Jak by Sabina zhodnotila uplynulou sezónu plnou stříbrných medailí, které filmy má ráda a jak nejraději tráví čas s partnerem? To vše a mnoho dalšího se dočtete v následujícím rozhovoru.
Sabino, tvoje loňská sezóna by se dala označit za zlatou, na tu letošní se hodí přívlastek stříbrná. Na těch nejvýznamnějších soutěžích jsi skončila druhá. Co to pro tebe znamená?
Celá ta letošní sezóna byla hodně podivná. Na těch soutěžích jsem skončila vždy pouze o bod druhá, dokonce i na té poslední, Olympii Amateur v Anglii. To jsou hodně těsné rozdíly. Inu, stříbro jsem ještě doposud neměla, teď ho mám hromadu. A co to znamená? Asi víc motivace, určitě mnoho skvělých zážitků, takže do té sbírky, která se skládá ze života ve fitness světě, zase přibylo něco jiného. Určitě je třeba se zamyslet, co musím zlepšit.
Ty jsi zmínila, že jsi byla pokaždé poražena o bod. Ten, kdo se pohybuje v kulturistice a fitness, ví, že to je neznatelný rozdíl ve výkonnosti. V podstatě nelze určit rozdíl. Jak si vysvětluješ to, že se ti to stalo 3x za sebou?
Nevím. To možná ani vysvětlit nejde. Prostě to tak je. Možná je to tím, že jsem už okoukaná, a musela by přijít skutečně velká změna. Jenže v kategorii bikiny nelze dělat nějaké radikální změny. Právě proto bych chtěla přestoupit do profi. V amatérkách už jsem všude byla a asi těžko budu překvapovat. Uvidíme příští rok. Určitě se nevzdám a budu bojovat dál. Je třeba vybrat ty správné soutěže.
My spolu o té sezóně mluvíme s nádechem neúspěchu, ale faktem zůstává, že jsi byla stříbrná na prestižních soutěžích typu Olympia Amateur v Praze, v Anglii, dále pak na soutěži ve Finsku atd. Dalo by se říct, že nemít auru fitnessky, která už všechno vyhrála, byla by to skvělá sezóna. Jak na tuhle skutečnost reaguje tvoje okolí?
90 % lidí za mnou chodí s tím, že nevědí, zda mi mají gratulovat, protože je to skvělý výsledek, nebo jestli mě povzbudit, protože bych mohla být smutná. Já se z těch výsledků ale raduji. Podle mě to byla dobrá sezóna, ale už jsem ráda, že je jí konec.
Co bude teď dál?
Za necelé 4 měsíce je Arnold Classic v USA, takže jsem rovnou skočila do přípravy, ze které nebude cesty zpět. Ještě jsem chvíli uvažovala nad soutěží v Moskvě, ale už jsem se cítila hodně unavená, takže jsem ji vypustila. Do Moskvy jsem stejně nakonec odjela v rámci propagace Extrifitu na tamním trhu, kde jsem byla společně s Tomášem Kašparem na stánku Extrifit a moc jsem si to užila.
Když jsi mluvila o výrazných změnách, co to pro tebe bude znamenat?
Budu muset zapracovat na svalových objemech. Víc definovat svaly, víc je vyrýsovat. Potřebuji nabrat na ty moje nešťastná ramena více hmoty.
Teď proběhlo MS, kterého ses zúčastnila tentokrát jako divák. Jaká byla úroveň z tvého pohledu a kam směřuje kategorie bikiny fitness?
Úroveň byla obrovská. Dřív se našlo pár holek, které tam prostě neměly co dělat, ale dnes? Možná jedna dvě holky mají trochu svěšený zadek, ale to je tak všechno. Dnes je většina startovního pole neskutečně vyrovnaná a špatnou holku tam prostě nenajdeš. Letošní MS bylo hodně o tvrdosti, o plastičnosti svalů a nevím, jestli je to úplně dobře. 90 % děvčat bylo skutečně velmi tvrdých, hodně vysekaných a v podstatě by stačilo jenom vyměnit plavky a pózování a mohou jít do kategorie bodyfitness. Přijde mi to až takové zvláštní, protože bodyfitnessky měly sice nabitější vršek, ale spodek už nebyl tak separovaný. I zadky měly kolikrát mnohem měkčí. Kdežto letos v těch bikinách bylo kolikrát vidět skutečně masivní svalstvo na zadku a nohách. Nevím, jestli se to bude ubírat tímhle směrem, nebo je to zase jen chvilkový trend.
Už vloni jsme zaregistrovali ten trend masivních zadnic, neváhal bych to kolikrát označit za koňské zadky, ty jsi tomu vlastně taky musela přizpůsobit svoji postavu, kam se to bude ubírat dál? Někdy ty postavy, prezentované především na sociálních sítích, působí až absurdně.
Myslím, že to bude pokračovat, a myslím, že to bude samozřejmou výbavou úspěšné závodnice. Myslím si, že se to ubere směrem, že to nebude už ani moc pěkné. Už teď je na pováženou, jak to vypadá mimo soutěž. Ten zadek je sval a stačí přibrat 2 - 3 kila, což je nic, a vypadá to hodně zvláštně.
Třeba se dá Jennifer Lopez na soutěžení…
No jasně, možná že budou mít tyhle jižní typy výhodu.
Dobře, pojďme odbočit od fitness a bavme se o normálních věcech, jsi pro?
No jasné. Sama si myslím, že už to pro lidi musí být nuda, číst neustále o tom, co jím a jaké doplňky užívám a kolik sérií cvičím.
Čteš ráda bulvár?
To ani ne. Když už najdu čas na čtení, což je častokrát při kardiu na kole, tak si přečtu něco o cvičení, o jídle a tak. Ale takový ten klasický bulvár, kde se řeší vztahy slavných, mě moc nezajímá, protože to jsou většinou vymyšlené kachny s dobrým nadpisem, kde se člověk stejně nic nedozví.
Na tvém soukromém Facebooku občas vídám romantické fotky s tvým přítelem Patrikem. Jsi romantický typ?
Asi ano. Navzdory tomu sportu, co dělám, kdy jsem často v posilovně, tahám se se železem a párkrát vyslechnu nějaký peprnější hovor. Přesto si myslím, že k ženě patří notná dávky romantiky.
Co je taková až kýčovitá představa romantiky Sabiny Plevákové, kterou je ale reálné zažít?
Úplně jednoduchá věc, která se v dnešní době ale už moc nenosí. Bohatě mi stačí, když by partner zvedl telefon, vyzvedl mě doma a jeli jsme do kina, na večeři, nebo já nevím kam. Zkrátka běžná věc, ale bez žádného dohadování, bez plánování. Prostě spontánní akce v podání partnera. Jednoduše víme, jaký ten druhý má program, a když to jde, vyrazíme. Jednoduchá záležitost.
A děje se to?
No většinou se u nás děje to, že řešíme, kdy půjdeme, kam půjdeme, plánujeme, vybíráme a tak… (smích)
Tak když už jsme u toho kina, na co ráda koukáš?
Většinou to jsou filmy s nějakou pointou. Nenávidím filmy, které mají otevřené konce. Já to vždy beru hrozně vážně a pak se tím zabývám a řeším to… (smích) Ale hodně ráda mám filmy s DiCapriem, ty nikdy nezklamou, nebo teď jsem viděla doma film s Johnnym Deppem, vynikající gangsterku.
Počkej, to má teď teprve premiéru. Takže ty nelegálně stahuješ filmy?
Vážně, fakt? Jejda, tak to mám teď přišitou nelegální činnost. Asi žiju v budoucnosti. (smích) No, každopádně doporučuji tedy návštěvu kina, je to vynikající film.
Řídíš ráda? Jaké je tvoje vysněné auto?
Ano, moc ráda, ale žádné vysněné auto nemám. Nikdy jsem neměla. Moje auto musí být malé, abych se všude vešla, protože nesnáším parkování, a úsporné, abych jela dlouho. Velmi ráda cestuji na dlouhé trasy, takže jsem ráda, když natankuju a jedu třeba do Košic a zpět (pozn. red.: z Púchova). Teď mám momentálně Cross Polo v oranžové barvě a s panákem Extrifitu. Bomba.
To tě tak navnadila ta čerstvě podepsaná smlouva s Extrifitem? Respektive prodloužení spolupráce. Dá se říct, že ta spolupráce se ještě více utužila. Jsi spokojená?
Já jsem velmi spokojená. Doufám, že i Extrifit se mnou. Ta první smlouva byla podepsaná na rok s tím, že uvidím, jaká bude spolupráce, jak se to bude vyvíjet dál. Ale jak je vidět, vše jde ke vzájemné spokojenosti. Na Extrifitu je znát, jak jde hodně kupředu, jak se vyvíjí a jak se tam pracuje. To samozřejmě prospívá i mně. V poslední době uvádí Extrifit samé novinky a tím nemyslím jen v jejich výrobním programu, ale novinky ve smyslu úplně nových druhů výrobků. Teď mám na mysli samozřejmě celou tu novou gelovou řadu, která je úplně super. Takže nejsem odkázaná v rámci sponzoringu na pár věcí, ale dnes mám skutečně široký výběr, což je dobře pro mě a moje tělo, protože nestagnuje a dostává se mu neustálé změny. Ale není to jen o výživě, je to i o různých akcích. Nedávno jsem byla na přednášce o výživě, kde bylo 350 lidí, hned nato jsem letěla do Ruska, teď je před námi Extrifit Day v Hradci, což je vždy skvělá akce, kde tě ti fanoušci doslova nabudí energií. To je samozřejmě motivující i pro mě, a když je mezi lidmi o tyhle extrifiťácké akce zájem, znamená to, že to děláme dobře.
Celý ten náš rozhovor vedeme trochu v osobnější rovině, takže si neodpustím téma, které rezonuje ve společnosti jak v Čechách, tak jistě i na Slovensku. A tím je současná uprchlická vlna, teroristické útoky a to všechno okolo. Ty máš na svém Facebooku přes 50 tisíc fanoušků, mnoho lidí tě bere jako vzor, čili dnes už jsi poměrně známá veřejná osoba, možná by je zajímal tvůj názor. Jaký je?
Já jsem nad tím hodně rozmýšlela, protože jsem člověk, který má v sobě hodně silné sociální cítění. Když to začalo, nejdřív mi těch lidí bylo hrozně moc líto, jenže když nad tím pak přemýšlíš déle, je jasné, že těch lidí je příliš mnoho. Povídala jsem si o tom s mámou, a i ona mi říkala, že zažila emigranty, kteří přicházeli sem. Ale to bylo možná 5 - 6 rodin za rok, ne takováto obrovská masa lidí. Toto se mělo zastavit hned od začátku, ale dnes jsme všichni chytří, chápu, že toto nikdo nečekal. Je jasné, že se sem dostávají i lidé, kteří tady nemají co dělat, na druhé stránce jsem proti tomu, aby vybuchovali lidi tam. Koukala jsem na video, kde byl nějaký arabský reportér a vybuchla za ním bomba z nějakého bombardování. Dobře, já chápu, že se to musí nějak zastavit, ale nelíbí se mi ty komentáře pod těmi videi, kde lidi psali, že by se měli všichni vyhladit a tak. Myslím, že není třeba podporovat lidi v tom, že budou u každé fotky člověka s šátkem na hlavě psát, že se musí zabít. To, že někdo žije v té oblasti, nutně neznamená, že je špatný. Je tam prostě velmi mnoho civilních obětí, se kterými bychom měli soucítit. Ale souhlasím s tím, že je třeba tu vlnu nějak zastavit, protože selektovat, komu pomáhat a komu ne, tak se to nezastaví nikdy. Všichni chtějí pomoct.
A kam ty bys nejradši emigrovala?
Tak to vím úplně přesně. Vzala bych tašky a jela zpátky do Liverpoolu, kde byla ta soutěž Olympia Amateur. Soutěž byla taková, no… neorganizovaná, dokonce jsem nedostala ani medaili, musela jsem si pro ni dojít druhý den a byla ještě zabalená. Což jim ovšem nezabránilo v tom, skutečně důsledně mi zkontrolovat kartu, pas a všechno, aby zjistili, že jsem to skutečně já, ale město bylo nádherně uvolněné. Byli jsme tam zrovna v období Halloweenu, kde jsme se dostali na takovou česko-slovenskou párty a město jako takové bylo velmi krásné, velmi čisté. Čisté, že by se dalo ze země jíst, a zároveň se mi nezdálo, že by bylo příliš drahé. Vypadalo to tam na příjemný život, kde má každý práci a kde jsou všichni v pohodě.
