Před napsáním příspěvku nepřehlédněte
pravidla diskusí. Děkujeme za jejich dodržování.
pokud jsem po dobu cca měsíce na příjmu 1400 kcal denně, můžu to začít navyšovat výrazněji ? stále ještě pomalu hubnu, nechci se ale dostat do fáze, kdy se tělo přízpůsobí uplně... mám 74kg a 175cm, muž... tedy otázka je, o kolik můžu začít navyšovat ? tak jak to je ve článku popsaný ? a co je podle vás dlouhá doba natolik, aby si tělo zvyklo na nízký přísun ? děkuju vám za odpověď
Proti tomu vůbec nic nemám, myslím, že to je dobrý článek. Jen mám své pochybnosti o reverzní dietě, a mám pocit, že by článku slušela výraznější kvalifikace, pro koho je určen.
A proč by se článek nemohl týkat jen malé části populace? Klidně může. Nemluvě o tom, že to za chvíli může být problém i většiny, ono to totiž dost podobně funguje u hodně obézních lidí - ten metabolismus tam taky pracuje úplně jinak a je to hodně hormonálně ovlivněný.
Řekl bych, že tyhle problémy se týkají je velmi malé části cvičící populace a už vůbec ne běžných cvičenců. Je ovšem otázka, komu se pak dostanou do pařátů, když už do té díry jednou spadnu.:-)
Na řeči o poškození metabolismu jsem citlivý proto, že mám ve svém okolí člověka bez štítné žlázy, a vím, jak to vypadá, a tak mě trochu iritují výmluvy normálních zdravých lidí na pomalý metabolismus :-).
Magumi, ber to tak, že pokud to člověk nechá zajít až takhle daleko, tak většinou je přínosné vyhledat odborníka, aby člověk právě nemusel řešit `jak si kurňa mám sestavit jídelníček, abych do toho zas nespadnul?!` Pokud nemá ani páru, tak to pro něj doopravdy bude nereálné. :)
LN nevhodně nazval sérii videí o metabolické adaptaci. Holt i mistr tesař se někdy utne. O `metabolic damage` můžeme hovořit např. v souvislosti s patofyziologií štítné žlázy, popřípadě při dlouhodobém abusu kortikoidů.
Layne Norton mluvil o `metabolic damage`, pak pod nátlakem přeformuloval svůj názor na `metabolic adaptation`, což je samozřejmě něco úplně jiného; přirozenou adaptaci samozřejmě nikdo nezpochybňuje, stejně jako funkci hormonů a adipokinů a související procesy. Tady je k tomu vlákno u Lylea McDonalda:
http://forums.lylemcdonald.com/showthread.php?t=21252.
Re:toker - myslel jsem gramy, ne kalorie, my bad. Přesto vidím jako velmi problematické sledovat příjem s přesností na 5 gramů, a to ani nemluvím o tom, jak by měl člověk měřit s takovou přesností výdej. Možná to zvládne kulturista v přípravě, ale normální člověk ani náhodou.
jinak počítání kalorií mi příjde \\`v normálním\\` životě i z dlouhodobého hlediska naprosto reálná záležitost, ten kdo je línej si vždycky najde výmluvu a úlevu
počátám kalorie už přes dva roky a zabere mi to i s vážením jídla tak maximálně 10minut denně.
podle mě je tohle nejrozumější a nejchytřejší forma stravování, oproti tomu jíst \\`zdravě\\` kuře/rýže/brokolice 6x denně pořád dokola a jednou za týden se vyprasit, to podle mě není reálné na celý život
tvz. reverzní dieta neboli pomalý návrat z deficitu na `udržovací` kalorie se průměrně navyšuje týdně 5-15g sacharidů (20-60kalorií) a 1-10g tuků (9-90kaloríí) ...podle Nortona
kdybychod přidávali 5-10kaloríí tak to máme do konce života...
Taky mi připadá dost odvážné říct, že jojo efekt je hlavně psychologický a ne fyziologický...
1) Článek nehovoří o poškození metabolismu, či dokonce o trvalém poškození, o tom mluvíš ty. Já popopisuju adaptaci - přirozený proces z evolučního vývoje.
2) Jojo efekt bych rozhodně za více psychologický, než fyziologický, nepovažoval. Určitě v tom hraje velkou roli disciplinovanost jedince, ale přikládat tomu větší váhu, než fyziologickému `nastavení` organismu to se mi zdá hodně odvážné, stačí si pročíst ony studie. To, jestli člověk přibere při ultra rychlém návratu z extrémního deficitu do nadbytku 10 kg, nebo 2 kg, tam už se můžeme bavit o psychologii a určitému krocení své přirozené žravosti (zdravíme leptin) svou vůlí.
Jinak díky za reakci a diskuzi.
Moc zajmavej článek. Myslim, že by bylo velkým přínosem udělat třetí díl a popsat jak dlouho tělu trvá adaptace a hlavně při jakých kalorických hodnotách vztažené např. k 80 kg cvičenci dochází k přechodu do `úsporného režimu`... prostě víc to více do konkrétních hodnot...
Pardon, blbě počítám, mnohem víc, než 10 týdnů, spíš tak rok a půl :-) A zapomněl jsem dodat, že měřit a počítat v normálním životě kalorie s přesností na desítky je naprosto nereálné.
Metabolismus se do určité míry adaptuje, ale poškodit ho natrvalo se jen tak někomu nepodaří. Ani slavný minnesotský experiment neprokázal trvalé poškození o víc než 5% (poté, co se účastníci vrátili na svou normální váhu).
Hlavní problém s argumentem o (trvalém) poškození metabolismu je, že nebere v potaz další faktory, které ovlivňují příjem a výdej; co se týče příjmu, většina lidí v dietě podceňuje množství kalorií, které snědí a to dokonce i ti poctiví, kteří si věci váží - sem tam si něco zobnou navíc, něco přidají a mozek jim to v té dietní mlze okamžitě vymaže z paměti, oni o tom ani nemusí vědět (na to jsou studie). Co se týče výdeje, tělo v dietě snižuje výdej nejen tím, že zlepšuje efektivitu zpracování a využítí energie z potravy (metabolismus), ale hlavně tím, že se míň hýbě v době, kdy necvičí (NEAT) a že cvičí méně usilovně atd.
Co se týče pomalého navyšování kalorií, Layne Norton radí navyšovat po 5-10 kaloriích za týden. Pokud máš 1000 kalorií pod, tak tím prodloužíš období, kdy jsi v deficitu o minimálně 10 týdnů - proč to tak protahovat, když všichni víme, že u normálních lidí bez chemické podpory je soutěžní hladina tuku vysloveně nezdravá (viz ta nedávná studie o naturálním kulturistovi, kterého připravoval právě Norton). Mnohem zdravější je dostat se z deficitu co nejdřív, dát si tři čtyři týdny v 10% deficitu, aby se tělo hormonálně srovnalo, a pak zvýšit na udržovací úroveň.
P.s. Jojo efekt je mnohem víc psychologický problém (netrpělivost, nereálná očekávání, nesystematičnost), než fyziologický.
Nevím, nakolik je to pravda nebo ne, ale i tak to zrovna kulturistům může být docela fuk :D
Tak v běžný populaci, která drží stálou dietu je to úplnej konec...
Bez kalorií tělo nevyužije adrenalin, ani ho nemusí moc vytvořit..CNS nemá z čeho pracovat.. S kulturistickým stylem života (častym hubnutím) prostě tělo nikdy nebude podávat výkony jako u člověka, který celej život trénuje na výkon..
Nebuď tajemný jak hrad v Karpatech a prozraď, jaké problémy vznikají při pomalém navyšování kalorií? :-)
Překvapuje mě, že nesouhlasíš zrovna s touhle částí. Předem říkám, že nejsem žádný odborník v této oblasti, přesto si myslím, že i z laického (no, zase ne úplně laického, řekněme pokročilého) pohledu lze zcela jasně říct, že to co je v článku napsáno, je pravda. To je právě ten zmiňovaný `jojo efekt`, který můžeš vidět všudem kolem při nevhodném užití diety. Vždyť takhle hubne většina lidí, prásknou tam drastický snížení kalorií, nějakou dobu na tom jedou a pak se vrátí zpátky do toho, jak jedli předtím. A výsledek je přesně ten, že přiberou ještě víc, než předtím měli! Ta fáze návratu z diety by opravdu měla být stejně dlouhá, jako samotná dieta.
Já bych byl s těmi argumenty o zpomalování metabolismu opatrný. Ano, tělo se do určité míry adaptuje, ale neprokázalo se, že by ty změny (při stejných tělesných parametrech, kontrolovaném příjmu a výdeji) dosahovaly úrovně, kterou popisuje Layne Norton. A přehnaně pomalé navyšování kalorií po dietě má taky své problémy.
Víte, že...
