Tento článek je velmi starý, informace v něm tedy už nemusí být zdaleka aktuální.
Je právě 22:46, za okny autobusu ubíhá noční krajina, kterou osvětuje jasně žlutý půlměsíc. Ještě před pár minutami jsem říkal, že usnu, jakmile se autobus rozjede. Kdepak. V hlavě se mi honí tolik myšlenek, že probdím půlku cesty.
Oleg Zhur. Předtím, než začal dnešní den, jsem toho o Olegovi slyšel a četl relativně hodně a nutno podotknout, že vždy jen a jen v dobrém.
Jaká byla moje očekávání dnes ráno? Popravdě řečeno, čekal jsem hodinu, možná i dvě, decentního rozhovoru, který bude brát Oleg s jistým odstupem. Vždyť on je profesionální kulturistam známý po celém světě a moje stránky jsou jen velmi malé a nevýznamné médium. Ovšem místo toho přišlo celé odpoledne v tak příjemné a naprosto otevřené atmosféře, že mi je více než líto, že neznám způsob, jak vám ji byť jen částečně zprostředkovat.
Toto šlo až tak daleko, že jsem chvílemi zapomínal, s kým vlastně mluvím. Když jsme před pár desítkami minut seděli na koberci a procházeli starší fotoalba, viděl jsem před sebou spíš dlouholetého kamaráda, který neodmítne odpověď na sebedotěrnější otázku, než špičkového profesionálního kulturistu... A že těch otázek bylo...
Za pár posledních let jsem si vybudoval myslím slušnou řádků pohledů na náš sport a na věci okolo něj, ovšem uplynulý den převrátil polovinu z nich vzhůru nohama... Jsem nesmírně rád, že jsem měl tu čest ho poznat. Obrovskou osobnost našeho sportu... Olega Zhur.
V období nejbližších cca dvou týdnů vám na těchto stránkách přinesu tři články - obecné povídání o našem setkání, fotogalerii a potom samozřejmě i očekávaný rozhovor. Pokud se divíte, proč mi to bude trvat tak dlouho, pak vězte, že tu mám více jak 5 hodin zvukových záznamů a vybrat z nich to nejzajímavější, nebude rozhodně nic lehkého... Těšte se... Máte totiž na co...
