Ohlédnutí za No Excuse
Challenge 2013 (Hradec Králové)

Martin Štěpánek, pořadatel závodu No Excuse Challenge, má buď z pekla štěstí, z p... kliku, nebo je dítětem štěstěny. Jak jinak vysvětlit, že navzdory nepříznivé předpovědi počasí bylo nakonec azuro a všichni, kteří v sobotu 5. 10. dorazili do Hradce Králové na stadión Pod Lízátky, museli přiznat, že snad už nemohlo být lépe. Slunce "šajnilo" již od samého rána, takže závodníci nastupovali do závodu dobře naladěni, samý úsměv, samý vtip. Atmosféru skvěle dolaďoval i Martin Štěpánek, který znal jména snad všech zúčastněných závodníků (kvalifikovalo se jich celkem 100) a soutěž provázel nejen fundovaným, ale také svěžím a humorem odlehčeným komentářem.

Všichni závodníci prošli společně úvodními čtyřmi WODy, během kterých se běhalo, shybovalo, dřepovalo na jedné noze... Oříškem pro mnohé, hlavně pak pro ženy, byly tzv. hand stand push ups, tedy kliky ve stojce. Některé z atletek se snažily zvládnout techniku cviku ještě těsně před startem WODu a zde se projevilo, že CrossFit, alespoň na této úrovni, stále ještě nepatří ke sportům, kde jsou si soupeři zaníceně nepřejícími, až nenávistnými rivaly. Dokladem toho byl tady v Hradci obrázek, kdy se vedoucí polské závodnice snažily dívkám, které hand stand push up nezvládaly, poradit, jak na to jít technicky, jaký grif použít, aby přepraly gravitaci a zvedly tělo ze skrčených rukou do propnutí.

Překvapením pro mnohé atlety mohl být WOD číslo 4. Ten sice obsahoval obligátní shyby, ovšem ne ty kopané, na které jsou crossfiteři většinou zvyklí. No Excuse Challenge si na závodníky vymyslel přepadovku ve formě starých dobrých shybů striktních. Jejich precizní provedení bylo pečlivě hlídáno a jakákoliv snaha pomoci si k dynamičtějšímu pohybu nohama vedla k ráznému verdiktu rozhodčích: "no rep".

Organizace závodu šla jak po drátkách až do doby, než měl přijít první cut. Bohužel ani No Excuse Challenge se nevyhnuly problémy se systémem bodování, a tak si museli závodníci na vyhlášení těch, kteří půjdou do semifinále, poněkud počkat. Odměnou za čekání byl ale postupujícím atletům následný workout s kettlebelly a saněmi, který si všichni patřičně užili.

Po pátém workoutu se už definitivně oddělila ta nejzdatnější špička a do finále vstoupilo celkem 22 atletů, kteří se museli poprat nejen se zimou, která vystrčila drápy, jakmile slunce zapadlo za obzor, ale i s únavou a obtížnými úkoly.

Finální WOD - časový limit 10 min.

• 9x 90 kg hang power clean (přemístění z visu)
• 9x hand release burpee + lateral jump ovebar (angličák + boční přeskok přes osu činky)
• 6x 90 kg hang power clean
• 6x hand release burpee + lateral jump ovebar

• 21x 120 kg deadlift (mrtvý tah) + 50 double unders (dvojskok přes švihadlo)
• 15x 120 kg deadlift + 50 double unders
• 9x 120 kg deadlift + 50 double unders

• 25 m over head walking longe, 50 kg barbell (výpady v chůzi s činkou nad hlavou)

"Naší snahou bylo všeobecné prověření atletů a postupné 'zintenivnění' práce pro postupující, takže ve finále si už závodníci opravdu hrábli na dno," řekl k filosofii závodu Martin Štěpánek. Více než výmluvným dokladem jeho slov je fakt, že ve finále se před stanoveným time cupem dostala do cíle pouze jedna soutěžící, a to neskutečně nabitá polská závodnice Kasia Baranowska.

"Mezinárodní účast jasně ukázala, že máme ještě co dohánět, což bylo patrné zejména v kategorii žen. Naše holky bojovaly statečně, ale obě polské atletky z prvních pozic byly soupeřkami v podstatě jen samy sobě," okomentoval výsledky závodu jeho organizátor.