Přinášíme Vám rozhovor s krásnou bodyfitnesskou Annou Vaculíkovou, jejíž nejčerstvější úspěch je druhé místo z letošního mistrovství Čech, kde se představila v kategorii bodyfitness nad 164 cm.
Aničko, představ se na začátek našim čtenářům.
Jmenuji se Anna Vaculíková, je mi 32 let, aktuálně vážím 63 kg a měřím 177 cm. Pracuji jako osobní trenérka v Holmes Place na Andělu.
V jaké kategorii závodíš a kolik máš už závodů za sebou?
Závodím v kategorii bodyfitness a mám za sebou troje závody. Pražský pohár v roce 2012, mistrovství Čech v roce 2013 a nyní opět mistrovství Čech.
Jak ses dostala ke cvičení a případně k závodění?
To je takový zajímavý příběh. Jednu dobu jsem na tom byla hodně špatně, asi někdy v roce 2007, a to jak psychicky, tak fyzicky. Řešila jsem nějaké problémy a v tu dobu jsem nevěděla co dál. Studovala jsem publicistiku, ale na škole mi došlo, že to asi nebude práce pro mě. Do toho ještě nějaký rozchod a ten člověk mi to docela nandal. Řekl mi, že se celá hrbím, že mám skoliózu a jsem hrozně hubená. Takže jsem se s tím rozhodla něco udělat. Tomu ale nejdřív předcházelo to špatné období, kdy jsem vážila asi 50 kg. V tu dobu přišla naše rodinná známá, která se rozhodla mi pomoct. Řekla mi, ať si najdu nějaký kurz, něco, co by mě bavilo. Měla jsem tam časopis Fitness, otevřela jsem ho a řekla jsem: "Třeba tohle." Zapíchla jsem prst do časopisu a zrovna to byl kurz osobního trenéra pod vedením pana Stacha. Nejprve na mě koukala jak na blázna, ale potom souhlasila a řekla mi, ať se přihlásím, že mi to zaplatí. Tím mi prokázala velkou službu.
Co ti dal ten kurz?
Ten kurz mě vytáhl z toho nejhoršího. Pan Stach a jeho žena se ke mně chovali moc hezky. Poznala jsem tam nové lidi, předtím jsem cvičila třeba jednou měsíčně. V té době jsem začala hodně cvičit, ale nic jsem nezvedla, takže jsem benčovala s násadou od smetáku (smích), protože jsem neměla sílu. Třeba shyby jsem ani nedělala, protože jsem je nezvládla, ale postupně jsem začala cvičit a víc sílit.
Co na to říká tvé okolí?
Začnu svou rodinou, protože ti to tedy nemají vůbec rádi. Máma mi pořád nutí sladkosti, pořád do mě něco pere, protože se děsí, že bych mohla zase zhubnout jako tenkrát. A já miluji sladké, takže je to hodně těžké. Nelíbí se jí, že nabírám, pak zase shazuji. Jinak v práci je to v pohodě a přítel je kulturista, takže ten pro to pochopení má.
Hřešíš v dietě?
Teď už ne, ale v té předchozí jsem několikrát ulítla. (smích)
Jaké bude tvoje první jídlo po závodech?
Vymyslela jsem si, že si koupím takovou tu obrovskou sklenici Nutelly, kterou prodávají v Makru, a tu budu prostě ujídat. Minule jsem měla "Mekáče", ale teď už mi to nedělá dobře, takže si spíš dám to sladké. Taky se těším na nějaký alkohol, ne že bych byla alkoholik, ale mám ráda šumivá vína a tak, takže to už si beru s sebou...
Připravuješ se sama, nebo pod vedením trenéra?
Tak nějak oboje. S rozdělením tréninku a kontrolou formy mi pomáhá Michal Sitter, jinak o formě tréninku rozhoduji sama. Když cvičíme spolu, tak se řídím podle něho, ale jinak si to řídím sama podle toho, jak se cítím.
Jak zvládáš finální fázi přípravy?
No, hrozně. (smích) Trpím hlady, skoro nespím. Je to úplně šílené, protože přijdu domů třeba v 5 hodin odpoledne a zjistím, že už jsem snědla všechny sacharidy, které jsem ten den mohla sníst, takže dál už jde bohužel jen zelenina a nějaká ta bílkovina. Nejhorší pro mě tedy je, že si nemůžu dát to sladké.
Co děláš ve volném čase, jak relaxuješ?
Já vůbec neumím relaxovat. Většinu času trávím v práci, ale když mám volno, tak třeba jdu i někam pařit. Jinak mám i ráda klídek, takže si třeba uděláme na zahrádce grilovačku a podobně. Teď tedy je v dietě problém, protože potřebuji pořád něco dělat, nedokážu se v klidu dívat na film, takže jsem pořád v letu. Dřív mi hodně pomáhalo běhání, teď už to kardio tolik nedělám, ale občas se venku proběhnu. Taky ráda chodím na hřbitov.
To je hodně zvláštní…
(smích) S přítelem rádi chodíme na hřbitov, protože je tam klídeček, tak jsem si to tam oblíbila.
Jak často cvičíš?
Teď cvičím systémem 3 + 1, jinak podle toho, jak zvládám a jak mám sílu.
Máš nějaké vzory?
Mně se líbí takové ty hodně svalnaté ženské, jako je třeba Iris Kyle. Stejně tak se mi ale líbí i Erin Stern, která dělá figure.
Chtěla bys někomu poděkovat nebo něco vzkázat?
Tak hlavně rodině, přála bych si, aby trochu otočili a fandili mi, protože to potřebuji. I když tedy máma říká, že je čas si založit vlastní rodinu. Takže, mami, neboj, rodina bude. (smích) Ale ještě chvíli počkáme. Chtěla bych poděkovat přítelovi, že to se mnou vydrží. A v neposlední řadě bych chtěla poděkovat Michalovi za podporu a rady, které od něj mám.
Anna Vaculíková
