prahy a stále zde zatím bydlím, zde jsem také udělal své první běžné, ale hlavně ty sportovní krůčky, i když je pravda, že za svůj život jsem se toho určitě více naběhal, než nachodil.
Chcete-li i Vy sdělit čtenářům nějaký zážitek, veškeré informace, jak se zúčastnit a získat za svůj text lákavou odměnu, načerpáte v počátečním článku cyklu s názvem Máte i Vy svůj příběh?
Získejte i Vy za svůj příběh doplňky dle vlastního výběru v hodnotě až 1200 Kč!
Na některé z dalších, již zveřejněných příběhů se můžete podívat po kliknutí na náhledy v souvisejících článcích pod příspěvkem či zadáním slov „váš příběh" do našeho vyhledávače.
Odmalička jsem byl vedený ke sportům svým tátou, který se sportu vždy intenzivně věnoval, vedl a stále vede řadu sportovních kroužků. Nebylo tedy překvapením, že jsem již od šesti let chodil někdy i třikrát denně na tréninky ping pongu, florbalu, fotbalu a řady dalších sportů. Moje běžné všední dny se skládaly obvykle pouze ze školy, prvního, druhého a třetího tréninku, nebo hry na hudební nástroje, hrál jsem pět let na zobcovou flétnu a sedm let na klarinet, a dokonce šel málem na konzervatoř. Naštěstí mě v té době už sport bavil natolik, že veškeré přemlouvání učitelů bylo zbytečné a já se tak mohl věnovat naplno tomu, co jsem v životě miloval nejvíc - a to byl sport.
Vždy mi bylo vcelku nepříjemné, že táta trénoval tolik jiných dětí, protože tím, že to nebylo jeho jediné zaměstnaní, ale měl v té době ještě další dvě, tak jsem ho prakticky vídal jen o víkendech a na trénincích, kde se mi nemohl věnovat. Možná právě z toho vzešla má prvotní touha být ve sportu skutečně dobrý tak, abych upoutal pozornost svého otce. Zjistil jsem totiž, že když jsem byl v některém sportu skutečně tak dobrý, že jsem například nastřílel nejvíce gólů ze všech nebo vyhrál turnaj v individuálním sportu, přišla pozornost nejen od mého otce, od kterého jsem díky tomu cítil velkou podporu, ale i od starších a mladších kamarádů. A jejich pozornost mi tátovu nepřítomnost kompenzovala.
V 6. třídě jsem se rozhodoval, co dál. Věděl jsem sice, že chci sport dělat závodně, ale nevěděl jsem, jestli fotbal, nebo florbal. Nakonec jsem se rozhodl pro florbal, který mám rád dodnes a v kterém jsem si zahrál například i juniorskou extraligu za TJ JM Chodov a 1. ligu mužů za Start98, kde jsem měl tu možnost hrát pohárová utkání proti takovým týmům, jakými jsou například Tatran Střešovice, Mladá Boleslav či Sparta Praha (všechno A týmy mužů). Nakonec jsem však i tento sport opustil, abych se mohl věnovat sportu a životnímu stylu, který mě uchvátil ze všech sportů bezkonkurenčně nejvíc a který, doufám a věřím, budu dělat i po zbytek svého života.
Vše začalo tím, že jsem se zranil při florbalovém zápase natolik, že jediné, co jsem pak období dvou až třech měsíců mohl dělat, bylo běhat velmi pomalé dvaceti až třicetikilometrové běhy a posilovat horní část těla. Po nějaké době mě pomalé a zdlouhavé běhání přestalo bavit a řekl jsem si, že jsem sice zraněný, ale mám možnost získat svaly a sílu na horní část těla tak, abych byl v souboji ve florbale odolnější. Začal jsem tedy cvičit hlavně s vahou vlastního těla bez větších znalostí o jídle či tréninku a výsledky na sebe nenechaly dlouho čekat. Již zpočátku mi však bylo jasné, že je třeba se v oblasti stravování a tréninků zdokonalit tak, aby tréninky přinášely kýžený efekt a byly pokud možno co nejefektivnější. Začal jsem tedy sledovat zejména články na Ronnie.cz, procházet bakalářské a diplomové práce z pražské FTVS a brněnské Masarykovy univerzity, začal sledovat řadu úspěšných kulturistů a trenérů a dozvídal se stále více a více, jak tělo funguje. Bylo mi tehdy 14 let a právě jsem nastupoval na čtyřleté gymnázium v Praze. Díky výsledkům, které jsem za tu dobu udělal, jsem všude, kam jsem přišel, nejen mezi svými vrstevníky, byl označován za uživatele steroidů, i když z mého pohledu moje tehdejší "forma" byla směšná. Okolí ale chtělo vědět, jak se mi podařilo se v takto krátké době zlepšit, a to mi naštěstí zůstalo až dodnes. Reakce okolí mě utvrdily v tom, že mám skutečně možnost své tělo posouvat neustále kupředu a že člověk může v něčem vynikat více než tím, že má například talent na míčové sporty. Tady šlo hodně i o vůli, disciplínu, vytrvalost, nasazení v tréninku, celkovou preciznost a talent byl jen částí celé skládačky. Fascinovalo mě, jak tělo rychle reagovalo, a stal jsem se na pochvalách okolí naprosto závislý. Možná taky proto jsem navzdory tomu, že jsem intenzivně trénoval florbal, posilovací tréninky nikdy nevynechával, protože bych se zkrátka nedokázal smířit s tím, že už nevynikám tehdy v nekulturistickém prostředí nebo že patřím mezi průměr.
Sport jako takový mě během mého dospívání naprosto pohltil a uchvátil a tím, že mi ve většině případů šel opravdu dobře a dostával jsem se v něm do stavu flow, se někde v koutku duše objevila myšlenka, že bych se jím jednou mohl skutečně živit.
Postupem času u mě kulturistika přemohla všechny ostatní sporty a já se rozhodl, že budu dělat jenom ji. Důvodem, proč nakonec zvítězila nad florbalem, byl především pocit a vědomí výjimečnosti, vědomí toho, že talentovaných je možná deset ze sta, stejně jako je tomu v jakémkoli jiném sportu, ale dalších devět z těch deseti talentovaných vyhoří v těžkých dietách, stagnacích, vnějších podmínkách nebo nejsou schopni trénovat tak tvrdě, aby své tělo dostatečně stimulovali.
Aktuálně se připravuji na svou první soutěž v kategorii physique mužů, která se bude konat sedmého května. Jde o mistrovství Čech juniorů a můj cíl je jediný. Nepodcenit nejmenší detail přípravy, udělat absolutní maximum tak, abych se připravil a později nemusel litovat, že jsem do toho nedal všechno, získat zkušenosti do dalších soutěží a v neposlední řadě získat i pro praxi trenérskou závodní zkušenosti, které oddělují trenéry teoretiky, kteří o soutěžní přípravě možná četli nebo slyšeli, od těch, kteří si celou přípravu na vlastní kůži prožili a pravidelně prožívají. Dále se chystám na IFBB Diamond Cup, který se koná v termínu 20. - 22. května v Žilině.
Není tomu dlouho, co jsem dokončil kurz fitness trenéra ve Fitness akademii Ronnie.cz a absolvoval i nástavbu, týkající se kulturistika a fitness. Trenérsky se zatím velmi daří, prakticky každý den se ozve někdo nový, kdo chce poradit ohledně stravování či tréninku, nebo třeba výběru fitness centra, doplňků výživy, nebo si chce domluvit osobní trénink kvůli zásadám, které by trénink měl mít, nebo opravě, vylepšení, či modifikaci techniky cviků, správného dýchání apod. Já jsem moc rád za to, že můžu lidem pomáhat a zároveň dělat to, co mě skutečně baví. Na svém vzdělání v oblasti tréninku a zdravého stravování samozřejmě neustále pracuji a pracovat nepřestanu, protože pokud člověk nechce stagnovat, ale chce se posouvat kupředu, musí se učit celý život. Vzdělávám se jak teoreticky, tak i prakticky. Spolupracuji s těmi nejlepšími v oboru a učím se od nich, jmenovitě pak s Borisem Oravou, který jednoznačně patří mezi ty nejvýznačnější osobnosti naturální kulturistiky v České republice a společně s kterým se zhruba za týden objevím ve svém první videologu pro server Ronnie.cz, který bude zachycovat můj trénink ramen a paží. Na závěr chci poděkovat všem svým klientům, kamarádům, rodině, fanouškům facebookové stránky a všem dalším, kteří mi v přípravě pomáhají, a v neposlední řadě serveru Ronnie.cz za publikování dnešního článku a našeho prvního společného videologu.
Jestli Vás zajímá, jak zvětšit sílu, objem či vyrýsovanost paží a ramen, zesílit střed těla, či zjistit, jaké jsou klíčové cesty k vytoužené postavě nebo jak se aktuálně stravuji v přípravě na soutěž, sledujte Ronnie.cz, protože všechny výše zmíněné informace se ve videologu dozvíte.
Chcete-li sledovat moji přípravu, zjistit, jak zlepšit postavu, zeptat se na něco, co zajímá přímo Vás, poslat mi ať už pozitivní, či negativní zpětnou vazbu, nebo být mezi prvními, kteří budou mít přístup k nově natočeným videologům a informacím, tak sledujte moji facebookovou stránku Stanislav Paseka - Professional trainer, IFBB Competitor.
Všem přeji hodně štěstí a odvahy jít si za tím, co VY skutečně chcete!
A pamatujte:
Když někdo prohraje, tak Vám bude říkat, že prohrajete i Vy!
Když máte sen, musíte ho uskutečnit, bojujte TADY a TEĎ, protože zítřek už být vůbec nemusí!
Boris Orava, Stanislav Paseka a František Brejcha
Máte i Vy svůj příběh? Umíte jej poutavě napsat a chcete se o něj podělit s ostatními čtenáři? Povzbudit je v jejich snažení a boji s nadváhou či nárůstem svalové hmoty, vylíčit překonání Vašich rekordních zvednutých vah, nebo jste vyhráli nad svými zdravotními problémy? Pošlete nám jej! Více informací naleznete
zde.