Náš tým byl poněkud rozmanitý - já z jednoho konce republiky, zbytek posádky z Brna. Marilena dokonce z Řecka. Rozhodli jsme se poskládat tým, i když jsme společně nikdy netrénovali. Naším úkolem bylo jít do toho naplno a nechat na závodech všechno. Nebylo nic, co by nás vyloženě potrápilo, ale bylo důležité taktizování a pečlivé promyšlení každého WODu (v jakém pořadí za sebou, kdo začne, jak se budeme střídat). Každý v týmu vynikal v něčem jiném - my jsme spojili síly dohromady a vzniklo z toho druhé místo. Náš tým byl ve složení: Filip Valouch, Marilena Sazeidou Georgiou, Honza Anděl a já - Štěpánka Rosprimová.
Členové našeho týmu se sešli v sobotu 21. listopadu odpoledne v Brně, v tenisové nafukovací hale v areálu Tenis Paradise, u finálového WODu jednotlivců. Všichni dorazili v plné síle, odpočatí, s patřičným odhodláním. Bylo potřeba nasát atmosféru na nedělní workouty, přeci jen nás nečekala žádná procházka růžovým sadem. Prohodili jsme pár slov, zaregistrovali jsme se a já konečně měla možnost potrénovat angličtinu s Marilenou (moje přání je ovládat angličtinu na velmi dobré úrovni, ovšem občas mi to přijde těžší než zajet půlmaraton na veslu nebo zvládnout trénink "na pohodu" - ovšem crossfiteři se vypořádají se vším, takže doufám, že se to jednoho krásného dne změní).
V neděli ráno, přibližně o půl deváté, se atleti začali scházet na místě činu. Setkali jsme se v hojném počtu 40 týmů ve složení 2 muži, 2 ženy… O fanoušky a fanynky také nebyla nouze, podpora je na závodech to nejdůležitější. A jak je známo, Brno je městem CrossFitu. Sjelo se sem mnoho přátel. Začínali jsme na pozici v posledním heatu - ne vždy očekávané a žádané umístění ve startovním poli.
1. workout byl 18minutový time cap, kdy všichni z týmu museli zvládnout 30 výstupů na box (ženy ve výšce 50 cm a muži 60 cm) s bumpery (kotouče - muži 2x 15 kg a ženy 2x 10 kg) v rukou. Úchop nebyl libovolný a třešničkou na dortu bylo, že dva členové týmu viseli na hrazdě, zatímco jeden "pracoval" a jeden odpočíval. Vystřídali se všichni, dokonce jsme museli dvakrát, aby byl náš úkol splněn. Pečlivě vymyšlený mentální challenge, výzva pro předloktí a za žádnou cenu se nepustit hrazdy - takže pro začátek bylo o zábavu postaráno.
2. workout - 400 wall balls. "Za žádnou cenu se nesmí přerušit pohyb, jinak vás čeká penalizace v podobě 5 synchronizovaných angličáků..." Kdyby organizátoři věděli, že házet 6kilový míč do terče ve výšce cca 2,75 m není moje oblíbená disciplína a ještě k tomu 400 krát... Ovšem náš Honza jich na první zátah dal přes 120, byla jsem nakonec ráda, že je to týmová spolupráce a moc jsem se u toho neohřála.
3. workout zahrnoval 2 části. V té první co největší počet mrtvých tahů s váhou jednotnou pro ženy i muže (60 kg) v časovém limitu 2 minuty. Podmínkou bylo, aby se v týmu vystřídali všichni bez toho, aby byla osa položená na zem. A druhá část, klasika, velice oblíbená týmová Fran, to jest v počtu 21-15-9 thrustery a pull-ups. Tentokrát bylo na nás, jak se poskládáme a kdo začne na shybech nebo thrusterech. Ovšem každý musel dokončit celou Fran. Váha pro ženy byla 25 kg a pro muže 40 kg. Zde si každý přišel na
své.
V semifinále bylo opět potřeba poprat se s činkou, tentokrát nás čekal komplex - 5 hang power cleans, 5 front squats, 5 shoulder to OH, 5 back squats. Ženy začaly na 20 kilogramech, muži na 40 kg. Poté, co se všichni vystřídali, se postupně přikládalo 10 kg - to vše v časovém limitu 10 minut. Zde záleželo na každé vteřině, takže členové týmu museli být pohotoví při nakládání závaží. Ovšem osa se nesměla dotknout země. Rozhodčí byli přísní a kontrolovali každý pohyb, sledovali dopnutí i hloubku dřepu. Dalo se tu nasbírat celkem dost neplatných opakování, která se projeví na celkovém výsledku. Takže méně je někdy více. Bylo potřeba se zaměřit na kvalitu provedeného cviku.
No a jako poslední část celého dne nás čekalo finále. Opět 15minutový AMRAP, skládající se z netradičních hand standů, kdy dva z týmu tvořili "oporu", ovšem nesmělo se jakkoli pomáhat. Následoval u mužů muscle-up, u žen chest to bar a dále dřep s osou nad hlavou s váhou pro muže 60 kilogramů a pro ženy 40. Začalo se na jednom opakování od každého a přičítalo se po jednom. I když by se zpočátku zdálo finále jednoduché (žádné těžké váhy, chůze po rukou), únava po celém dni byla znát a každé opakování, co se počítalo, bylo těžší a těžší. Hlavně HSPU, kdy se mi podařilo několikrát přepadnout, jako bych oporu neměla žádnou. Zajímavá alternativa.
Během celého dne vládla na místě přátelská atmosféra. Je vidět že se naše crossfitová komunita rychle rozrůstá, protože se nás sešlo opravdu dost.
CFT Battle 2015 byl úspěšným závěrem mojí první letošní závodní sezóny, nyní už probíhá příprava na rok 2016.
Velmi si ceníme všech, kteří náš tým v ten den podpořili jak na místě, tak i na dálku. Děkuji všem, kteří mě vedou na cestě ke splnění mých cílů, děkuji svému týmu za top spolupráci, hecování a podporu a CrossGym Sokolov, kde momentálně trénuji. Pro mě byla velká odměna stát na bedně vedle nejlepších, které tady v České republice máme. Nesmím zapomenout na autora fotografií, kterým je Štefan Drgoň, náš CF kamarád a fotograf, který za námi přijel až z Bratislavy a postaral se nám o momenty z průběhu závodů na krásných fotografiích. A také díky všem, co se na závodech podíleli, protože uskutečnit dvoudenní závody a mít všechno pod kontrolou není lehký úkol.
CFT Battle 2015 v podání týmu Tribolus Ass
Foto: Štefan Drgoň
Víte, že...
