Legenda kulturistiky: Dennis Tinerino - pohled do historie

Téměř vždy perfektní historik kulturistiky Josef Švub ve své "Kronice" (na webových stránkách časopisu Muscle&Fitness) každý měsíc připomíná významná výročí osobností kulturistiky a silových sportů. V prosinci se kromě jiných dožil 55 let Bob Paris, "dvojník" Steva Reevese, či oslavil osmdesátiny slavný sovětský vzpěrač Jurij Vlasov a jeden z průkopníků československé kulturistiky Milan Jablonský. Ale jedna zásadní postava v historii kulturistiky byla jaksi opomenuta - Dennis Tinerino by se dožil 23. prosince sedmdesáti let. No, "chybička se vloudila" a já ji chci tímto článkem napravit a seznámit Vás s touto výjimečnou osobností, jejíž sportovní dráhu bychom rozhodně neměli nechat bez povšimnutí.

Vzpomínám si jako dnes, kdy na konci filmového týdeníku, který vždy předcházel promítání hlavního filmu, se objevil krátký šot, na kterém vyhlašují jako vítěze amatérského Mr. Universe NABBA v Londýně mladého devatenáctiletého Arnolda, pro kterého tato soutěž představovala první skutečné významné vítězství, a teprve za ním se umístil favorizovaný Tinerino, který na tuto prestižní soutěž přijel jako stávající Mr. America federace AAU. Psal se rok 1967 a na mne jako třináctiletého kluka zanechal tento krátký šot hluboký dojem. Tinerino, který byl krásně opálený, disponoval lepší vyrýsovaností i rozvojem svalstva nohou, přesto podlehl převládající svalové hmotě rakouského "dubu". Za rok se ovšem do Anglie vrátil a tentokrát si již titul Mr. Universe mezi amatéry nenechal vzít. Rok 1969 opět svedl na jedno pódium Arnolda a Tinerina, tentokrát mezi profesionály, a situace se opakovala - Tinerino nebyl schopen stále se zlepšujícího Arnolda (který se již připravoval v USA pod taktovkou Joea Weidera) porazit. Co si budeme namlouvat - nebyla žádná ostuda s ním prohrát a rozhodně to nebyl důkaz špatné formy, vždyť Arnolda porazili pouze tři kulturisté, a to ještě na počátku jeho kariéry - Chet Yorton, Frank Zane a Sergio Oliva!

Dennis v průběhu své téměř soutěžní kariéry byl zdatným soupeřem prakticky všech velkých jmen tehdejší kulturistiky - kromě zmíněného Arnolda to byli Boyer Coe, Reg Park, Dave Draper, Ken Waller, Mike Mentzer, Sergio Oliva, Franco Columbu, Lou Ferrigno, Frank Zane… Jistě tento seznam není vyčerpávající. Tinerino především vynikal obdivuhodně širokými rameny a na svoji dobu perfektními břišními svaly. Ojedinělá kombinace hmoty a klasických linií ho dovedla k získání třech z nejdůležitějších titulů v kulturistice - Mr. America, Mr. World a Mr. Universe. Podívejme se ovšem nejprve na začátek nejenom jeho sportovní, ale i životní dráhy.

Syn italsko-amerických rodičů se narodil v New Yorku téměř jako válečné dítě, vždyť 2. světová válka byla ukončena teprve před pár měsíci. Posuňme se o řadu let a mladý Dennis jako tisíce jiných teenagerů v padesátých a šedesátých letech si vyzkoušel světově proslulé tréninkové kurzy Charlese Atlase pro zdokonalování lidského těla - jak psala tehdejší propaganda. Nicméně to po pěti měsících vzdal a společně s kamarády si koupili velkou činku a jednoručky a začali s primitivním kulturistickým tréninkem - a v následujících třech letech zvýšil objem svých paží o osm centimetrů.

V sedmnácti letech se rozhodl, že zkusí štěstí na soutěži Mr. Brooklyn (část New Yorku), a po dvou letech přípravy v posilovně YMCA a Vica Tannyho (rovněž bývalý vynikající kulturista) "přišel, viděl a zvítězil"! Rok 1964 byl tedy počátkem jeho kariéry a vítězná šňůra v tomto roce, byť spíše na lokálních soutěžích, pokračovala. Talent a tréninková dřina nestačí - je třeba potkat ty správné lidi. Dosud byl samouk, který hltal všechny články v kulturistických magazínech a naslouchal radám zkušenějších, ale to vše nestačilo. Měl štěstí, že po jeho prvních a tak úspěšných soutěžích si ho povšiml Joe Abbenda, rovněž Italoameričan, který byl tehdy, jako AAU Mr. America 1962, amatérský NABBA Mr. Universe 1962 a v roce 1963 i profesionální, na vrcholu své výkonnosti a popularity. Dennis v něm viděl svého guru. Rychle se od něho učil a trénoval s ním v jeho domácí posilovně v garáži - uvědomme si, že se jednalo i v USA o pionýrské doby a vybavení bylo primitivní, ale vše potřebné pro aplikaci základních cviků, jichž byl Abbenda vyznavačem. Dennis vzpomíná například na takovou pikantnost, že s ohledem na to, že střecha garáže byla příliš nízká, musel Joe při tlacích nad hlavu jít do kolen, a přesto takto pracoval s úctyhodnými 140 kg! Byli to prostě tehdy obdivuhodní chlapíci… Dennis a Joe trénovali čtyři až pět dní v týdnu, a to po dvou až třech hodinách - to byla tehdy obvyklá norma. Postupně pronikal do tajů pózování a předsoutěžní diety, a tak Joe usoudil, že nastal čas, aby se Dennis opět postavil na kulturistická pódia a v letech 1964 až 1967 byl nejlepším juniorem v USA. V roce 1967 se stal vítězstvím na Mr. America prvním člověkem, který získal všechny národní tituly, které bylo možno v rámci federace AAU získat - Mr. America, Teen Mr. America, Junior Mr. America, Junior Mr. USA a Mr. USA!

Ovšem za jeho posledními úspěchy nestál již Joe Abbenda, ten zavolal svému dobrému příteli, kterým nebyl nikdo menší než Bill Pearl - muž, který již v této době platil za legendárního kulturistu. Po prvotních písemných a telefonických kontaktech dostal konečně od Pearla vytoužené pozvání do Kalifornie. Ta naplnila do sytosti veškerá očekávání mladého Tinerina a snad je ještě předčila - úchvatné palmy, famózní hollywoodské hvězdy, krásná děvčata v bikinách. Období šedesátých let mělo neopakovatelnou atmosféru, a to nejenom v Americe. První, co mu jeho slavný hostitel ukázal, byla legendární Muscle Beach ve Venice. Setkal se tam se spoustou aktivních lidí, kteří cvičili pod širým nebem, ale i s takovými osobnostmi, jako byl Joe Gold, George Eiferman a Chet Yorton. Seznámil se s "železným guru" Vincem Girondou a získal od něho množství tréninkových a výživových tipů, doslova "nasával" informace, jak jen to bylo možné. Tak rád by Dennis v Kalifornii zůstal, ale jeho otec byl zásadně proti, a tak s těžkým srdcem sbalil svoje zavazadla a vrátil se na východní pobřeží - ovšem nadšení a motivace, kterou v Kalifornii získal, mu zůstaly…

Právě tento pobyt v Kalifornii dokázal maximálně zúročit a jeho nejlepší časy teprve nastaly. Právě při vítězství na AAU Mr. America dokázal porazit kulturisty takových kvalit, jako byli Boyer Coe a pozdější Mr. Olympia Chris Dickerson. Ovšem v druhé polovině šedesátých let jednou z nejrenomovanějších soutěží světa byla NABBA Mr. Universe, na kterou se sjížděli ti nejlepší kulturisté světa. Mr. Olympia existovala teprve několik málo let a teprve díky Arnoldovi získávala postupně potřebnou prestiž. Takže tituly ve federaci NABBA, které Dennis získal v druhé polovině šedesátých let (ty jsme popisovali na začátku článku), ale i ty profesionální v letech 1972 a 1973, patřily k těm nejvýznamnějším. Ovšem od té doby soutěžil již výlučně pouze pod hlavičkou IFBB, která stále více získávala převahu nad ostatními federacemi. S jedinou výjimkou - a tou byla soutěž v roce 1978 NBA Pro Natural Mr. America. Právě vítězství na této soutěži si velmi považoval, protože zde se dělaly dopingové testy a zneužívání anabolických steroidů bylo na nezadržitelném vzestupu. Těch titulů, které získal v soutěžích IFBB, bylo bezpočet, abychom jmenovali jen některé z nich - Mr. World 1971, World Pro 1975, Pro Mr. Universe 1981 a podruhé World Pro… Ovšem v boji o jeden titul a právě ten nejprestižnější - Mr. Olympia - úspěšný bohužel nebyl. Mezi lety 1977 a 1982 se snažil prosadit na této soutěži každý rok, ale jeho nejlepším výsledkem bylo druhé místo v těžké váze za Mikem Mentzerem. Když zde v roce 1982 skončil na pokořujícím 14. místě, tak navždy opustil kulturistická pódia…

Výživa a trénink

Zdravě a vyváženě se stravovat - to bylo jeho motto, tak jako pro většinu tehdejších kulturistů. Čím byl starší, tak tím více si dával pozor na kvalitu stravy. V době jeho mládí patřil mezi typické ektomorfy. Když začínal s kulturistikou, tak vážil pouze 59 kg při výšce 175 cm. A ať dělal cokoliv, respektive snědl cokoliv, tak nemohl nabrat. Jednu dobu jedl dokonce 12 až 15 vajec denně a váha se pomalu, ale jistě zvyšovala. Když konečně dosáhl váhy 82 kg, tak pokud chtěl dále nabrat, musel se do jídla nutit. Nařizoval si dokonce budík na třetí hodinu ranní, vstal a vypil nápoj z mléka a vaječného proteinu - celkem asi 900 kcal. Ač je to k nevíře, tak zjistil, že do sebe musí dostat stravu o energetické hodnotě téměř 10000 kcal (!), aby překonal hranici oněch 82 kg.

V přípravě na soutěž se držel konceptu vysokobílkovinné, ale nízkosacharidové stravy s menším podílem tuků. Dával si velký pozor, aby i mezi soutěžemi nevypadal příliš "měkce", a tak udržoval podíl tělesného tuku v jednociferných číslech, a to i v objemovém období. O to kratší dobu mohl držet předsoutěžní dietu, která se pohybovala od čtyř do šesti týdnů. Tato doba mu stačila k získání závodní formy, kdy se podíl jeho tělesného tuku pohyboval mezi čtyřmi a pěti procenty. Dennis získal svoje svalové základy u Joea Abbendy v již zmiňované garážní posilovně v Brooklynu. Joe kladl velký důraz na základní a komplexní cviky, jako jsou dřepy, veslování, tlaky nad hlavu, přehozy činky na hrudník… Dnes bychom v tom viděli prvky CrossFitu, ale tehdy bylo normální, že kulturisté se zároveň věnovali vzpírání (vždyť Tinerino nadhazoval nad hlavu 160 kg). Dennis ovšem stále experimentoval a doslova vyzkoušel všechny myslitelné tréninkové postupy - šest dní v týdnu, pět dní, čtyři dny, celé tělo ve třech tréninkových dnech, aby nakonec zjistil, že mu nejlépe vyhovuje čtyřdenní split na nárůst síly a svalové hmoty.

V pondělí trénovali Dennis a Joe prsa, ramena a tricepsy, v úterý byly na pořadu nohy, záda a bicepsy. Lýtka a břicho (příklad tréninku na břicho na konci článku) cvičili prakticky každý den. I když zařazovali cviky s kladkami a na přístrojích, tak hlavní podíl v tréninku tvořili základní cviky s velkou činkou a s jednoručkami. Běžně používal na jednu svalovou partii čtyři až pět cviků s celkem dvaceti sériemi. Po celou dobu své závodní kariéry používal při rozvoji svalových objemů až nezvykle nízký počet opakování - obvykle se pohyboval mezi třemi až pěti.

Předsoutěžní příprava

Tinerino považoval za kontraproduktivní dostat se do špičkové formy na více soutěžích v jednom roce a soustředil svoji maximální pozornost na tu nejdůležitější soutěž v tom daném roce. Svoji roční přípravu si rozdělil do fází, kdy 6 až 9 měsíců věnoval těžkým základním cvikům a 3 měsíce před soutěží přecházel více na izolované cviky s tím, že slabší svalové partie procvičoval v supersériích. Další předsoutěžní modifikací byla změna děleného tréninku - z čtyřdenního splitu přecházel na systém tři dny trénink, den odpočinek, tedy 3+1, a prioritu kladl na slabé partie, které zařazoval jako první. Nikdy nebyl spokojen se svými pažemi, a proto například bicepsy procvičoval jako první v rámci dané tréninkové jednotky. Často slabé partie osamostatňoval speciálním tréninkem ráno a ostatní svalové partie procvičoval pozdě odpoledne - tedy volil dvoufázový trénink.

Dennis byl první kulturista, který se při tělesné váze nad 90 kg mohl pochlubit skutečně dobrými břišními svaly, které dokonce platily jako jedny z nejlepších v historii kulturistiky. Třebaže velkou roli v jejich rozvoji hrála genetika, musel je tvrdě trénovat. Zde je příklad jeho tréninku.

Příklad tréninku na břicho

cvik	série	opakování
sedy lehy na přístroji	3 - 4	25 - 30
přednožování ve visu	3 - 4	15 - 20
sedy lehy na zemi nebo zkracovačky	3 - 4	30 - 40
přednožování vleže na lavici	3 - 4	30 - 40
rotace s tyčí vsedě	3 - 4	100

Všech pět cviků na břicho dělal formou gigantických sérií, tedy odcvičil je za sebou bez přerušení a poté až následoval odpočinek. Takto to provedl třikrát až čtyřikrát, dvakrát týdně. Náročné, ale zjevně účinné…

Jeho kariéra patří do doby, kdy se kulturisté rádi pochlubili svými antropometrickými rozměry (a my jako mladí entuziasté se zase s nimi rádi porovnávali, i když v náš neprospěch…), a proto pro zajímavost uvádím jeho míry v době, kdy získal titul Mr. America 1967 (zdroj: "Lekcie kulturismu", vydavatelství Šport, 1968).

• výška: 184 cm
• váha: 98,5 kg
• hrudník: 132 cm
• pas: 81 cm
• paže: 50 cm
• stehna: 67,5 cm
• lýtka: 45,5 cm
  (vše měřeno "za studena")

Tento velký kulturista a vzácný člověk se věnoval po ukončení své kariéry práci duchovního a v tom nalezl další naplnění svého života následujících jednadvacet let. Bohužel zemřel předčasně v roce 2010 ve věku 64 let…