Profil profesionála
- Kevin Levrone

Kevin Levrone patří mezi nejúspěšnější kulturisty historie a při hledání asi nejvýstižnějšího superlativu se nabízí označení nejlepšího kulturisty historie, který nikdy nevyhrál Mr. Olympia. Kevin absolvoval 62 závodů s neuvěřitelným průměrným umístěním 2,26!

Začátky

Narození budoucího profi kulturisty se datuje na 16. červenec 1966 (i když některé zdroje uvádějí chybně i roky 1965 a 1964). Kevin vyrůstal v Marylandu v Baltimoru jako nejmladší z šesti dětí italského otce a afroamerické matky. Když se jeho starší bratranec Stoney vrátil z výcviku námořní pěchoty, byl tehdy teprve devítiletý Kevin naprosto oslněn zlepšením jeho svalových proporcí a brzy se dal sám do zvedání železa. Cvičil doma s činkami svých starších bratrů. Již po půl roce cvičení zjistil, že se zlepšuje rychleji než ostatní. Vzorem mu byl Eddie Robinson, kterého osobně poznal na soutěži v Marylandu. Kevin hltal časopisy o kulturistice a snažil se nastudovat vše o tehdejším králi kulturistiky Leeovi Haneyovi. Trénink, stravu, prezentaci na pódiu, každý detail byl důležitý. V neposlední řadě byl ovlivněn samozřejmě Arnoldem Schwarzeneggerem, který ve filmu Pumping Iron přiblížil kulturistiku každému teenagerovi té doby.

První soutěž Mr. Maryland AAU 1989 byla kombinací silového trojboje a kulturistiky. V bench-pressu zvedl 197 kg s vlastní hmotností 86 kg. Když se blížila druhá, kulturistická část soutěže, Kevin na poslední chvíli zjistil, že oproti svým konkurentům není oholen. V nejbližším obchodě koupil holicí strojek a pěnu na holení, olej si musel narychlo půjčit, ale nakonec vše stihl a celou soutěž vyhrál. Bylo mu ale jasné, že jeho budoucností je hlavně kulturistika.

2. místo na Mr. Olympia 1992

Hned ze své první ryze kulturistické soutěže roku 1989 vyšel ověnčen titulem Mr. Colossus a v této sezóně přidal ještě titul Mr. Annapolis AAU. Následovala již příprava na soutěže prestižnější federace NPC pod vedením bratrance Chica. Po vítězství na Mr. Maryland NPC 1990, kde závodil s 93 kilogramy, se mu otevřely dveře na šampionát NPC Jr. Nationals 1991, kde se ale musel sklonit před Paulem DeMayem. Dodejme jen, že označení Jr. neznamená, že se jednalo o soutěž juniorů (Kevinovi bylo 24 let), ale o soutěž druhého nejvyššího významu ve federaci NPC. Kevin byl zklamaný a soutěžní sezónu chtěl již ukončit a soustředit se na rok 1992. Naštěstí ho zkušený Jim Manion přemluvil, aby zkusil i podzimní ještě prestižnější NPC Nationals. Kevin se dokázal v krátkém čase opět znatelně zlepšit a porážku Demayovi oplatil. Na Paula DeMaya zbylo tehdy v nejtěžší kategorii třetí místo, na stříbrné pozici skončil Flex Wheeler a bramborová medaile náležela Ronniemu Colemanovi. O absolutní vítězství se Kevin úspěšně popral s Porterem Cottrellem a z rukou svého idola Leea Haneyho obdržel vítěznou trofej a profi kartu. Na této soutěži navážil Kevin při svých 175 cm výšky již 107 kg - přibral tedy za 1 rok 14 kg svalů!

1992 - Raketový vstup mezi profesionály

Premiérová soutěž mezi profesionály Chicago Pro Invitational se nesla v duchu boje s jeho oblíbeným sparingpartnerem Porterem Cottrellem, za nímž se usadil ještě "Mr. Valcha" Thierry Pastel, a tak na Kevina zbyla bronzová příčka. Oběma porážku vrátil hned na následující soutěži, která se stala jeho prvním velkým triumfem. Výhra na Noci šampiónů vyslala jasný signál, že se s ním na Mr. Olympia musí počítat. Kdo by však věřil, že tento nováček předvede na jejím pódiu tak překvapivý debut, jaký mnoho let nikdo předtím nezažil? Třetí závod mezi profesionály jej postavil do role hlavního konkurenta Doriana Yatese, který tehdy v Helsinkách nakonec po poměrně vyrovnaném boji slavil svůj první titul. Kevin odsunul svou druhou pozicí na horší příčky takové legendy, jakými byli Lee Labrada, Shawn Ray, Mohammed Benaziza a Vince Taylor.

1993 - Nezměrná vůle

Následující rok se již začalo spekulovat o tom, zda se díky Kevinovi vrátí titul z Anglie do USA, ale vtom se objevila zpráva o jeho zranění. Veškerá pozornost se tak soustředila na nový raketový vstup roku 1993, který měl na svědomí tentokrát Flex Wheeler porážející na Arnold Classic a IronMan Pro každého, kdo mu přišel pod ruku.

Kevin si při bench-pressu s 272 kg velice nepříjemně utrhl prsní sval a jen díky dobré a rychlé reakci a také výběru perfektního doktora zmírnil důsledky nešťastného zranění. Stačí se i dnes podívat, na kolika dnešních profesionálech zanechalo toto zranění viditelné stopy. Tomu se Kevin naštěstí vyhnul. První operace trvala 8 hodin, pak se ale do zranění dostala infekce a musela následovat druhá operace. Poté klesla jeho hmotnost o 18 kg již na "pouhých" 100 kg. Kevin byl asi jediným člověkem na světě, kdo věřil, že se stihne za 8 týdnů připravit na vrchol sezóny - Mr. Olympia. Přípravu opravdu zvládl a všechny šokoval svým úžasným pátým místem. Forma především horní části postavy sice nebyla stoprocentní, ale stačila například i na Paula Dilletta.

Po této zkušenosti si Kevin uvědomil, že jeho tělu svědčí kratší příprava na soutěž. V dalších letech rád experimentoval s delší odpočinkovou pauzou po sezóně, během níž se ale jeho hmotnost nesměla příliš odchýlit od té soutěžní, aby mu stačilo jen pár měsíců do TOP formy.

2. místo na Mr. Olympia 1995

1994 - 1997 - Ve stínu Doriana Yatese

Na jaře roku 1994 využil Kevin pozvání na Arnold Classic. Po komplikované sezóně 1993 dychtil po úspěchu a pokračoval ve zlepšujícím se trendu své postavy z minulých let. Na pódium přišel ve skvělé formě a po velmi vyrovnaném souboji porazil Vince Taylora. Mr. Olympia jej přivítala opět medailovou pozicí za Dorianem Yatesem a Shawnem Rayem.

V dalším roce soustředil veškeré úsilí pouze na samotnou Olympii, přibral 5 kg svalů a se 115 kg se postavil 117kilovému Dorianovi. Výsledná forma se přiblížila k vítězství na velmi malý krůček. Yates již fanouškům brnkal na nervy svým vypouklým břichem, nicméně zadními pózami ostatní tak deklasoval, že vždy s přehledem zvítězil. Tentokrát mu Levrone ztížil boj velkým zlepšením právě zádových svalů. Byl sice nakonec přece jen poražen, ale Nasser El Sonbaty a Shawn Ray na jeho formu nestačili, takže se vrátil na svou druhou příčku z roku 1992.

Druhé vítězství na Arnold Classic 1996, které stejně jako první z roku 1994 řadí Kevin jednoznačně mezi nejhezčí momenty své kariéry, bylo o to cennější, že na stříbrné pozici skončil Flex Wheeler, který se představil ve skvělé formě, a na dalších pozicích zůstali Paul Dillett, Vince Taylor a Shawn Ray! Od roku 1993 visela ve vzduchu otázka, kdo je korunním princem Doriana, zda Kevin, či Flex. Po Arnold Classic 1996 se zdálo, že odpověď je na světě. Flex si sice napravil reputaci na Noci šampiónů, ale v den Olympie oběma korunním princům vypálil rybník Shawn Ray, který byl po horším výsledku na Arnold Classic poměrně překvapivě po Dorianovi tím nejlepším mužem na pódiu. Na Kevina tak zbylo 4. místo, resp. 3. místo, protože Nasser El Sonbaty byl dodatečně diskvalifikovaný za užití diuretik.

V tomto období se objevili noví zdatní soupeři - nejdříve již zmíněný Nasser El Sonbaty a posléze i Ronnie Coleman. Kevin si vybral slabý den na Arnold Classic 1997, kdy byl ve vynikající konkurenci poražen sedmi závodníky, což byl nejhorší výkon celé jeho kariéry. Na Olympii si trochu napravil reputaci a představil se poprvé s vyholenou hlavou a s hmotností 118 kg, nicméně se opakovala situace z roku 1996 - před Kevinem zůstali stejní borci. Od Shawna Raye utrpěl Kevin čtvrtou a poslední porážku. V dalších letech 1998 - 2001 Shawna, svého nejlepšího přítele z řad profíků, již pravidelně porážel. Rok 1997 tak zaznamenal poslední dominanci Doriana Yatese, který odchodem uvolnil místo svému nástupci.

1998 - 2003 - Ve stínu Ronnieho Colemana

Kevin se od Olympie 1997 účastnil evropských Grand Prix a části sezóny s vrcholem na Noci šampiónů. Ukořistil sedm vítězství (jednou zazářil i v Praze, kde jsme mohli obdivovat jeho výborně připravenou postavu na vlastní oči) a tři stříbra - vždy za Ronniem Colemanem. O uvolněný trůn nejlepšího kulturisty planety nakonec bojovalo trio Ronnie Coleman, Flex Wheeler a Nasser El Sonbaty. Na Kevina zbyla opět bramborová medaile. V následných Grand Prix si Kevin ukořistil alespoň skalp Nassera El Sonbatyho, ale po necelém půl roce na Arnold Classic 1999 jej tento obr znovu (a naposledy) porazil.

Soupeři postupně přicházeli a odcházeli, ale Kevin se pořád držel v nejužší špičce. Chris Cormier dosáhl kvalit, jimiž jej začal ohrožovat, zatímco Nasser mu již konkurovat nestačil. Nicméně na Olympii 1999 a v první části sezóny 2000 byl Kevin na Chrise a Flexe krátký. Celé čtyři roky zůstával na bramborové pozici, v postupu mu vadila dvojice Ray a Sonbaty, kterého pak vystřídal Wheeler, Raye posléze Cormier. Levrone chtěl být tím, kdo se jako první v pořadí bude rovnat Ronniemu Colemanovi, toužil alespoň po své stříbrné pozici z let 1992 a 1995. Sen se mu splnil na Mr. Olympia 2000 a svým třetím stříbrem vyrovnal tehdejší rekord legend, jakými byl Franco Columbu a Rich Gaspari. Kevin porazil svého rivala Flexe Wheelera, stejně jako své nedávné přemožitele Shawna Raye a Nassera El Sonbatyho. Byla to životní forma, což dokladují i slova samotného Kevina v jednom starším rozhovoru pro náš web Ronnie.cz: "Ve smyslu připravenosti a celkové vyváženosti jsem se ten večer cítil opravdu dobře. Všechno do sebe zapadalo, nedokáži si vybavit lepší pocit. Davy diváků byly úžasné..."

V těchto letech se Kevin soustředil i na svou kariéru rockového zpěváka ve skupině Fulblown. Připravoval se většinou jen na Olympii, a když už se objevil na Arnold Classic, nebyl ve své obvyklé formě. I na jeho váze bylo znát, že objemové přípravě nevěnoval již tolik energie. Někdy zařadil dokonce půlroční pauzu od tréninku. V jeho prospěch hrály zkušenosti a jeden zvláštní fakt. Když žil v 90. letech jen pro závody, snažil se nabírat novou svalovinu, aby se vyrovnal obrovskému Dorianovi. Nyní, když nebylo tolik času na udržení takové masy, vsadil na skvělou připravenost, kvalitu a symetrii. Změněný přístup přinesl Kevinovi skvělé výsledky a i přes rockovou kariéru dokázal v den D získávat stejné úspěchy jako dříve.

Kevinova postava i její prezentace se v průběhu času měnily. Nejenže se Kevin zlepšoval, co se objemů týče, ale pracoval i na symetrii. Ze začátku dominovaly jeho postavě končetiny, v první polovině 90. let dohnal ztrátu prsních svalů, ale souboje s Dorianem a posléze Colemanem prohrával hlavně kvůli slabším zádům. Dorian dal této partii nový rozměr: při póze velký zádový sval zezadu prezentoval dva trojúhelníky s jasnými rysy vzpřimovačů, které většinou podtrhoval stromeček ze svalových úponů s viditelnými a hlubokými liniemi lopatek. Díky této zbrani porážel Dorian ostatní borce a na tuto úroveň se dostal až Coleman s Wheelerem v roce 1998. I Kevin dokázal po roce 2000 svá záda dostat na tuto úroveň. Pak už se těžko hledala slabina. Dalo by se možná hovořit o trapézech, ale Kevin byl ve své prezentaci chytrý a flexibilní, čímž dokázal tento nedostatek skrýt. Dokázal podle konkurence zaujímat takové postoje, aby útočil na slabiny svých protivníků.

Vraťme se ale do roku 2001, kdy se na Olympii objevil Jay Cutler v takové formě, že se pro Kevina od té chvíle stal již nedostižným. Přesto si v tomto roce bronzový Kevin i nadále dokázal udržet odstup od Shawna a Chrise. V Anglii si po této Olympii vydobyl poslední, 20. vítězství mezi profesionály, což bylo v ten moment nejvíce v historii profesionální divize IFBB. Později ho dokázali předčit jen Ronnie Coleman (26) a Dexter Jackson (22).

2. místo na Mr. Olympia 2002

Na Arnold Classic 2002 se opět představil s poněkud horší formou a skončil až pátý. Pár týdnů nato nabídl svůj skalp Jaroslavu Horváthovi na GP Austrálie. Nadešel čas na změnu a ta se vydařila - na Mr. Olympia 2002 se objevil ve skvělé formě. K perfektní ostrosti přidal jiný styl pózování, kdy přestal své břišní svaly prezentovat s nadechnutým hrudníkem, místo toho je téměř ve všech pózách zatínal. Byl to skvělý tah, protože jednoznačně útočil na Ronnieho největší slabinu. Tento styl pózování jej ukázal v jiném světle a udal tón i pro ostatní závodníky. Jeho hrudník z boku se zatnutými břišními a vypruhovanými šikmými břišními svaly změnil zcela pohled na tuto pózu. Při neúčasti Jaye Cutlera si mnozí mysleli, že Ronnie nebude mít soupeře, ale Kevin překvapivě zažil chvíli, kdy i nedostižnému Colemanovi šlapal na paty. Některé Ronnieho partie nepůsobily příliš hezky a krásnou, symetrickou postavu nabízel právě Levrone. Tímto již čtvrtým stříbrem na Olympii získal trochu i smutný rekord druhých míst. Tento rekord nakonec překonal Jay Cutler, který ale ke svým šesti stříbrům (!) přidal ve své kariéře i 4 tituly, na rozdíl od Kevina, který se sošky Sandowa nikdy nedočkal.

V posledním roce svého působení mezi profesionály, kdy bylo Kevinovi 37 let, si došel (opět ve slabší formě) pro pátou příčku na Arnold Classic 2003. Šest týdnů před Mr. Olympia si natrhl triceps. Opět však prokázal, že má srdce bojovníka, a stejně jako v roce 1993 se nevzdal a vystoupil na pódium Mr. Olympia 2003. Forma stačila na finálovou šestici, čímž se vyrovnal rekordu Shawna Raye v počtu nepřetržitých finálových účastí na Olympii (12x). Oproti němu má ale Kevin lepší průměrné umístění (3,3 proti 3,7). Připomeňme ještě, že Dexter Jackson okusil finále Olympie 13x, nikoli však nepřetržitě, protože v roce 2005 vynechal. Dexter navíc přidal tři umístění v TOP 10 a samozřejmě start v roce 2008 proměnil v titul.

Závěr

V roce 2004 přišlo zranění menisku, které, jak se později ukázalo, znamenalo konec jeho kulturistické kariéry. Kevin se v dalších letech věnoval své rockové kapele Fulblown, se kterou vydal v roce 2006 album Mirage, navštěvoval hereckou školu v Kalifornii a snažil se prosadit na filmovém plátně. Natočil dva filmy: Backlash (2006) a Redline (2007). Kulturistické magazíny se čas od času zajímaly o jeho případný návrat na kulturistické pódium. Většinou se jednalo o to, že se Kevin pokoušel zlepšit svou postavu a své snažení prezentoval na veřejnosti, mimo jiné na svém webu LevroneReport.com, ale od vážně myšleného comebacku bylo vždy daleko. Snad nejlepší postavy od ukončení profesionální kariéry dosáhl v roce 2009.

Neuvěřitelně dlouhá a plodná kariéra řadí Kevina Levroneho mezi velikány kulturistiky. Kdyby Mr. Olympia nebyla tak kvalitativně vyčnívající soutěží, pak by mu aktivní přístup k soutěžení mohl vynést i označení nejlepšího kulturisty historie. Jelikož je však Olympia pouze jedna, můžeme jej nazvat nejlepším kulturistou, který tuto soutěž nikdy nevyhrál. Mezi profesionály soutěžil 12 let a každý z těchto roků ukončil s finálovým umístěním na Mr. Olympia, čímž se sice může pyšnit i Shawn Ray, ale ten se Kevinovi nemůže rovnat například s výsledky z Arnold Classic nebo Noci šampiónů. Kevinovo "olympijské" resumé jsou 4 stříbrné medaile. Dvakrát za Yatesem, dvakrát za Colemanem. Medailovou sbírku doplňují 3 bronzy. Z dvaceti profesionálních vítězství byla dvě na Arnold Classic a jedno na Noci šampiónů.

Další galerii Kevina Levroneho najdete zde.

The Best of Kevin Levrone

Kevin Levrone - Mr. Olympia 2002

Mirage - album skupiny Fulblown (2006)

Kevin Levrone ve filmu Backlash (2006)

Kevin Levrone ve filmu Redline (2007)

soutěž	umístění	soutěž	umístění
NPC Jr. Nationals 1991	2.	Grand Prix Switzerland 1996	3.
NPC Nationals 1991	absolutní vítěz	Mr. Olympia 1996	3.
Chicago Pro Invitational 1992	3.	San Jose Pro Invitational 1996	1.
Night of Champions 1992	1.	Arnold Classic 1997	2.
Mr. Olympia 1992	2.	Grand Prix Czech Republic 1997	1.
Grand Prix England 1992	2.	Grand Prix England 1997	1.
Grand Prix Germany 1992	1.	Grand Prix Finland 1997	1.
Mr. Olympia 1993	5.	Grand Prix Germany 1997	1.
Grand Prix France 1993	5.	Grand Prix Hungary 1997	1.
Grand Prix Germany 1993	1.	Grand Prix Russia 1997	2.
Grand Prix Spain 1993	3.	Grand Prix Spain 1997	1.
Grand Prix England 1993	3.	Mr. Olympia 1997	4.
Grand Prix Finland 1993	2.	Grand Prix Finland 1998	2.
Arnold Classic 1994	1.	Grand Prix Germany 1998	2.
Grand Prix England 1994	2.	Night of Champions 1998	2.
Grand Prix France 1994	1.	Mr. Olympia 1998	4.
Grand Prix Germany 1994	2.	San Francisco Pro Invitational 1998	1.
Grand Prix Italy 1994	1.	Toronto Pro Invitational 1998	2.
Grand Prix Spain 1994	2.	Arnold Classic 1999	2.
Mr. Olympia 1994	3.	Grand Prix England 1999	3.
San Jose Pro Invitational 1994	1.	Mr. Olympia 1999	4.
Grand Prix England 1995	2.	World Pro Championships 1999	3.
Grand Prix Germany 1995	1.	Arnold Classic 2000	3.
Grand Prix Russia 1995	1.	Mr. Olympia 2000	2.
Grand Prix Spain 1995	1.	Grand Prix England 2001	1.
Mr. Olympia 1995	2.	Mr. Olympia 2001	3.
Arnold Classic 1996	1.	Arnold Classic 2002	5.
Grand Prix Czech Republic 1996	2.	Grand Prix Australia 2002	4.
Grand Prix England 1996	2.	Mr. Olympia 2002	2.
Grand Prix Germany 1996	3.	Arnold Classic 2003	5.
Grand Prix Russia 1996	2.	Mr. Olympia 2003	6.
Grand Prix Spain 1996	2.	Show of Strength Pro Championship 2003	3.

Použité elektronické zdroje: