Váš příběh: Jdi si za svým snem

Jmenuji se Lucie a je mi 19 let. Studuji obchodní akademii a pocházím z Kroměříže. K posilování jsem se dostala díky svému kamarádovi a za to bych mu chtěla strašně moc poděkovat. Když něco chci, jdu si za tím. Proto taky doufám, že mě tohle pravidlo požene vždy dál a dál.

Chcete-li i Vy sdělit čtenářům nějaký zážitek, veškeré informace, jak se zúčastnit a získat za svůj text lákavou odměnu, načerpáte v počátečním článku cyklu s názvem Máte i Vy svůj příběh?

Na některé z dalších, již zveřejněných příběhů se můžete podívat po kliknutí na náhledy v souvisejících článcích pod příspěvkem či zadáním slov „váš příběh" do našeho vyhledávače.

Jak jsem se dostala k fitness? Není to zase tak dlouho, ale teď jen najít ta správná slova k tomu, abych to dokázala popsat. Vždy jsem patřila mezi hubenější část holek, ale najednou v 7. třídě přišel obrat a ta hubená slečna, která měla 40 kg, se najednou dostala na hodnotu 72 kg. No jo, milovala jsem domácí houskové knedlíky, milovala jsem vlastně všechno, co se dalo sníst. Ale co, komu v 7. třídě záleželo na váze... Byla jsem ještě dítě a celý život jsem měla ještě před sebou.

Nesnažila jsem se omezovat jídlo či nějak aktivně žít, ale i přesto jsem se z toho nějak dostala. Přešla jsem na střední školu a má váha už byla v pořádku. Měla jsem svých vysněných 57 kg. Žila jsem si spokojeně až do jedné doby. Koncem března roku 2013 mi umřel můj přítel. Dostala jsem se psychicky na dno, neměla jsem chuť k jídlu, spánek mi nic neříkal. Za celý den mi stačilo jedno jablko a byla jsem plná. Nohy a ruce jak anorektička, lezly mi žebra a lícní kosti. Každý na mně mohl poznat, že se něco stalo. Praktický doktor nevěděl, co se mnou má dělat, tak mi předepsal veškeré doplňky stravy, abych měla aspoň nějaké vitamíny. Jenže jak jsem tak rychle zhubla, z mé váhy 46 kg jsem se nemohla dostat.

Po tři čtvrtě roce jsem snědla úplně cokoliv a vůbec jsem nepřibírala. Jedla jsem tučná jídla, sladké a furt nic. Přišlo mi, že čím víc jím, tím více hubnu. Byla jsem se sebou nespokojená. Nevěděla jsem, co mám dělat. Lidi se na mě dívali divně, říkali mi, že mám přibrat. Pročítala jsem si internet, radila jsem se se svým doktorem, ale na nic jsem nepřišla. Až po chvilce jsem si řekla, že bych mohla vyzkoušet zdravý životní styl. Jídlo 5x denně, 3x týdně aspoň nějaká aktivní činnost. Nevěřila jsem tomu, že by mi to nějak pomohlo. Ale co se nestalo... Své jídlo jsem doplnila proteiny, začala jsem jíst pravidelně a po nějaké době jsem viděla změny v zrcadle. Líbilo se mi to strašně moc, tak jsem s tím pokračovala dál.

Během 2 měsíců jsem nabrala 8 kg. Začala jsem 3x týdně navštěvovat fitko. Po 3 měsících jsem viděla, že se mi zpevnily nohy, které byly kdysi můj největší problém. Začínala jsem být sama se sebou spokojená - poprvé v životě. Byla jsem ráda, že vidím nějaké výsledky. Začalo mě to bavit, začala jsem to milovat. Milovala jsem moji inspiraci při přípravě jídla, všechny ty chutě. Milovala jsem ten pocit, když jsem přišla zničená domů z fitka. Teď vím, že mě čeká ještě hodně náročná cesta, než se dostanu ke svému snu. Ale nebojím se toho. Jsem schopná do toho vložit všechno. Udělám pro to cokoliv. Je to snad jediná věc, která mi dělá radost. "Máš špatnou náladu, běž do fitka, bude hned líp." Myslím, že tohle neplatí jen u mě, ale u dalších desítek lidí. Nikdy se nevzdám svého snu. Dokázala jsem to, čemu jsem nikdy nevěřila. Jsem na sebe pyšná. I když možná někteří nevidí výsledky, já vidím velké. Hodlám v tomhle pokračovat dál, protože vždy se dá něco zlepšovat. Tímhle bych hlavně chtěla poděkovat lidem, kteří při mně stáli, kteří mě podporovali, kteří mě nenechali zase spadnout na dno. Děkuji Vám moc. Mám za sebou 5měsíční změnu života a už se hlavně nikdy nechci vrátit do těch starých kolejí. Prostě a jednoduše řečeno - pokračuji v cestě za svým snem.