Crossfitový závodník Radek Hadrovský opět ukázal, jaký je dříč a bojovník, když na mezinárodní soutěži French Throwdown v Paříži vybojoval zlato. Po vítězství na Battle of London a vynikajícím výkonu na Open v rámci Reebok CrossFit Games byla Paříž dalším velkým úspěchem potvrzujícím atletovu skvělou letošní formu.
Radku, v první řadě obrovská gratulace k tvému krásnému vítězství na French Throwdown v Paříži. Jak celé tohle tvoje francouzské dobrodružství začalo? Kvalifikací?
Ano, stejně jako v Londýně i zde byla kvalifikace, která se skládá ze třech kvalifikačních WODů. První byla úplná klasika, a to Fran, jeden z benchmarků, druhý WOD obsahoval mrtvé tahy, výskoky na bednu a angličáky, ve třetím workoutu byly jen cviky s vlastní vahou - kliky ve stojce, dvojskoky přes švihadlo, shyby a dřepy na jedné noze.
Pamatuješ si, z jakého místa jsi z kvalifikace postupoval?
Myslím, že ze sedmého, jestli mě paměť neklame. A znovu jsem si potvrdil, že kvalifikace je něco jiného než vlastní závod. Například kluk, který kvalifikaci na French Throwdown s naprostým přehledem vyhrál, nakonec odjížděl bez medaile.
V tom případě je mnohem lepší postupovat z kvalifikace z horšího místa a na závodech shrábnout zlatou. (smích) Co jsi jinak říkal kvalitě soutěže? Jak se Francouzům podařila?
Závod byl po organizační stránce zvládnutý skvěle, ovšem byly drobnosti, které mě dokázaly rozčílit, jak je vidět na některých videích. (smích) Hned v prvním WODu například organizátoři ve snaze, aby diváci co nejlépe viděli, postavili rozhodčí za závodníky. A to bylo špatně. V tom hluku totiž nebylo nic slyšet, a když se třeba počítaly přeskoky přes švihadlo, člověk se musel ohlížet za sebe, jestli nějaké číslo neodečte alespoň z prstů rozhodčího.
Organizátoři si ale chybu brzy uvědomili a u heatů nastupujících po nás už stáli rozhodčí před závodníky.
Kolik workoutů jste celkem absolvovali?
Workoutů bylo dohromady sedm s tím, že prvními čtyřmi WODy prošlo celé startovní pole, pak přišel cut, který snížil počet závodníků ze 30 na 12, po pátém WODu nás zbylo už jen deset. Tahle desítka šla do 6. a 7. workoutu, které byly de facto spojené. Pauza mezi nimi byla jen pět minut, takže se ani neodcházelo z placu.
Jak se ti líbilo složení jednotlivých WODů?
Všechny WODy se mi líbily hrozně moc. Dynamické úkoly byly krásně prokombinovány se silovými cviky, já byl ze sedmi kol 5x na bedně, takže pro mě naprosto super.
Na Facebooku ses zmínil, že ses dvakrát necítil při plavání, které bylo v jednom z WODů. Proč? Nebyl jsi na plavání připravený?
Byl jsem připravený, do bazénu chodím trénovat, ale tady jsem měl pocit, jako bych šel na vzpěračský cvik a najednou zjistil, že třetina závodníků kolem jsou bývalí vzpěrači. Takže na plavání jsem se těšil, docela jsem si na něj i věřil, ale když jsem pak viděl ostatní závodníky, jak si dávají čepici, brejličky a rozplavávají se... Jeden kamarád, který byl třetí v Londýně, se mě ptal, jestli plavu. Já na to, že trochu jo. "Já plavu dvacet let," nechal se slyšet on.
Takže to vypadalo, jako bys přišel na čistě plavecké závody.
Tak nějak. Kluci měli vodu skvěle zmáknutou a já jim opravdu nestačil.
Ty jsi je ale zválcoval jinde. Při kterém úkolu ses cítil zase ty jako ryba ve vodě?
Nejlépe jsem se cítil ve druhém workoutu, ve kterém byl žebříček squat cleanů s thrustery. Tenhle WOD jsem vyhrál s dosaženou váhou 110 kg, s čímž jsem byl velmi spokojený. V tréninku jsem dával stovku, takže jsem věřil, že to bych mohl dát i na závodech, nakonec se mi ale podařilo jít ještě o deset kilo výš.
Závodní adrenalin zapracoval...
Určitě. Závody jsou vždy úplně o něčem jiném než trénink. Někdy, když přijedu ze závodů a chci zvednout tu samou váhu, co jsem zvedal tam, říkám si: "Bože, jak jsem to vůbec mohl dát? To mi hlava nebere." Takže adrenalin dělá hodně.
Závody v Paříži tě prý bolely víc než ty v Londýně. Čím to?
Zásadní rozdíl byl v tom, že v Londýně se v sobotu zničila podlaha, takže v neděli už se necvičilo s činkami, ale dělaly se jen věci na fyzičku. Kdežto Francie, to byl závod od začátku až do konce, jak má být. Navíc já si při Masters Regionals přetížil pravý loket a zejména při muscle-upech a ring dipech jsem to ještě dost cítil. Proto říkám, že tenhle závod víc bolel.
V souvislosti s tvým bolavým loktem mě napadá jedna věc. Mohou se při crossfitových závodech používat tejpy nebo ortézy?
Ortéza je povolená, tejpy také, takže toho všichni využívají, včetně mě.
Závod v Paříži, stejně jako ten lednový v Londýně, byl dvoudenní. Do jaké míry ti to vyhovuje, nebo nevyhovuje ve srovnání s jednodenními soutěžemi?
Mně dvoudenní závody vyhovují daleko víc než ty jednodenní, které člověk objíždí u nás v Čechách. Tři WODy člověka neprověří tak jako 7 WODů. Nebo jinak, během jednoho dne a třech WODů člověk neprodá všechno, co v sobě má. Kdežto ve dvou dnech našlapaných co možná nejpestřejšími úkoly už ano.
Měl jsi v Paříži nějakého soupeře, s kterým ses hecoval nebo který tě tlačil?
Věděl jsem, že tam bude Scott Jenkins, který nakonec skončil se mnou na děleném prvním místě. Scott je závodník par excellence. Vyhrál letošní evropské Open, kde já byl 10., při Regionals mu o 4 místa utekly Games... Paříž mi ukázala, že se dá závodit s každým.
A také to, že jdeš výkonnostně nahoru, když ses dostal v tomto závodu na jeho úroveň...
Já jsem se snažil už od Londýna pracovat na fyzičce, protože jsem věděl, že tam je má slabina. Ubral jsem na silové přípravě a hodně se specializoval na vysokofrekvenční trénink, což se vyplatilo. Tam vidím svůj veliký progres.
Pomohli ti k výkonu i fanoušci? Dokázali na stadiónu vytvořit atmosféru?
Atmosféra byla mnohem lepší v Londýně, což bylo dáno i tím, že tam bylo o mnoho víc diváků. Jinak co se týče Francie a Francouzů, mám rozporuplné pocity. Když někdo přijede do Paříže, bydlí v centru a chodí po památkách, bude nadšený. My ale poznali špínu pařížského předměstí a to už zdaleka není taková poetika.
Tak příště asi jen do centra. Co nyní chystáš? Budeš odpočívat, nebo máš nějaké další sportovní plány?
Ne, teď plánuji opravdu dlouhý odpočinek, tak 14 dní vůbec nesáhnu na činku. Co se závodů týče, objevím se pravděpodobně až na No Excuse Challenge Martina Štěpánka.
Czech Beast si tedy necháš ujít?
Bohužel. Opravdu bych nestačil zregenerovat a dát si do pořádku loket. Nikdo to moc neví, ale já si ve Francii při finálovém WODu udělal stejné zranění lokte, jako jsem už měl i na druhé ruce, takže jsem teď chromý na obě.
Tělo už si odpočinek důrazně vyřvává.
Tak. Bylo toho letos už hodně - příprava na Londýn, pak Open, příprava na Francii. Budu teď tedy celé prázdniny odpočívat a pokusím se dát tělo dohromady.
Tak ti přeju, ať se rekonvalescence a regenerace daří a budeme se těšit, jak nám odpočatý Hadrák na No Excuse vytře zrak stejně jako Frantíkům a Angličanům. Hezké prázdniny!
Foto:
www.petewilliamsonphotography.co.uk
