Ria Hrušovská je jméno na české fitness scéně dobře známé, a tak není divu, že se tato velice aktivní sportovkyně čas od času objeví i v médiích. Těžko ale říct, zda je o co stát, vzhledem k tomu, že hlavně anonymní internetové prostředí umí být velice zlé. Ano, Ria Hrušovská má ráda činky, takže disponuje větším množstvím svalové hmoty, než je u běžené populace žen zvykem, ovšem nejedná se v žádném případě o žádný extrém. I tak jsou ale její svaly v internetových diskusích terčem leckdy i velmi nevybíravých komentů. Zajímavé je, že autory těchto kritik bývají většinou muži. Možná by stálo za psychologickou analýzu zjistit, proč ženské svaly vzbuzují u některých mužů takovou dávku nelibosti, občas až agrese. To objemné ženské faldy tolik diskusí zaručeně nevzbuzují...
Těžko říct, čím ženské svaly tolik provokují, ovšem pravdou je, že i žena se sportovní vypracovanou postavou zůstává ženou a hrubosti na její adresu ji nepotěší. Ani Ria není výjimkou. "Upřímně říkám, že jsem si to vždycky dost brala a mrzelo mě to, protože některé komentáře byly hodně ošklivé. Přitom odlišovat se přece nemusí být nutně špatné. Já si například bodyfitness vybrala z osobních důvodů a v žádném případě nejde o procházku růžovým sadem. Lidé, kteří si takovou přípravu nevyzkoušeli, nikdy nepochopí, jaká je to dřina a kolik disciplíny je k tomu třeba. A když pak člověk vstává v pět hodin do práce, je unavený a hladový a pak si ještě přečte takový zlý koment, fakt ho to zamrzí a od chlapů zvlášť. Možná to tak nevypadá, ale jsem normální citlivá holka, jen mám holt ráda silové sporty," říká Ria Hrušovská. Zároveň ale dodává, že na sobě v tomto ohledu během posledních dvou let zapracovala a kritiku zlých jazyků se snaží příliš neřešit. Sporty, kterým se věnuje, jí přinášejí radost a to je pro ni to nejpodstatnější.
Rio, ty jsi neskutečně aktivní. Můžeš říct, jaké všechny sporty vlastně děláš?
Tak primárně je to CrossFit, na který mě jednou vytáhli kamarádi a já se hned zamilovala.
Odjakživa mě bavila posilovna, ale vždycky jsem také chtěla závodit a tuhle možnost mi CrossFit dal. Dal mi taky komunitu lidí, kteří jsou jedním z velkých důvodů, proč tenhle sport dělám. Crossfitová tělocvična je takový náš svět, do kterého si alespoň já osobně chodím odpočinout, jakkoli to může znít paradoxně. Je to místo, kde můžu na chvilku úplně vypnout a nic neřešit a kde ještě navíc potkám přátele.
Takže to bychom měli jeden sport. Co dál?
Dál chodím na vzpírání, s kterým jsem začala, abych se zlepšila v CrossFitu. Z let strávených v posilovně mám docela sílu, na svou kategorii dokáži zvedat poměrně slušné váhy, ale nemám žádnou techniku. Tu si tedy potřebuji zlepšit, abych se mohla posunout dál.
Dalším mým sportem je bodyfitness, což je zas taková osobnější výzva. Připravit se na soutěž byl jeden z mých holčičích snů, ale pořád jsem se nemohla dostat k tomu, abych si ho splnila. Až po jednom těžkém období v soukromém životě a po spoustě stresu v práci jsem se rozhodla, že začnu přípravu hned, protože ideální příležitost nejspíš nepřijde nikdy. Bodyfitness je pro mě cesta k tomu, aby si člověk víc věřil a dokázal se postavit na soutěžní pódium.
Je pro tebe obtížné veřejně se prezentovat? Nejsi exhibicionista od přírody?
I když na lidi často působím jako holka od rány, musím upřímně říct, že vždy, když mám někde veřejně vystoupit, jsem nervózní. Mám trému, dokonce i když jdu předcvičovat na studiové lekce, které už vedu 15 let! Musím ale zaťukat, že svoji nervozitu zvládám a zatím jsem kvůli ní ještě nikdy neselhala.
Dobře pro tebe. Každopádně podle toho, co jsi říkala, mohu ke vzpírání, CrossFitu a přípravám na závody v bodyfitness přičíst ještě další aktivitu, a to předcvičování na skupinových lekcích.
Ano, s bráchou vedeme MPT akademii, pod jejíž hlavičkou lektorujeme mimo jiné i Les Mills programy, což je koncept, který je něco jako McDonald ve světě fitness. Jedná se o 13 programů, které se cvičí v 90 zemích světa už od roku 1982, ale v Čechách je to poměrně novinka. Trvalo mi deset let, než se mi sem podařilo Les Mills dostat. U nás máme nyní čtyři lekce z těchto programů a ty předcvičuji.
Sportuješ tedy víc než dost. Dají se ale všechny tvoje sportovní aktivity dělat dohromady, zvlášť když ve většině z nich máš i závodní ambice?
Ne, není možné dělat všechno zároveň a každý, kdo to slyší, říká, že je to hrozná kravina. Ale já to přesto chci zkusit. Nejde to, ale třeba to půjde. Už loni jsem se snažila zkombinovat bodyfitness a CrossFit a některé věci jsem trochu vychytala. Je jasné, že nemohu podávat výkony v CrossFitu, když jsem v dietě na závody v bodyfitness. Dělám to tedy tak, že 3 - 4 týdny před závody v bodyfitness crossfitové tréninky vynechávám. Po soutěži ale, když jsou všichni závodníci vyšťavení a dávají si 1 - 2 týdny volno, to mám jinak. Hned druhý den utíkám do crossfitové tělocvičny, abych co nejrychleji dohnala to, co jsem za měsíc kvůli přípravě na bodyfitness zameškala. Vím, spousta lidí si myslí, že jsem magor. A já to se sebou opravdu nemám lehké, když každou chvíli bojuji na jiné olympiádě... (smích) Zatím se mi ale nechce něčeho se vzdát, i když vím, že takhle se to nedá dělat dlouho a že jednou si budu muset vybrat. A CrossFit je do budoucna jasná volba.
Jeho velkou výhodou je to, že v něm můžeš závodit do pozdního věku.
To mě právě motivuje. Vždycky si říkám, že se připravuji na masters a v těch budu dobrá. (smích) Zatím si ale ještě nejspíš občas odskočím i na závody v bodyfitness. Tam je sice vzhledem k mému vytížení těžké dosáhnout úplně těch výsledků, které bych chtěla, ale i tak vidím rok od roku zlepšení a to mě těší. Zároveň si ale uvědomuji, že opravdu kvalitní forma vyžaduje roky dřiny, a tak se mi toho nechce nechat, když zatím dělám bodyfitness tak krátce.
Však on CrossFit s bodyfitness nemusí jít zas tak úplně proti sobě, ne?
Tak můj trenér, který mi pomáhá s přípravou na bodyfitness, mi v off-season CrossFit schvaluje. Všechny ty hluboké dřepy, které tam děláme, jsou to nejlepší, co bodyfitnesska potřebuje na zadek, přítahy dělají hezká záda, tricepsové kliky a dipy se pro bodyfitness také velice dobře hodí.
A podle toho, co děláš na CrossFitu, pak můžeš modifikovat tréninky ve fitku. Když například na CrossFitu jedeš dipy, můžeš už odškrtnout triceps ve fitku, není to tak?
Je, trénink ve fitku opravdu reguluji podle toho, co právě děláme na CrossFitu.
Jet ale ve všech sportech naplno najednou nejde. Jak si tedy určuješ, co pro tebe bude priorita?
Priorita je vždy to, v čem se mi blíží závody. (smích) Letos na jaře mám za sebou závody ve vzpírání, o měsíc později v bodyfitness a měsíc nato soutěž v CrossFitu.
Zajímavé. Jak tedy vypadá tvůj týdenní tréninkový režim?
Jsou dny, jako třeba včera, kdy jsem musela stihnout během dne všechny sporty, takže jsem měla CrossFit, vzpírání, trénink v posilovně a večer jsem ještě k tomu předcvičovala studiovky. Jinak ale můj běžný tréninkový režim teď vypadá tak, že mám 3x týdně klasický trénink ve fitku, na který občas zajedu do Vysočan ke svému trenérovi Honzovi Harazímovi, zbytek tréninků v posilovně mě pak koučuje brácha, jelikož bývám unavená a potřebuji někoho, kdo mě trochu nabudí. Dál chodím 3x týdně na CrossFit do tělocvičny CrossFit Committed a jednou týdně mám vzpírání, ale to zase trvá třeba i tři hodiny. K tomu předcvičuji týdně pět studiových lekcí, takže mi to celkem vyjde na nějakých 15 hodin tréninku týdně.
To je slušná porce. Co děláš pro to, abys stíhala regenerovat?
Tady bych si přála, abych mohla lhát. Samozřejmě že svým klientům říkám, jak moc je regenerace důležitá, jak by měli dělat strečink atd., sama ale pro regeneraci nedělám prakticky nic. V pracovním týdnu toho moc nenaspím, ve všední den to se mnou obvykle vypadá tak, že upustím činku na CrossFitu a utíkám předcvičovat body pump. Snažím se ale alespoň, co se dá, dohánět kvalitní stravou a používám také suplementy - protein, BCAA a také vitamíny.
Nepereš se občas kvůli vysokému zatížení a nedostatečné regeneraci s bolestmi či úrazy?
Musím zaklepat, že úrazy se mi prozatím vyhýbají, ale lhala bych, kdybych tvrdila, že nejsem denně rozsekaná. S bráchou si vždycky děláme legraci, že to s námi není jednoduché, protože jsme pořád unavení. A když si představím, že by k tomu měl člověk ještě nějaký osobní život, partnera...
Musel by to být asi stejný blázen jako ty.
Možná nemusel. Určitě bych se nedokázala vzdát sportu úplně, ale vždy se dá udělat nějaký kompromis. Člověk si přerovná priority a partner, až jednou přijde, u mě bude na prvním místě. Teď je to ale tak, že mám na sport čas, můžu si dělat, co chci a kdy chci, a tak si to užívám. Jasně že jednou chci mít rodinu a před deseti lety jsem si myslela, že touhle dobou už budu mít děti, ale život to zatím naplánoval jinak a já si nestěžuju. Jsem šťastná. Můj život je možná bláznivej, ale pro mě nejlepší!
