V prostorách, kde kdysi pilovaly své "grand jeté" éterické baletky v saténových špičkách, dnes cinkají kettlebelly. Ovšem ona ženská energie zde zůstává nadále. Dejvický gym, kde nyní probíhají pravidelné funkční tréninky, totiž patří jen ženám.
Patří ženám, které hledaly alternativu k uhopsaným aerobikům, uniformnímu přístupu a proskleným velkokapacitním sálům. Ty v místním "rodinném klubu" nalezly nejen nové přátele, novou motivaci a nový životní styl, ale nezřídka také nový pohled na svět i na sebe samé.
Justyno, když ses rozhodla udělat cvičení jen pro ženy, věděla jsi, jaký koncept, jaký typ cvičení jim chceš nabídnout?
Justyna: Musím říct, že náš záměr se postupem času poměrně výrazně pozměnil, i když základ zůstává stejný. Chtěli jsme ženám nabídnout posilovací a kondiční trénink jako alternativu k nejrůznějším aerobikům. Nyní se snažíme jít pod záštitou StrongFirst ještě víc do hloubky, co se síly týče, protože ta je opravdu základ.
Síla ovšem není to, co většina žen od cvičení chce. Ženy většinou chtějí zhubnout, zpevnit postavu... Našli jste tedy zájemkyně, které vaše tréninky zaujaly?
Justyna: Myslím, že trendy se mění, vzhledem k tomu, že na ulicích potkávám stále více namakaných žen. Pravdou ale je, že většina našich žaček začne cvičit proto, že je bolí záda nebo chtějí zhubnout. Postupem času ale zjistí, že díky tréninku také lépe spí, lépe jí, mají víc energie, každodenní činnosti zvládají snadněji a také se lépe cítí ve svém těle. Pak vidí, jak je super mít sílu. A není to jen o síle, ruku v ruce s ní jde nahoru i vytrvalost, výbušnost, flexibilita a potažmo i sebevědomí. Když pak naše žákyně vidí, jak jim to funguje, chtějí to samé zprostředkovat svým blízkým, a proto jsme spíš než gym takový rodinný klub. Chodí k nám třeba matka a dcera, sestry, kamarádky.
Pravda je, že se tu pokoušíme vytvořit takové místo, které by bylo jakýmsi třetím domovem našich žaček. Snažíme se tu vytvořit co nejpříjemnější prostředí a já se vždy řídím tím, jak já bych chtěla, aby vypadalo místo, kam bych chodila ráda cvičit. A tím, že vytvoříme co nejlepší prostředí dle našeho přesvědčení, přitáhneme i žačky, které jsou naladěné stejně jako my.
A s lidmi, kteří mají podobné smýšlení a postoje, se lépe pracuje. Mohla bys, Justyno, detailněji přiblížit, jak vaše tréninky vypadají?
Justyna: Určitě, ale nejdřív bych chtěla říct, co opakuji pořád a pořád, že se ženy nemusí bát přijít. Často slyším: "Nejsem teď v kondici, mám slabé ruce, musím nejdřív trochu zhubnout..." Některé se bojí, že nebudou zvládat, jiné se stydí. Často jsou to ženy, které se dvacet let staraly o děti, rodinu, domácnost a na sebe neměly čas. Nebo ne, že neměly čas, ale prostě na sebe zapomněly. A najednou se vzbudí, protože si někde přečtou inspirující článek, nebo jejich kamarádka zhubne a ony chtějí také něco změnit. A já vždycky říkám: "Začni hned. Nečekej, až zhubneš nebo až naprší a uschne, začni teď a my ti pomůžeme, aby to ze začátku tolik nebolelo." My se tu nikoho nesnažíme zničit, máme propracovaný systém a přesně víme, kde začít. Pokud má žačka nějaké bolesti, pošleme ji nejdříve k fyzioterapeutovi, aby se problém vyřešil, následně začínáme čištěním pohybu, korektivním strečinkem, rozhýbáním a řešením typických problémů člověka, který sedí každý den osm hodin v kanceláři, od pondělí do pátku. To je taková přípravná fáze, která člověka nachystá na to, co ho čeká. Následně začneme pracovat na pohybových vzorcích, na kterých stojí náš systém. Centrem našeho cvičení jsou kettlebelly, ovšem používáme i cvičení s vahou vlastního těla a velkou činkou. Můj názor je, že pokud někdo neovládá svoje tělo, nemá co dělat s externí zátěží. Takže si myslím, že než vezme žena do ruky činku, měla by být schopná udělat deset ukázkových kliků na zemi. A na to každá má. Ženský potenciál je ohromný a spousta žen si ani neuvědomuje, jaké v sobě mají možnosti, jak moc se mohou rozvinout a jak moc mohou být silné.
To určitě. Slyšela jsem od jednoho trenéra, jak ženy v jeho gymu hrozně rády zvedají těžké váhy.
Justyna: To ano a často jsou nedočkavé a už už by chtěly cvičit s větším kettlebellem a začít s velkou činkou, takže je často musíme brzdit. Pravdou ale je, že nás asi železo přirozeně přitahuje. Jak jednou žena ochutná činku, už je těžké udělat krok zpátky a vrátit se k nějakému hopsání z nohy na nohu.
Funguje v ryze ženském společenství nějaká sportovní řevnivost? Chlapi se vzájemně rádi hecují, uspět je u nich přímo otázkou cti. Funguje něco podobného u žen?
Justyna: Funguje to trochu jinak, ale řekla bych, že skvěle. Ženy, které k nám chodí, jsou motivované tím, že vidí, co zvládají pokročilejší žačky, nikdo nikomu tady ale nic nezávidí, nekouká, co má kdo na sobě, vzájemně se spíš snaží podpořit. Když se třeba jako instruktorky právě někomu věnujeme, pokročilejší žačky pomohou a poradí začínajícím. Myslím, že právě to je jeden z důvodů, proč jsme tak úspěšní. Fungujeme totiž spíš jako společenství, kde právě ten ženský prvek je posilujícím a tmelícím elementem. Ženy se tu dobře cítí, rády sem chodí, protože tu nacházejí nejen příjemné prostředí a přátele, ale objevují zde v sobě i svoji ženskou sílu. A s tou přichází i sebevědomí. To se pak projevuje tak, že se ženy na trénink lépe oblékají, nosí trochu užší oblečení a trochu kratší kraťasy a to je super. Není to totiž tak, že když mám sílu, musím být nutně "babochlap". Vůbec ne. Mohu být silná, ale zároveň něžná a velmi ženská, i to je součástí naší filozofie, proto našim ženám říkáme ladies. Takže v našem gymu máme ženy silné, ale zároveň chytré a krásné.
Bětka: Dnes ráno jsme měly například dva ranní tréninky, na které přišlo 10 a 6 žen. A víc než polovina jich po tréninku odcházela v šatech, sukni a pomalu v lodičkách. Prostě jdou po cvičení do práce a vypadají krásně.
Justyna: Takže my se tu svým způsobem snažíme skrze cvičení probudit v ženách ženskost a posílit jejich sebevědomí.
Dobře, takže ženy u vás získají sílu, větší sebevědomí, ale co ono stále omílané zhubnutí? Přinese jim trénink u vás i úbytek na váze?
Justyna: Na úbytek váhy má z 80 % vliv strava, takže pokud chce člověk zhubnout, musí udělat změny ve výživě. Díky cvičení může ale člověk svou postavu transformovat. Já mám například už pět let stejnou váhu, ale moje tělo se drasticky změnilo, protože se změnil poměr svalů a tuků. Ubylo tuků, přibylo svalů, ale váha zůstala stejná, protože svaly jsou těžší než tuk. Takže ano, pokud má někdo 20 kg nadváhu, musí něco zhubnout, ale pak už jde spíš o transformaci. My přece nechceme mít jen menší verze nás samých, kdy na nás bude všechno viset. Díky úpravě stravy společně s cvičením půjde dolů tuk a svaly budou opět tam, kde vždycky měly být. Jde ale o dlouhodobé úsilí, nic ve stylu "chci být do měsíce štíhlá do plavek". Při dlouhodobé práci na sobě mohou naše žačky očekávat kromě změny postavy také změnu životního stylu a způsobu myšlení. Já osobně to vnímám tak, že naše tělocvična je částečně i školou osobního rozvoje schovanou za železem.
Velmi zajímavý bonus navíc. Nyní ale přejdu k ryze praktické části věci. Funguje vaše tělocvična jako klub, nebo umožňujete i jednotlivé vstupy?
Justyna: Jednotlivé vstupy u nás nemáme a nikdy je mít nebudeme. Vždy jde minimálně o měsíční cykly, ve kterých si ženy vyberou, v jaké termíny budou chodit. A ty pak musí dodržovat. Jsou lidé, kteří nás za to kritizují, a je mi jasné, že někdo opravdu může mít problém přizpůsobit se, ovšem za tímto naším přístupem je úmysl. Když naše žačka ví, že má trénink v pondělí a ve středu v pět a že nemá jinou možnost, snaží se udělat všechno pro to, aby se na trénink dostavila. Zato příliš velká svoboda je nezřídka spíš ke škodě věci. Kolik z nás si už koupilo permanentku do fitka, jenže se ráno vzbudí a řekne si "dnes se mi nechce, půjdu zítra". Jenže zítřek se také nekoná a nezřídka se pak stane, že měsíc končí a člověk se v gymu ještě neukázal. Takže náš systém ne každému vyhovuje, ale upřímně si myslím, že když někdo chce a na něčem mu záleží, ujasní si priority a čas si udělá. Já vím, že ženy toho mají hodně, že jsou zaneprázdněné, že chodí do práce a musí se postarat o děti i o domácnost, ale věřím, že i pro ně je jednodušší mít jasný řád, kdy vědí, že trénink je každé pondělí a středu, a už s tím počítají.
Tento systém je jednodušší i pro nás jako instruktorky, když víme, jaké žačky nám přijdou na hodinu, co zvládají, a přesně víme, co jsme dělaly minule a kam dále tedy můžeme pokračovat. Příjemné je i to, že jak se holky mezi sebou znají, panuje na lekcích fajn atmosféra.
A co když chce někdo chodit víc než 2x týdně?
Justyna: Určitě lze chodit i častěji. My to bereme tak, že dvě hodiny týdně jsou minimum, které potřebujeme k tomu, abychom mohli žačkám zaručit nějaké výsledky. Tři hodiny by byly optimální, ale chápu, že to už není v časových možnostech mnohých. Z toho důvodu se snažíme naše tréninky neustále ladit a hledáme nejoptimálnější možný model, jak našim žačkám nabídnout za dvě hodiny co nejvíce a jak tento čas využít co nejefektivněji. Někdy naopak přijde žačka s tím, že chce už od začátku chodit 5x týdně, a to ještě ani nezačala. Tam přesně vím, že bude chodit měsíc a skončí. Tělo si totiž musí na zátěž přivyknout postupně, takže já vždy doporučuji začít dvěma hodinami týdně, a když se tělo adaptuje, tak případně přidat. Já to jen uvítám, výsledky se dostaví dříve.
Jak jsem pochopila, na vaše hodiny chodí společně začátečnice i pokročilé. Jak stavíte tréninky, aby každá z žen vždy dostala patřičnou dávku zátěže, kterou potřebuje pro svůj rozvoj?
Justyna: Na hodině máme vždy do 10 lidí na instruktorku, takže to není tak náročné, nejvíc práce je se začátečníky. Těm nějaký čas trvá, než se naučí třeba i rozcvičku. Jinak pro různé úrovně máme zkoušku ve formě benchmarků, které žačky musí splnit, než mohou jít dál. Takže třeba než někoho začneme učit pressy, chci vidět, že zvládne krásný get up s 16kg kettlebellem a k tomu 10 výstavních kliků na zemi. Není to proto, že bychom žákyním nechtěli ukázat něco dalšího, ale je to pro jejich dobro. Stejně jako precizní technika, kterou od nich s Bětkou a dalšími instruktorkami důsledně vyžadujeme. Takže tím, že se dívky snaží splnit nějaký benchmark, mají přesně daný cíl i program. 
Je jasné, že ten není neměnný a lze ho modifikovat. Pokud máme například zkoušet maximálku na press a vidíme, že je žačka unavená, necháme to raději na příště. Nejsme nijak militantní a není to tedy, že u nás se musí za každou cenu.
Ze začátku jsi zmínila, Justyno, že vlastně pracujete pod záštitou organizace StrongFirst. Můžeš tedy závěrem říct ještě něco o ní?
Justyna: Náš Funkční trénink je de facto "ženskou divizí" české školy KB5. Já a můj manžel Pavel máme tu čest reprezentovat v ČR naši Alma Mater, mezinárodní organizaci StrongFirst, jejíž kompletní curriculum - kettlebell, vlastní váhu a velkou činku - jsme v průběhu let absolvovali. StrongFirst je škola síly fungující po celém světě. Je to velmi propracovaný cvičební a progresivní systém, který dal dohromady náš učitel Pavel Tsatsouline tak, že vzal staré ověřené cviky a zapracoval je do konceptu, který má smysl a opravdu funguje. Díky tomuto programu se neustále zdokonalujeme my instruktorky a díky němu jsme také schopné naučit síle naše žačky. A silná může být opravdu každá žena, protože "strength is a skill" (síla je dovednost).
Tělocvična s funkčními tréninky pro ženy
