Autorkou následujícího článku je PhDr. Daniela Stackeová, Ph.D.
www: http://www.volny.cz/stackeova/
Na poslední valné hromadě SKFČR v září 2005 vystoupil v Benešově p. J. Šejba z Přerova, trenér našich úspěšných juniorských závodnic a majitel klubu AVE Přerov, s návrhem vytvořit komisi, která by zaměřila svou pozornost na oblast fitness a bodyfitness. Důvodem jeho doporučení byl fakt, že v kategorii fitness došlo v posledních letech k takovému úbytku závodnic, že byly kategorie dokonce sloučeny. Kategorie bodyfitness je na tom lépe, ale i tady bychom uvítali větší zájem soutěžících žen (mužské bodyfitness je teprve v počátcích, takže se zatím spíše řeší celková koncepce, u nás bylo závodníků zatím pouze pár a navíc se pojetí na našich mistrovských soutěžích výrazně lišilo od Mistrovství Evropy, kde jej bylo možné nazvat výstižně „malou kulturistikou“, tedy disciplínou určenou pro borce začínající s kulturistikou nebo nepřející si budovat extrémní svalové objemy). Co je důvodem současného stavu ve fitness? Nad tím se zamýšleli účastníci semináře, který byl za tímto účelem svolán SKFČR dne 9. 1. 2006 v Praze na Strahově.
Diskuze byla dlouhá, zapojili se do ní aktivní závodníci, trenéři i rozhodčí, kteří projevili zájem podílet se na řešení situace a účastnit se práce v komisi. V čem podle jejich úvah tkví největší problémy? Pokusím se je v několika bodech krátce shrnout:
1. Oblast rozhodování soutěží fitness a bodyfitness
Rozhodčí svazu rozhodují jak kulturistiku, tak tyto kategorie, přitom žádné „speciální“ školení nikdy neabsolvovali. Po vzniku nových disciplín fitness a bodyfitness začal svaz nominovat rozhodčí na tyto soutěže bez jakýchkoli speciálních kritérií. Probíhaly tenkrát živé diskuze, zda by soutěže fitness a bodyfitness měli rozhodovat spíše muži nebo ženy, jak „svalnatá“ či „vyrýsovaná“ má fitnesska být apod. Realitou současného stavu zůstává, že při rozhodování volných sestav dochází ke značným rozdílům (v hodnocení postavy se zmíněný problém neprojevuje tak výrazně), protože jejich „pohybový“ obsah se značně liší a v porotě mohou sedět jak ženy se „sportovní minulostí“, hodnotící kvalitu prováděných prvků, tak muži s „kulturistickou minulostí“, kteří posuzují převážně „líbivost“ sestavy a ve výsledku pak často dochází k velkým rozporům. Navíc diváci vždy reagují na extrémní akrobatické prvky jako salta apod., což rozhodování poroty také ovlivňuje, a často pak ve výsledku úspěšná sestava nemá téměř žádnou choreografii a blíží se výkonu ve sportovní gymnastice, z čehož vždy vytěží závodníci s touto sportovní minulostí. Popsaný fakt je jedním z vážných důvodů, proč závodníků ve fitness ubývá, v dospělém věku je těžké, až téměř nemožné se složité akrobatické prvky naučit. Navíc je dle mého názoru o dosti těžší učit se je s množstvím svalové hmoty, které je pro tuto soutěž nezbytné.
2. Oblast volných sestav
O tomto tématu jsem začala mluvit již v předchozím odstavci. Jednou věcí je kompetence rozhodčích sestavy hodnotit, jinou problematikou je, že „by mělo být co hodnotit“, tedy musí být jasně dána kritéria, což bohužel nejsou. Na semináři padly návrhy jako omezení akrobatických prvků, zavedení povinných prvků apod., já osobně považuji za jedno z řešení zavést u rozhodčích specializaci na rozhodování fitness a bodyfitness - tito rozhodčí by pak mohli být školeni v hodnocení choreografie, flexibility, akrobatických prvků apod.
3. Oblast metodiky soutěžní přípravy
Jednou z oblastí činnosti nově vzniklé komise (resp. subkomise v rámci komise vrcholového sportu) by mělo být (podle návrhu iniciátorů jejího vzniku) rozpracování metodiky soutěžní přípravy fitness a bodyfitness. Z praxe vím, že řada závodnic se obrací na trenéry kulturistiky, kteří nemají s fitness a bodyfitness praktické zkušenosti a výsledek není často ideální. Netvrdím, že by se příprava lišila „od základu“, používají se stejné metody, ale nesouhlasím s názorem pí Sukupové a sl. Rudolfové, které na semináři vystoupily s názorem, že metodika přípravy je v kulturistice a ve fitness naprosto stejná, dokonce s názorem, že tzv. „základní“ cviky jsou nezbytné a nutné úplně pro každého. Domnívám se, že ve fitness a bodyfitness není cílem maximální svalový objem a vyrýsování, proto nelze aplikovat zcela stejný postup jako v kulturistické přípravě. Již jen poměr silové a aerobní zátěže se podle mého názoru musí lišit, stejně tak jako výběr cviků a dieta, včetně doplňků výživy. Jestliže „bodyfitnessky“ usilují o maximální symetrii, může být naopak „klasickým“ kulturistickým tréninkem (mrtvý tah, dřepy atd.) narušena. Je samozřejmé, že je třeba respektovat individuální dispozice, domnívám se však, že i přesto lze jasně vymezit rozdíly v metodice přípravy a že řadě závodníků a závodnic by to mohlo ušetřit energii a zklamání ze špatných výsledků zapříčiněných nesprávným postupem v přípravě, metoda pokus – omyl je pro inteligentní jedince zbytečná – zabere mnoho času.
4. Rozšíření členské základny – jak získat nové závodníky ve fitness a bodyfitness?
Poslední bod je skutečně velmi těžko řešitelným problémem. Státní trenérka navrhovala kontaktovat gymnastické oddíly, F. Bartoš doporučoval lepší prezentaci fitness v médiích. Vzhledem k tomu, že komise byla koncipována jako „poradní“ orgán, domnívám se, že popsané aktivity spadají do kompetencí jiných komisí, resp. jejich zástupců ve výkonném výboru svazu.
Závěrem bych chtěla požádat Vás všechny, které tato oblast zajímá, vydrželi jste článek dočíst až do konce a myslíte si, že Vás k dané problematice napadají nějaké myšlenky, nápady či návrhy, jak situaci řešit, vyjádřete se, za všechny podněty budu vděčná (e-mailovou adresu a více informací o autorce článku naleznete na www.volny.cz/stackeova/). Mým přáním je, aby nově vzniklá komise skutečně přispěla k řešení situace. Na závěr semináře byl dohodnut termín další schůzky v dubnu, při níž by měly být stanoveny konkrétní kroky - jeden z nich by měl představovat podzimní seminář pro trenéry. Pokud budete mít zájem se dozvědět o další činnosti komise, ráda Vám informace zprostředkuji.
Daniela Stackeová
