Mít nehodu a zůstat po ní na invalidním vozíku nemusí znamenat konec života a sportovní kariéry. Pro hendikepované naopak bývá sport velkou motivací. Můžou v něm překonávat překážky a plnit si prostřednictvím sportu, pokud je to možné, své sny. Někteří se dokonce ve svém odvětví můžou dostat až na mezinárodní úroveň. Něco podobného prožívá Tomáš Mošnička, který byl velmi dobrým sportovcem jako zdravý i jako tělesně postižený.
Tomáš Mošnička chtěl od mládí jezdit motokrosové závody. Věděl, že to jednou přijde. I když mu to rodiče zakazovali, po vojně si to udělal podle svého a začal jezdit sidecarcross. I přesto, že má doma z mistrovství České republiky v sidecarcrossu šest věnců a několik startů na mistrovství světa, staly se mu tyto závody osudnými. V roce 1995 měl během závodu nehodu. Tříštivá zlomenina bederního obratle, která byla důsledkem nešťastné nehody, ho upoutala na vozík. Po úrazu na sport zanevřel, měl období, kdy nedržel životosprávu. To mu naštěstí nezůstalo a začal závodit v bench-pressu tělesně postižených, kde patřil dlouhá léta mezi naprostou špičku. Po několika letech přesunul své sportovní ambice do jiného sportu. Veškerou sílu a energii momentálně dává do cyklistiky hendikepovaných, správně nazývané handbike. I v tomto odvětví se během několika sezón stal ikonou, když začal sbírat jedno ocenění za druhým.
Úspěchy v handbike
- vítěz Českého poháru na silnici (2013, 2014)
- vítěz Českého poháru na horském kole - handicap (2014)
- mistr ČR - silniční závod (2014)
- mistr ČR - horská kola - handicap (2014)
- druhé místo v Evropském poháru - závod na Strahově
- jako první handbiker dokázal vyhrát Český pohár na silnici a horských kolech během jedné sezóny
- jako první vozíčkář handbiker absolvoval a dokončil známý závod horských kol Nova Author Cup (65 km v extrémních podmínkách a na zapůjčeném MTB handbiku)
Úspěchy v bench-pressu tělesně postižených
- 1. místo na mistrovství světa (2000)
- 3. místo na mistrovství Evropy (1998)
- mistr ČR (2000, 2001, 2002, 2003, 2005, 2006)
- mistr Slovenska (2000, 2001)
Od tvé nehody na závodech v sidecarcrossu jsi na vozíku. Co se tenkrát přihodilo?
Tak každý asi tuší, jak vypadá start na motokrosu. Pětadvacet motorek, každý chce být v úvodní zatáčce první. Motorka, která jela po levé straně před námi, tak nám kolem zavřela předek a my jsme neměli kam uhnout. Převrátili jsme se, já vyletěl mezi motorky a někdo mi pravděpodobně přejel přes záda. Těch motorek se tam válelo víc, já měl nějakou dobu zatměno, tak si to nepamatuji přesně.
V jaké se to stalo rychlosti?
Asi tak ve stokilometrové rychlosti, ale to odhaduji.
Vím, že momentálně provozuješ víc sportů než zdraví lidé. Co je pro tebe prioritní?
Teď je to v první řadě cyklistika tělesně postižených, správně nazývaná handbike. Minulý rok jsem vyhrál téměř všechno, co se na domácí scéně dalo vyhrát. Šlo o Český pohár silniční, Český pohár horských kol - handbike, mistrovství ČR na horských kolech a mistrovství ČR silniční. Jenom v časovce jsem byl druhý. To byl jediný závod, ve kterém jsem nezískal titul. Jinak se snažím provozovat golf, udělal jsem si zelenou kartu, ale nestihl se zúčastnit mistrovství ČR, protože tam byla kolize termínů s cyklistikou. Příští rok bych si ale mistrovství ČR v golfu zkusit chtěl. Jako doplňkový sport se snažím trénovat box. Plánoval jsem i závody na čtyřkolce, ale na to nezbyl čas. V dohledné době to asi ani nepůjde, protože se snažím udržet na cyklistické závody zdravý. U mě stačí strašně málo, například kamínek pod zadkem. Jak tu část těla necítím, tak ani nevím, že tam je, a pak s tím marodím třeba dva měsíce.
A to jsem se chtěl zeptat, jak tělesné postižení zvládáš. Vypadá to, že dobře, když máš tolik aktivit.
Obrátilo mi to životní hodnoty a na hodně věcí mám jiný pohled. Je to možná věkem, možná i úrazem, pravděpodobně obojím dohromady. Spoustu věcí dělám jinak, než když jsem byl zdravý. Dokonce se mám možná lépe než před úrazem. I když netvrdím, že je to jednodušší, to určitě ne. Současná práce, kterou provozuji (pozn. red.: Tomáš Mošnička je šéfredaktorem portálu zijushandicapem.cz), vlastně přišla v souvislosti s mým postižením. Není to ovšem moje jediná práce, abych mohl jezdit na závody v cyklistice, tak si musím přivydělávat ještě jako zámečník.
Ve velmi krátké době ses vyšplhal v handbiku na vrchol. Jak dlouho závodíš?
Teď už je to pátá nebo šestá sezóna. Ale od třetí sezóny, co jsem pod trenérem, tak jezdím na bedně. To je pro mě důležité.
Vděčíš za to talentu, nebo dřině?
Já jsem střelec, mám to v horoskopu. (smích) Na co jsem sáhl, ať to byly motorky, či bench-press, tak mi to šlo. Do všeho jsem šel naplno, někdy to bylo až za hranou. Proto jsem měl pár úrazů i po nehodě, například utržený sval. Chtělo to asi občas trochu přibrzdit, ale nasazení ke sportu patří.
Kolik závodů v cyklistice ročně absolvuješ?
V cyklistice to bylo vloni zhruba deset silničních a deset horských. To vše v České republice. Něco jsem absolvoval i v zahraničí. V uplynulém roce to bylo podřízené Českému poháru. Letos bych chtěl zkusit dvanáct závodů Evropského poháru. Konkrétně závodů C1, které jsou potřeba jezdit, abych sbíral body federaci. Když bych chtěl jet na MS nebo na paralympiádu, tak jsou tyhle body důležité. Uvidíme, co dovolí kalendář ohledně těch domácích závodů, chtěl bych se zúčastnit i mistrovství ČR.
Jaký je v České republice největší závod?
Největší závod je mistrovství ČR silniční. To je samostatný a nejtěžší závod. Jede se to v kopcích v Soběhrdech u Benešova. Délka trati je 50 km. Mně tahle trať vyhovuje. Ty kopce teda já rád nemám, protože nejsem vrchař, ale jede se to v terénu podobném, ve kterém trénuji.
Chápu tedy správně, že máš raději silniční závody než ty horské?
Ano, mám raději silniční, kde je mírně zvlněný terén. Takové ty dlouhé, táhlé, prudké kopce, to moc nemusím. Těch mám dost v trénincích, tak jsem toho asi přejedený. (smích)
Jaký je rozdíl mezi silničním a horským kolem v handbiku?
Je to jako u normálních kol. V silničním ležíš, je nízké, trochu širší, na galuskách, s mechanickými brzdami. Má kratší kliky a těžší převody. Naopak horské má široká kola, kotoučové brzdy, horské převody, delší kliky. Sedí se na tom a jsi víc nad zemí, abys přejel přes kořeny a různé překážky.
Závodíš v kategorii MH3, co to znamená?
Je to rozdělené dle tělesného postižení. My v kategorii MH3 jsme paraplegici. Takže máme zdravé ruce a nemáme funkční břišní svaly a spodní záda.
Jakou rychlostí si na handbiku nejvíce jel?
Když je to z kopce, tak jsem za autem jel asi 80 km/h. Kámoš má rekord 100 km/h. Z kopce jsme rychlejší než zdraví cyklisté. Po rovině je to srovnatelné, do kopců nám samozřejmě ujedou.
Trénuje se i v zimě?
Já to nerad říkám, ale já trénuji celou zimu. I když byl sníh, tak jsem jezdil na horském handbiku. Mají mě za blázna. Jinak v zimě se trénuje na trenažeru.
Kdy začíná sezóna?
První závody pojedu 4. dubna ve Francii. Jedná se o Evropský pohár.
A jaké máš ambice v Evropském poháru?
Chtěl bych být v nejlepší desítce, to by měla být asi i povinnost. Kdyby se to povedlo do pátého místa v celkovém pořadí, tak bych byl rád.
Ve kterém státě je handbike populární?
Určitě Španělsko, kde mají pořád dobré počasí. Dobří závodníci jsou ve Francii a Itálii, Němců zase závodí hodně, takže ty německé poháry jsou silné. I ty jejich federace to hodně podporují.
Čtenáře Ronnie.cz zajímají zejména činky, ty máš za sebou bohatou historii v závodech v bench-pressu tělesně postižených. Jak ses dostal k závodění?
Když jsem jezdil motorky, tak jsem posiloval, jezdil na kole a běhal. Z toho to vyplynulo. Po úraze jsem nadával na sport, vzalo mi to zdraví a nechtěl jsem sportovat. Pak mě jednou kluci vzali do posilovny. Říkali, že četli, že nějaký Slovák zvedá 140 kg a jezdí na mistrovství Evropy. Tak mě vyhecovali, ať to jdu zkusit. Během pár tréninků jsem dal 120 kg.
Vydrželo ti to hezkých pár let, dokonce ses stal i mistrem světa, pamatuješ si ty závody? V jaké kategorii jsi soutěžil?
Bylo to ve Frýdku-Místku. Vím, že se tam na mě tlačil Němec, jemuž nějaký pokus neuznali. Závodil jsem ve stovce, měl jsem vždy smůlu, že jsem byl v kategorii, která byla nejnabitější. Ať už se jednalo o jakýkoliv sport.
Jaké jsou tvé maximální výkony v bench-pressu?
Na Silákovi Sedlčan jsem dal v dresu 227,5 kg. Na oficiální soutěži bez trika mám zapsáno 190 kg. S mým zdravotním hendikepem je to pochopitelně s nataženýma nohama a bez mostu.
Sleduješ dění v bench-pressu nebo silovém trojboji?
Občas na to mrknu, ale kdybych měl říct z hlavy, kdo je v současnosti mistr republiky, tak netuším. Mám v hlavě hlavně cyklistiku. Já dříve říkal, že nejde dělat bench-press a cyklistiku vrcholově zároveň, ale jako doplňkový sport je to ideální.
Hlídáš si stravu? Co doplňky výživy?
Loni jsem najel na syrovou stravu, což mi pomohlo. Teď tedy marodím, mám boreliózu, tak jsem musel stravu trochu přihustit, ale už se zase těším, až na to najedu. Jinak ve velké míře používám různé nakopávače v ampulích. Dávám to v tréninku před posledními deseti kilometry, když už mám například šedesát za sebou. Také konzumuji proteinové tyčinky. Strava je hodně důležitá, protože když dostaneš tzv. hlaďák, tak končíš. Já to měl během tréninku několikrát. Jednou se mi stalo, že jsem měl i hypoglykemický šok, to mě úplně odrovnalo. Teď už mám zkušenosti, tak to dokážu načasovat tak, abych se tomu vyvaroval.
Děkuji ti za rozhovor. Chceš na závěr někomu poděkovat?
Určitě manželce, která mě podporuje. Před tréninkem mi připraví handbike a pomůže mi na něj. Udělá mi jídlo a pití. Když přijedu z tréninku, tak už na mě čeká. Mám vyloženě takový servis, že se obléknu a jdu trénovat. Tohle mi výrazně zkracuje regeneraci a pomáhá mi to. A samozřejmě musím poděkovat firmě D. I. Seven, která mě sponzoruje už 15 let. To je pro sponzora nevídaná doba.
