David Egydy si prostě umí vybrat, kde soutěžit. Při svém minulém výjezdu na soutěž Tyrolean Mountain Throwdown si užil svěží vysokohorský vzduch a krásné výhledy na vrcholky rakouských Alp, nyní, u příležitosti soutěže Souhern Warriors, si zase vychutnal průzračné vody Jaderského moře a na procházkách uzounkými uličkami historické části města Monopoli jistě nezapomněl ochutnat vynikající italskou kávu a něco z úžasné zdejší kuchyně. Davida na jeho cestě doprovázela i parta přátel, takže si všichni společně užili v Itálii pár krásných prázdninových dní.
Davide, kdybys měl oznámkovat soutěž Southern Warriors, jakou známku bys jí dal?
Obrovskou jedničku tisíckrát podtrženou, byl to úžasný zážitek!
Atmosféra, organizace, nebo snad místo konání soutěže, co tě takhle nadchlo?
Tak divácká kulisa nebyla nic extra a organizace také byla taková svérázná. Italové jdou v jednu na siestu a do pěti hodin nic nedělají. Je jim jedno, že začnou o půl hodiny déle, neřeší, že mají časový skluz, a zůstávají v klidu, i když se už stmívá a je jasné, že se bude končit v jedenáct v noci. Paradoxně to ale dodávalo závodu pohodu. (smích) Jinak tím, jací tam byli lidé, počasí, workouty, jaké to bylo místo, byl ten závod hrozně krásný, k tomu jsme tam měli skvělou partu, takže to bylo úplně geniální.
Nikdo z partičky, s kterou jsi tam jel, už nezávodil?
Ne, pro ně to byla taková dovolená.
Byl jsi tedy jediný český účastník. Jak jsi na tuhle soutěž přišel?
Všiml jsem si jí na Facebooku, a když jsem to viděl, hrozně se mi tam zachtělo, protože jsem věděl, že Italové jsou dobří, mají pravidelnou účast na Regionálkách, a tak by tam mohla být dobrá konkurence. To se vzápětí potvrdilo.
Takže byl tam nějaký pan atlet?
Byli tam dva atleti, o kterých jsem věděl, že už byli několikrát na Regionálkách. Jedním byl
Stefano Migliorini, který se na Regionálkách umístil někde kolem první desítky, tady v Itálii závod vyhrál. Dalším výborným atletem byl Francesco Ajello, který letos poprvé v Regionálkách nebyl, a toho se mi na Southern Warriors podařilo porazit.
To musel být hrozně fajn pocit, porazit člověka, který se dostal na Regionals.
To si piš! (smích)
Jak ti seděly jednotlivé workouty soutěže?
Něco mi sedělo a něco mi nesedlo vůbec. Byl tam třeba jeden čistě kalistenický workout, co největší počet striktních shybů v minutě, a to pro mě byla katastrofa. Na tom jsem vyhořel. Ostatní WODy ale byly super, byly tam takové krásné svižné klasické CF triply.
Bylo součástí workoutů něco neobvyklého?
V jednom eventu se nosily 20kg kotouče jen v prstech, bylo to o síle úchopu. To jsem třeba nikdy nedělal. Super byl také rope climb, protože lana byla na asi šestimetrových konstrukcích, takže jsem si připadal jak na Games. (smích)
Šest metrů, to už je slušná výška. Nespadnul z lana někdo?
Ne, akorát jsem viděl jednoho borce, jak mu asi vytuhly ruce, takže nemohl ani nahoru, ani dolů. Zauzloval se tam tedy nohama, aby nespadl, a odpočíval. Ono v té výšce není sranda zjistit, že ruce už nemůžou...
To určitě ne. Viděla jsem, že tam bylo také plavání a běh. Kterou z těchto disciplín máš radši?
Tak určitě běh, naběháno mám za život daleko víc. Nicméně tady jsem po tom 2,5kilometrovém běhu potupně vrhnul.
Jak to? Přepálil jsi to, nebo jsi před závodem snědl moc špaget carbonara?
Špatně jsem si to rozvrhnul, začátek, šel jsem moc rychle a nevydržel jsem. Asi 200 metrů před koncem jsem strašně vytuhnul a musel jsem jít hodně na krev, jinak bych se v pořadí hodně propadnul. Takže jsem doběhl úplně vyřízený a půl hodiny se z toho vzpamatovával. K tomu jsem vyzvracel všechno, co jsem ráno snědl.
Nemilé. Plavání ti podobné komplikace nepřineslo? A jak se ti vlastně plavalo v moři? Byly vlny?
Vlny byly, proudy také, takže to probíhalo tak, že jsme na povel vyplavali ze břehu k lodi, na té jsme počkali, než zase přišla řada na náš heat, a plavali jsme zpátky. Všechno probíhalo v pohodě, až na to, že jsem plaval pořád doleva. Nevím, jestli jsem se stáčel sám, nebo mě stáčel nějaký proud, každopádně kvůli tomu jsem si asi trochu víc naplaval.
Kolik jste plavali?
200 metrů.
Co další soutěžní workouty? Bylo tam něco extra silového?
Ani ne, silově tenhle závod nebyl extra náročný. Dokonce ani zařazený silový žebřík nebyl vyloženě silovou disciplínou. Ve 45 vteřinách se mělo udělat na každém stanovišti co nejvíce opakování cviku clean and jerk, váhy byly 60, 70, 80, 90 a 100 kg. S maximální silou to tedy nemělo nic společného, ale bavilo mě to. Těžký byl ale finálový workout.
Co obsahoval?
Byla tam řada 5 - 4 - 3 - 2 - 1 a šly se shoulder to overhead s 95 kg, muscle-upy a deadlifty se 140 kg. Takže sice krátké, ale hodně těžké.
Ty jsi to ale všechno zvládl velmi dobře a z Itálie sis přivezl vynikající čtvrté místo. Jak to cítíš ty?
Já jsem se chtěl dostat do finále, nedostat se tam by bylo velké zklamání, tím spíš, že tam postupovalo 20 lidí. Pak jsem si říkal, že by bylo super dostat se do top 10, takže jsem se čtvrtým místem hrozně spokojený. Dokonce to jednu chvíli vypadalo, že bych mohl být i na bedně, ale nakonec to na to nestačilo.
Co vítěz závodu Stefano Migliorini. Jak daleko byl výkonnostně před vámi ostatními? Je to dostupná meta?
Je to dostupná meta, stačí vychytat pár věcí a ještě trošku zamakat... (smích)
Aha, takže vlastně chybí jen krůček.
Jen krok, ale ten tam pořád je. Bylo fakt vidět, že tenhle atlet z Regionálek je stále ještě trošku někde jinde.
Nejlepší atleti soutěže Southern Warriors 2015
| p. |
muži |
ženy |
| 1. |
Stefano Migliorini (Reebok CrossFit Officine) |
Martina Barbaro (Reebok CrossFit Officine) |
| 2. |
Antonio Milocco (CrossFit Ichnos) |
Matilde Orlandoni (independent) |
| 3. |
Federico Vero (CrossFit Bari) |
Manila Pennacchio (CrossFit Team 059) |
| 4. |
David Egydy (CrossFit New Park) |
Giulia Ramoni (CrossFit Casalpalocco) |
Kompletní výsledky závodu naleznete na stránkách WODcast.