Olympijský stadión v Londýně hostil o víkendu 18. - 19. 1. 2014 prestižní mezinárodní soutěž v CrossFitu, The Battle of London 2014. Do soutěže se přihlásily tisíce atletů z celé Evropy, ale kvalifikačními WODy prošly jen tři stovky nejlepších, mezi nimi i dva Češi. Prvním byl talentovaný crossfiter Petr Schlegel, který prošel prvním soutěžním dnem, ale nabitá konkurence hlavní kategorie mužů a eliminace po 4. WODu ho dál nepustily, druhým českým závodníkem byl pak Radek Hadrovský soutěžící v kategorii masters, který si Anglii doslova "vychutnal" a domů si přivezl kov nejcennější.
Radek Hadrovský
Radku, jak jste se dlouho připravoval na The Battle of London?
Příprava trvala dva měsíce, během kterých jsem se snažil zapracovat na silové části a hlavně na zvýšení fyzické kondice během cvičení WODu s činkami.
Do Londýna jste se musel kvalifikovat. Co všechno kvalifikace obnášela?
Kvalifikace se skládala ze tří WODů. První a druhý byly naprosto podle mého gusta, tedy více silové, ten třetí by se mi také moc líbil, jen kdyby to organizátoři celé nepokazili švihadlem. (smích) Bohužel jsem zjistil že právě double unders (dvojskoky přes švihadlo) jsou to nejhorší pro moje kolena.
Do závodu jste se úspěšně kvalifikoval, ale v kvalifikaci před vámi skončila řada atletů. Ty všechny jste pak v závodě nechal za sebou. Čím to?
Ano, postoupil jsem z 15. místa a asi by to bylo lepší, kdyby v posledním WODu nebylo švihadlo. Ale na KDYBY se tady nehraje. Každopádně mezi závody a kvalifikací je dost velký rozdíl. Na kvalifikační WOD se můžete v klidu připravit, můžete si ho předem vyzkoušet a teprve pak dát naostro. Kdežto na závodech se dozvíte WOD těsně před závody, nebo těsně před nástupem a pak záleží na vaší taktice a psychické připravenosti. Během závodů jsme absolvovali celkem sedm WODů, do kterých se pořadatel snažil napasovat všechny podstatné cviky, aby co nejvíce prověřil naši komplexnost. To se v kvalifikaci tak dobře nedá, tudíž některé slabší stránky závodníků zůstanou skryty a projeví se až na závodech samotných.
Který ze soutěžních WODů byl pro vás nejobtížnější?
Když to beru zpětně, každý WOD byl pro mě přijatelný. A až zapracuji na švihadle, bude hned veseleji. Obtížný byl WOD6 - AMRAP na 17 minut. Tyto delší WODy jsou mi bližší, jelikož jsem na nich stavěl přípravu.
Cítil jste od začátku, že máte na to, abyste bojoval o medaile?
To určitě ne. Do Londýna jsem odjížděl s myšlenkou na první desítku. Na bednu jsem začal myslet večer po prvním soutěžním dnu, ale snažil jsem se držet nohama na zemi.
Jaká byla organizace soutěže z pohledu závodníka a jaká byla atmosféra závodu?
Organizace byla super, jen mi chyběly rozpisy jednotlivých WODů, což jsem dolaďoval s rozhodčím těsně před nástupem na plac. Co se týče atmosféry závodů, tak to se těžko popisuje. Řeknu to asi takto - když vbíháte na plac a tleská vám několik tisíc diváků, běhá vám mráz po zádech a vstávají chlupy na těle. Alespoň já to tak v tu chvíli měl a to vás tak nabije, že chcete nejen pro sebe, ale i pro diváky udělat maximum.
Můžete přiblížit vaše psychické rozpoložení při finálním WODu? Byla tam nervozita, nebo naopak klid a důvěra ve vlastní schopnosti?
Na finálový WOD jsem si hodně věřil, ale nervozita byla obrovská. Mohl jsem získat první místo, ale musel jsem porazit Erika Solena o dvě místa přede mnou. Už od prvního cviku jsem cítil, že budu hodně vpředu. Z každého stanoviště jsem odcházel první, což bylo super. Když jsem dorazil za čáru a došel poslední úsek chůze ve stojce, hned jsem hledal Erika. K mému velkému překvapení se pral s druhým úsekem a do cíle zatím dorazil Jerome Sibra, což byl právě ten rozhodující bod.
Veliká gratulace k nádhernému úspěchu. Co dál vás čeká v tomto roce, co se CrossFitu týče?
V březnu mě čeká Reebok Open, na který se moc těším. Když se budu dobře cítit, vyrazím i na závody doma, jako jsou Big One Challenge, Czech Beast a No Excuse.
Petr Schlegel
Petře, kdy a proč ses rozhodl, že budeš startovat na The Battle of London?
Někdy na podzim o The Battle proběhla zpráva Facebookem. Nebyl jsem si jistý, jestli je na takové závody čas, ale mé okolí mě podpořilo. Tak jsem to zkusil a ono to vyšlo.
Jak obtížnou jsi shledal kvalifikaci?
Pro mě to nebylo nic lehkého, musel jsem hodně zamakat, abych uspěl v takové konkurenci. Šlo o každé opakování a kilogram - malý rozdíl mohl znamenat i několik set míst posun. Měl jsem pocit, že byla postavena spíše na weightliftingu (těžké váhy, kettlebell), ale to je vždy věcí organizátora.
Byl The Battle of London tvůj první mezinárodní závod?
Ano byl. Myslím, že Češi se začínají v tomto ohledu teprve rozhlížet, i když úrovní na to začínáme mít. Také proto jsme zatím tři s účastí na podobných kláních (společně s Martinem Štěpánkem a Radkem Hadrovským).
Jak bys zhodnotil evropskou konkurenci mezi muži?
Ze 150 startujících mužů se můžeme srovnávat zhruba s druhou polovinou, záleží ale na konkrétních WODech. Prvních několik desítek je nám vzdáleno více, ti nejlepší jsou v jiné dimenzi, ačkoliv doufám, že za rok či dva bude situace jiná.
Jak ti seděly WODy, které si pro vás organizátoři připravili?
Něco více, něco méně. Pro mě bylo horší vyrovnat se s atmosférou a samotným závodem. Celkově byly WODy postaveny komplexně a každý si v nich našel "to své".
Zjistil jsi tam nějakou svoji slabinu, o které jsi třeba před soutěží tak úplně nevěděl?
Ani ne, jen jsem se ujistil o slabinách, které mě standardně trápí. Ale chce to více srovnání, aby z toho člověk mohl dělat závěry.
Jak se ti líbil závod z organizačního hlediska, jaká byla atmosféra?
Bylo to úžasné. Vše klapalo podle časového harmonogramu, pomocníci i rozhodčí fungovali perfektně. Pouze se během prvního dne poničila podlaha, takže byly z ostatních WODů vyřazeny činky a byly nahrazeny kettlebellem. Atmosféra byla o poznání jiná než u nás. Ačkoliv byl vstup 25 liber, odhaduji, že tam bylo přes tisíc diváků, kteří v některých momentech bouřlivě povzbuzovali.
Předpokládám, že budeš startovat i v Reebok CrossFit Games, které začínají koncem února. Myslíš, že stihneš do té doby dostatečně zregenerovat?
Startovat určitě chci. Do té doby mě ještě čeká závod v Bratislavě (Central Europe Throwdown), týmový závod v Pardubicích a také odložená oslava mých narozenin. Bude to náročné, ale doufám, že se mi podaří se dobře připravit.
Víte, že...
