Reklama:

Váš příběh: Je v tobě více,
než si myslíš

Ronnie.cz > Kulturistika a fitness > Ostatní

Jméno: Karolína
Nick: Carlosssino
Věk: 18 let
Zaměstnání: student
Koníčky: fitness, clean eating, folklor, cimbál. muzika, tanec, lyže, chemie
Říká o sobě: Tvrdit, že máme obezitu v rodině, byla největší lež, co jsem kdy řekla...

Bydlím v malé vesničce na Vsetínsku. Už jako malá jsem fandila sportu, obdivovala sportovce při vysíláních v televizi. A zůstalo to bohužel jen u fandění, protože jsem chodila jen do hudebky a folkloru. O členství ve volejbalovém týmu se mi mohlo jen zdát. Mí rodiče nebyli a nejsou sportovně aktivní, a proto jsem nikdy nezažila výlety typu "vyrazit na kolo nebo na vodu". Od mala jsem byla neposedné, hyperaktivní dítě, sice obézní, ale hotové šídlo. Vesnická holka, co vyrůstala v kruhu svých bratrů a bratranců a byla pro každou neplechu. Potřebovala jsem se někde vybít, až jsem jednoho dne narazila na posilovnu a rázem propadla světu fitness. Chodím cvičit s kamarády do malé činkárny ve městě, kde letos maturuji na gymnáziu. Chtěla bych dále studovat medicínu, pobíhat pro pražských uličkách a zvedat železo, dokud mi kosti neprasknou...

Chcete-li i Vy sdělit čtenářům nějaký zážitek, veškeré informace, jak se zúčastnit a získat za svůj text lákavou odměnu, načerpáte v počátečním článku cyklu s názvem Máte i Vy svůj příběh?

Získejte i Vy za svůj příběh doplňky dle vlastního výběru v hodnotě až 1200 Kč!

Na některé z dalších, již zveřejněných příběhů se můžete podívat po kliknutí na náhledy v souvisejících článcích pod příspěvkem či zadáním slov „váš příběh" do našeho vyhledávače.


Členové mojí rodiny patří k těm, co si rádi pochutnají na české kuchyni. Nějaká zdravá strava se u nás nikdy nepěstovala. K tomu také buchty, frgále, domácí tvaroh, smetana a řízky byly u nás doma na Valašsku skoro na denním pořádku. Já jsem v dětství nikdy nebyla nejhubenější, spíš taková normální, dobře živená vesnická holka - krev a mlíko. Zlom nastal až v zimě 2005, kdy jsem si coby osmiletý akční prcek ošklivě zlomila nohu na lyžích a tři měsíce měla sádru až po kyčel. Množství jídla a sladkostí, které mi příbuzní nosili jako bolístku za utrženou zlomeninu, a také jediný pohyb, který jsem mohla vykonávat - převalování se na posteli, udělaly své. Není se čemu divit, že jsem se zakulatila a hlavně našla zálibu v jídle. I po čas rehabilitace (další tři měsíce poté) pohybu stále moc nebylo. Jedla jsem velké porce, po obědě jsem nevynechala zákusek, zmrzlinku nebo si šla znovu naložit. Stále si vybavuji taťkova slova: "Nejez furt, počkaj, až ty budeš kdysi ve 13 bečat." (valašský dialekt) :)

Za pár let už jsem byla v pubertě, přestoupila jsem na gympl a narážky od okolí jsem začala snášet hůře. Přesto jsem si stále na svačinu nosila pařížský salát, koblihy, slaninové rohlíky nebo vysočinu a po vyučování jsem do sebe natlačila tabulku čokolády. Ty zelené zdravé věci (rozuměj zelenina) mi v té době nic neříkaly, nesnášela jsem brokolici, rajčata, špenát. Nechutnalo to ani mým bratrům a mamka neviděla žádný důvod, proč by to vařila, když to stejně nesníme. V restauracích jsem si dávala hranolky se smaženým řízkem nebo sýrem (uznávám, hranolky u nás byly tak dvakrát do roka, a proto jsem si dopřávala). A tak to šlo dál a já už jsem byla pěkný soudek. I přes svou nevymáchanou pusu a smělou povahu jsem neměla moc kamarádů, kdo by se přece bavil s tou tlustou Karolínou... A tak čas od času mě přepadlo takové to chvilkové hubnutí. Usilovně jsem šlapala hodinu na rotopedu a myslela jsem si, že když sním za den jedno jablko nebo zeleninový salát, že zhubnu. Dosáhla jsem jenom toho, že jsem byla vyčerpaná, bez energie a vždy jsem to brzy vzdala a zase skončila u hromady jídla jak pro malý polský zájezd. Nesnášela jsem pohled na své stehenní válce, na které jsem narvala kalhoty a nemohla se v nich pohnout.

Na sedmnáctileté prohlídce jsem se fakt zarazila, protože při své výšce 164 cm jsem vážila 74 kg. To už mi ze sebe bylo vážně zle a já se ten den rozhodla, že to změním. Založila jsem si blog, kde jsem psala články o mé cestě hubnutím. Začátky byly opravdu těžké, nevěděla jsem absolutně nic o zdravé výživě. Rady babičky, že po šesté hodině večerní se nejí, jsem přestala poslouchat a začala jsem hledat informace na internetu, kde jsem narazila na Jillian Michaels a její 30 Day Shred. Po pár dnech jsem nemohla vyjít ani do schodů, ale nechtěla jsem to vzdát. Cvičení doma jsem začala střídat i s návštěvou místní posilovny. Připadala jsem si jak Alenka v říši železného šrotu - absolutní laik. Cítila jsem se hrozně, všichni se na mě dívali, protože jsem tam byla nová (navíc holka a ke všemu žádná kočka, spíš hroch). Dostala jsem základní instrukce, jak to tam chodí a co se jak používá. Něco málo jsem "jakože" odcvičila a na druhý den jsem tam z jistého zalíbení v nové aktivitě běžela znovu. Začala jsem tam chodit pravidelně a vážně to neflákala (co by si ten člověk o Vás pomyslel?). Po pár týdnech jsem si tam připadala jako doma. Moji spolužáci nechápali, jak se po vyčerpávajících osmi hodinách proseděných v lavici můžu těšit na to, až se budu potit někde s činkami. Spolu s pohybem jsem musela udělat radikální řez i v mém stravování. Vyměnila jsem bílé pečivo za celozrnné, začala jíst ony "zelené věci", pila vodu, přestala mlsat a naučila se ráno snídat. Občas jsem si připadala jako malá ryba ve velkém moři, váhala jsem nad tím, jestli to všechno k něčemu povede (tenhle pocit, však nikdy nepřicházel po tréninku, kdy jsem se, plna endorfinů, vždy cítila jako absolutní vítěz). :) Už po měsíci jsem sledovala změny - měla jsem více energie, cítila jsem se lehčeji, břicho mi připadalo menší (a skutečně bylo, centimetry nelhaly). Přišly komplimenty, že mi to sluší a jestli jsem náhodou nezhubla. Kamarádi mi psali, že pročítají můj blog a těší se na další články, a dělali si srandu z toho, jak si denně vyndavám krabičky s jídlem do lavice, když přijdu ráno do třídy. Z původního záměru zhubnout a být štíhlá se vyklubala závislost a touha být svalnatá, pevná a silná. Začala jsem všechno víc hrotit a v posilovně jsem trávila většinu času, dokonce jsem dostala i zaracha a nesměla chodit na tréninky - prý mi to leze na mozek. Ale já se nevzdávám, baví mě se zlepšovat a vidět změny. Stále je na čem pracovat a já se pomalu blížím k vysněné postavě. Cvičím a vařím s radostí, radím začátečníkům, ale když mi někdo sáhne na tvaroh, tak se neznám. :)



Máte i Vy svůj příběh? Umíte jej poutavě napsat a chcete se o něj podělit s ostatními čtenáři? Povzbudit je v jejich snažení a boji s nadváhou či nárůstem svalové hmoty, vylíčit překonání Vašich rekordních zvednutých vah, nebo jste vyhráli nad svými zdravotními problémy? Pošlete nám jej! Více informací naleznete zde.



Líbil se Vám článek?
Sdílejte ho na Facebook. Děkujeme.

Související články:

Diskuse k článku:
Reklama:
Uživatelské jméno:
Heslo:
Text:
...
Upozornit na novou odpověď e-mailem.
Před napsáním příspěvku nepřehlédněte pravidla diskusí. Děkujeme za jejich dodržování.

02.02.22:08kidacekfull - lol hh
02.02.21:21Olejnas - Celkove je hrozny problem motivovat *(nejen) mlade holky k..+3
02.02.14:12Nikolai - jeden z mála čtivých článků této rubriky,který mělo smysl ..+2
02.02.06:4101Smajdalf - Jsi dříč a na holku se těch váh vůbec nebojíš :) +3
01.02.21:06Felony - takovej pocit má občas každej :D Jinak moc pěkná proměna!+1
01.02.20:12Carlosssino - vážně? :D a to já mám pocit, že občas jedu jak máslo :D+2
01.02.15:25Smoo - Hezký článek :) Párkrát sem na tuhle slečnu v posilovně na..+2
01.02.08:55flew - Noo po dlouhé době zase parádní článek .. za mě rozhodně *..+4
Zobrazit všechny příspěvky







Jméno: pamatovat
Heslo:
NOVÉ PŘÍSPĚVKY ČTENÁŘŮmagazínZapojte se do studie a získejte zdarm...
malex (12:45) • nové kolo! www.docs.google.com/forms/d/1inqkSbXR3tfDT2_JTyHYL0VvpPc5s_tkIroOI7D4Agc/ed...
magazínPavel Vacek - záda a břicho 3 týdny p...
PavelV (14:46) • Děkuju, budu se snažit.
magazínRadikální změna (XVI.): Ze dne na den...
Blizard3 (11:19) • Ahoj Jáne, děkuji za reakci. Vůle se změnit, je v podstatě to, co na začátek potřebuješ...
magazínPavel Vacek - záda a břicho 3 týdny p...
Zodiak411 (22:03) • Super videolog. Osobně bych s Pavlem uvítal další a kdyby to bylo i s Radkem Loncem, ta...
magazínRadikální změna (XVI.): Ze dne na den...
Ján Černák (15:33) • Zdravím premena je to parádna klobuk dole. Taky sa o to pokušam ale nemam pevnu volu na...



Erasport, s. r. o. • Svahová 1537/2, 101 00 Praha 10 - Vršovice • IČ: 29052131, DIČ: CZ29052131 • Kontaktní údajeZásady ochrany osobních údajů
Copyright © 2010-2019 Erasport, s. r. o. • Copyright © 2001-2019 Ronnie.cz • Ronnie.cz je registrovaná ochranná známka. • Historie změn
Publikování nebo další šíření obsahu serveru Ronnie.cz je bez písemného souhlasu společnosti Erasport, s. r. o. zakázáno.
Vyhledávání:
RSS     Internetový magazín  ::   Sportovní obchod  ::   Fitness TV  ::   Lidé  ::   Diskusní fórum  ::   Fitness akademie  ::   Fitness centra