Oleg Zhur - rozhovor (II.)

První část rozhovoru s Olegem Zhurem najdete zde.

Tvoje oblíbená úprava kuřete?

Kung-pao mám rád, třeba i kuřecí gyros, v Praze dělají moc dobrý gyros v jedné řecké taverně...

Vaříš si sám?

Někdy třeba manželka, ale když je před závodama, tak já. Teď ale také dost sám, protože manželka má svých starostí dost a je ráda, když si může odpočinout.

Kořeníš, solíš a podobně? Vadí to?

Sůl nevadí, ale nepřeháním to. Občas si dám i něco ostrého, někdy třeba jedno velmi ostré jídlo s feferonkami, ale ne moc často...

Jakými jazyky mluvíš?

Tak trošku anglicky, domluvím se, neztratím se, ale opravdu minimálně. Skoro po celým světě jsem jezdil sám, málokdy s tlumočníkem... Třeba včera jsem dostal anglicky psaný dopis a když není psaný od člověka, který má angličtinu jako rodnou řeč, tak je to v pohodě...

Jak mluvíte doma, česky nebo rusky?

Nasťa (pozn.aut.: Olegova starší dcera) mluví česky i rusky, na ruštinu nesmí zapomenout! Jediné co neumí, je psát rusky, protože odjela z Ukrajiny ve čtyřech letech, ale číst umí. Horší to bude s nejmenší dcerkou. Mluvíme na ní jen rusky. Česky se potom naučí raz dva, ale na ruštinu může zapomenout a to by byla škoda.

Otočíme otázky trochu ke sportu... Jaká byla tvoje maximální osobní váha?

97kg, tzn. nikdy víc než 100kg. Byl bych rád za stovku, protože by i závodní byla větší... Největší závodní byla 92kg.

A tvoje aktuální váha?

Nechtěl bych to říkat...

Tak alespoň rozmezí... Třeba mezi 81 a 82... (smích)

Ne...

Tak mezi 80 a 85?

Ne...

Tak mezi 85-95?

Tak tam jo... (smích)

A jak dlouho by ti teď trvalo dostat se do soutěžní formy?

Šest měsíců...

Otázka čtenáře: Co způsobuje, že většina lékařů se ke sportu a nebo přímo ke kulturistice staví negativně?

Tak co to způsobuje, lékaři nejsou hloupí a vidí, že takováto úroveň čistým způsobem udělat prostě nejde. Kůže jako papír s nafouklýma žílama, to nejde. Dřív, někdy v roce 1990, jsme se připravovali tím, že se tělo muselo strašně dehydratovat a žilky byly jak nitky, protože to prostě nebylo čím nafouknout. To co je na to teď, dřív nebývalo. Další otázka ale je, jestli ten doktor sám někdy sport dělal a nebo ne. Často se lékaři staví ke sportu negativně proto, že oni sami nikdy žádný sport nedělali, ale tohle zase já neuznávám, protože nemůžeš tvrdit něco, co si sám nezkusil... myslím ve sportu, samozřejmě.

Jak často si děláš jaterní testy?

Teď jsem pracoval na chirurgii, tak jsem je dělal jednou za půl roku, jinak jednou za rok, tak nějak...

A jsou v pohodě? A obecně tvé zdraví...?

Jo. Já jsem teď cvičil jen tak v klidu, trošku ten loket pobolívá po operaci, on asi nikdy nebude úplně v pořádku. To je ale to jediné, co trošku zlobí. Ale zase to není systémový zdravotní problém celého organismu, je to prostě malá šlacha, která se bohužel nevyléčila včas. To bylo v roce 2000, kdy jsem měl nabitou sezónu a musel makat a zatěžovat tu šlachu pořád.

Bereš na tu ruku ohled při tréninku?

Ne, vůbec ne. To dělalo problémy před operací, když jsem dělal něco nadhmatem, tak jsem to často nemohl ani vzít do ruky. Jednalo se ale jen o určitý pohyb a určité cviky.

Co bys doporučil normálním lidem na problémy s klouby?

Předně se musí nechat vyšetřit, zda-li je tam nějaký systémový problém nebo ne. Nediv se tomu, ale ve dvaceti letech tam může být klidně i artróza. Takže se na to musí podívat ortoped. Rozhodně bych na to hned něco nebral, třeba kloubní výživy a tak. To jsou věci, kterých by se mladí lidé měli vyvarovat, protože kloubní výživa je chemická látka, která podporuje měkkost a pohyblivost kloubu, ale zároveň tlumí vypracování odolnosti tím organismem, ten se stává líným, nepracuje na plno, ale ta kloubní výživa nemůže nahradit mazivo! Takže doporučuji s ní začínat co nejpozději, já jí lidem doporučuji až po čtyřicítce. Pak je také hodně důležitý strečink a protahování...

Děláš ho při každém tréninku? A před nebo po něm?

Po tréninku. Teď se momentálně protahuju také, ale ne tak aktivně jako dřív v plném tréninku. Ale strečink se dělat musí, protože zkrácené šlachy pak vyvíjejí zbytečný tlak na klouby a potom ty problémy se zraněními vznikají od toho, že ta šlacha nebyla dostatečně protažená. Ale to souvisí i s růstem svalu, pokud není dostatečně protažený, tak nemůže do nekonečna růst.

Máš problémy se striemi?

Nemám a nikdy jsem neměl. Strie jsou problém z rychlého růstu za krátkou dobu. Na tohle se musí postupně...

A způsoby eliminace?

Nějaké mastičky, gely, ty to sice umí zmírňovat, ale když to jednou začne, tak to prostě půjde dál. Nejhorší to je, když člověk začne s chemií a najednou mu vyskočí váha o 8 nebo 10kg během třeba měsíce. Tak tady se to projevuje hned, kůže popraská. To je ale stejné se zraněními, umíráš na benchi pod 50kg a najednou jedeš stovku a v místě, kde je šlacha spojená se svalem se to stane, natržení a nebo obecně zranění...

(Na fotografii vpravo je medaile z Mr.Olympia 2000.)

Suplementy, jaké používáš a od jakého výrobce?

Důvěřuji určitým firmám, ale zase bych nedoporučoval všechno brát jen s ohledem na výrobce. Někdy je lepší kupovat dražší věci, protože na tom trhu je hodně věcí slabší kvality. Beru třeba TwinLab, MultiPower, od nich mám dost věcí a jsem spokojený. Něco mám také od Nutrendu, ale to jen pár věcí. Také mívám třeba aminokyseliny od MegaPro, ty mají slušnou kvalitu.

Používáš creatin?

Creatin nepoužívám, ale to neznamená, že je to špatná věc.

Proteiny a sacharidy, mícháš do mléka nebo do vody?

Tady rozhoduje období. Když mám 3 nebo 4 měsíce před závody, tak klidně do mléka. Jenže zase, já můžu do mléka, ale někdo jiný třeba ne, je to velice individuální. Někdo, kdo má 20kg nadváhu by měl být hodně opatrný, aby ta váha nelezla ještě víc nahoru. 6-8 týdnů před soutěží proteinové nápoje úplně eliminuji a přichází na řadu už jen aminokyseliny a to ještě jen v tekuté formě.

A s tím mlékem, říká se, že se zhorší stravitelnost, využitelnost a tak...

Jak u koho. Někomu mléko dělá problémy a někomu ne. Já mám známého třeba jednoho doktora, se kterým jsem studoval a ten má přezdívku Mlékmen, protože mléko konzumuje v jakémkoliv množství i stavu. Zkysne v ledničce, on to vypije a nic mu to nedělá. Záleží prostě na tom, jaké má fermenty a jak se to stráví a je to natolik individuální, že když řekneš, jo, nemůže se brát, tak to je pěkná ptákovina. Je to individuální sport, takže zde musí být také individuální přístup.

Cyklická ketogenní dieta... máš s ní zkušenosti?

Jednou jsem se zkusil na jednu soutěž připravit ne tím, že budu cukrovat, ale tím že budu tukovat. Ty se směješ, ale já byl v nejlepší formě, jakou jsem kdy měl. Možná tam nebyla taková nafouklost, ale strašná kvalita. Nechci to prozrazovat až do maličkostí, to, jak to probíhá, protože to je čistě individuální, forma se musí sledovat doslova z minuty na minutu. Když se netrefíš, tak budeš na druhý den naprosto odrovnaný... Díky této metodě jsem se dostal na Olympii, jednalo se o GP Maďarska.

Jak jsi na tom se zdravím? Máš nějaké potíže?

Nemám vůbec žádné a je to tím, že sport dělám už tak dlouho. Od 11-ti let jsem dělal 11 let vzpírání a potom 14 dalších kulturistiku, celkem 25. Vzpírání byl dobrý základ, měl jsem výborného trenéra. Pak tam ale bylo to trauma s páteří... Kdybych pokračoval, skončilo by to tím, že bych plotýnky zdemoloval úplně. Nevím, jestli bylo dobré přestat... Byl jsem klubovým mistrem světa, kdybych mohl pokračovat dál, byl bych třeba teď někde úplně jinde...

Jak bylo tenkrát vzpírání státem a veřejností podporované?

V té době ještě moc ne, ale asi po třech nebo čtyřech letech po mém odchodu to tam začalo jít hodně nahoru. Říkám, kdybych pokračoval, tak bych teď žil v Odesse a měl docela slušný život... Kluci, kteří se mnou závodili byli třeba na Olympijských hrách a odměňovaní byli slušně. Bohužel odměny v kulturistice se tomu ani zdálky neblíží. Po mistrovství světa jsem se dostal do desítky nejlepších sportovců kraje na Ukrajině (kraj má cca 3-4 miliony lidí) a dostal jsem za to rychlovarnou konvičku...

Anabolické steroidy... Vývoj současné kulturistiky... Můžeme o tom mluvit?

Jasně. Mám na to svůj názor... Často třeba slýchám a nebo u tebe na webu vidím poznámky lidí, ten je napíchaný, ten opíchaný, ten je monstrum atd. Je to tak, je to monstrum, ale kdo ho nutí takový být? Něco toho sportovce musí do této úrovně tlačit! A to není chyba jen sportovců, ale v první řadě rozhodčích a funkcionářů, kteří ten sport takhle vyhodili. V roce 1992 najednou prostě všechno změnili... Odešel Lee Haney a přišel Dorian Yates... Jedna éra zmizela, přišla jiná... A najednou všichni chtěli vidět ta monstra... Teď je ale otázka, kolik lidí je chce vidět v současnosti... Skoro nikdo... Doba monster je trošku pryč, ale teď nikdo neví, co s tím dělat, protože se to dostává do krize... A to nemluvím o ženské kulturistice, ta už je v krizi dávno.

(GP Hungary, 4.místo)

Stačí třeba nechat vyhrát Shawna Raye, nemyslíš?

Jenomže na oficiálních soutěží, Olympia Weekend, Arnold Classic, Night of Champions, tam mají všichni pořád ještě trochu jinou představu. Tam se pořád propaguje ta mohutnost, monstróznost. Ještě jsem ale chtěl říct jednu věc, kolik z těch monster zůstalo po dlouhou dobu ve stále dobré formě? Ti elegáni závodí pořád dál bez zdravotních obtíží, všichni, kdo ale šli monstrózním směrem začali odpadávat, po třech, po čtyřech letech...

Tvůj tip letos na Olympii?

Cutler je ve velice slušné formě, viděl jsem jeho výrazné zlepšení... Nebavím se teď o tom, jestli vydrží nebo nevydrží, ale bude určitě vysoko. Ale asi nevyhraje. V roce 2000, když jsem viděl Colemana na vlastní oči, to, v jaké formě umí přijít, tak jsem tipoval, že bude Mr.Olympia ještě pět let. Od svého neodcházím, takže myslím, že letos zase vyhraje. Těsně za ním může být podle momentální formy Cutler a nebo taky...

...Schlierkampf? Nechci ti ho vnucovat, ale...

Nene, nebude, myslím, že tenhle rok bude Schlierkampf spíš nízko než vysoko. Vloni byl pátý, ale tam to bylo zapotřebí kvůli sponzorům. On je strašně vysoko u sponzorů hodnocený kulturista, je fotogenický a má hodně předností a tak musel být někde medializovaný a mít dobré výsledky. A proto bylo nutné udělat hodně dobrou formu... Viděl jsi to sám, nikde v roce 2002 nevypadal příliš extra, až na Olympii to najednou ukázal. Myslím ale, že vysoko bude třeba Martinez. Já jsem ho viděl vyhrát na amatérech a pak jsem ho viděl i teď a ten rozdíl je tam velký. Je vysoký, dobře proporcionálně stavěný... Ale sám jsem tipy nikdy moc nedělal, záleží na aktuální formě, vůbec se nedá hodnotit podle toho, jak to bylo v minulém roce...

Otázka čtenáře: Masívní získávání hmoty a především poté dost tvrdé předsoutěžní diety, vyšponovaně i silnou dehydratací v závěru, naprosté a maximální potlačení přirozené hladiny tuků v těle, to vše musí být pro organismus značný šok a stres. Jak se na to díváš z pohledu kulturisty-lékaře?

Stres to určitě je, ale člověk se na to z hlediska stresu dívat nesmí. Hned to vysvětlím. Pokud nabíráš pomalu a dlouhodobě, pak se tělo na daný stres připravuje a dobře vše zvládá, ovšem když se přežíráš, když nabíráš hodně přes váhu, třeba 15 kg nahoru a pak to zase shazovat dolů, to už skutečně stres je. Zastávám názor, že ta přesváha nemůže jít nahoru o více než 7-8 kg, i těch 8 je hodně. Neříkám ale, že jsem někdo, kdo tohle nikdy nedělal, protože jsem také jednou shazoval celých 18kg, jenže tenkrát to mělo dobrý důvod: shodím 18kg, vejdu se do správné kategorie a vyhraju. To byl boj za něco! Jenže takový přístup mají i lidi, kteří, když pak vylezou na mistrovství třeba severomoravskýho kraje, tak skončí někde okolo desátého místa.

To samé je to ale i s chemií. Když tam někdo cpe nevím jaké množství testosteronu a chce své zdraví položit za to, že vyhraje přebor třetího patra, je to pěkná ptákovina. Naprostá blbost, pro kterou nemám pochopení. Ale když vloží své zdraví na stůl někdo, kdo díky tomu něco dokáže, kdo se tím dostane na obálky časopisů a získá více sponzorů, pak je to pochopitelné, protože pracuje na tom, aby zabezpečil svůj život a život své rodiny. A my bychom tohoto člověka neměli hned odsuzovat, protože na to má právo!

Ale to nejsme jen u kulturistiky. Když vezmeme cyklistiku, atletiku, je to stejné. Znám třeba lidi, kteří dělají sportovní střelbu a i oni mají svůj druh medikamentů na uklidnění, aby ta ruka byla maximálně pevná a držela. Neříkám, že to jsou nějací narkomani, ale prostě i oni musí nějaké své přípravky mít. Ale zase je to o tom, proč to dělají. Když to udělá někdo, kdo se chce ukázat na pláži a umřít za půl roku, tak ode mně čekat pochopení nemůže.

Otázka čtenáře: Jaká vyšetření bys doporučil před tím, než člověk začne užívat anabolické steroidy?

Pokud dříve netrpěl žádnými nemocemi, pak nejsou žádná vyšetření nutná. Ale potom se spíš jedná o to, je to originál, není to originál, protože neoriginálních věcí se zde vyskytuje strašně moc, mladí kluci jsou na ně náchylní a od toho se pak odvíjí strašně moc problémů. Dokud je to originál, neměl by být problém. Ovšem opět, jen v rozumných mezích.

Otázka čtenáře: Jak se jako lékař díváš na užívání anabolických steroidů ve sportu?

Proti anabolickým steroidům v rozumné míře nic nemám. Když se to s nimi nepřehání, nemohou uškodit. Proč vlastně anabolika existují? Aby léčili lidi přece. Jak ale říkám, je to o té míře. Každý preparát má svojí hladinu a svůj efekt a ta hladina nemusí být řekněme 1000mg, ale stačí 200mg a výsledek bude naprosto stejný... S tím rozdílem, že méně špiníš svoje tělo. Znám třeba lidi, kteří dávají 6000mg testosteronu propionát týdně...

...a vypadají podle toho?

No právě, to je to mistrovství třetího patra. Absolutní nesmysl. Chci být větší než ty, tak toho tam musím víc nacpat. Jenže to už jsou psychicky nenormální lidi, kteří jsou na něčem závislí. Znám takové, kteří třeba ukončili svoji sportovní kariéru dávno, ale už si život "bez" neumí představit a i když jsou to už staří lidé, nějaké minimum látek na udržování hladiny tam prostě stále mají.

Znáš třeba cykly Ronnie Colemana?

Samozřejmě neznám. S těma klukama se o všem normálně bavím, ale nikdy ti nikdo neřekne, co přesně a v jakých dávkách. I když tam se nejedná o dávky jako takové. On není velký, protože bere velké dávky. To je nesmysl. On je velký, protože kombinuje správně látky. Na Colemanovi pracuje celý tým, na Olympii kolem něho lítalo něco kolem devíti lidí a to nebyli rozhodně všichni. Na Arnold Classic jsem byl v jeho apartmá a tam bylo snad 15 lidí jen pro něho. Všichni ve stejných trikách s nápisem Ronnie Coleman...

Zkouší se na něm asi hodně věcí, ale do toho nikdo z venku nemůže vidět a to i kdyby ti tvrdil pravý opak. To by potom byli všichni taková monstra. Teď ten pojem nemyslím ale ve špatném slova smyslu!

Mimochodem, Coleman se mi zdá jako člověk naprosto normální. Já ho viděl poprvé v roce 1991 na amatérském mistrovství světa a v porovnání se současností je to obrovský rozdíl. Co se týče váhy, možná takových 20kg, ale především kvalita. Hlavně má také pryč všechny nedostatky, které v roce 1991 měl. A jinak je sympatický. Má samozřejmě profesionální odstup, ale to tak být musí, protože je to prostě osobnost a nemůže být plně otevřený. On má takové postavení, že už se takhle chovat nemůže, nemůže s každým kecat a objímat se. Pak si lidi možná řeknou: "On se ani nezastavil, ani nepozdravil...", ale on prostě nemůže. Jak přijdeš na soutěž, máš tam ochranku a tým lidí a nemůžeš kecat s každým, protože tě pak lidí hodnotí o kus níž.

Máš nějaký sportovní vzor? Teď už asi spíš ne, ale dříve...?

Pokud toho člověka neznám osobně, nemůžu ho brát jako vzor. Nemůžu brát za vzor někoho, s kým jsem osobně nehovořil a brát jen to, jak vypadá. To se prostě nehodí. Já už byl zklamanej z hodně věcí, z komunikace s hodně kulturisty, a když slyším, mám za vzor toho a toho a já si přitom myslím, že ten člověk není úplně zdravý a nebo že se s ním nedá vůbec hovořit, že třeba hledí na všechno jen z finanční stránky, tak je mi to líto.

Ale třeba Günter Schlierkampf je velmi příjemný člověk. Ale jako vzor ho brát nemůžu... Prostě to je sympatický člověk, který toho hodně dokázal, ale jako hvězdu před sebou ho nevidím. Jako hvězdu můžu brát Arnolda, protože ten toho ve svém životě dokázal hodně, naprosto od nuly vyjít až úplně nejvýš...

A v tuto chvíli náš rozhovor skončil, protože jsme se z Olegova bytu přesunuli k vodě kousek za město a tam už můj mikrofon nebyl. Následovala cesta do naprosto skvěle vybaveného Bavaria Fitness, dále na pozdní večeři a pak už jen k autobusu směrem Praha.