Kulturistika žen: je
načase se s ní začít loučit?

Zatímco v uplynulých desetiletích kategorie na amatérské i profesionální kulturistické scéně jedna za druhou přibývaly, nyní reálně hrozí, že jedna navždy zmizí a stane se pouhou historickou vzpomínkou. Damoklův meč se vznáší nad kulturistikou žen. Ta je po léta na ústupu a letošní rok se zdá být tím zlomovým, který tuto kategorii přes veškerou její tradici může poslat do propadliště dějin.

Již jste si mohli také přečíst:
	Skončí kategorie ženské kulturistiky?
	Věra Mikulcová o konci přípravy na Arnold Classic Amateur 2014
	Arnold Sports Festival 2014: kategorie mužů do 212 liber nahradí kulturistiku žen!

Znepokojivé zprávy posledních měsíců

Nejrůznějších náznaků konce kategorie, z níž se později v potřebě dát prostor i závodnicím disponujícím nižší mírou osvalení vyvinulo fitness, bodyfitness, bikini fitness a nakonec i physique, v posledních měsících nebývale přibývá. Loňské amatérské mistrovství světa federace IFBB bylo vůbec prvním po třiceti letech, na němž kulturistky dostaly příležitost pouze v jedné hmotnostní kategorii. V sezóně 2006 přitom ještě měly k dispozici tři váhové kategorie a v letech 2007 až 2012 alespoň dvě.

Vloni se poprvé také profesionální kulturistky začaly oprávněně obávat o to, aby v další sezóně měly kde závodit. Již v červnu 2013 dlouholetý pořadatel amerického Arnold Sports Festivalu Jim Lorimer v tiskovém prohlášení oznámil, že tradiční soutěž profesionálních kulturistek Ms. International od sezóny 2014 na jeho sportovní akci nahradí kulturistika mužů do 212 liber. Na podzim se pak sociálními sítěmi začala nést zpráva, že profesionální kulturistika žen končí a v roce 2014 pro tuto kategorii nebudou vypsány žádné soutěže. Některé profesionálky, jako například dvaadvacetiletá Američanka Shannon Courtney, dokonce již začaly s transformací své postavy pro potřeby kategorie physique. Nakonec se obavy závodnic nepotvrdily a pro rok 2014 se v kalendáři profesionálních show nacházejí čtyři pohárové soutěže, jedno klání v kategorii masters i tradiční Ms. Olympia. Otázkou nicméně zůstává, co bude napřesrok.

Poslední zprávou, která jen dokládá postupný odklon od kulturistiky žen, je skutečnost, že koncem roku 2013 byla z propozic amatérského Arnold Classic Amateur tato kategorie vyškrtnuta. Zmíněný krok pořadatelů byl pro závodnice o to nepříjemnější, že v tu chvíli s ohledem na blížící se termín konání klání již byly v předsoutěžní dietě, do níž samozřejmě vložily nemalé úsilí. Ve chvíli, kdy kulturistky nedostaly příležitost na Arnold Classic Amateur, se navíc nabízí otázka, jak tomu bude na dalších letošních soutěžích Arnold Classic (měly by se odehrát v Brazílii, Španělsku a Číně) i na mistrovství Evropy a světa. Pokud se ani zde kulturistika žen neobjeví, bude to pro tuto kategorii znamenat nejspíše minimálně na amatérské mezinárodní scéně definitivní konec.

Pohled do historie - začátky ženské kulturistiky

Hrozící konec kulturistiky žen na amatérské i profesionální úrovni vybízí k ohlédnutí se za historií této kategorie. Ta je totiž mimořádně zajímavá a stejně jako kulturistika mužů má své průkopníky, legendy i současná monstra disponující neuvěřitelným množstvím i kvalitou svalstva.

Začátky ženské kulturistiky není snadné časově zakotvit. Platí však, že drtivou většinu žen, které jste mohli zahlédnout s činkou v ruce, bylo až do padesátých let minulého století možné nalézt jedině v cirkuse. Již ve čtyřicátých letech se sice na území Spojených států objevovali odborníci na výživu, kteří povzbuzovali ženy k tréninku s lehkými váhami, aby si udržely pěkné ženské tvary, ale většina žen se bála zvedat střední a těžké váhy s přesvědčením, že by to u nich vyvolalo mužský vzhled.

Za první kulturistku nebo alespoň ženu, která své svaly prezentovala na veřejnosti, mnozí pokládají Abbye "Pudgy" Stockton. Všechny svalnaté ženy před Pudgy byly považovány za druhořadou atrakci, ale sportovkyně, která se narodila v srpnu 1917 a od sedmi let žila v kalifornské Santa Monice, představovala zcela jiný případ. Stockton totiž již ve zmíněných čtyřicátých letech vystupovala po boku jednoho z nejlepších kulturistů dané doby Steva Reevese jako zdravá a fit žena, která mohla být ostatními obdivována pro své ladné křivky. Pudgy byla pravou průkopnicí ženského bodybuildingu, a ačkoliv absolvovala i několik soutěží, v nichž ženy porovnávaly své síly i půvab, její přínos pro vznikající svět kulturistiky a fitness byl mnohem širší. Absolvovala akrobatická vystoupení na původní Muscle Beach v Santa Monice, cestovala Spojenými státy a šířila myšlenku fitness, se svým manželem Lesem provozovala několik posiloven a vytrvale psala různé texty, kterými se snažila rozptýlit obavy dalších žen, které k tréninku s činkami přistupovaly s nedůvěrou.

V dalších letech na průkopnickou práci Pudgy Stockton navázala Betty Brosmer (narozena v srpnu 1935), která se později provdala za spoluzakladatele federace IFBB a tvůrce soutěže Mr. Olympia Joea Weidera. Betty do svých dvacátých narozenin měla vybojovat přes padesát titulů královny krásy, když se údajně mohla chlubit mírami 94 - 46 - 91. K těm jí měl domoci právě trénink s činkami, s nímž začala již jako teenager. Poté, kdy Betty s Joem v roce 1961 vstoupila do manželství, začala mu pomáhat v jeho práci a šíření myšlenky kulturistiky a fitness po celém světě.

V šedesátých letech se pak začaly konat také první ženské kulturistické soutěže ve Velké Británii, když tamní závodnice již trénovaly minimálně třikrát týdně, sledovaly svou dietu a na soutěžích výsledky svého úsilí prezentovaly ve stejných pózách jako muži. Přesto se v souvislosti se začátkem moderní ženské kulturistiky nejčastěji vzpomíná až konec sedmdesátých let a za první opravdovou kulturistku někteří považují až vítězku IFBB World Pro Championships 1979 Lisu Lyon. Její myšlenka ženské kulturistiky odpovídala současnému trendu ženskosti, kvůli jehož podpoře se ostatně rodí i nové ženské kategorie. Lyon ukázala, že může být silná, svalnatá, a přesto si ženskost zachovat.

Se začátkem osmdesátých let se pak začala rodit síť soutěží, jak jsme ji znali dodnes. V sezóně 1981 se odehrálo první amatérské mistrovství Evropy v kulturistice žen, jehož se zúčastnily závodnice z devíti různých států. Nejlepší kariéru z nich později po přestupu mezi profesionálky udělala vítězka těžší hmotnostní kategorie, Finka Kike Elomaa, která ještě v roce 1981 vybojovala titul na Ms. Olympia. Samotná soutěž Ms. Olympia, která se stala ženskou obdobou slavnější mužské soutěže, se poprvé uskutečnila v roce 1980 a přinesla zrození první legendy ženského bodybuildingu v osobě vítězné Rachel McLish. Americká závodnice dokázala v sezóně 1982 své vítězství z nejvyšší soutěže v ženské profesionální kulturistice zopakovat a nebylo přitom těžké vidět proč. Disponovala krásným svalovým rozvojem, představovala typ disciplinovaného sportovce a její volné sestavy byly exotické, ženské a přitom dostatečně výrazné.

Z roku 1983 se nám pak dochovaly také první výsledky z amatérského mistrovství světa federace IFBB. Ve svých kategoriích soutěž tenkrát ovládly Inger Zetterquist a Erika Mes. Ve stejné sezóně na Ms. Olympia zvítězila Carla Dunlap, která pak žezlo královny profesionální ženské kulturistiky předala Cory Everson. Ta pak na prestižních závodech vybojovala šest vítězství v řadě. Podobně jako před ní Arnold Schwarzenegger i Cory usilovala o to, aby se prosadila v zábavním průmyslu. To se jí částečně podařilo, když měla svou tréninkovou show v televizní stanici ESPN a objevovala se v nejrůznějších televizních filmech a seriálech.

Pohled do historie - ženská kulturistika v Československu a České republice

Pro ženskou kulturistiku v bývalém Československu byl významný rok 1987, když tehdy oddíl TJ LET Kunovice 18. dubna uspořádal I. mistrovství ČSSR žen. Na soutěži se tenkrát závodilo ve dvou hmotnostních kategoriích. V kategorii do 52 kg vítězství vybojovala Zuzana Kořínková, která těsně předstihla Evu Sukupovou, v kategorii nad 52 kg triumfovala Irena Bílá. Možnost závodit na národním šampionátu českým kulturistkám otevřela příležitost reprezentovat svou zemi na mezinárodních soutěžích a tím i bojovat o možnost zamířit k profesionálkám.

Titul mistryně světa z československých a později českých závodnic postupně vybojovaly Zuzana Kořínková (1990), Eva Sukupová (1992), Zdena Tvrdá-Gottvaldová (1996), Barbora Mrázková (2001), Zdena Razýmová (2002) a Jana Stöckelová (2010). Později pak všechny zmíněné kulturistky zamířily do profesionální divize IFBB a s výjimkou Jany Stöckelové zde absolvovaly alespoň jeden start. Mezi elitou je navíc doplnila také Jitka Harazímová, která profesionální kartu získala bez nutnosti úspěchu z mistrovství světa.

Kořínková, Sukupová, Tvrdá-Gottvaldová a Harazímová si připsaly i cenné starty na Ms. Olympia. Na nejprestižnějším klání, jaké ženská kulturistika nabízí, se nejvíce přitom dařilo Jitce Harazímové. Celkem si na Olympii připsala čtyři starty, pokaždé se zde probojovala do první desítky a v sezóně 2005 dokonce dosáhla na čtvrté místo. Jako památný okamžik českých kulturistek na profesionální scéně je pak potřeba připomenout také vzájemný souboj Zdeny Razýmové a Barbory Mrázkové na Night of Champions 2003, kde se obě závodnice v nejtěžší hmotnostní kategorii nakonec umístily na medailových příčkách.

Vítězky mistrovství Československa / České republiky
rok	do 52 kg	nad 52 kg	do 57 kg	nad 57 kg	absolutní / open*
1987	Zuzana Kořínková	Irena Bílá
1988	Zuzana Kořínková	Zuzana Vonsová
1989	Zuzana Kořínková	Marta Kostková
1990	Eva Sukupová		Marcela Babáčková	Věnceslava Tesařová
1991	Stella Hlinková		Eva Sukupová	Zdena Tvrdá-Gottvaldová
1992	Stella Hlinková		Eva Sukupová	Zdena Tvrdá-Gottvaldová
1993	Helena Jandová		Darina Gajovská	Zdena Razýmová
1994	Eva Nyklová		Darina Gajovská	Zdena Tvrdá-Gottvaldová
1995	Jitka Šťastná		Hana Boušová	Zdena Tvrdá-Gottvaldová	Zdena Tvrdá-Gottvaldová
1996	Eva Nyklová		Andrea Jirásková	Darina Gajovská
1997	Milena Kummerová		Hana Boušová	Andrea Jirásková
1998	Milena Kummerová		Iveta Mitáčková	Lada Viesnerová
1999	Vlasta Kacafírková		Iveta Mitáčková	Alexandra Tóthová
2000	Erika Botlíková		Eva Labuťová	Barbora Mrázková	Barbora Mrázková
2001	Jitka Šťastná		Jitka Nečasová	Darina Káňová	Jitka Šťastná
2002	Karin Kopečná		Jitka Nečasová	Petra Lukášová	Jitka Nečasová
2003	Karin Kopečná		Marika Kaucká	Darina Káňová	Karin Kopečná
2004			Marika Kaucká	Darina Káňová	Marika Kaucká
2005			Jitka Šťastná	Darina Káňová
2006					Brigita Bolšichinová
2007					Věra Mikulcová
2008					Monika Šlosrová
2009					Ludmila Čížová
2010					Romana Renzová
2011					Jana Bendová
2012					Lenka Mrkvová
2013					Blanka Lovasová

* Od sezóny 2006 kulturistky na mistrovství České republiky závodí v jediné kategorii bez rozdílů vah.

Pohled do historie - hardcore období ženského bodybuildingu

Z mezinárodní scény jsme pohledem na dění v bývalém Československu odbočili v období konce osmdesátých let. V 90. letech kulturistika ve světě získala novou vůdčí osobnost v Lendě Murray, která na Ms. Olympia nepřetržitě vítězila v letech 1990 až 1995. Lenda na scénu přinesla do té doby nevídané objemy, přesto ji však dodnes většina fanoušků kulturistiky považuje za závodnici, která si dokázala zachovat svou ženskost, a to i ve druhém období své kariéry, kdy v letech 2002 a 2003 na Ms. Olympia přidala další tituly. Přes míru ženskosti, kterou si Lenda dokázala po celou svou soutěžní dráhu držet, touha závodnic posouvat své limity (zřejmě i v kombinaci se stylem rozhodování) hnala v devadesátých letech ženskou kulturistiku do extrémů stejně jako tu mužskou.

Ačkoliv je míra tohoto extrému jistě subjektivní a každý za krajnost považuje něco jiného, faktem zůstává, že právě v devadesátých letech se ženský bodybuilding poprvé rozštěpil. Cíle žen v tomto sportu se rozdělily na dvě poloviny. Některé byly hardcore kulturistkami, které se soustředily na hmotu a definici. Jiné naopak věřily, že by měly dostat příležitost vyniknout i přesto, že nedostaly do vínku ideální genetiku k tomu, závodit na Ms. Olympia, a nebo se zkrátka jenom nechtějí hnát za extrémními objemy. V roce 1995 se proto poprvé uskutečnila Fitness Olympia, která měla dát šanci ženám, které byly dostatečně svalnaté, aby mohly být pokládány za závodnice, ale stále si zachovávaly ženskost tak, aby je mohla obdivovat i široká veřejnost.

Když později byla v profesionální i amatérské divizi IFBB přidána kategorie bodyfitness, bylo to jako vzpomínka na kulturistky z konce sedmdesátých let, a to i přesto, že se pózování v obou kategoriích podstatně lišilo. S tím, jak se zvyšoval počet ženských kategorií, posouvaly se zároveň i čím dál výše hranice kulturistek, a to jak v objemech, tak i finální připravenosti. Úřadující a nyní již devítinásobná vítězka Ms. Olympia Iris Kyle je díky svým kvalitám a soutěžním úspěchům často považována za jakousi ženskou obdobu osminásobného šampióna Mr. Olympia Ronnieho Colemana. Argentinská kulturistka Maria Rita Bello pak na pódium dokáže přinést takové vyrýsování a vysušený vzhled, které jí řada jejích kolegů z řad profesionálních kulturistů může jenom závidět. To vedlo k vyčlenění další kategorie. Po kategorii bikini, která je určena závodnicím s nižší celkovou muskulaturou a jen lehce znatelným vyrýsováním, vznikla kategorie physique, která má nejblíže ze všeho zřejmě ke kulturistice žen z počátku devadesátých let, ačkoliv některé závodnice jsou svou kvalitou možná ještě dále.

Vítězky Ms. Olympia
rok	jméno
1980	Rachel McLish
1981	Kike Elomaa
1982	Rachel McLish
1983	Carla Dunlap
1984	Cory Everson
1985	Cory Everson
1986	Cory Everson
1987	Cory Everson
1988	Cory Everson
1989	Cory Everson
1990	Lenda Murray
1991	Lenda Murray
1992	Lenda Murray
1993	Lenda Murray
1994	Lenda Murray
1995	Lenda Murray
1996	Kim Chizevsky
1997	Kim Chizevsky
1998	Kim Chizevsky
1999	Kim Chizevsky
2000	Valentina Chepiga, Andrulla Blanchette*
2001	Juliette Bergmann
2002	Lenda Murray
2003	Lenda Murray
2004	Iris Kyle
2005	Yaxeni Oriquen
2006	Iris Kyle
2007	Iris Kyle
2008	Iris Kyle
2009	Iris Kyle
2010	Iris Kyle
2011	Iris Kyle
2012	Iris Kyle
2013	Iris Kyle

* Valentina Chepiga zvítězila v těžší hmotnostní kategorii, v lehčí triumf slavila Andrulla Blanchette. Absolutní šampiónka se nevyhlašovala.

Co bude dál?

Co bude tedy s ženskou kulturistikou dále? Na amatérské scéně o tom výrazně napoví to, zda tato kategorie bude součástí alespoň některé z velkých mezinárodních soutěží letošní sezóny. Do jisté míry je na této skutečnosti závislá i budoucnost ženského profesionálního bodybuildingu, protože nebudou-li ženské amatérské mezinárodní soutěže, jako jediná cesta do profesionální divize IFBB závodnicím zřejmě zůstane úspěch z některé ze severoamerických amatérských soutěží. Počet profesionálních kulturistek by pak postupně mohl klesat, což by mohlo odradit zbývající pořadatele soutěží od jejich aktivity a funkcionáře definitivně přimět k tomu, aby kategorie skončila i na profesionální scéně.

Určitý záblesk naděje pak kulturistkám dává alespoň skutečnost, že v propozicích letošního NPC USA, IFBB North American Championships a NPC Masters Nationals jejich kategorie nechybí (dá se předpokládat, že tomu stejně bude i u NPC Nationals) a budou zde moci o profesionální kartu bojovat. Podmínkou je však americké občanství (severoamerický šampionát je určený i závodníkům z Kanady a Mexika).

Přes deklarovaný styl posuzování kategorie physique, kde má být negativně hodnocena přílišná svalnatost, tvrdost a odvodnění, lze navíc i v tomto mladém sportovním odvětví již sledovat určitý posun v rozhodování, kdy jsou alespoň na některých profesionálních závodech upřednostňovány podstatně svalnatější typy závodnic, než tomu bylo v roce 2012. I k tomuto se v krajním případě mohou upínat naděje kulturistek. Při zmíněném trendu rozhodování by v krajním případě totiž alespoň pro některé z nich proměna jejich postav pro potřeby kategorie physique nemusela být tolik dramatická, jak se ještě nedávno mohlo zdát.

Kulturistika žen - jak šel čas

Mistryně České republiky z posledních let očima fotografa Ronnie.cz

Použité elektronické zdroje: