S Derikem Farnsworthem a Dennisem Wolfem
Na Olympii jsme letos zamířili už celkově potřetí.
Letošní ročník měl být opravdu slibný, nabitý osobními příběhy závodníků. Podaří se konečně Kaiovi porazit Phila Heatha a splnit si tak sen? Získá Phil své třetí vítězství i navzdory tomu, že jeho žena bojuje s rakovinou prsu a jeho otec onemocněl vážnou nemocí? Vrátí se bývalý šampión Jay Cutler po téměř dvouroční pauze a s pouhými 12 týdny plné přípravy na svůj trůn? Nebo do bojů zasáhne černý egyptský kůň Mamdouh Elssbiay, přezdívaný Ramy? To vše sliboval letošní závod a díky tomu připoutal pozornost nejednoho fanouška. Navíc Jay Cutler a jeho kamarád a manažer David Bourlet ještě přiživili zájem mnoha fanoušků svojí "reality show" o návratu Jaye a jeho boji o získání titulu zpět. I proto jsme se na Olympii těšili.
Odlétali jsme v úterý v noci. Hned následující ráno jsem se měla setkat s prvními protagonisty víkendu - protože jsem měla sjednanou terapii u IFBB profíka a fyzioterapeuta Derika Farnswortha. Nebudu říkat, že jsem neměla trochu obavy, co mě čeká, protože kdo zná videa Derikovy práce, ví, že pod jeho rukama už řval bolestí nejeden chlap - profík. Derik na nás čekal před hotelem, aby nás odvedl do pokoje, který se stal jeho mučírnou. Moc mě neuklidnil ani hláškou: "Tak co, jsi připravená na to, jak tě pořádně zmorduju?" V pokoji jsem ukázala problematická místa a Derik mě prohlédl a řekl hned, že asi ví, kde je problém, a že se do toho pustíme.
Musím říct, že na začátku to bolelo slušně, ale snést se to dalo. Chvílemi jsem ovšem měla pocit, že se asi Derikovi pod rukama rozpadnu, protože do svalů šel natvrdo ihned a důkladně a cítila jsem různé praskání a přeskakování, na které z normální sportovní masáže zvyklá nejsem. Ale po první vlně bolesti se většinou ihned po pár sekundách dostavila úleva a sval se protáhl a uvolnil, takže ke konci mi Deep Tissue a ART (Active Release Technique) - metody, které Derik kombinuje - byly i příjemné. Navíc Derik nemlčí, ale vysvětluje hned, kde je problém, co je zablokované a proč a jakou techniku používá, takže jsem se cítila o kapánek jistěji. Je fakt že ihned po jedné terapii mi úplně odezněly některé menší problémy, se kterými jsem bojovala od přípravy na Arnold Classic. Už se ani nedivím profesionálům, proč jednak Derik a jednak i tento typ procedur je tak oblíbený.
Po terapii jsme se ještě chvíli zapovídali, protože Derik je opravdu super chlápek, když kdosi zaklepal na dveře a futra nevyplnila silueta nikoho jiného než Dennise Wolfa, který přišel na stůl hned po mně. Tak jsme mu popřáli hodně štěstí, ještě poprosili o společné fotky a pak už jsme Derika s Dennisem nechali, aby mohli začít pracovat na doladění Dennisovy formy na závod.
Druhý den jsme se vydali na tiskovou konferenci v Orleans hotelu. Před vstupem do sálu jsme potkali Derika a pak se k nám přidal i Charles Glass a Eric DiLauro - naši známí z Venice. A tak jsme se různě bavili. S Derikem jsme měli zajímavou diskusi o současném zanedbávání proporcí a stavby těla a prosazování tvrdosti a kvality na úkor elegance a symetrie a o tom, zda vůbec rozhodčí jsou schopni některé strukturální chyby postavy "vidět". Derik totiž kromě toho, že je fyzioterapeut, má vystudovanou i uměleckou školu a vyslovil zajímavý názor, že řada lidí strukturální chyby skutečně vidět nemusí, jelikož nemá na proporce cítění, a že by bylo zajímavé rozdělit známkování na "technickou" a "uměleckou" část (třeba jako krasobruslení), kdy rozhodčí znalí kulturistiky by hodnotili kulturistické sportovní aspekty, jako je vyrýsování, tvrdost a kvalita atd., a do poroty by pak mohli zasednout i lidé z umělecké branže, kteří by pak hodnotili estetiku, symetrii a harmonii postavy. A body by se tak pak mohly sečíst a vykouzlit "ideální" postavu. Rozhodně jsem o tom s ním dost diskutovala, protože taková myšlenka by se zamlouvala i mně a rozhodně by bylo zajímavé sledovat, jak by se tímto novým přístupem proměnil trend kulturistiky a jak moc by toto nové pojetí akceptovali fanoušci kulturistiky.
Dennis James na tiskové konferenci
Hned ve dveřích sálu jsem se srazila s dalším "starým známým" - Dennisem Jamesem. Dennis, jak se ukázalo, je nejen skvělý závodník, ale také mentor závodníků a úžasný komentátor. Dole pod námi jsme pak objevili Ľudovíta Majora z Muscle&Fitness, Igora Kopčeka a další.
Konferenci zahájilo netradičně vážení závodníků v kategorii do 212 liber. Minulou Olympii se konalo na pódiu výstaviště, letos se rozhodli organizátoři závodníky převážit hned při představení, tudíž o den dříve, než jak tomu bylo v minulých letech. Samozřejmě hodně fanoušků se těšilo na "striptýz", ale upřímně řečeno - řada závodníků se do váhovky vešla v pohodě oblečená, takže došlo jen na pár shozených bund a dvoje kalhoty. Do váhovky s velikou rezervou se vešel i Kevin English, o jehož závodní váze se dlouho vedly spory. Už při tiskovce malé váhovky padly některé perly, například když José Raymond ke své osobě podotkl, že ví, že není estét, ale že do cirkusu také lidé nejdou na krásnou slečnu, ale vidět vousatou dámu - a to je právě on. Jinak zajímavé ve váhovce do 212 liber bylo i to, že se sešlo hned několik vítězů uplynulých let.
I když i tiskovka "malých velkých mužů" byla zajímavá, většina diváků čekala s napětím na těžkotonážníky. Když řeknu že drtivá většina pak s napětím čekala, jak bude vypadat především Jay Cutler v porovnání s ostatními, nebudu přehánět. Před závody se šířily různé zvěsti... Někdo tvrdil, že Jay je příliš malý a podcenil délku přípravy, na druhou stranu i od Derika a také od našeho kamaráda z Venice Davida Bourleta jsme slyšeli, že Jay je neuvěřitelně ostrý, s plochým břichem a má nejtvrdší formu, co kdy měl. Ovšem nadšené uvítání zaznamenal i Ramy, Dennis Wolf, Phil Heath a asi největší aplaus hned po Jayovi měl Kai Greene. Dokonce bych řekla, že Kai měl větší potlesk než Phil. Jay měl ovace jako rocková hvězda.
Kai ale letos moc nemluvil, dokonce i řekl, že mluvit nebude a nechá to až na závody, a spíš tradičně pospával. Bob "Chick" Cicherillo pak na Kaie prásknul, že při tradičním podepisování plakátů se všemi "olympioniky" se Kai už tři dny před Olympií podepsal jako Mr. Olympia. Phil měl docela dojemnou řeč, že příprava se nezdá zlá v porovnání s tím, kdy musí sledovat, jak milovaná žena bojuje se zákeřnou nemocí (jeho žena prodělala léčbu rakoviny prsu) a jak mu umírá otec na nevyléčitelnou chorobu, a věnoval Olympii své ženě. Jay se zdál sebevědomý, ale nikoliv namyšleně nebo přehnaně. Hovořil o svém návratu, ve který řada lidí nevěřila, a o své formě, se kterou je mimořádně spokojený.
Ramy má obrovskou nevýhodu, kterou dokud neodstraní, podle mě nebude mít na lepší umístění šanci. Přiznejme, že závody na nejvyšší úrovni jsou tak trochu i politika a Mr. Olympia musí být schopen reprezentovat kulturistiku na celém světě. Nemusí být nutně ambasadorem, jak tolik lidí rádo tvrdí, ale jako nejvyšší šampión prostě musí být schopen jednat s médii, mít semináře a být vidět jako "tiskový mluvčí" kulturistiky. Tou nevýhodou Ramyho je to, že nemluví anglicky. A bohužel ani tlumočník, kterého zvolili, nemluvil o moc líp, takže sáhodlouhý rozhovor se nekonal. Stejnou situaci měl i Baitollah Abbaspour, u kterého až komicky působila situace, kdy jeho tlumočník mluvil pouze persky a německy, takže od něj z němčiny do angličtiny překládal Dennis James. Skoro to připomínalo situaci v komedii "Muž z Acapulca", která mi hned vyvstala matně na paměti, kdy při výslechu byli 4 tlumočníci, jelikož každý mluvil jen dvěma jazyky.
Po tiskovce jsme se hned šli přivítat s Davidem. Pak dorazil i Jay, který se s námi pozdravil (známe se z fitka ve Venice, jak jinak) a my mu popřáli hodně štěstí. Jay se omlouval že musí rychle domů a pak na stůl k Derikovi na masáž, takže jsme se rozloučili s tím, že se uvidíme později, a Jay na nás ještě zavolal, že nás taky zve na svoji afterparty do hotelu Bellagio.
Na schodech jsme se pak sešli s Katkou Kyptovou a s Ondrou Čečetkou, kteří také byli v sále s ostrůvkem česko-slovenských zástupců na Olympii.
Se Sarah Backman
Pak jsme tak nějak bloumali po hotelu a různě naráželi na první známé jako Irene Anderson a různé fotografy a závodníky a závodnice, hlavního promotéra a majitele společnosti Wings of Strength a další. Překvapila mne moje známá Sarah Backman z Venice, která je asi fanouškům i na Ronnie.cz známá jako armwrestlerka že Švédska a která nejenže přesídlila natrvalo do USA, ale také se stala přítelkyní Shawna Rhodena a začala pracovat jako WWE diva, tedy profesionální zápasnice wrestlingu.
Večer už jsme se zařadili do tradičně velice, převelice dlouhé fronty na Meet the Olympians. Jako první jsme se šli pozdravit s Jayem a Davem a ještě pár dalšími z Jayova týmu, ale Jaye jsme těsně minuli, když si odskočil na jídlo. A tak jsme pokecali alespoň s Davem. Doufali jsme, že s Jayem se uvidíme po Olympii na tradičním semináři s finalisty závodu, kde bývá většinou víc klidu. Pak jsme si obešli známé, Evana, kterého pro jeho povahu miluju, a já pak hlavně holky, Brigitu a Alinu především, protože s nimi mám moc hezké vztahy. Taky jsem potkala Helle Nielsen, se kterou jsme trénovávaly v Gold´s Gymu spolu a Iris Kyle s Hidem Yamagishim. Ještě jsem se chtěla sejít s Toni West, která je podle mého názoru nejideálnější představitelkou kategorie ženského physique, ale Toni byla akorát na odchodu. Kdo měl ovšem fronty srovnatelné s chlapy až do konce, byla Dana Linn Bailey, která byla evidentně hodně populární.
V pátek ráno jsme hned šli na Expo. Expo v pátek je nejlepší, i když ještě chybí některé hlavní hvězdy. První, koho jsme viděli, byl náš známý Mike O´Hearn, opět jak jinak než z Venice. Přátel z Venice jsme potkávali, upřímně řečeno, na každém kroku dost, takže jsem se cítila, jako bych se přijela podívat na obrovské rodinné setkání. Setkali jsme se s Willem Harrisem, Chrisem Cormierem a s mnoha dalšími, kteří stáli na různých stáncích...
Na výstavišti jsem se hlavně šla podívat na závodnice physique a závodnice kulturistiky. Rozhodčí od první chvíle dávali dopředu Danu Linn Bailey. "Moje favoritka" Toni vypadala na 4. - 5. místo. Toto rozhodování mne trochu zklamalo, protože physique jsem vždy viděla jako kategorii, která by měla být o eleganci a estetice postavy v první řadě, zatímco Dana je prostě rovná, má široký pas a malé véčko, rovné nohy bez kapek a její jediná opravdu silná stránka je její tvrdost a kondice, a nebyla jsem podle ohlasu ostatních závodnic sama. Proslýchalo se, že Dana byla vybrána hlavně díky své popularitě, kterou tak může propagovat novou kategorii physique mezi fanoušky. Zato v kulturistice mě rozhodčí potěšili tím, že Alina Popa bojovala s Iris o titul a poprvé to vypadalo nadějně pro někoho jiného než Iris.
Po závodech na Expu jsem se setkala s Lendou Murray, kterou pro její povahu také miluji a se kterou jsme se také docela dlouho bavily o kategorii physique. Ani Lendě se Dana Linn Bailey nelíbila jako vítězka, protože měla podobnou představu jako já. Ale říkala, že ještě není všem dnům konec a trend se určitě ještě změní...
Jak pokračovalo dění na Olympia Weekendu a co následovalo po skončení samotné
soutěže Mr. Olympia? To se dozvíte v pokračování článku.
Foto:
č. 1, 3 - archiv Lady Plíhalové
č. 2 - Ondřej Čečetka
