Miroslav Jastrzebski. Tenhle chlap s polským jménem, kterému nikdo neřekl jinak než "Jastřebák", byl jednou z ikon 80. let. Byl jedním z těch, kdo táhli do sálů kulturních domů a sportovních hal v celém Československu tisíce milovníků kulturistiky.
Nemohli jsme tady my, kdo jsme v té době s kulturistikou začínali, nebo ti, kdo už byli dospělými chlapy, vidět hvězdy světové kulturistiky. Ale měli jsme Minaříky, Peky, Stachy, Tlapáky, Holiče, kteří byli "těmi našimi" profíky. A byl jím i Miroslav Jastrzebski.
Řadu let se musel tenhle majitel nejlepších paží v Československu sklánět před svými soky, kterými byli především Anton Holič a Libor Minařík. Ale pak to přišlo!
V roce 1984 se konečně dočkal a byl nominován na mistrovství Evropy do holandského Haagu.
A kluk z Karviné s touto šancí naložil tím nejlepším způsobem, jakým mohl. Vyhrál svoji kategorii do 80 kg a od té doby už o Jastřebákovi nikdo nepochyboval. O rok později svůj triumf zopakoval, ale co víc - ME vyhrál ještě dvakrát a Anton Holič už pro něj nebyl nepřekonatelný cíl. A pak v roce 1985 získal i bronz na mistrovství světa!
Byla to lehká ironie osudu, že čeští a slovenští kulturisté měli v domácím prostředí větší konkurenci než na mistrovství Evropy. Tak skvělá byla československá kulturistika v osmdesátých letech.
Miroslav Jastrzebski se od té doby stal hvězdou evropské kulturistiky, a pokud ho chtěl někdo porazit, musel opravdu něco předvést. Nutno dodat, že to se ale nikomu moc nedařilo. Proto vyhrál Mirek Jastrzebski ještě v roce 1987, kdy byl, dle mého soudu, v nejlepší formě své kariéry. A stejně tak v roce 1988. Podtrženo a sečteno - Jastřebáka zdobí 4 tituly mistra Evropy!
Osobně jsem s ním měl tu čest v době, kdy on ani netušil, že existuji. Mladý dorostenec, který Jastrzebského obdivoval. A potom, v roce 1987, kdy jsem coby junior vyhrál svoji kategorii na GP Opava, jsem s ním byl v souboji o absolutního vítěze...
Dokážete si to představit? Nevěděl jsem, jestli si jít za ním pro podpis, nebo se rozcvičovat, a najednou jsem stál vedle něj na pódiu a "bojoval" s ním o absolutní vítězství. :)
Bojoval... Byl jsem ve svých 19 letech spíše statistou při jeho dalším triumfu. Ale kdo to může říct? Kdo může říct, že se postavil na pódium vedle svého idolu a soupeřil s ním o absolutní vítězství...
Jastrzebski byl jedním z těch, kdo tvořili československou kulturistiku v osmdesátých letech, jedním z těch, koho jsme my kluci, kteří získali evropské tituly o léta později, chtěli napodobit. Mně se to alespoň jedním titulem mistra Evropy podařilo.
Samozřejmě že jsem to nemohl tušit v době, kdy jsem se na něj chodíval dívat a kdy mi přišel obrovský, famózní, nepřekonatelný.
A Jastrzebski svým způsobem nepřekonatelný byl.
Později přišli jiní. Minaříci, Jastrzebští a spol. se stali nesmrtelnými a dnes mi někdy přijde komické, když někdo mě nebo Čadu nazve legendou. Ne my, ale Jastrzebski byl legenda!
Proč to ale všechno říkám? Protože pan Miroslav Jastrzebski oslavil 6. dubna životní jubileum. Ano, Jastřebákovi je 60 let. A já cítím potřebu připomenout tuto skutečnou legendu československé kulturistiky.
Tak tedy všechno nejlepší, Míro, a ukaž nám ty drápy!
Miroslav Jastrzebski