Tréninkový videolog:
Michaela Mazáčová (02/2015)

Samozřejmě je dobře, kdy jsou studie dvojitě zaslepené. Dobré je u studií sledovat i to, kolikrát byly citovány, kdo jsou její autoři atd.

Co se týče meta-analýz, může s nimi být úplně stejný problém jako s jednotlivými analýzami. Prostě výrobce vypíše opakovaně grant na stejné téma a dostatečně to zpracovatelům grantu `vysvětlí`.

Což se samozřejmě neděje vždycky, ale...

NEMYSLÍM TO PROTI NIKOMU KONKRÉTNÍMU.

Výše přijímaného proteinu, tedy bílkoviny, určuje rovněž fáze, v níž se daný cvičenec nachází; a samozřejmě ne každý máme postavu stejnou - jednou mluvíme o urostlém dřevorubci se dostatečně vyvinutým svalovým ústrojím, podruhé zase o chatrné roznašečce občerstvení o váze padesát šest kilogramů a patnáct gramů i se značkovými botami. Fází mám na mysli samozřejmě dobu nabírání svalového hmoty a dobu rýsovací, kterou stále velká spousta `erudovaných` jedinců nedokáže řádně rozeznat. :-)

Příspěvek velmi dobře vystihující některé mé vnitřní pocity, díky nimž musel jsem se při některých tzv. `odborných tvrzeních` dané `slečny.bikiny.cosi` nejednou pousmát. Najít v dnešní době skutečně inteligentního a racionálně uvažujícího trenéra, který se nebojí alespoň z větší části využívat svoji šedou kůru mozkovou a své svěřence nemíní pomalým, avšak dozajista jistým postupem mrzačit, není už vůbec žádná sranda. Tohle je poměrně vážný problém, troufám si říct.

Dnes do sebe kde kdo hází již kde co... :-(

Já bych zas dporučil knihu `Nevíte, co jíte`, ne pro konkrétní tvrzení, ale pro filozofii s jakou autoři nahlížejí na tuto problematiku...

Snaha sportovců podpořit růst svalů pomocí některých aminokyselin je často přímo úměrná následnému množství chyb. Názory sportovců o aminokyselinách jsou bohužel někdy sbírkou omylů ze špatných nebo zavádějících reklamních textů. Nejhorší je, že tyto názory jsou dále předávány a vznikají i záměrně komerčně tradované nesmysly. V tomto srovnání dobrý voják Švejk, který se učil u pražského drogisty Vaňka, vypadá jako nositel Nobelovy ceny za chemii.

Tento článek nelze považovat za ucelené pojednání o významu aminokyselin v metabolismu, ale je to upozornění na některé nejčastější omyly nebo špatně chápané informace prodejců v oblasti sportovní výživy.

Význam větvených esenciálních aminokyselin (BCAA – Branched Chain Amino Acids))

Valin, leucin, isoleucin. Větvené se nazývají podle jejich struktury. Ve sportovní výživě se komerčně doporučují jako jedny z nejdůležitějších ze dvou důvodů. Prvním důvodem je jejich zvýšené spalování, když dochází glykogen ve svalech (asi po 45 – 60 minutách), jejich potřeba se zvyšuje až pětinásobně. Druhým důvodem je to, že volné větvené aminokyseliny stimulují produkci inzulinu nezávisle na hladině glukózy v krvi. Inzulin je multifunkční anabolický hormon (spíše antikatabolický). Také podávání jednotlivých volných aminokyselin‚ nikoliv jako směs BCAA, má anabolický efekt. Nejsilnější má leucin. Ani ten však není tak silný, jak se v reklamě udává, a proto se hledaly deriváty těchto aminokyselin, které by měly výraznější anabolický efekt. Nejsilnější má HMB, což je derivát valinu.

Pokud se týče nedostatku ve stravě, tak z hlediska sportovní výživy je v bílkovinách z větvených aminokyselin nejméně zastoupený valin.

Extrémní dávky volných větvených aminokyselin jsou rizikové. Organismus nestačí produkovat dostatek enzymů pro jejich metabolizaci, a v krvi přetrvává zvýšený obsah vzniklých ketokyselin a také se zvyšuje obsah BCAA v krvi a následně v moči. Moč potom typicky zapáchá po javorovém sirupu („nemoc javorového sirupu“) a vznikají postupně těžké poruchy nervového systému.

Nejčastější doplňovanou kombinací aminokyselin jsou komerčně značené BCAA (Branched Chain Amino Acids), neboli větvené aminokyseliny valin, izoleucin a leucin, v neustále doporučovaných poměrech 1:1:2 - 4. Byla to historicky velmi stará studie, která prokázala po třech týdnech nárůst svalové hmoty o 1,5% ve srovnání s kontrolou, což je v podstatě poněkud sporný výsledek, zejména s ohledem na požadavek randomizace a zaslepení. Ve srovnání s tím je výrazně věrohodnější a zajímavější studie Univerzity v Galvestonu v Texasu v létech 2002 až 2007 s jinou kombinací vzájemných poměrů více aminokyselin a výsledkem zvýšené anabolizace svalové hmoty o 350 % v následujících hodinách výrazně zajímavější (výsledky této studie použity v produktové řadě *** a následně ještě upravené na základě dalších informací v nové řadě ***). Obecně u BCAA jsou poměrně často uváděny odkazy na poněkud nepřesné výzkumy, nesprávně zaměňující nebo porovnávající efekt volných a peptidově vázaných aminokyselin, nebo aplikující výsledky u vytrvalců na kulturisty a z toho odpovídající komerční doporučení, nebo zaměňující příčinu a následek či jiné sporné závěry. Docela paradoxně je například uváděno při posilovacím tréninku jako výhodné šetření glykogenu nebo postradatelné aminokyseliny glutaminu při výkonu při současném podávání nepostradatelných aminokyselin BCAA. Je otázkou, zda toto je zrovna požadovaný efekt. Sval má v první řadě pálit levný glykogen, při nedostatku glykogenu sval jako náhradní energetický zdroj má použít glutamin a asparagovou kyselinu, tak je nastaven metabolismus. Pokud se začnou spalovat BCAA, je to metabolicky méně výhodné a při doplňování stravou také výrazně dražší. Dejme tomu by se to dalo se silnými výhradami (viz dále v textu) pochopit při jednorázovém vytrvalostním soutěžním výkonu, ale rozhodně ne v tréninku opakovaně, natož v posilovacím. Ostatně dlouhodobé nadměrné spalování svalových BCAA je typickým jevem vedoucím ke snižování výkonnosti u vytrvalců během závodní sezóny. Často jsou v opsaných článcích nepřesnosti v překladu z původních článků, a opisované chyby se dále přepisují, až se považují za správné, o záměně gramů a miligramů ani nemluvě. Jenom pro zajímavost, ani jedna uvedená tabulka zastoupení aminokyselin nezdůvodňuje poměry 1:1:2.

BCAA představují kolem 18 % celkových aminokyselin obsažených ve svalu, a jako náhradní energetický zdroj mohou pokrývat až 38 % anaerobní energie, zejména když dochází svalový glykogen. Jejich eventuální doplňování má každopádně smysl po výkonu. Použití před výkonem je poněkud rizikové, protože mohou navodit hypoglykémii a pokles výkonu (viz níže).

Biochemie nejsou kupecké počty

V některých doplňcích stravy nebo návodech na kombinaci doplňků doporučovaných před sportovním výkonem se právě často objevují BCAA, někdy dokonce v kombinaci s látkami, které zvyšují citlivost organismu na inzulín. Z hlediska kupeckých počtů reklamně aplikovaných na sportovní biochemii to pro méně znalé zákazníky hezky komerčně vypadá, protože se:

1/ „doplní BCAA spalované při výkonu“

2/ „a ještě se dodají látky zvyšující citlivost na inzulin, tedy podpořící přesun glukózy z krve do buněk“.

3/ „svalové buňky dostanou více glukózy jako zdroj energie“

Má to potom vypadat jako skvělá podpora pro pracující svaly, ale ve skutečnosti počítejte s opačným efektem, pokud pod návalem nadšení z reklamního textu úžasného nového výrobku si jej koupíte. Co ve skutečnosti nastane, pokud se BCAA přijmou před výkonem?

ad 1/ Krystalické BCAA nejprve zvýší tvorbu inzulínu. Pracující svaly na zvýšený inzulín nereagují, tam již přednostně probíhají zátěžové metabolické pochody. Zvýšená tvorba inzulínu spustí v ostatních tělesných orgánech přeměnu glukózy na glykogen nebo tuk, čímž se sníží její hladina v těchto orgánech. Takže se ostatní tělesné orgány najednou ocitnou ve stavu, který vypadá jako hladovění nebo vyčerpání ze zátěže, jako by již zátěž mnohem delší dobu probíhala. Může dojít ke snížení hladiny glukózy v krvi, což se nepříznivě projeví v mozku na psychické odolnosti na zátěž.

ad 2/ Pokud jsou tam obsaženy látky zvyšující citlivost buněk na inzulín, výše uvedený proces má silnější průběh.

ad 3/ Svaly nejsou biochemicky stavěny primárně na spalování glukózy, dokonce ani nemají enzymové systémy pro přeměnu glykogenu na glukózu. Jsou zařízené na to, že se energeticky využívá svalový glykogen, který se nepřeměňuje na glukózu, ale na pyruvát a laktát, které se spalují v citrátovém cyklu. Glukóza je v nich použitelná a výhodná jako metabolit citrátového cyklu, ale její aktuální dodávky pro pracující svaly jsou limitované výkonností trávicí soustavy a oxidační schopností organismu, která je velmi nízká. V praxi je 100 kg sportovec schopen oxidovat za hodinu pouze 12 g glukózy. Konec citace.

Jenom doplním, že užívání BCAA z důvodu reklamního tvrzení, že dokáže chránit svalovou hmotu při tréninku je nesmysl ze dvou hlavních důvodů. Prvním je ten, že anaerobní trénink je ze své podstaty čistě katabolický děj a pokud vyčerpáte dostupný svalový glykogen, začnou se pálit náhradní energetické substráty ze svalů...glutamin, kys. asparágová atd.(rozuměj svaly). Za druhé se toto v praxi většiny cvičenců nestává víceméně nikdy (buď necvičí dost dlouho, nebo necvičí anaerobně), takže starosti o svalovou hmotu jsou zcela bezpředmětné.