[Text: Jerry Brainum] I když kontrola příjmu potravy je regulována v mozku, části mozku, které jsou v tomto procesu zapojeny, reagují na nervové signály posílané z jater. Speciálně se jedná o množství adenosintrifosfátu (ATP) v játrech. ATP je nejzákladnější forma energie a všechny energii produkující jídla jako sacharidy, tuk a i protein jsou nakonec konvertována na ATP. Když jsou játra naplněna správnou hladinou ATP, tak pošlou signál do mozku a žádné signály hladu se z mozku nepošlou ven. Tato kaskáda byla původně objevena u krys, kterým byl podán druh fruktózy, která snižuje ATP v játrech. Když se ATP v játrech vyčerpalo, tak krysy dostaly velký hlad. Když se najíte, tak se hladina ATP v játrech zvýší a budete mít menší pocit hladu a také budete jíst méně během dalších jídel.
Hlavní element jídla, potřebný v játrech pro syntézu ATP, je minerál fosfor. Pravdou je, že ATP není nic víc než molekula adenosinu s třemi spojeními pro molekuly fosforu. Když tato spojení jsou porušena, tak se vyloučí energie. Ovšem když člověk něco sní, speciálně jídla s vyšším obsahem jednoduchých sacharidů, tak se vyloučí inzulín. Inzulín podporuje zabudování fosforu do ostatních tělesných tkání, mimo jater. V těchto tkáních je použit v reakcích, které zahrnují spojení fosforu v aktivaci různých dalších prvků. Když se toto stane, tak je méně fosforu k dispozici pro syntézu jaterního ATP. Co by se stalo, kdyby jedno jídlo mělo vyšší hladinu fosforu - měla by tato vyšší hladina efekt na to, aby se zvýšil jaterní ATP natolik, že by se snížil pocit hladu během dalších jídel?
Jeden důvod, proč je fruktóza příčinou nadměrné akumulace tělesného tuku, je ten, že zabraňuje fosforu, aby se podílel na výrobě jaterního ATP. Tato skutečnost zvyšuje pocit hladu a tendenci se přejídat. V jedné studii bylo prokázáno, že přidání fosforu před jídlem znamenalo snížení konzumace v dalším jídle o 27 %. Tato technika fungovala ještě lépe při konzumaci cukru jako sukrózy a fruktózy. Jak to fosfor dělá, není jasné, ale jistě to má co dělat se syntézou jaterního ATP. Nízké hladiny ATP jsou časté u obézních lidí a tyto nízké hladiny ženou člověka k přejídání a zároveň k menšímu využívání energie při cvičení.
Schopnost fosforu snížit apetit může vysvětlit, proč určité studie za použití mléčných výrobků, plných vápníku a fosforu, vedly k redukci tuku. Vysokoproteinová jídla jsou také často bohatá na fosfor. To vysvětluje, proč častá varování, že konzumace vysokoproteinové diety vede ke ztrátě vápníku, jsou nesmysl. Tento efekt nastane tehdy, pokud jsou konzumována jenom proteinová jídla. Fosfor je přirozeně obsažen ve většině vysokoproteinových jídel a nejenže zabraňuje ztrátě vápníku, ale i pomáhá jeho udržení v těle, což vysvětluje, proč konzumace více bílkovin zlepšuje udržení kostní hustoty. Konzumace vysokoproteinových jídel vede ke zvýšenému a prodlouženému pocitu plnosti a snižuje apetit. Ten hlavní důvod může být obsah fosforu v těchto jídlech, který pomáhá k rychlé obnově jaterního ATP.
Použitá studie:
Obeid OA, et al.Increased phosphorus content of preload suppresses ad libitum energy intake at subsequent meal.Int J Obesity2010: in press.
Foto:
Wikimedia Commons
Víte, že...
