Reklama:

Váš příběh: Ta pravá dřina teprve začíná, ale já dřu ráda!

Ronnie.cz > Kulturistika a fitness > Ostatní

Jméno: Adéla
Nick: nemá účet na Ronnie.cz
Věk: 25 let
Zaměstnání: administrátorka e-shopu
Koníčky: fitness, pole dance, letectví, kultura, psychologie, přítel
Říká o sobě: "Nejvíc na světě se bojím toho, že se na mě lidi budou dívat tak jako já na ně." Arthur Rimbaud

Jmenuji se Adéla a v srpnu mi bude pětadvacet. Opravdu dlouho jsem přemýšlela, zda jít takzvaně s kůží na trh, protože můj příběh není jen o hubnutí a lásce k fitness, ale taky o boji s mentální bulimií, který mě stál téměř 30 kilo a skoro pět let života. Byla bych ráda, aby můj příběh vedl nejen k ušetřeným penězům za suplementaci, ale aby ukázal ostatním lidem, které trápí porucha příjmu potravy, že zvládnout se to dá.

Chcete-li i Vy sdělit čtenářům nějaký zážitek, veškeré informace, jak se zúčastnit a získat za svůj text lákavou odměnu, načerpáte v počátečním článku cyklu s názvem Máte i Vy svůj příběh?

Získejte i Vy za svůj příběh doplňky dle vlastního výběru v hodnotě až 1200 Kč!

Na některé z dalších, již zveřejněných příběhů se můžete podívat po kliknutí na náhledy v souvisejících článcích pod příspěvkem či zadáním slov „váš příběh" do našeho vyhledávače.


Vždycky jsem byla úplně normální holka, hodně ambiciózní, se sklony k perfekcionismu. Žádné tlusté dítě, spíš naopak. Ačkoliv ani jeden z mých rodičů (a tak pochopitelně ani já) nikdy nesportoval, neměla jsem váhový problém až do mých 16 let, kdy mi narostly ženské partie více, než se mi líbilo.

I přesto, že do tlouštíka jsem měla stále daleko (viz foto č. 1), nedokázala jsem se s nově vytvarovaným pozadím a ňadry jaksi adekvátně ztotožnit, a tak začala v poměrně raném věku éra mých diet.

Matka spolu s babičkou v jednom kuse zkoušely osvědčené hladovky, tukožroutské polévky a podobné nesmysly, a proto i mě nenapadlo nic lepšího než zkrátka a dobře nejíst a dlužno poznamenat, že se mi v řádu několika let dařilo střídavým hladověním a přejídáním udržet postavu o velikosti 36 - 38.

Největší zlom přišel v roce 2007 v mých 17 letech, kdy jsem se dostala do finále jedné velké soutěže krásy (foto č. 2) a pod náporem kritiky návrhářů a oděvních specialistů v kombinaci s mou vrozenou úzkostnou povahou jsem spadla do nekonečného kolotoče mentální bulimie. Den co den jsem zvracela přijatou potravu do útrob toalety, aniž by o tom měl někdo tušení. Jenže bulimie si ani ne po roce začala vybírat svou daň. Zkazily se mi všechny zuby, vypadávaly mi vlasy. Otekly mi slinné žlázy a já v obličeji vypadala jako meloun. Byla jsem často přecitlivělá, byla mi pořád zima. Ve škole se mi zhoršil prospěch. A co bylo pro mě nejhorší, pomalu, ale jistě jsem přibývala na váze. Na nátlak tehdejšího partnera jsem se začala léčit na ambulantní psychiatrické klinice.

Naneštěstí mě v té době potkala celá řada rodinných problémů. Rozvod rodičů, nesnášenlivost s matčiným novým partnerem, velké množství domácích povinností, péče o malou sestru, rozchod s přítelem. To vše vyvrcholilo mým odchodem z domu v roce 2009 týden před maturitní zkouškou. A jelikož jsem v té době stále častěji propadala pocitu, že nic nemá smysl, topila jsem své deprese v alkoholu a v jídle.

Trvalo dva roky, kdy jsem navštěvovala od osmi od rána vysokou školu a od jedné do osmi večer zaměstnání. Pracovala jsem tehdy jako sociální pracovnice u pacientů s diagnózou schizofrenie a studovala sociální patologii.

Jednoho dne, někdy v roce 2011, jsem se po dlouhé době postavila na váhu a ručička ukázala otřesné číslo - 82 kilogramů čisté váhy. Nemusím zmiňovat, že při výšce 163 cm jsem už dávno nepřipomínala finalistku miss. Namísto toho, abych se sebou začala něco dělat, dál jsem se přejídala. Ani na zvracení potravy jsem neměla sílu. Byla jsem sama, tlustá a ke všemu jsem přestala zvládat svou práci a ke konci roku 2012 jsem dostala výpověď.

Přežívala jsem na šílených dávkách léků na uklidnění, které v kombinaci a alkoholem a jídlem z fastfoodu každý den vykonaly své. Vážila jsem rovných devadesát kilo (foto č. 3). Se sentimentem jsem si prohlížela své fotky z doby, kdy jsem měla všechno. Neustále jsem si v hlavě probírala všechny varianty a nakonec mi zbyly jen dvě. Buď budu dál takhle živořit, anebo začnu žít. A já jsem si vybrala, že budu žít.

Nejprve jsem spláchla do záchodu všechny léky od psychiatra. Sedla jsem si k internetu a začala číst články o hubnutí, zhlédla snad všechny díly pořadu Jste to, co jíte, které mě naprosto nadchly. Když to dokázali ti lidé, tak proč ne já? Rovnou jsem si stáhla vyvážený jídelníček podle inženýra Petra Havlíčka, koupila si digitální váhu na potraviny a pustila se do toho.

Každý den jsem si nosila krabičky s jídlem, učila se pít čistou vodu a každý den jsem chodila rychlou chůzí na pravidelné, hodinu a půl dlouhé procházky. Najednou jsem měla energii úplně na všechno a začaly se dostavovat výsledky. Všichni v mém okolí si začali všímat, jaká se se mnou odehrála změna, jak jsem veselá a šťastná - úplně jako dřív. Nikdy nezapomenu, jak jsem v letním semestru přišla do školy a spolužačka mi řekla: "Vítej zpátky." :) Za poměrně krátkou dobu se mi podařilo dostat váhu na mnohem sympatičtějších 77 kg a to mě motivovalo být stále lepší. K pravidelné chůzi jsem přidala dvakrát týdně posilovnu, i když tenkrát spíše jen kardio.

Na začátku roku 2013 jsem už jako 73kilová složila úspěšně výběrové řízení na pozici letušky u české letecké společnosti a vrhla se do oblak (foto č. 4). Práce byla neuvěřitelná, opět se ve mně ozvalo moje staré ego, které mě nutilo být ze všech letušek ta nejlepší, složit všechny zkoušky na plný počet bodů, odlétat co nejvíce letů, vypomoci všem kolegyním, co potřebovaly prohodit směnu, a v tom všem kolotoči, kdy jsem dennodenně po dlouhých letech usínala sama na hotelových pokojích či ve svém pokoji, jsem se opět začala přejídat.

Na Vánoce 2013 jsem se opět nebezpečně přiblížila hranici 85 kilogramů. Mezi letuškami jsem byla ta nejtlustší, nebyla mi moje stará uniforma a posledním hřebíčkem bylo, když mi má od přírody štíhlá spolubydlící řekla: "Stejně jsi dobrá, že to tak zvládáš. Já kdybych byla takhle silná, tak abych se asi oběsila." Cítila jsem se šíleně poníženě, uraženě. Měla jsem na kamarádku vztek, protože ona se denně ládovala horou jídla a stále neměla víc než 52 kilogramů. Ale pak mi došlo, že vůbec nezáleží na tom, co si kdo myslí, že jediný, kdo mi může udávat hodnotu, jsem já sama. A že si sama sebe nevážím ne proto, že jsem tlustá, ale proto, že nic nedokážu dotáhnout do konce. A tak jsem se kousla a na začátku roku 2014 najela na starý režim - vyvážený jídelníček, jídlo do krabiček, žádné sladkosti, denně dlouhé procházky. A také jsem si koupila permanentku na kruhový trénink, který jsem navštěvovala 3x týdně.

V říjnu roku 2014 jsem potkala svého tehdejšího přítele a s váhou něco kolem 69 kilogramů jsem se po letech odvážila znovu se zamilovat. Jelikož je přítel velice sportovní typ, přivedl mě k celé řadě sportů (posilovna, cyklistika, in-line, nordic walking, běhání) a já zjistila, jaká to je škoda, že jsem nikdy nic nedělala, protože mi všechno docela jde. A navíc, když potkáte někoho, kdo je pro Vás jako stvořený, chcete být lepší člověk nejen pro sebe, ale i pro něj, aby věděl, že si ho vážíte.

K dnešnímu dni mi váha ukazuje 62 kilogramů (poslední foto) a musím říct, že právě můj přítel na tom má společně se mnou tu největší zásluhu. Je mi nejvěrnějším přítelem, kamarádem, milencem, guru, trenérem, parťákem a vzorem. Vím, že když mi říká kritiku, není to proto, aby mi ublížil, ale aby mi pomohl. Musím narcisticky říct, že jsem na nás pyšná, že jsme to dokázali a že máme tolik společným zájmů. Samozřejmě si uvědomuju, že je na mně strašná spousta práce a že ta pravá dřina teprve začíná, ale víte co, já dřu ráda. :)


Máte i Vy svůj příběh? Umíte jej poutavě napsat a chcete se o něj podělit s ostatními čtenáři? Povzbudit je v jejich snažení a boji s nadváhou či nárůstem svalové hmoty, vylíčit překonání Vašich rekordních zvednutých vah, nebo jste vyhráli nad svými zdravotními problémy? Pošlete nám jej! Více informací naleznete zde.



Líbil se Vám článek?
Sdílejte ho na Facebook. Děkujeme.

Související články:

Diskuse k článku:
Reklama:
Uživatelské jméno:
Heslo:
Text:
...
Upozornit na novou odpověď e-mailem.
Před napsáním příspěvku nepřehlédněte pravidla diskusí. Děkujeme za jejich dodržování.

22.08.21:54Mravenec1 - Pěkná ženská a moc hezky příběh.. Taková bojovnice ㈴..
22.08.17:52Dante Flyshit - Krásna ženská ale netreba poľaviť, schudnúť a potom sa zas..
22.08.16:31Ferry - Moc pěknej příběh, držím palce.
Zobrazit všechny příspěvky







Jméno: pamatovat
Heslo:
NOVÉ PŘÍSPĚVKY ČTENÁŘŮmagazínZapojte se do studie a získejte zdarm...
malex (12:45) • nové kolo! www.docs.google.com/forms/d/1inqkSbXR3tfDT2_JTyHYL0VvpPc5s_tkIroOI7D4Agc/ed...
magazínPavel Vacek - záda a břicho 3 týdny p...
PavelV (14:46) • Děkuju, budu se snažit.
magazínRadikální změna (XVI.): Ze dne na den...
Blizard3 (11:19) • Ahoj Jáne, děkuji za reakci. Vůle se změnit, je v podstatě to, co na začátek potřebuješ...
magazínPavel Vacek - záda a břicho 3 týdny p...
Zodiak411 (22:03) • Super videolog. Osobně bych s Pavlem uvítal další a kdyby to bylo i s Radkem Loncem, ta...
magazínRadikální změna (XVI.): Ze dne na den...
Ján Černák (15:33) • Zdravím premena je to parádna klobuk dole. Taky sa o to pokušam ale nemam pevnu volu na...



Erasport, s. r. o. • Svahová 1537/2, 101 00 Praha 10 - Vršovice • IČ: 29052131, DIČ: CZ29052131 • Kontaktní údajeZásady ochrany osobních údajů
Copyright © 2010-2019 Erasport, s. r. o. • Copyright © 2001-2019 Ronnie.cz • Ronnie.cz je registrovaná ochranná známka. • Historie změn
Publikování nebo další šíření obsahu serveru Ronnie.cz je bez písemného souhlasu společnosti Erasport, s. r. o. zakázáno.
Vyhledávání:
RSS     Internetový magazín  ::   Sportovní obchod  ::   Fitness TV  ::   Lidé  ::   Diskusní fórum  ::   Fitness akademie  ::   Fitness centra