Petr Vaniš se stal novou posilou Extrifit Teamu, což jsme Vám prozradili již v pátek u videologu. Nyní Vás zveme k rozhovoru s touto výjimečnou osobností české kulturistiky.
Petře, ty závodíš obrovskou řádku let. Kde pořád bereš motivaci k tréninku a dietě?
No, však už jsem chtěl párkrát skončit. Naposled to mělo být v roce 2012 po Olympii, ale ta nedopadla podle mých představ. Tak jsem si řekl, že bych se tam ještě jednou rád vrátil a užil si ji jaksepatří.
A taky bych se rád umístil podle mých představ. A kde hledám motivaci? Už to prostě patří k mému
životu, nedokážu bez toho být. Ale vždycky se najde nějaký nový stimul. Teď spolupracuji s novým
trenérem Pavlem Provázkem, nyní mě hodně motivuje spolupráce právě s Extrifitem, takže to jsou
takové nové podněty do přípravy. A třeba tréninky jedu teď úplně jinak.
To mě zajímá. Ty jsi proslul těmi těžkými tréninky s brutálními váhami. Už tedy trénuješ jinak?
Určitě. Jedu hodně pumpovací tréninky, menší váhy. Ale svalovici mám po takovém tréninku pořád.
Ale je to trochu jiná svalovice než po těch těžkých váhách. Ale musím říct, že na těch svalech je ten
jiný trénink docela znát. Hmota se neztrácí, jde to víc do tvrdosti. A zároveň nemám takové problémy
s pohybovým aparátem. Klouby a úpony zdaleka tak netrpí jako dřív, když jsem tahal 300 kilo.
A teď, retrospektivně viděno, myslíš si, že ten důraz na co největší váhy v tréninku byla chyba? Nebo jsi
byl nucen přistoupit na tento lehčí typ tréninku kvůli horší regeneraci?
Regenerace je horší určitě, to nemůžu popřít. Teď potřebuju o den, dva dny déle než dříve, ale ne
že bych ani nechtěl tahat ty váhy. To mi kolikrát i docela chybí, ale před Olympií jsem si natrhl prsní
sval, takže mám takový lehčí blok, ale prostě s Pavlem Provázkem jsme se domluvili, že on mi sestaví
tréninky a já je pojedu podle něj. Vyhovuje mi, že moc nemusím přemýšlet, co pojedu a jak. Ale víš
co… Já třeba jedu legpress 3 sekundy dolů, 3 sekundy nahoru, mám tam 200 kilo a udělat tímhle
stylem 25 - 30 opakování je kolikrát horší než dát 5x 600 kilo.
A myslíš si, že když jsi na začátku kariéry, že je dobré jet pokud možná co největší váhy?
Asi od každého něco. Ty váhy jsou dobré. Svaly mi po tom narostly a taky tolik neztrácejí na
objemech, když jsou z tohoto typu tréninku. Naopak, když jsi taková ta klasická pumpička, tak ten
sval jde mnohem rychleji pryč, když ho nestimuluješ. Ale jak říkám, chce to od každého kousek. Těžký
základní cvik, který třeba pak dopumpuješ něčím menším a izolovanějším.
Mluvil jsi o Olympii. Jaké to je závodit na ní? Je to ten splněný sen, jak se říká?
Určitě. Když jsem začínal jako 20letý klučina a viděl ty borce v časopisech, tak jsem tam chtěl být.
Tehdy to tak měl každý, kdo se chytil činky. Po čase, po nějakých 5 - 7 letech cvičení a závodění, ti
došlo, že to je skoro nemožné se tam dostat a že ta cesta je strašně dlouhá. Jenže pak udělali
kategorii do 212 liber a najednou se otevřela nová šance. A já ji využil. Co se týká samotné Mr.
Olympia, tak to je neskutečný závod. Žádný takový jiný neexistuje. Jenom ta atmosféra, ti fanoušci,
meeting… Já tam přijel bez fotek a oni to nemohli pochopit. Já jim říkám, že na mě nikdo není
zvědavý, ale oni se nad tím jen podivili a říkají: "Vždyť jsi profesionál, lidi na tebe přijdou." A taky že jo.
Sám jsem tomu nechtěl věřit. Ty prostě jsi na Olympii, tak se s tebou chtějí fotit, chtějí o tobě něco
vědět.
Takže sis to užil…
No právě že ne. Já měl 40stupňové horečky a právě jsem si to neužil, jak bych měl. Právě proto
bych se tam rád podíval znovu. Už mi ani nejde tolik o umístění, jako si to tam užít se vším, co k tomu
patří. Nasát pořádně tu atmosféru, na kterou budu vzpomínat.
Ty jsi mluvil o tom, jak jsi chtěl stát na Olympii, když jsi začínal cvičit. Byl jsi takový ten kulturistický
fanatik?
Neskutečný. Blázen. O tom by mohla vyprávět moje manželka a nejbližší okolí. Když si na některé
situace vzpomenu, tak akorát kroutím hlavou a říkám si, jak to, že mě nezavřeli do blázince.
Takže manželka si asi užila, že?
Je to zlatý člověk. Druhou takovou bych asi nenašel. Jakmile přišel čas spánku nebo jídla,
tak šlo absolutně všechno stranou. Nezajímalo mě nic. Prostě jsem se musel najíst. Kolikrát jsem
manželce vynadal, když po mně něco chtěla a já zrovna musel jíst. Nebo taková klasika. Jedu z tréninku
autobusem, přišel přesně vypočítaný čas jídla, tak jsem vyndal krabičku, kde jsem měl pudink, a začal
to do sebe tlačit. Celý autobus na mě čučel, ale mně to bylo samozřejmě jedno. Dneska už bych se
styděl.
A není ten fanatismus v mládí to, co tě formovalo a předurčovalo k budoucím úspěchům?
To na 100 % je. Couvnout se dá vždycky, ale přitvrdit je těžké. Tenhle sport prostě musíš dělat
24 hodin denně, takže to jistou dávku fanatismu vyžaduje. Znám obrovské množství lidí, kteří měli
takové dispozice, takový talent, že pokud by chtěli, dostali by se hodně vysoko. Ale nedali tomu vše,
a tak se nedostali nikam. Vidím to zblízka i u mých svěřenců. Nikdo z nich není vyložený talent, ale
pokud dřou, věnují se tomu, jak mají, tak kolikrát porazili mnohem talentovanější borce, kteří to
prostě někde šulili.
Teď je nový systém kvalifikace na Olympii, kde se sbírají body za umístění a na základě těch
dosažených bodů se můžeš klasifikovat. Vyhovuje ti tenhle postup?
Ani moc ne. Já mám vybráno 6 závodů, na kterých bych se chtěl letos objevit. A já věřím, že alespoň
na jednom z nich bych to třetí místo urval. Což by mi ve starém systému ke kvalifikaci stačilo. Teď
bych musel vyhrát, čemuž zase tak moc nevěřím, takže musím sbírat body za druhé až páté místo. A
to mi ve finále třeba nemusí stačit. Ale uvidíme, čas třeba ukáže, že jsem se mýlil.
Na jaké doplňky se spoléháš ve své přípravě?
Na klasiku. Protein a BCAA. Dávám hned po ránu, před tréninkem a po tréninku. Po tréninku dávám
hromadu BCAA.
Co to je pro tebe hromada BCAA po tréninku?
10 - 15 gramů. Ale i ráno dávám těch 10 - 15 gramů. Já mám totiž dost velké problémy se ráno
nasnídat. Jak se říká, že snídaně je nejdůležitější jídlo dne, tak to já nemám. Já se musím nejdříve
trochu nastartovat proteinem nebo BCAA. K tomu nějaké spalovače, karnitin. Hodně se těším na ty
vaše NOčka, protože jsem měl možnost někde nějaké vyzkoušet a fakt mi to dobře šlapalo. (pozn. red.:
V čase úpravy článku přišel mail od Petra: „Ten HellNox šlape jako prase. Neskutečně
napumpovaný. Paráda.") Já všeobecně, když spolupracuji s nějakou firmou, tak užívám doplňky
jenom od ní. I to byl důvod, proč jsem chtěl spolupracovat s Extrifitem, protože to zaměření a důraz
na růst svalů je tam úplně zřejmé.
Máš vůbec ještě nějaký vzor, nebo kdo se ti z té profi scény líbí?
Vysloveně vzor jsem neměl nikdy. Samozřejmě mnohem víc si všímám kulturistů mojí výšky, takže se
mi líbil Lee Labrada, teď James "Flex" Lewis, toho navíc znám ještě z NABBA, pak Dexter Jackson. Těch jmen je
víc. Moc se mi líbí současný Mr. Olympia Phil Heath. Ten kluk kdyby cvičil s tkaničkou od bot, tak mu
to poroste taky. Ten je obdarovaný od pánaboha. A neskutečně uznávám Ronnieho Colemana za ty jeho
tréninky, co dělával. To je u mě "pan kulturista".
Uvidí tě domácí fanoušci na podzim doma na EVL’s Prague Pro?
Uvidím, jak se bude vyvíjet sezóna. Nejsem ještě zcela rozhodnutý, ale pokud budete chtít z pozice
sponzora, abych tam závodil, tak třeba budu.
To bychom nemohli domácím fandům udělat, aby tě neviděli na domácí půdě. Takže asi budeme
chtít.
Tak se uvidí.
Já ti, Petře, děkuji za rozhovor.
