Asi těžko při vyřknutí tohoto jména zůstane někdo nechápavě koukat a tuším, že nejen u nás. Momentálně naše nejúspěšnější sportovkyně (a kdo ví, zda ne všech dob), ledová princezna, jak je jí přezdíváno, Martina Sáblíková, nejúspěšnější světová rychlobruslařka.
Než se pustíme do samotného rozhovoru s Martinou, pojďme se nejprve podívat na základní informace o této úžasné ženě.
Martina se narodila 27. května v Novém Městě na Moravě. Se sportem začala již v útlém věku, kdy se věnovala nejprve basketbalu. V 11 letech započala kariéru ve své mistrovské disciplíně, ve které momentálně přepisuje světové dějiny - rychlobruslení. Již v tomto věku se jí začal věnovat její současný trenér Petr Novák.
Martina je držitelka pěti olympijských medailí (z čehož jsou tři z kovu nejcennějšího, jedna stříbrná a jedna bronzová), držitelka několika světových rekordů, titulů mistryně světa, Evropy, několikanásobná vítězka světového poháru. No, jenom vyjmenovat jednotlivé dílčí úspěchy, kterých Martina ve své kariéře dosáhla, by jistě stačilo na samostatný článek.
Momentálně během letních měsíců Martina sbírá další úspěchy v jiné sportovní disciplíně, kterou je silniční cyklistika. Tento sport, jak se ukázalo, není pro Martinu rozhodně pouze tréninkový prostředek, jak rozvíjet přes léto vytrvalost, ale opět v něm vyniká.
Úžasná vytrvalostní všestrannost, kterou ukazuje světu, co se v ní vše skrývá.
Kdo ví, která sportovní disciplína se třese hrůzou z pokoření světových rekordů…
Talent vs. dřina
Trochu mě již rozčilují debaty běžných sportovců, když přijde řeč na ty opravdu úspěšné. "No jo, má skvělou genetiku, takový talent, nemusí ani makat a jde to samo…" Možná je v tom závist, možná jsou v tom omluvy sebe sama, že nikdy onen člověk nedosáhl takových vysněných výkonů, kdo ví.
Každopádně kdokoli, kdo se trochu zajímal o pozadí úspěchu opravdu výjimečných sportovců, zjistí, že nic jiného než dřina k takovým příčkám nevede. Jasně, talent je potřeba, určitě i genetické předpoklady, ideální somatotyp a spousta dalších věcí, které člověk tréninkem neovlivní, ale takových lidí je na světě obrovské množství. Ale těch, kteří všechny tyto předpoklady vezmou pevně do svých rukou a tvrdou vůlí a disciplínou je dotáhnou k naprostému vrcholu, je opravdu minimum.
Strašně rád si pročítám životní příběhy právě těchto velkých jmen a musím říct, že dřina a těžký trénink již od mala jsou tím, co sportovce spojuje.
Jmenujme si například Jaromíra Jágra, který již v dětství každý den dělal ohromné množství dřepů, každý den i se zátěží dělal a dělá nájezdy a následná zakončení na bránu. Když se podíváme více do historie, co Emil Zátopek, který běhání používal prostě všude, kde se dalo? Z dalších, již ne našich, Andre Agassi, který v dětství odehrával přes 2000 míčků za den.
Správně asi již tušíte, že Martina rozhodně nebyla a není jiná.
Jelikož se známe již ze střední školy, tak si na její první úspěchy pamatuji i já sám, ale také si pamatuji, co vše pro to musela odtrénovat.
My ostatní, běžní sportovci, jsme se ráno sešli ve škole v normální čas, kdy nás přivítalo první zvonění o půl osmé ráno. Martinu vítalo také, ale ta již měla za sebou svůj první trénink. Ať už to byly najezděné kilometry na ledě, či v létě kilometry odběhané. A to byl pouze první trénink z mnoha, které ji ten den čekaly.
Když jsme v tělocviku běželi 1500 m na čas, uhádnete, kdo v naší třídě udával tempo, v naší sportovní třídě plné sportovních duší.
Asi nejživější vzpomínky mám ze školní posilovny, kterou jsem si již kdysi velice oblíbil a řadu volných hodin trávil dobrovolně tam. S Martinou jsme se tam často potkali, a když se i silově šikovnější kluk podíval na její trénink, musel pouze sklopit oči a raději nepřemýšlet nad porovnáváním výkonů. V této době většina kluků znala výborně pouze bench-press a bicepsový zdvih, ale občas jsme zavítali i na dřepy. Tedy pokud tam zrovna nebyla Martina, protože to bychom se potom museli hodně stydět. Moc dobře si pamatuji na dřepy se 110 i více kilogramovou činkou na zádech.
Když si vezmete, že nyní, po zhruba deseti letech, váží Martina 52 - 54 kg, kdo ví, kolik to bylo dřív, je to výkon opravdu hezký. O tom, jaké výkony Martina překonává momentálně, se dozvíte dále v samotném rozhovoru.
Martino, předem děkuji za to, že sis udělala na tento rozhovor čas. Vím, jak máš nabitý program, že máš za sebou několik cyklistických a úspěšně zvládnutých závodů a čekají tě další všemožné sportovní akce.
Není vůbec za co, i když nevím, zda si někdo z těch velkých svalnatých chlapů, kterých je na Ronnie.cz asi většina, bude chtít číst něco od hubené holky. (smích)
Myslím, že mnozí budou závidět i tvoji sílu, když si vzpomenu na výkony na gymnáziu. O tvých úspěších asi ví dnes již každý, ale pojďme se podívat na tvoji přípravu, konkrétně na trénink v posilovně.
Posilovnu samozřejmě občas navštívit také musím. (smích) Obvykle mi příprava v posilovně začíná někdy koncem května, protože se začátkem sezóny věnuji spíše vytrvalostním objemům, není zde tolik závodů a celkově je to klidnější období pro přípravu tohoto charakteru. Během hlavní sezóny je to spíš již o specializovaném tréninku hlavně na ledě nebo teď přes léto na kole. V období, kdy posilovnu využívám, je tomu většinou tak 2 - 3x týdně, plus samozřejmě další tréninky mimo ni. Co se týká délky jednoho posilovacího tréninku, je to většinou hodina a půl.
Tak to už jsi v posilovně nějaký ten čas také strávila. U čeho je toho času nejvíce? Které pomůcky používáš?
Většinou používám volné zátěže, někdy stroje. Samozřejmě i klasické věci jako žíněnka, malé i velké míče, medicinbaly. Docela často využívám i bosu. Dále mnoho tréninků trávíme na různě vysokých bednách, kde provádím různé výšlapy, výskoky a jiné formy dynamického tréninku, výbušnosti a plyometrie. Obecně ale strávím asi nejvíce času u stojanu či klece s olympijskou tyčí a u dřepů.
Již jsem na tebe něco málo prozradil z tvého silového repertoáru, ale prozraď čtenářům, což je jistě bude zajímat, nějaké silové výkony. Jaké jsou tvé rekordy?
Zase tolik čísel bohužel uvést nemohu, jelikož mé sportovní disciplíny jsou hlavně o dolních končetinách, těžko se budu poměřovat například v oblíbeném bench-pressu. Ale co se týká dolních končetin, tak u dřepu mám maximální výkon 130 kg. Z dalších čísel si pamatuji jen 50 kg na přemístění, ale tam je to již pracovní váha, se kterou cvičím celou sérii.
Uff, myslím, že i tahle čísla bohatě stačí, aby mnozí "sklopili uši" a začali trochu více makat. Častá výmluva pro to, že nemáme takové silové výkony, je naše nízká hmotnost. Pověz nám, jak je to s tvojí tělesnou hmotností.
No, opravdu stokilový svalovec nejsem. (smích) Moje váha se ale během roku dost hýbe, a to až o šest kilogramů. V hlavní sezóně vážím většinou okolo 52 kg, mimo sezónu více. Ale různě se to mění, například teď na olympiádě jsem měla lehce pod 50 kg. Teď když by normálně moje váha byla vyšší, mi zase tolik díky aktivnější cyklistické sezóně nevystoupala.
Je možné uvést nějaké objemy kilometrů, ať už na ledě, či na kole, kolik zvládneš za rok?
To se těžko říká, zase tak moc tahle čísla nesleduji a hlavně je to každý rok jiné. Co se týká bruslí, tak na ledě mám za rok něco okolo 1400 km a na bruslích kolečkových až 900 km, ale to záleží, jak moc přes léto jezdím na kole. Letos se cyklistice věnuji hodně, takže kolečkové brusle jdou lehce do pozadí a kilometrů bude méně. Na kole mám například letos od května najezděno nějakých 3000 km. U běhu si kilometry nejsem jistá, ale na začátku sezóny, když nabíháme kilometry a celkově objem, tak je to třeba okolo 400 km měsíčně, později, když se začneme věnovat více rychlosti, tak se čísla snižují.
No, zajímalo by mě, kolik má tvůj den hodin, protože do mého dne by se tohle všechno nevešlo. (smích) Pojďme se podívat na tvůj denní program, jak to s tebou vypadá od probuzení až po spánek, pokud teda je v tvém časovém rozvrhu. (smích)
Samozřejmě, ten nevynechám a docela ráda ho zařazuji i během dne, ale bohužel na to často čas nenajdu. Jak vypadá můj rozvrh? Tak třeba v hlavní sezóně vstávám v 7:10. V 7:30 si dávám cca hodinovou rozcvičku a potom snídám. Od 10:30 do 12:00 mě čeká první trénink. Po obědě si dopřeju chvíli odpočinku a v 15:30 začínám znovu trénovat, tenhle trénink je delší, do zhruba 18:00. Potom večeře a většinou už klid. Většinou…
Pojďme se podívat na tvůj jídelníček…
Jsi si jistý? (smích)
Jak moc se hlídáš? Jak vypadá tvůj běžný jídelníček?
Samozřejmě se snažím jíst zdravě. Ale například moje maminka i babička tak dobře vaří… (smích) Co se konkrétního jídelníčku týká, nemám žádné speciální plány. Hodně se v něm objevují těstoviny, rýže a kuřecí maso. Samozřejmě zelenina a ovoce. K snídani mám ráda müssli s jogurtem. Žádné složitosti.
Takže si nepočítáš gramy sacharidů, tuků a bílkovin a tak podobně?
Ne, konkrétní čísla nesleduju. Samozřejmě se to odlišuje vždy od tipu tréninku a doby před závody nebo po nich. Mám spíš vysledované, co mému tělu sedí a co ne. Na kalorické tabulky rozhodně nekoukám.
Jaké jsou tvé další cíle, kam se bude ubírat tvá sportovní kariéra?
To se uvidí. Ráda bych jezdila pořád na bednu, konkrétní věci vysněné nemám. A uvidí se v roce 2018, co bude dál...
Na závěr snad jen jediné - co bys poradila čtenářům, kteří se sebou chtějí, nebo už začali něco dělat?
Asi hlavně právě to, aby začali… To je ta nejtěžší část. První krok je vždycky nejtěžší, ale hrozně důležitý. Nezáleží na tom, jestli třeba běží pomalu nebo rychle, ale na tom, že běží!
To souhlasím a moc děkuji za tvůj čas a příjemné povídání. Za celý web Ronnie.cz ti přeji mnoho dalších úspěchů a třeba příště na viděnou na tréninku?
Jasně, ráda. Bylo mi potěšením.
Foto: archiv Martiny Sáblíkové
