O funkčním tréninku jsme si již několik řádků napsali. Vysvětlili jsme si hlavní charakteristiku a také zavrhli časté "moderní" pojetí této disciplíny.
Dnes se podíváme na zajímavé přístupy a na možnosti, které funkčnost nabízí. Možná se Vám tímto také otevřou dvířka k tomu, jak nějakou problematickou činnost, partii, či celý komplex probudit k aktivitě, zlepšit jeho funkci, zbavit se problémů nebo prostě jenom nabourat stereotyp a vyzkoušet, zda Vaše tělo je už "starý netvárný strom", nebo je stále ještě tvárné a schopné se učit.
Lehce Vám napovím - učit se můžeme stále, a to nejenom vědomostem a znalostem, ale také motorickým dovednostem. Tato schopnost je zachována během celého života, ano, jistým způsobem se postupně zpomaluje a zhoršuje, ale vše závisí na naší vůli a vlastní aktivitě.
Principy, ze kterých se funkční trénink zrodil
Hlavním předpokladem funkčního tréninku je znalost funkce. Funkce, která přísluší danému tělesnému segmentu, jednotlivým svalům, kloubům, kostem. Tyto funkce se v průběhu života bouřlivě vyvíjejí, doznávají značných strukturálních změn a bohužel je často sami nečinností či vadným stereotypem degradujeme a jejich funkčnost zhoršujeme.
Existují přístupy, víceméně na bázi fyzioterapie a reflexní terapie, které zhoršenou funkci mohou opět probudit k životu a zlepšit celkovou činnost. Využívají se po zraněních, při tělesných postiženích, ale i třeba jako jiná cesta k tomu, něco se naučit.
Napsal jsem již několik článků o hlubokém stabilizačním systému, tělesném jádru, nebo to můžeme nazývat moderním výrazem core, kde jsem se Vás snažil i naučit základní techniky, jak tento pro lidské tělo nezbytný funkční celek aktivovat, jak se ho naučit používat, abyste se v tréninku posunuli zase o kousek dál a hlavně přiblížili k cíli poněkud zdravější a bezpečnější cestou.
Rád bych Vám představil další možné metody, které rozhodně má smysl vyzkoušet, pokud to prostě jinou cestou nejde.
Vývojová kineziologie
Asi největší kapacitou u nás, čímž nechci shazovat řadu dalších skvělých odborníků, kterých máme opravdu velké množství, je doc. PaedDr. Pavel Kolář, Ph.D, který zavedl souhrnnou metodu zvanou "Vývojová kineziologie dle Koláře".
Kineziologie pochází ze dvou řeckých slov: kinesis - pohyb a logos - věda. Jedná se tedy o vědu o pohybu, jeho zákonitostech, mechanických dopadech a všemožných souvislostech.
Vývojová nám zase napovídá, že se bude jednat o období člověka, kdy se lidské tělo vyvíjí. V této metodě se konkrétně pojednává o vývoji posturálním, který probíhá od narození dítěte po lokomočně, motoricky dospělého jedince.
Základní pohybové reflexy
Ti z Vás, kteří již mají vlastního potomka, jistě během jeho prvních let života vypozorovali řadu činností, které s přibývajícím věkem dítě začíná dělat a v předešlém období je nedělalo. Dítě zvedá hlavu, uchopuje, opírá se v lehu na břiše, prohýbá se, přetáčí se z polohy na zádech na břicho a obráceně, sedá si, zvedá se a postupně dělá první krůčky.
Všechny tyto pohyby mají za následek dotvářet podobu posturálního systému, dotvořit křivky páteře a vytvořit svalovou rovnováhu mezi antagonistickými partiemi, aby vše bylo na svém místě a fungovalo, jak má.
Charakter pohybových stereotypů dnešní doby
Opět se budu opakovat a všichni víte, kam směřuji - už jenom to, že všichni teď sedíme u začarované bedýnky jménem počítač a koukáme na něj dlouhé hodiny v poloze v sedu, a to ještě ne v tom úplně ideálním, se samozřejmě promítá na držení našeho těla.
Křivky, které jsme si v dětství pracně vytvořili, jsme v průběhu sedavého způsobu života a celkové pasivity doslova zničili.
Terapie
Cesta, kterou se novorozenec postupnými krůčky ubírá k vytvoření pohybové dospělosti, je použitelná i v dalších obdobích života a nevědomé reflexy, které jsme automaticky dělali právě v dětství, mohou pomoci k nápravě i v pozdějším věku.
Proto hlavním charakterem této metody jsou pohyby a polohy těla, které jsme si již kdysi v dětství zažili a pomocí nichž se snažíme znovu aktivovat příslušné svalové řetězce, abychom navodili na svém těle opět rovnovážný stav a aktivovali struktury, které jsme již téměř vyřadili pasivitou z provozu.
Vojtova metoda
Speciálním přístupem, který je velice podobný, v podstatě se jedná o další odnož vývojové kineziologie, je tzv. Vojtova metoda.
Jedná se o soubor cvičení objevený MUDr. Václavem Vojtou, který je dnes rozšířenou metodou po celém světě a uznávanou pomůckou právě pro tyto terapie.
Metoda spočívá v tom, že v lidské motorice jsou zakódované určité pohybové vzory, které je možné probudit k aktivitě i v pozdějším věku.
Metoda nejprve pracovala pouze s kojenci, u kterých odstraňovala pomocí uměle vytvářených pohybů určité psychické či tělesné vady. Později bylo zjištěno, že se dá spolehlivě použít i u dospělých jedinců ke stejným účelům, neboť ony pohybové vzory a řetězce jsou v našem těle trvale.
Vojtova metoda využívá reflexivních pohybů dítěte:
- plazení
- otáčení
- první poloha
Dále využívá aktivačních bodů - zóny, pomocí kterých dojde při dráždění k aktivaci specifických částí lidského těla.
Pokud se Vám tato metoda zdá zajímavá, rozhodně doporučuji prostudovat knihu Vojtův princip (Václav Vojta, Annegret Peters).
MovNat
Pokud jste někdy slyšeli o této metodě, určitě Váš první dojem byl něco ve smyslu: "Vracíme se k opicím?"
K opicím se nevracíme, ale smyslem tohoto přístupu, tohoto tréninkového procesu je skutečně návrat, ale k počátkům, k přirozeným pohybům, návrat k přírodě.
Jak již samotný název napovídá - natural movement rovná se přirozený pohyb.
Motem metody, kterou založil Erwan Le Corre, se staly věty typu: "Trénujte celek, ne části."
A opět metoda vychází z již námi zapomenutého modelu, kterým jsme si my, dnes už bohužel asi jako jedna z posledních generací, v dětství prošli - lezli jsme po stromech, skákali jsme, házeli kameny, chytali míče, běhali venku, plazili jsme se. Všechny tyto činnosti jsou brány jako něco běžného a naprosto nepostradatelného pro zdravý vývoj jedince.
Proto i zakladatel MovNatu hovoří o svém konceptu jako o tréninku, který lidstvo již zapomnělo.
Hlavní podstatou je volný pohyb v přírodě, pohyb přes rozličné překážky, které člověka nemají zastavit, ale mají mu klást pouze výzvu, kterou je potřeba překonat.
Mohlo by to svádět, že je zde velká podobnost s parkourem či freerunningem, ale není tomu tak. Podstatou MovNatu není exhibice, ale pohyb jako takový, pohyblivost a funkčnost těla ve všech jeho možných podobách.
Příznivci tohoto směru jsou zastánci toho, že není potřeba žádná posilovna či umělá zátěž. Tréninkových prostředků máme venku k dispozici nespočet, jen je využít a vědět jak.
Pokud Vám to zní moc "východně", tak ano, taky jsem byl podobného názoru, ale když se podíváte na následující video, myslím, že stejně jako já budete koukat s otevřenou pusou.
Cílem žádných těchto směrů, respektive toho, že Vás s nimi seznamuji, není to, abyste jim propadli, ale třeba si z nich odnesli něco blízkého Vám, vytyčili si nějakou výzvu, kterou překonáte.
Přece jenom jsme všichni soutěživí sportovci, kteří výzvy před nás postavené neobchází, ale překonávají je.
O tom, že MovNat není jen nějaký nesmyslný výmysl, svědčí i to, že ho horlivě podporuje například i jméno, jako je Gray Cook, které je ve světě fitness pro znalce hodně ceněné.
Ido Portal
Neuvěřitelný člověk, který mi svým uměním učaroval. To, že dnes někdo dokáže skvělé kousky na hrazdě, udělá stojku a v ní několik kliků, je věc hezká, ale aby s danými pohyby uměl pracovat, předávat je, vysvětlovat jejich podstatu a dát jim potřebnou filosofii, to je věc jiná.
Tento člověk vzešel jako mnoho podobných ze světa rozličných bojových umění. Začal se zajímat o podstatu určitých pohybů a hlavně o to, jak je postupně učit i ostatní.
Jeho tréninková videa nepostrádají metodickou řadu, ale i ony výzvy, u kterých otevřete ústa a řeknete si, že tohle chcete umět.
Princip je založený na funkčnosti a pohyblivosti a důraz klade na to, aby lidské tělo nebylo omezeno a dokázalo vše, co je fyziologicky možné. Ido vytvořil kulturu, která lidem hlavně ukazuje, jak na to, a to po postupných krůčcích, na které když se člověk zaměří, dokáže vše a může postupovat dál.
Zvířecí motivy
Jedním ze zajímavých prostředků pohyblivosti je u Ida příklad pohybů různých zvířat. Přikládám několik videí, u kterých si můžete vesele zkoušet dovednosti a během přirozeného "hraní" efektivně rozvíjet pohyblivost a motorickou estetičnost a gramotnost svého těla.
Zaujal Vás některý přístup?
Znáte další metody, které Vás oslovily?
Je jedno, zda zvedáme činky, běháme, nebo lezeme po stromech, důležitý je fakt, že jsme aktivní. Snažme se dělat věci precizně a být všestranně zaměření. Tím pádem budeme mít tělo zdravé a funkční.
Foto:
č. 1 - Sasha Kargaltsev
/ Flickr - https://creativecommons.org/licenses/by/2.0/
