Historie světové kulturistiky:
TOP 10 lehké váhy (II.)

V letech 1977 - 1979 nastalo tříleté neotřesitelné kralování Franka Zanea. Roky 1976 - 1979 (možná 1976 - 1983) se dají nazvat jediným obdobím historie, kdy kralovali kulturisté do 200 liber. Souboje borců, jakými byli Frank Zane, Franco Columbu, Boyer Coe, Ed Corney nebo Danny Padilla, patřili k vrcholům při konání Mr. Olympia a pokaždé si vítěz této kategorie došel i pro titul absolutní. V roce 1977 získal druhé místo v kategorii short Ed Corney a v letech 1978 - 1979 Boyer Coe.

Často oprávněné sebevědomí těchto borců, kteří se chtěli porovnávat i s těžkotonážníky, zapříčinilo, že si sami závodníci před Mr. Olympia 1980 odhlasovali zrušení váhových kategorií.

Frank Zane není ani typickým lehkotonážníkem a už vůbec není typickým těžkotonážníkem. Frank měří 175 cm, což je oproti ostatním borcům do 200 liber poměrně hodně, ale jeho váha nepřekonala většinou hranici 84 kg. Jiný borec by se s podobnými parametry výšky a váhy mezi profesionální špičkou ztrácel, ale Frank Zane byl v mnoha směrech nepřekonatelný. Jeho často opěvovaná symetrie byla vždy podtržena skvělou připraveností a profesionálním projevem.

Frank získal tři absolutní tituly Mr. Olympia v řadě a zdálo se, že bude pokračovat ve svém kralování dále. Chybělo 8 týdnů do Mr. Olympia 1980, když při odpoledním pravidelném opalování uklouzl na mokré trávě tak nešťastně, že dopadl rozkrokem na hranu bazénu, až mu začala z penisu proudit krev. V nemocnici musel strávit 4 dny, ale horší bylo, že se zranění po pár dnech obnovilo a Frank za dva týdny shodil 7 kilo svalů. Do soutěže scházelo 6 týdnů. Na pódium Olympie nastoupil Zane s hmotností o 5 kg menší než v roce 1979, což se na formě projevilo. Nejenže se vrátil Arnold Schwarzenegger na pódium, ale porazil ho i Chris Dickerson. O výsledcích této Olympie bylo již napsáno mnoho řádků plných kritiky. Tyto kontroverzní výsledky zapříčinily bojkot ročníku 1981, do kterého se zapojil i Frank Zane.

K překvapení všech soupeřů se v roce 1981 po 5leté odmlce vrátil na pódium Franco Columbu, aby získal na své poslední soutěži kariéry opět titul absolutního Mr. Olympia, když mu šlapali na paty další muži lehké váhy - Chris Dickerson a Danny Padilla.

Prvního opravdu velkého titulu se dočkal Chris Dickerson v roce 1974, když se stal absolutním vítězem Universe Pro NABBA, kde za ním skončil i Boyer Coe. Až v roce 1979 zamířil Chris do federace IFBB. Chris měl trochu smůlu, když se v době, kdy byl na vrcholu sil, udály dva nejkontroverznější ročníky. Na Mr. Olympia 1980 dosáhl Chris z lehkotonážníků nejlepšího výsledku a v druhém kontroverzním ročníku 1981 se musel sklonit před Francem Columbem.

V roce 1982 se postavil do boje o titul opět Frank Zane. Společně s Dickersonem patřili mezi největší favority. Na jedné z nejvíce vyrovnaných Olympií se konečně dočkal vytouženého titulu Mr. Olympia Chris Dickerson před druhým Frankem Zanem.

Chris Dickerson se po tomto triumfu rozhodl ukončit kariéru, ale na tomto rozhodnutí příliš dlouho netrval, když se hned v roce 1984 pokusil o návrat, ale do absolutní špičky se již nezařadil.

Ještě v roce 1983 okupovali nejvyšší pozice na Mr. Olympia lehkotonážníci. V první čtyřce měl více jak 200 liber jen bronzový Lee Haney. O postavení nejlepšího muže lehké váhy pomyslně bojovali zkušený Frank Zane, v předešlém roce čtvrtý Samir Bannout z Libanonu a Egypťan Mohammed Makkawy, kterému v roce 1982 patřila sedmá příčka v absolutním pořadí Mr. Olympia. Frank Zane ukončil kariéru na celkovém 4. místě za těžkotonážníkem Leem Haneyem. Mohamed Makkway vybojoval stříbro, když titul získal v životní formě Samir Bannout.

Když začal kralovat světu kulturistiky Lee Haney, Mohamed Makkawy se stal tím, kdo držel prapor lehkotonážníků nejvýše. Mohamed Makkawy vstoupil mezi profesionály v roce 1978, když měl na svém kontě již dvě absolutní vítězství na Mr. International IFBB 1975 a 1977. V roce 1982 se dočkal prvních dvou vítězství na Grand Prix Belgie a Švédska. Po 7. příčce z Olympie v roce 1982 poskočil v dalším roce na druhou příčku za Samira Bannouta. Druhou příčku udržel i v roce 1984, když druhým lehkotonážníkem v pořadí byl šestý Samir Bannout. Ostatní finalisté měli již vyšší hmotnost.

Postava Makkawyho byla spojením elegance, symetrie a kvality. Nejvíce bodů sbíral Mohamed skvělým břichem a tricepsy. Na soutěžích se objevoval ve skvělé formě, kterou prezentoval perfektním pózingem. Postavení nejlepšího muže lehké váhy držel i v roce 1985 čtvrtým místem na Olympii. Poté kariéru ukončil. V roce 1997 - 1999 se pokoušel o návrat, ale to už nemůžeme mluvit o výraznějších úspěších.

Jméno	Nejlepší výsledek	Jméno	Nejlepší výsledek
1977		1982
Frank Zane	1. na Mr. Olympia	Chris Dickerson	1. na Mr. Olympia
Ed Corney	3. na Mr. Olympia	Frank Zane	2. na Mr. Olympia
1978		1983
Frank Zane	1. na Mr. Olympia	Samir Bannout	1. na Mr. Olympia
Boyer Coe	4. na Mr. Olympia	Mohamed Makkawy	2. na Mr. Olympia
1979		1984
Frank Zane	1. na light i open Mr. Olympia	Mohamed Makkawy	2. na Mr. Olympia
Boyer Coe	2. na light Mr. Olympia	Samir Bannout	6. na Mr. Olympia
1980		1985
Chris Dickerson	2. na Mr. Olympia	Mohamed Makkawy	4. na Mr. Olympia
Frank Zane	3. na Mr. Olympia	Wilfred Sylvester	13. na Mr. Olympia
1981
Franco Columbu	1. na Mr. Olympia
Chris Dickerson	2. na Mr. Olympia

V roce 1986 vlétl mezi profesionály ve velkém stylu Lee Labrada, když hned při svém prvním startu získal ceněný titul na Noci šampiónů. Startovní pole profíků začalo nezadržitelně mohutnět. Kulturisté s váhou pod 90,7 kg byli v profesionálním světě už doslova vzácností. V pelotonu profíků se pohybovali ještě Danny Padilla, Bill Grant, John Hnatyschak nebo Steve Brisbois, ale nikdo z nich do špičky nepatřil. Ostatní výše uvedení borci lehké váhy (Zane, Dickerson, Makkawy, Coe), kteří dokázali v předešlých letech bojovat o příčky nejvyšší i s těžkými borci, byli pryč. Lee Labrada zůstal mezi profesionály se svou muší váhou prakticky sám. To nic nemění na tom, že se Labrada mezi těžkou váhou neztratil, což podtrhuje jistý fakt, že právě on byl tím nejlepším kulturistou v lehké váze své doby. A těch let nebylo málo.

Lee měl naprosto symetrickou postavu bez zjevné slabiny nebo nadprůměrné partie. Skvělé volné sestavy byly typické vždy naprosto precizním zaujímáním postojů s delší výdrží. Vypadalo to jako socha, která elegantně změní postoj a naprosto ztuhne. Labrada se ve volné sestavě doslova vyžíval, až to někdy vypadalo, že nechce z pódia odejít. Tak dlouhé byly jeho sestavy.

Lee se od roku 1987 soustředil hlavně na starty na Mr. Olympia, kde získal hned při své premiéře bronz. V roce 1988 se dočkal hned tří vítězství na evropských Grand Prix, které se konaly po Mr. Olympia, na které ukořistil 4. pozici. Na 11. příčce se na této Olympii objevil konečně další lehkotonážník s vyšším potenciálem. Byl jím Mohammed Benaziza, který se již v roce 1989 dostal do finále, když mu patřilo 5. místo. V té době byl Lee Labrada na vrcholu své kariéry a patřilo mu stříbro, které zopakoval i v roce 1990, když dokonce ohrožoval legendárního Leea Haneyho a byl blízko k získání titulu Mr. Olympia. Finálovou šestici tehdy uzavíral další borec lehčí váhy Francouz Francis Benfatto a pravděpodobně i hmotnost Shawna Raye byla blízko hranici 200 liber. Dalším, kdo si říkal o postavení "dvojky" mezi lehkotonážníky, byl Mohammed Benaziza, který se Olympie nezúčastnil, ale vyhrál ve skvělé formě Noc šampiónů, kde porazil debutujícího Doriana Yatese.

Těsně poražený Lee Labrada a vítězný Lee Haney
při vyhlášení jména vítěze Mr. Olympia 1990

Lee Labrada pokračoval dalšími finálovými umístěními na Mr. Olympia (1991 4. místo, 1992 3. místo, 1993 4. místo), kdy jeho pomyslnými soupeři v lehké váze byli stále Francis Benfatto (1991 7. místo), Mohammed Benaziza (1992 5. místo) a nově Porter Cottrell (1992 8. místo) nebo Thierry Pastel (1991 8. místo, 1992 10. místo).

Když si Lee Labrada dal v roce 1994 roční pauzu, nejlepší výsledek z kulturistů lehké váhy zaznamenal Porter Cottrell skvělým 5. místem na Mr. Olympia a například 3. místem na Arnold Classic, kde za ním ve výsledkové listině skončili Lee Priest, Thierry Pastel nebo Flavio Baccianini.

Rok 1995 byl pro Leea Labradu rokem rozlučkovým, což deklaroval již před svým prvním vystoupením na Arnold Classic. Jelikož se v tomto roce na Mr. Olympia nepředstavil žádný kulturista s váhou pod 200 liber, stal se právě Arnold Classic místem, kde se střetli dva nejlepší lehkotonážníci. Nebyl jím Porter Cotrell, který rok 1995 vynechal, ale Lee Priest a Lee Labrada. Ze souboje vyšel lépe na 5. místě Labrada a potvrdil své postavení nejlepšího borce lehké váhy, které hájil 9 let.

Jméno	Nejlepší výsledek	Jméno	Nejlepší výsledek
1986		1991**
Lee Labrada	1. na Noci šampiónů	Lee Labrada	4. na Mr. Olympia
		Francis Benfatto	7. na Mr. Olympia
1987		1992
Lee Labrada	3. na Mr. Olympia	Lee Labrada	3. na Mr. Olympia
John Hnatyschak	11. na Mr. Olympia	Mohammed Benaziza	5. na Mr. Olympia
1988		1993
Lee Labrada	4. na Mr. Olympia	Lee Labrada	4. na Mr. Olympia
Samir Bannout	8. na Mr. Olympia	Flavio Baccianini	13. na Mr. Olympia
1989		1994
Lee Labrada	2. na Mr. Olympia	Porter Cottrell	5. na Mr. Olympia
Mohammed Benaziza	5. na Mr. Olympia	Lee Priest	7. na Arnold Classic
1990*
Lee Labrada	2. na Mr. Olympia
Mohammed Benaziza	1. na Noci šampiónů
Francis Benfatto	6. na Mr. Olympia

* Shawn Ray byl 3. na Mr. Olympia 1990 s hmotností blízko 200 liber.
** Shawn Ray byl 1. na Arnold Classic 1991 s hmotností blízko 200 liber.

Zdroje:
www.musclememory.com
ChrisDickerson.net
www.bodybuilding.com