Michal Sitter:
"Svým soupeřem a motivací
jsem já z předchozího roku."

Solárium a fitness BBC ve Vinohradské ulici, které je pravděpodobně jediné nonstop fitness v České republice, hostilo náš společný trénink s osobním trenérem a kulturistou Michalem Sitterem. Michal je usměvavý pohodář, ze kterého pozitivní energie přímo srší. Teď si můžete vychutnat rozhovor s tímto borcem, jeho názory a plány.

V jaké fázi přípravy se právě nacházíš?

Hladová objemová. (smích) Pořád se snažím něco nabrat, ale neumím jíst nekvalitně, takže se pořád motám kolem těch 105 kg.

Kolik ti zbývá času do závodů?

Plus minus 4 měsíce, ale ještě musím pořádně zvážit, na které závody půjdu. (úsměv) Ale asi už víme, kam směřujeme, Arnolda nejspíš vypustím a ještě to popotáhnu trochu dál.

Jak vypadá tvůj jídelníček?

Základem jsou klasicky bílkoviny. To tam musí být pravidelně. Budím se i v noci, ne že bych měl nastavený budík (smích), ale tělo si to prostě žádá, takže sázím tvaroh, noční protein nebo aminokyseliny, takže se nestane, že bych víc jak 4 hodiny nedodával bílkoviny. Určitě stavím jen na kvalitních bílkovinách, takže 4x denně hovězí maso, to mám každý den, abych si ulevil od masa, tak minimálně jedna porce je z vajíček. To mi hodně vyhovuje, že nemám všechny porce hned za sebou, maximálně mám 2 porce za sebou, pak buď vajíčka, rybu, nebo protein. Ze sacharidů pak klasicky rýži a knäckebroty, na těch teď ujíždím. S těmi sacharidy se teď nebojím dělat menší hlouposti, třeba tmavé pečivo k těm vajíčkům, abych trochu zbrzdil metabolismus, který je hodně rozjetý kvůli tréninkům a všemu. Snažím se dávat i zdravé tuky, třeba mandle.

Co suplementy?

Je jich hodně, s blížící se soutěží je jich mnohonásobně víc, tam chci tomu tělu nabídnout maximální regeneraci. Všichni se snaží ty svaly nafouknout kreatinem a podobně, ale mně jde za ta léta cvičení primárně o urychlení té regenerace. Takže na prvním místě určitě glutamin, BCAA, omega-3 mastné kyseliny apod.

Ty jsi spíš zastáncem kvalitního přibírání než velkých objemů, viď?

Všeobecně si myslím, že je to jen alibismus. Každý máme nějaký metabolismus, každý nějak fungujeme. Já bych mohl dělat ramena v tom, že jsem zastáncem jenom kvalitního přibírání, ale já to ani jinak neumím. Mně kdyby někdo řekl, abych ztloustl, abych měl vanu na břiše, tak to neumím. Takže já bych řekl, že jsem zastáncem kvalitního přibírání, pokud někdo tloustne a má na sobě hromadu špeku, tak je mu to pohodlné. Nemyslím si, že by to dělal záměrně, že tomu věří. To je alibismus, že je v objemu tlustý, nikdo nechce být tlustý, každý chce přibrat kvalitně. Já třeba nekvalitně jíst neumím, nechutná mi tuk v jídle, proto jím kvalitně.

Takže se vyhýbáš fastfoodu?

Na to musí být vždycky nějaká černá duše, která mě k tomu svede, a pokud mi je ta osoba blízká, tak se rád nechám svést. Nemám s tím problém.

A co alkohol?

Jednou za půl roku, když je nějaká významná událost, ale kdybych alkohol neměl vůbec, tak mi to nevadí.

Co pro tebe znamená kulturistika?

Je to můj životní styl, volba toho, jak se odvíjí můj život. Jsem s tím spokojený, naučilo mě to spoustu věcí. Ten styl u mě začal s prvními úspěchy, zjistil jsem, že když začnu dělat věci správně, tak se dostaví progres a posune mě to nahoru, takže tam někde se to zlomilo. Chtěl jsem vidět, kam až můžu dojít.

Obligátní otázka - kdo je tvým vzorem a co tě žene kupředu?

Mám vás překvapit? Mám říct, že mám nový vzor? (smích) Samozřejmě dlouhodobě je mým vzorem a idolem Kevin Levrone.

Proč Kevin Levrone?

Ztotožňuji se s jeho image, postavou, prezentací, kompletně jeho osobností. I teď je to vidět, jak se skoro v 50 letech prezentuje, je to prostě osobnost. Dneska ti kulturisté jsou spíš sportovci, dnes je to borec, který prostě dře, a mně připadá, že je to taková opička. Ale oni v té době, v těch devadesátkách, byli ti kulturisté osobnosti. Oni byli ikonami, jako třeba Arnold. Dneska všichni jedou jako stroje, všechno podle rozpisu a já v tom tu osobnost nevidím, ale možná to tak vnímám jenom já. Třeba Jay Cutler je pro mě ještě osobnost, ale ostatní mi spíš připadají jako dostihoví koně. Výborní sportovci, ale nejsou to ty osobnosti. Není to ta ikona, že když někam přijde, tak si všichni sednou na zadek. Levrone má dneska už jen třeba sto kilo a není nijak nasekaný frajer, ale když někam přijde nebo se někde objeví, tak je to o té jeho osobnosti. Není to jen o tom, že teď aktuálně vypadá dobře. Pokud je někdo závislý jen na svém těle a ty svaly odejdou a on odejde s nimi, tak to je smutné. Arnold, to je ikona. I kdyby byl hubený jako tyčka, tak nikdo neřeší, jestli má teď zrovna velký biceps. Vždycky mě zajímala ta osobnost, ne jenom ta postava, proto to byl vždycky Kevin, kvůli jeho osobnosti a charismatu.

A teď?

Teď, protože už mám víc roků a těch soutěží už tolik nebude, tak se soustředím na to, aby pokaždé, když vylezu na pódium, bylo vidět, že jsem výrazně lepší než předtím. Takže mým soupeřem a mou motivací jsem já z předchozího roku. Pokud jsem předtím měl životní formu a vypadal jsem dobře, tak chci být dvakrát tak dobrý.

Jakým způsobem relaxuješ?

Toho relaxu moc není. Největším relaxem je pro mě trávení času s lidmi, kteří jsou mi blízcí. Od nového roku se toho hodně změnilo.

Jak to myslíš?

V okruhu mých přátel se to hodně vyčistilo a dá se říct, že ke mně přichází víc lidí, kteří jsou v pohodě, a to je jedním z důvodů, proč se zlepšuju. Já jsem člověk, který kolem sebe potřebuje mít pohodu a dobré lidi, takže jak se mi dobře pracuje s tebou, při dnešním rozhovoru nebo při společném tréninku, tak prostě mám štěstí na dobré lidi a jsem tomu rád.

Takže tě i dobří lidé posouvají dál?

Ano, toto je pro mě strašně důležité. Jako ryba potřebuje žít ve vodě, já potřebuju žít kolem dobrých lidí. Když mám kolem sebe zákeřné, zlé a falešné lidi, tak mě to táhne dolů, já se od toho nedokážu oprostit, mě to strašně ovlivňuje. Všechno do sebe teď zapadá tak, že přijde určitě životní forma.

Máš nějaké sponzory nebo partnery, kteří ti s přípravou pomáhají?

Obrovská pomoc a vzájemná spolupráce už nějaký ten rok probíhá s firmou Green Energy Consulting. Doplňky dostávám od firmy F-sport, cokoliv si řeknu, abych byl maximálně připravený, tak mi dodají.

Mluví se teď o možném zrušení kategorie ženské kulturistiky. Jaký na to máš názor?

To je podle mě přirozený vývoj. Tak jak jde mužská kulturistika do extrému, tak šla i ženská a bohužel už to s ženskostí nemá moc společného, a protože se objevily nové kategorie pro ženy, tak tahle byla vytlačená na okraj. Ono to není o tom, že by ji někdo zakázal nebo byla postavená mimo, ale není o ni takový zájem. Vím, že se na to holky nadřou, jsou dobré kulturistky, znám je osobně a je mi to za ně líto, protože já bych taky nechtěl, aby zrušili mou kategorii, ale z pohledu veřejnosti se tomu ani nedivím. Je to přirozený vývoj, jako se každý pozastavoval nad kategorií bikini a dneska je v ní obrovské množství závodnic, tak postupně zase odpadá ten extrém.

Co si myslíš o české kulturistické scéně?

Myslím si, že tu máme spoustu dobrých kulturistů. Jenom mi trochu chybí ta vzájemná spolupráce. Možná se na mě za to někdo bude zlobit, ale já vnímám, že na Slovensku je to víc stmelené. Závodníci se navzájem podporují, předávají si informace a jdou nahoru jako tým a jako tým půjdou nahoru víc, než když jako jednotlivci budou bojovat proti sobě. Budou bojovat o fanoušky nebo o zájem, ta vzájemná rivalita těm lidem bere energii. A my tady mezi sebou pořád soupeříme, místo toho, abychom se navzájem podrželi a šli nahoru. Já už to asi nezměním, ale ta nová generace by na tom do budoucna mohla zapracovat. Myslím si, že tohle je i celkově v české povaze, my tady spolu válčíme, závidíme si, a proto je mezi lidmi ta nepříjemná atmosféra, kdyby si lidi navzájem pomáhali a podporovali se, tak se budou mít dobře.

Co bys mi prozradil o tvém tréninku?

Cvičím klasicky 2+1, je to pro mě nejlepší, nejvíce se mi to osvědčilo. Rozdělení partií mám pořád stejné, cvičím záda a lýtka, někdy k tomu dám zadní delty, protože je to spojené, pak mám hrudník, biceps, dále jedu většinou komplet celé nohy, je to sice hodně náročné, ale dělit ty hamstringy od předků stehen se mi nějak neosvědčilo, když už je to jednou prohřáté, tak to odjedu. Pak samozřejmě ramena a triceps. Zkoušel jsem různé obměny, ale tohle spojení mi funguje nejlépe. Člověk to samozřejmě musí občas uzpůsobit práci, stejně tak je to i s trénováním jiných lidí, jak jsme se o tom dnes bavili.

Trochu to čtenářům přibliž…

Jak jsme se dnes bavili při tréninku, nevěřím tomu, když někdo píše online tréninky na dálku. Hloupost. Lidi tomu věří, nechají se tím zblbnout. O tom to není. Je to o tom, že s někým pracuješ, sleduješ, jak se mění, jak se vyvíjí, jaké má slabiny, a děláš mu trénink podle toho aktuálního stavu. Takže když ti někdo řekne, že ti dá trénink na míru a nikdy tě neviděl, jsi někde na druhé straně republiky, tak je to o tom, že mu jde o prachy. To není o tom, abys byl dobrý. Ať se se mnou klidně někdo sejde a budeme se hádat, já to vím, že to takhle je. Já mám třeba nového klienta, on mi něco píše, já se něco dozvím a pak ho vidím naživo a řeknu mu úplně něco jiného, cvičím s ním, vidím, co dělá špatně, a najednou to celé překopu, protože vidím, jak funguje. Jak tohle můžeš chtít zjistit na dálku? To je blbost.

Co říkáš na klasické cviky?

To mám také ozkoušené za ta léta. Zkoušel jsem už všechno možné, jak ošidit dietu tím, že nebudu tak tvrdě dietovat, ale budu dietovat delší dobu, nebo zase kratší dobu, ale extrémně. Nikdy se to nedá obejít. Stejné je to i s tréninkem. Třeba jsem někdy neměl tolik energie, měl jsem hodně práce, říkal jsem si, že nebudu cvičit základní cviky, o to víc se budu soustředit… Ne! Chcete nabrat? Chcete mít velké tvrdé svaly? Základní cviky. Chcete mít detaily? Chcete být propracovaní? Izolované cviky. Nikdy to nejde nahradit. Dnes už cvičím chytře, nesoustředím se tolik na ty maximální váhy, i když rád popotáhnu těžkou váhu, ale spíš je to o tom procítění toho svalu, to je dnešní moderní kulturistika - cítit svaly, ne zvedat těžké váhy.

Dřív se tomu tak nerozumělo, dřív to bylo, že těžká váha rovná se lepší kulturista. Dnes je to o tom, že kdo umí lépe procítit svaly, ten bude lepší. Staly se z nás takové pumpičky, ale v tom je ten smysl. Proto už dnes někteří, jako třeba Phil Heath, jsou bez slabin, protože ví, na co se mají soustředit. Dřív někdo uměl přirozeně dělat dobře dřepy, benčovat, ale zase mu nešlo něco jiného, takže měl slabiny. Ale dneska už když je ten kulturista chytrý, třeba Kai Greene, tak on nemá slabinu. To není o tom, že se dobře narodil, to je o tom, že je chytrý, on ví, jak má cvičit. On se umí soustředit na tu svalovou partii, a proto je tak dobrý.

Chtěl bys něco vzkázat lidem?

Myslím si, že tohle je skvělý sport, já ho doporučuji všem. Ať ho dělají na kondiční, nebo soutěžní úrovni. Není důležité, abyste byli všichni nejlepší. To poslouchám dnes a denně, že každý, kdo chce jít na závody, musí vyhrát. To je blbost, lidi. Buďte ctižádostiví, ale buďte sebekritičtí, pokud se chystá 50 lidí, nemůžete být všichni první. Ten sport za to stojí, je to zdravý životní styl, a pokud k tomu budete přistupovat s rozumem, tak si myslím, že je to dobrá volba, hlavně vydržte, buďte trpěliví, protože nic se nestane ze dne na den. I když sázíte květiny, tak zasadíte semínko, okopáváte, zaléváte a plod vyroste za delší dobu, tak si to uvědomte, že ničeho cenného nedosáhnete snadným a rychlým způsobem. Takže trpělivost a úspěch určitě přijde.

Michal Sitter - aktuální forma (28. 1. 2014)

Michal Sitter - trénink 28. 1. 2014