Oleg Zhur - rozhovor (I.)

Byla neděle, 3.srpna 2003, a podvečerní ticho právě proříznul zvuk telefonu. Kdo to je, teď večer? Odpověď mi vzápětí dalo prvních pár slov muže na druhé straně linky: "Ahoj Martin, tady Oleg Zhur." Jak mi po chvíli řekl, prostě se mu nechtělo odepisovat na můj e-mail a tak raději zavolal. Naprosto nečekaně mi tak vyvstala šance položit mu otázku, na kterou jsem se v naší předešlé e-mailové korespondenci velmi dlouho a velmi nesměle chystal: "Udělal by jsi se mnou rozhovor pro moje stránky?" O tři dny později, ve středu okolo poledne, jsem už stál v Opavě na předem smluveném místě a trochu nervózně se rozhlížel okolo sebe. Po pár minutách už stál přede mnou. Zasloužilý mistr sportu Ukrajiny, Mr.World, účastník mnoha profesionálních soutěží a mezi nimi i té nejprestižnější, Mr.Olympia... MUDr. Oleg Zhur.

Naše první cesta vedla, jak jinak, za jídlem a to do příjemné restaurace na břehu místní řeky. Kdo by čekal kuřecí maso s rýží, bude (alespoň v Olegově případě) vedle. Americké brambory, obalované kuřecí maso se sýrem a Mattoni... Jak ale později Oleg při našem hovoru řekl, po 25 letech ve sportu ví naprosto přesně, co si ke svému tělu může dovolit...

Do kolika let jsi žil na Ukrajině?

Spíš jak dlouho žiju tady... šest let.

A jaký byl tvůj důvod se sem přestěhovat?

Sponzor. Já byl tady na GP Pepa a hned po této soutěži jsem podepsal smlouvu se sponzorem, nabídl mi práci v hokejovém klubu. Dělal jsem tam tři roky a hodně mi to dalo, je to týmová práce, rozhodně dobrá zkušenost.

Děláš něco podobného i v současné době? A v čem tvé postavení v klubu spočívá, spočívalo?

Teď mám na starosti opavské fotbalisty, právě postoupili do první ligy. A dělám jim chiropraxi – taková specifická masáž páteře, i když to nemá s masáží nic společného, taky sílovou přípravu a stravu...

Kdy jsi byl naposledy na soutěži?

V roce 2001 to byly dvě za sebou, Arnold Classic a Grand Prix Australia...

Jak bylo v Austrálii?

Austrálie je velmi pěkná země, hlavně se mi ale líbilo to, že jsem tam potkal své známé, se kterými jsem ještě v roce 1994 trénoval na Ukrajině. Vše mi tam ukázali a bylo to tam velmi příjemné.

Jak dlouho jsi tam byl? Byla s tebou manželka?

Celkem 8 dní a bez manželky. Ona se mnou nejezdí, protože by to bylo strašně nákladné, ale kdyby byla možnost, rád bych jí s sebou vzal...

Teď by to ale bylo kvůli Dálii složitější, ne?

Máš pravdu, teď, když máme dvě děti, tak to vůbec nejde. Ani jsme letos neměli žádnou dovolenou. Vlastně nebyla ani taková možnost, protože jsem měl moc práce, teď před pár týdny ještě školení u Petra Stacha... Mimochodem tam byla strašně fajn parta. Bylo to v Mariánských lázních, celkem 23 lidí. V Praze je to asi běžná věc, ale sám Petr byl z toho množství hodně překvapený... Příjemně překvapený.

Jak dlouho to trvalo? A bylo to, i pro tebe, obtížné?

Celkem 2 týdny, plus k tomu potom seminární práce. Obtížné? Pro lidi, kteří nemají zkušenosti a kteří nemají za sebou nějakou vysokou školu to rozhodně obtížné bylo, protože je tam na krátký čas velké množství nových informací. Obyčejného člověka vyučit třeba anatomii i v tom omezeném objemu během týdne nebo dvou není snad ani reálný...

Jaká byla zkouška? Udělali všichni?

Tak normální, nebyla těžká. Jen jeden propadnul. Já mám hodně zkušeností ze své praxe a z práce, tak i to mi hodně pomohlo, ale pro lidi, kteří jenom přijdou na to, že udělají kurz a potom hned mohou dělat trenéra, to nevidím moc dobře. Musí pracovat minimálně dva tři roky ve fitku a i tak se stejně nenaučí všechno. Ale jak jsem řekl, byla tam moc fajn parta, od osmi od rána do devíti do večera byla výuka jen s malou přestávkou na oběd, potom jsme šli ale třeba někam do hospůdky a tak. Někteří se pak učili třeba do jedný, do dvou...

Petr Stach je sympaťák?

Jo. On je právě strašný kliďas, velmi pěkně to přednáší, ale když někdo začíná nějak vyskakovat, jako bavit se se sousedem a podobně, tak umí být taky tvrdý.

A ty? Dostal jsi od něj "poznámku"?

(chvilka ticha) Mmm, taky... Bavili jsme se s kolegou a upozornil nás, že by to tak nemělo být... Ono ale soustředit se od rána do večera je obtížné, někdy jsme už museli říkat, že uděláme přestávku, protože nestíháme...

Závěrečná práce, jak jsi říkal, byla na jaké téma?

Já měl téma přípravu mezomorfního typu kulturisty na mistrovství České republiky v přípravním období. Dělala mi trochu problémy spisovná čeština, protože potom nad větou musím pracovat mnohem delší dobu. Rozsah byl 15 stránek bez seznamu literatury a úvodu a byly na to dva týdny po skončení kurzu.

Měl jsi to opsat z internetu...

(smích) To nejde. Petr má všechny staré práce schované jen u sebe a nikomu je nedává. Každý musí pracovat sám, samozřejmě některé poznámky mám z knih, protože proč vymýšlet něco, co už je vymyšleno, ale věci co se týkali třeba jídelníčku nebo tréninkového programu musíš už dělat sám.

Co jsi cvičil dnes ráno na tréninku?

Dneska jsem jel záda.

Máš sparinga?

Ne. Trénuju jiné lidi a sparinga nemám, někdy ale s někým z mých cvičenců zatrénuji. Musí to být ale v dobrém tempu, nemám rád roztažené tréninky, kdy děláš pětiminutové pauzy. I když dělám silovku tak jsou přestávky minuta, maximálně minuta a půl...

K téhle otázce se dostaneme ještě později, ale teď jen na okraj: zařazuješ do tréninku vzpěračské cviky?

Klasický vzpěračský věci nezařazuju, ale používám samozřejmě vzpěračskou techniku. Nemůžeš dělat přítahy, když nemáš zpevněná, prohnutá záda, to prostě nejde. Nemůžeš také dřepovat ve stoje na špičkách. Ten základ těžkých cviků se bere ze vzpírání. Svým cvičencům první měsíc dávám ten základ také vzpěračský.

Trénuješ tedy "normální" lidi? Jaké jsou ceny?

(chvilka ticha) No to nechci přímo prozradit, protože v Praze jsou ceny jiné, tady je to specifika malého městečka. Je jasné, že si tady nemůžu dovolit dát ceny jako bývají třeba v Praze...

A neplánoval jsi se právě proto někdy přestěhovat do Prahy? Neměl by jsi tam lepší podmínky k tréninku?

Já nemůžu myslet jen sám na sebe. Závodit budu tři čtyři roky, ale rozhodně ne celý život. Musím se dívat víc dopředu i kvůli dětem. Oni tady nepochytí špatné zlozvyky... Malá má devět let, chodí do školy... V Praze je vývoj dětí horší, pivečko, cigarety, drogy a to i v tomhle věku. Já je od toho chci co nejvíce ochránit... Vedle toho je finanční výdělek nedůležitý.

Pomáhá ti tvoje manželka (trenérka moderní gymnastiky) s choreografií?

Dříve mi několikrát choreografii dělala, konkrétně na mistrovství Evropy v roce 1992, ale potom už ne.

Jak je to s profesionální licencí? Kolik stojí?

Myslím, že do 15.prosince platíš 175, možná teď už 200 USD a rok můžeš bezproblémově startovat na soutěžích, kde není potřeba personální pozvánka. Po Novém roce ta cená bude 500 USD.

Cesty na soutěže a ubytování v místě si platíš sám, nebo je to na organizátorech?

Organizátoři mi propláceli ubytování jen na Arnold Classic a na Mr.Olympia, jinak si všechno člověk platí sám.

Kdy a na jakou soutěž se teď v nejbližší době chystáš?

Až začátkem roku 2004, ale, Martine, jediný problém je sponzor. Nic jiného v tom není, žádná zdravotní příčina, nic... Jen sponzor.

A o jaké soutěži konkrétně mluvíme? Arnold Classic?

Na Arnold Classic bych musel dostat personální pozvánku. Tu jsem dostal vloni, ale protože jsem neměl sponzora, tak jsem jí nevyužil. A abych jí dostal i letos... musel bych být vidět v té sezóně asi víc. Je tam jenom 15 lidí a tak vybírají, koho pozvou... Na Noc šampiónů (Night of Champions) pozvánku mít nemusíš, tam se stačí jen přihlásit a startuješ. Tam bývá i hodně lidí, jenže 20-25 z nich nemá vůbec úroveň. Někteří ale prostě startují, že mají rádi tyhle soutěže a nemají cíl se dostat někam výš.

Tam se vždy dařilo Pavlovi Jablonickému, znáš ho osobně?

Znám. A myslím si, že hodně lidí o něm říká nepravdivé věci i přesto, že ho neznají. Já si myslím, že nikdy neměl lehký život, takže je možná trochu v sobě a proto chybí ta komunikace... Je to ale fajn člověk.

Jaká byla Mr.Olympia?

Taková komerční soutěž, čistě komerční...

Myslíš, že je o vítězi rozhodnuto před začátkem?

Ne, to ne. Každý musí být na Olympii připravený, protože se jedná o nejvíce medializovanou soutěž a všichni lidi, co tam závodí, mají své sponzory. A pro ně je zajímavé, aby se ten jejich člověk dostal co možná nejvýš. Nejvíc se mi ale líbila soutěž Arnold Classic...

Jaký máš osobní dojem z Arnolda?

Mám s ním pár pěkných fotek... Je to normální člověk, ale musí si držet odstup, protože je to velká osobnost, která toho hodně dokázala. Jak ve sportu, tak ve všem ostatním…

Půjdeš do kina na film Terminátor 3? Zítra je premiéra…

Viděl jsem nějaké ukázky, ale asi ne. Je to z titulkami a já je nestíhám číst (i když čtu docela rychle) a zároveň sledovat film, takže nemůžu adekvátně ocenit práci aktérů. Počkám na DVD nebo na videokazetu.

Arnold tam vypadá skvěle. Co myslíš ty, kdybys skončil s tréninkem, jak by na to tvé tělo reagovalo?

Ale já jsem teď něco podobného zažil. Měl jsem výpadek půl roku. Pracoval jsem na chirurgii a shodil hodně kil...

Přímo jsi operoval nebo...?

Asistoval. Potřeboval jsem ale právě tu praktickou stránku...

Tam se to asi rýsuje, že?

Tam nerýsuješ. Jsi z toho strašně unavený, nestíháš jíst... Já dojížděl 60 km do práce, takže jsem musel vstávat v 5 hodin ráno a to není žádná chuť na jídlo... A v 7 už musíš být na operačnim sále.

Ale vrátíme se k té otázce: kdybys skončil z tréninkem...?

Ne, nebojím se toho, protože existuje svalová paměť a tu za 25 let cvičení rozhodně mám.

Po této Olegově větě jsme si teprve uvědomili, že jsme před pár minutami měli vyzvednout jeho manželku a dceru z tréninku, takže náš rozhovor skončil. Další část pokračovala až u Olega v jeho bytě...

Piješ kávu?

Jo.

Před tréninkem?

Ne, to nesouvisí s tréninkem, po ránu dám kávičku, ale že bych musel v souvislosti s tréninkem, to ne.

Kde teď pracuješ? Jak probíhá tvůj běžný den?

Každé ráno musím být ve fitku a nebo u sebe v ordinaci, kterou mám ve stejné budově ve druhém patře. Teď je letní provoz, tak mám cvičence jen do jedenácti, pak jedu hned za fotbalistama.. Dneska jsem všechno odložil, zítra mám ale práci do půl osmý večer...

Kolik míváš pacientů v ordinaci, hodně?

Teď v létě určitě ne, ale chodí, chodí..

Kolik lidí trénuješ v posilovně?

Jak kdy, teď je léto... Nedá se to přesně určit... Byl bych spokojen, kdybych měl tak 12-15 lidí za měsíc a nic jiného bych nedělal, ale tak to nevychází. Někdo přijde, někdo odejde, někdo onemocní...

Cvičíš s nima nebo prostě oni cvičí a ty řídíš?

Tak, občas spolu zacvičíme, dává to takový nový stimul, impuls... Ale většinou jim ukazuju a oni mě následují, cvičí sami...

A trénuješ jen běžné lidi a nebo máš třeba nějakého závodníka, kterého připravuješ?

Většinou jen běžné lidi, ono je to i lepší, dobře se s nima spolupracuje. Většinou jsou to vzdělaní inteligentní lidé, alespoň teď takové mám, takže nejenom poslouchají, ale taky tomu trošičku rozumí a ne jen slepě opakují...

Trénuješ i ženy?

Jo... A někdy jsou poctivější než chlapi. Zrovna dneska ráno jsem s jednou pracoval, měla tam s sebou své dvě děti, tak tam byla skoro celá rodina...

Teď v létě bývá v posilovně asi málo lidí, ne?

To se budeš divit, až tam večer půjdem, kolik lidí do Bavaria Fitness chodí.

Na kolika gramech máš teď bílkoviny?

To ti neřeknu, protože to nepočítám. Držím stále stejný program a nesleduju to, vím zhruba kolik si můžu dovolit sníst... Nepřeháním to, nepřežírám se, takže mi kila zbytečně nenarůstají... Pravidelně kontroluju váhu... Já si obecně makrocyklus nabírání váhy nebo předsoutěžní trénink, jak říkáš, teď rozepsat nemůžu, protože před sebou nemám žádný cíl. Kdybych měl před sebou soutěž, tak by to vypadalo určitě jinak... Máš stimul, makáš na tom tréninku prostě jinak, s mnohem vyšší intenzitou...

A co se už teď začít připravovat na soutěže po Novém roce?

To bych rád, ale co když se budu připravovat naprázdno? Co když se připravím a pak mi nevyjde žádná účast?

Kdy zjistíš, že na soutěže po Novém roce můžeš jít?

To bych musel vědět už teď. Potřebuji na to čas, jinak to bude stejné jako loni s Arnold Classic 2002, dostal jsem pozvánku asi dva měsíce před tím a i kdybych se chtěl připravit, tak už bylo pozdě. Spíš mi ale bylo líto toho, že odešel sponzor a právě v tak nevhodnou dobu. Já byl na nějaké úrovni, dost vysoké, protože po Arnold Classic a GP Australia jsem se dostal v žebříčku profesionálních kulturistů na 17. místo a pak najednou všechno skončí...

Kdo byl ten sponzor?

Byl to jeden člověk, který i pomáhal už dlouho. On se pak ale prostě rozhodl, že do žádného sportu nebude už investovat... Je to jeho rozhodnutí, není na mě abych hodnotil, jestli bylo dobré nebo špatné... Pomáhal mi celé 4 roky, takže i za toto mu patří velký vděk. Kdyby nebylo jeho, tak bych nejezdil vůbec nikam...

Tak se připravuj na nějakou soutěž, na kterou nepotřebuješ pozvánku...

Tak takových soutěží je hodně, ale jaký tam budu mít cíl?

Třeba jít zase na GP Hungary a nominovat se na Olympii...

Na Hungary... Já bych nechtěl jít jen na jednu soutěž. A na to, abych se nominoval na Olympii, musí být ten celý cyklus zabezpečený. Udělám dobrou formu na jednu soutěž a pak? To je jak s Arnold Classic, to stejné... Dobře jsem odzávodil, druhý rok dostanu pozvánku a já tam nejedu... V tu dobu jsem dostával strašně moc mejlů, proč jsem se rozhodl tam nejet, když je to taková příležitost, která se nemusí už opakovat... Mám kamaráda v Americe a ten pořád říkal: "Ty ses zbláznil se, to nemůžeš odvolat!", ale já na to, že budu muset, protože to finančně neutáhnu...

Jak je tvoje příprava finančně nákladná?

No já jsem to počítal, když jsem šel s návrhem za nějakým sponzorem, že účast v dané sezóně na GP s tím, že bych se pak nominoval na Olympii a startoval na ní by vyšla na 1250000. To na rok vychází zhruba na 700000.

Takže co plánuješ do budoucna?

Čas utíká, roky utíkaj, je mi 37... Ale ještě se rozhodně nehodlám vzdát, ještě se o něco pokusím...

Jak si představuješ sebe za deset let?

Za deset let... budu zase o deset let starší (smích), budu mít ještě míň vlasů... (zase smích) Nevím, nevím, strašně bych si přál mít svoje fitečko, ale nějaký solidní, ne maličké...

V tomhle městě?

Klidně i v tomhle, fitka tady v Opavě jsou, ale myslím, že ještě jedno by se tu uživilo. Ale zase, je to otázka investic, který se vrací dost dlouho... Není to asi jako v Praze... My jsme nad tím už uvažovali, měli jsme už vypracovaný nějaký plány, ale člověk, co do toho chtěl investovat nakonec odešel... Teď v září to už mělo být hotovo. Je to škoda, byla už rozjednaná nějaká spolupráce s lidmi... Škoda...

A k těm soutěžím?

Moje představa je jediná. Pokud vyjde tenhle rok, tak soutěžím dál. Když nevyjde, nechám toho... Teď to bylo tak nijak ukončené, nebyl ani žádný pěkný závěr... nejhorší je, že člověk z dobré formy spadnul prakticky na nulu... Prostě to záleží na sponzorovi...

A v tuto chvíli první část našeho rozhovoru končí. Tu druhou (podstatně "ostřejší") zde očekávejte přibližně během týdne. Oleg v ní odpovídá na otázky ohledně anabolických steroidů, o suplementech a výrobcích, kterým důvěřuje, na otázky vás, našich čtenářů, zamýšlí se nad vývojem současné kulturistiky a rozebírá mnoho dalších zajímavých témat...