Komentář:
Většina nových klientů
nejsou žádní marodi

Chtěl bych říct, že většina nových klientů, kteří přijdou do fitka, nejsou žádní pacienti, žádní marodi. A pokud jsou, tak to o sobě dobře vědí a už dávno spolupracují s lékařem. V komentáři to píše známý český kulturista Ladislav Kurčík.

Vždycky si říkám, že budu komentovat cokoliv v kulturistice, respektive v tomhle cirkusu skládajícím se z cvičení, dietování, navštěvování fitka, posilování, které máme tak rádi, jen když na mne sedne ta neochvějná potřeba to sdělit. A vlastně to tak dělám, takže všechny komentáře, které jsem tady na Ronnie.cz vyplodil, byly výsledkem téhle potřeby. Téma, o které se chci otřít dnes, už mi leží v žaludku dlouho, ale pořád jsem nějak neměl impuls k tomu, ho komentovat.

Tak si to představte... Jste člověk, který fitko a posilovnu v podstatě nezná, ale jinak dělá třeba řadu sportů a není, alespoň podle svého mínění, v úplně mizerné kondici. Myslí si to o Vás i Vaši známí, kteří s Vámi ty ostatní sporty absolvují, a tak proč k tomu nepřidat zlepšení svalového potenciálu. Jasně, občas Vás trochu bolí v kříži, protože sedíte celé dny v kanceláři, ale jinak jste v podstatě v pohodě a říkáte si, že když začnete cvičit, jistě se těchto neduhů zbavíte. Je to dobrá a většinou správná úvaha.

Přijdete tedy do fitka a vybíráte si trenéra. Dělá to tak spousta lidí a ten výběr, respektive klíč výběru, je stejně individuální u každého zájemce jako posilování, tedy ono budování kosterně svalového aparátu samo o sobě. Nějakým způsobem si vyberete člověka, který Vám buď padl do oka, nebo Vám ho někdo doporučil, nebo jste zvolili jen proto, že Vám byl na první pohled sympatický. Nechci rozpitvávat tyhle klíče výběru. Chci jít přímo k věci, a to mluvit o trenérech, pokud se tak o nich dá vůbec mluvit, kteří patří do fitka jen okrajově, pokud vůbec, protože jejich místo je spíše v jiném zařízení.

Takže tenhle typ trenéra si s Vámi promluví a velmi rychle a na prvním místě se od něj dozvíte, jak jste křiví, jak jste zkrácení, jak máte tenhle a tamten zdravotní problém a jak potřebujete přesně to, co Vám on poskytne. Stojíte tam a nevěříte vlastním očím, protože ten člověk, a ne zřídka bývá jeho fyzická konstituce taková, že vůbec pochybujete o tom, že někdy držel činku v ruce, Vám povídá o všech Vašich zdravotních neduzích a o tom, že pokud je okamžitě nezačnete pod jeho dozorem odstraňovat, čeká Vás nějaký strašný osud, nejspíš v podobě naprosté invalidity.

To Vás pochopitelně trochu zaskočí, protože i když víte, že se potřebujete dát do pořádku, určitě si nepřipadáte jako nějací "pacienti". Každopádně vezmete to tak, že dotyčný asi ví, o čem mluví, a pod jeho vedením se začnete "dávat do pořádku". Chodíte jednou, dvakrát, třikrát týdně a postupně děláte cvičení, která Vám více než posilování připomínají nějaké rehabilitační cvičení nebo zdravotní tělocvik. Přidám v této souvislosti dobrý postřeh jednoho mého klienta, když uviděl takového trenéra (já bez skrupulí říkám ne trenéra, ale "rehabilitačního pracovníka"), jak pracuje s klientem.

Ten můj klient se díval a ptá se mě: "Co to dělají?" A já mu odpovídám: "To je takový nápravný tělocvik." A ten klient na to: "A z toho mu narostou nějaké svaly?" A já: "Ne, ale to není účelem." A klient: "Aha, a ví to ten člověk?"

Nejdříve mi to přišlo vtipné, ale pak jsem si uvědomil, že ten klient má prostě pravdu. Ve fitkách je prostě dnes spousta lidí, kteří si nadělali nějaké kurzy, ale často se jedná spíš o rehabilitace a zdravotní cvičení. A tohle pak aplikují ve fitku a docela často tak dělají z klientů ty "pacienty" a vysvětlují jim, že cvičení s činkami ne. To je přece jen pro ty primitivní nabouchance, ale "my" cvičíme něco, co je nové a progresivní a je to správné. Velmi často si tihle povětšinou nesportovci vytvářejí auru skvělých trenérů, kteří využívají nejrůznější pomůcky, které jsou ale u jakéhokoliv dobrého trenéra dnes samozřejmostí, a cvičí rehabilitaci a zdravotní cvičení ve fitku. Tu auru si třeba budují proto, že oni sami klasické posilování odmítají a pak by tedy asi nedávalo logiku, proč vedou svoji praxi ve fitness centru, kde se cvičení se zátěžemi považuje jaksi za samozřejmost. Vůbec už nemluvím o tom, že když tito trenéři někdy přeci jen sáhnou k zařazení posilování s činkami či stroji, vypadá jejich technika dost žalostně. Prostě to neumí! Asi by to bylo k smíchu, kdyby to nebylo spíš smutné.

Proč ne, i to se dá ve fitku dělat, ale řeknu otevřeně, že mi velmi vadí, když takový "trenér", který uznává jen tento způsob a jehož praktiky jednoznačně patří do rehabilitačního ústavu, nebo přímo do nemocnice, si udělá živobytí ve fitku a hraje si na něco, co není. Několikrát jsem viděl, jak někdo takový ze sebe sype diagnostiky zdravotních problémů klienta, aniž by k tomu měl vzdělání, tedy medicínské vzdělání. A klient, naprostý laik, pod palbou latinských výrazů, které na něj vychrlí, a z naprosté neznalosti situace, přistoupí na to, že je vlastně nemocný a že musí dělat jen tohle.

Vůbec netvrdím, že tyto zdravotní způsoby nejsou dobré. Ale jde spíš o to, že tihle lidé je praktikují ve fitku jen proto, že v žádné nemocnici nebo rehabiliťáku, jim nikdo nezaplatí za hodinu cvičení 500 a více korun. Tak se prostě "nakýblovali" do fitek a tam si hrají na to, jak jsou jiní a progresivní, a tváří se, jak jsou jejich metody sofistikované, zatímco ti trenéři se svaly to přece vůbec, ale vůbec neumí. A s viditelným despektem shazují klasické posilovací způsoby cvičení.

Aby nevzniklo nedorozumění! Nejsem ani zastáncem postupů především starších kulturistických trenérů ve fitku, nebo zarputilých kulturistů, kteří dovedou s klientem jet jenom bench-press a legpress a každého nováčka, jedno jestli mladého kluka, nebo padesátiletou paní, budou nutit dělat mrtvé tahy a nebudou chtít vyzkoušet cokoliv jiného, protože jsou líní se to učit. To je druhý extrém a stejně nesprávný a nebezpečný. Každý rozumný trenér dnes ví, že trénink pro kondičního klienta není kulturistická příprava, pokud ji vyloženě nepožaduje. Není ale primárně ani nápravným tělocvikem a trenér, který Vás hned na začátku vystraší tím, že Vám vysvětlí, že jste vlastně hrozně nemocní, aniž by měl k tomu vzdělání a přístroje, kterými to může určit, je naprosté peklo. Není to tak a doporučuji tomu nepodléhat. Vězte, že téměř všechny techniky či pomůcky už tady v nějaké podobě byly dříve. Dnes jsou vyumělkovány do lépe využitelné podoby, ale neznamená to, že by šlo o něco, co tady dříve nebylo. Téměř všechny doplňkové techniky a způsoby cvičení tady byly, a přesto lidé dále vyvíjeli posilovací stroje, cvičili s činkami, ale přes všechny rádoby hrozně progresivní nové trendy zůstalo klasické, správně vedené posilování naprostým základem.

Chtěl bych říct, že většina nových klientů, kteří přijdou do fitka, nejsou žádní pacienti, žádní marodi. A pokud jsou, tak to o sobě dobře vědí a už dávno spolupracují s lékařem. Do fitness centra si chodí zlepšit kondici a třeba i zlepšit nějaké tyto neduhy. Není tedy nutné nechat si vnutit něco takového od člověka, který se rozhodne, že vydělávat si ve fitku je lukrativnější než být zaměstnán někde v nemocnici, a tak si zavede živnost ve fitcentru. No, proč ne, ale pak bych si dovolil věnovat výběru trenéra dost prostoru a základním měřítkem by mělo být to, jestli je ten trenér schopen pochopit, co po něm vlastně chcete. Předejdete tak řadě nedorozumění a v neposlední řadě i frustraci z toho, že jste na tom mnohem hůře, než jste si dosud mysleli. Přeji skvělé tréninkové výsledky všem.