Pondělí - 4. lekce
Dnes mě napadlo, že koncem tohoto týdne končí můj Foudation Course, a je mi z toho smutno. Bude se mi stýskat. Sice mě pak ještě čekají dva týdny klasických tréninků, které k základnímu kurzu patří, ale to už nebude takové jako v téhle 14denní školičce, kde nás tak krásně opečovává naše crossfitová máma - trenérka Dora. Do tréninkového režimu jsem najela hrozně rychle a teď se na každou hodinu opravdu těším. Z ní pak odcházím spokojená až nadšená, takže obvykle ještě cestou domů někomu blízkému volám, abych se ze svého nadšení "vykecala". Druhý den nezapomenu všechno povykládat také svým kolegům v práci, z čehož asi právě nadšení nejsou, ale já si nemůžu pomoct. Učím se nové věci a těší mě to. Třeba dnes se mi při rozcvičce podařilo dát několik dvojskoků za sebou, navázat. A z toho člověk přece musí mít radost! :)
Na hodinu tentokrát dorazili i Zoly s Markem, kteří chyběli v pátek, takže se doučovali kipping, my s Petrem si opakovali. Pak přišlo to, čeho jsem se obávala - box jumpy. Vím, vím, pro většinu lidí je to záležitost triviální, ovšem ne pro mě. Nevím proč, ale nepřeskočím ani nízké překážky na hřištích pro děti a teď takováhle bedna! Bojím se, že nevyskočím dost vysoko, zakopnu o její hranu a rozbiju si nos. Situaci mi neulehčuje ani to, že jsem se nedávno potýkala s pochroumanými vazy v kotníku a místo toho, abych si vzala pořádné boty a optimálně ještě bandáž, sbalila jsem si dnes s sebou jen své oblíbené, ale velmi minimalistické pětiprsťáky. "Nebudeš dolů seskakovat, ale scházet, to bude lepší," uklidnila alespoň částečně mé obavy z podvrtnutého kotníku Dora. Starost, jak se na bednu dostanu, ale zůstala. Kluci samozřejmě neměli s box jumpem nejmenší problém, zato já se k výskoku na bednu odhodlávala, jako bych měla skočit ze střechy jednoho činžáku na druhou. Když už jsem se nakonec rozhodla a odrazila se ke skoku, rozmyslela jsem si to v půlce a opět jsem skončila tam, kde jsem začínala. Druhým pokusem už jsem tedy na bednu vyskočila, ale zdálo se mi, že jsem do toho musela vložit veškeré úsilí. Jak tohle zopakuji několikrát ve workoutu, jsem neměla tušení.
Naštěstí moje obavy dočasně zahnalo soustředění na další nový cvik. Wall ball. Já si vzala 4kg míč, kluci 9kg a šlo se zkoušet. Nohy rozkročit na šíři ramen, jít do dřepu a spolu se vstáváním už posílat nahoru ruce s míčem, hodit ho nad hlavu, nechat odrazit o stěnu a opět jej chytnout za současného pohybu zpět dolů do dřepu. I tady je potřeba objevit, jak si celý pohyb co nejvíc ulehčit. Chvilku trvá, než člověk přijde na to, jak daleko má stát od stěny a že je lepší držet míč přímo před obličejem než si ho "vozit" u prsou. Využiji chvilku odpočinku k tomu, abych se rozhlédla po tělocvičně. Při wall ballech, s očima zapíchnutýma do stěny jsem ani nevnímala, jak je tu dnes plno. "Přelidnění" obecně nesnáším moc dobře, v posilovně bych se v čekání na uvolnění strojů vztekla, ale tady jako by i to mělo svoje kouzlo. Repráky solí do éteru ostrou motivační hudbu, do toho padá s řinčením k zemi snad 15 naložených olympijských činek najednou... Jo, tohle má něco do sebe!
A workout dne? Ten byl jen důraznějším opakováním dnes naučených cviků.
WOD 4/6:
21 - 15 - 9
No a závěrem musím říct, že to celkem šlo. Dokonce i ty box jumpy nebyly problém. Strach má velké oči, říká se a je to pravda.
Středa - 5. lekce
Tentokrát jsme se sešli v plném počtu - já, Petr, Marek a Zoly. A samozřejmě Dora, naše úžasná trenérka. Ta si dnes pro nás připravila skvělou rozcvičku. Říkají jí zde Short Shitty a název je to přiléhavý. Vypadá asi takhle:
- 2 min. double unders
- 30 sec rest
- 10 thrusters
- 20 sec rest
- 10 thrusters
- 30 sec rest
- 15 KTB swings
- 15 burpees
Z osobní zkušenosti mohu říct, že je výrazně rychlejší všechny body rozcvičky přečíst než je odcvičit. U cvičení se také poněkud více zapotíte. A tady si musím postěžovat. Ne na pocení, to je jaksi přirozená součást pohybu, ale na double unders, ty mě dnes vyloženě zlobily. Jestliže jsem měla minule pocit, že mi začaly trochu víc jít, tentokrát to bylo docela jinak. Švihadlo se mi motalo pod nohy a vůbec dělalo samé naschválnosti. Dokonce mě dvakrát dost citelně lísklo! Zlé, zlé švihadlo... S thrustery to byl také boj. 
Musím hodně přemýšlet, co, jak a kdy udělat, takže o nějaké plynulosti či technice zatím nemůže být řeč. Ještě že součástí rozcvičky jsou KTB swingy, se kterými docela kamarádím, a závěrečných 15 angličáků se dá taky přežít. FU Short Shitty... Takže, co tu máme dál?
TTB hlásá tabule. TTB? Što éto? Aha, toes to bar! To bude legrace, říká Dora, ale nějak jí to nevěřím. Nejdřív zkoušíme zavěšení na hrazdě, jakési pohupování, které nám má pomoct tenhle cvik zvládnout. Při prvním pokusu nějak vůbec nevím, co se sebou, zatímco Marek nemá problém, Petr na to jde přes sílu a Zoly zkouší a tápe jako já. Při druhém pokusu se ale i Zoly pohybuje vzorově. No toto? Budu sama nešika? Ale i já už se při druhém pokusu chytám lépe. To se mi ulevilo! Další fází bude společně s pohoupnutím zvednout co nejvíc kolena. Účastníci běžného tréninku právě jedou workout, ve kterém mají shodou okolností také toes to bar, takže okoukáváme techniku celého pohybu. Ale ne moc dlouho, protože už nás trenérka volá k nácviku předního dřepu. Tady Vás nikdy moc dlouho lelkovat nenechají.
Přední dřep jsme se už učili dřív, teď má být prostředkem k tréninku síly. Po zopakování techniky jsme si měli naložit takovou váhu, abychom s ní s co největším úsilím dali pět opakování. Neměla jsem ani tušení, kolik si naložit, nikdy jsem nic podobného nezkoušela, tak jsem si nechala poradit od trenérky a řeknu Vám, má to v oku.
Závěrem nás čekal jako vždy workoutíček, který tentokrát vypadal následovně.
WOD 5/6:
10 min. AMRAP
- 5 toes to bar
- 7 KTB swing
- 9 wall ball
Deset minut cvičení docela uteklo a...! Tentokrát (nevím, jakým zázrakem) se mi podařilo být první z naší skupinky. Příjemná změna po minulém posledním místě. V tom je CrossFit zvláštní. Jednou Vám WOD sedne a jste king, hned na příště Vám ale pěkně spadne hřebínek, když pro změnu skončíte na chvostě. A to mě čeká od příštího týdne už napořád, nebo alespoň na pěkně dlouho. V pátek totiž končí moje crossfitová přípravka a začínají "tréninky pro dospělé".
Pátek - 6. lekce
Na dnešní lekci jsem šla tak trochu posmutněle. Měla to být totiž poslední hodina v crossfitové školičce pod křídly hodné trenérky Dory. Pod smutkem ale dřímal ještě jeden pocit. Obava. Obava z dnešního workoutu, který mě, napsaný na tabuli, straší už od první lekce. Těch opakování je tam pro nebohého začátečníka poněkud moc, zdá se mi. "Ale ne, to jen zle vypadá. Ve skutečnosti to není víc opakování, než jste dělali jindy, jen jsou teď ve větších blocích u sebe," je tu opět pohotově s uklidněním Dora, která mě z dalšího rozjímání vytrhne zadáním rozcvičky. Tak tomu říkám vytlouct klín klínem. Tentokrát jsme totiž nedostali na zahřátí jen pár dřepů a kliků a chvilku švihadla, dostali jsme workout minulého týdne. No skvěle. Prý: "Schválně, jestli se vám podaří udělat lepší výsledek, než jste měli minule." 
To tak, já to nikam hnát nebudu, potřebuju síly na toho strašáka na konci, ujasním si hned ze startu "přizdisráčsky" a HPC v kombinaci s dřepy a sedy lehy si tedy jedu jen tak "piánko". A výsledek? O jedno opakování horší než minule. Je mi to ale jedno, chci hlavně pošetřit síly na dnešní WOD.
Po rozcvičce nás čekalo seznámení s novým cvikem, který byl pro mě asi tím nejtěžším, co jsme se doposud učili. Muscle snatch.
Nácvik jsme začali nejdřív jen s plastovými tyčemi volně zavěšenými v rukou. Nejdřív jsme zkoušeli jen lehké poskoky, pak jsme přidali švihovou práci boků a pull-upy, v další fázi jsme šli s tyčí až nad hlavu. Na závěr jsme si zkusili celý pohyb započatý v podřepu. Tý jo! Muscle snatch se mi zdál fakt těžký. Už jen s plastovou tyčí pro mě bylo ohromně složité celý pohyb zkoordinovat, s opravdovou osou, byť prázdnou, to bylo ještě těžší.
Dostala jsem tedy povolení jet muscle snatche při závěrečném workoutu jen s dětskou 7kg osou.
WOD 6/6:
na čas
- 20 muscle snatch
- 30 burpee
- 40 wall ball
- 50 squat
V tomto WODu jsem při opakování jednotlivých muscle snatchů vůbec nespěchala. Chtěla jsem se co nejvíc soustředit na to, abych alespoň vzdáleně napodobila pohyb, který nám ukázala trenérka.
Přes všechnu moji snahu ale stejně silně pochybuji, že by někdo v tom, co jsem předváděla, poznal muscle snatch. "Angličáky moc nepřepalte, dělejte je tak, abyste zvládli všech 30 v jednom tahu," radí Dora a já opravdu zpomaluji. Není mi to ale nic platné. Angličáky mi prostě berou dech, i když je dělám tempem slimáko-šnečím. Nakonec jich tedy zvládnu 20, maličko vydýchám a dojedu zbytek, stejně po kusech odjíždím i následné wall bally a dřepy jakbysmet. Co nadělám. Když není z čeho brát, není z čeho brát... Tak tedy končí můj dvoutýdenní Foundation Course. Od příště už najíždím na běžné tréninky, bez úliteb a bez pardonů.
Ale co. Jen houšť a větší kapky na mě!
Dodatek na závěr, psaný po první "normální" lekci:
Když člověk přijde na první běžný trénink, možná bude ze začátku trochu vyděšený, když uvidí, jak ostatní dělají cviky, které on jako nováček ještě vůbec nezná. Ale není se čeho bát. Jak jsem zjistila, když nevíte, ti zkušenější Vám rádi poradí a pomohou, také trenér ví, že jste noví, takže se Vám bude také více věnovat. Takže don´t worry a hurá na to! Čeká Vás nejen spousta pohybu a zábavy, ale i nové výzvy a noví přátelé.
Fotografie z přípravného kurzu tělocvičny CrossFit Committed
