Tomáš Bureš - rozhovor (2.část)

Pokračování rozhovoru s Tomášem Burešem.

Zatím ses představil ve třech sezónách. Mohl bys je porovnat?

Na prvních závodech jsem si jen chtěl zkusit závodění, že vše dopadlo, jak dopadlo, bylo úplně mimo plán. Hodně jsem se připravoval a bylo pro mě psychicky náročné svléknout se a vystoupit na pódium. (Dodávám, že Tomáše jsme měli šanci poprvé vidět na Promil Cupu 2001, kde vyhrál absolutku a porazil i Mistry Evropy - Láďu Kurčíka, Vencu Kváču, ale i Sašu Kliera, Davida Kolmana...) Podruhé jsem chtěl na republiku, což už bylo víc cílené a třešničkou na dortu byla reprezentace a Mistrovství Evropy. (Tomáš opět skromně pozapomněl zmínit umístění na Evropě. Byl třetí.) Třetí sezóna byla zcela neplánovaná. Měl jsem krátce po zranění. Spíš jsem jen využil nabídky jet si zazávodit do ciziny.

Mohl bys výše zmíněnou sezónu trošku popsat? Informací se k fanouškům dostalo poskrovnu...

Cíleně jsem se vlastně připravoval jen na GP Kanady, protože jsme tak byli dohodnuti. Měl jsem na to dva měsíce. Další závody se naskytly v Belgii a na Slovensku... Znamenalo to rozhodnout se během týdne, 14-ti dnů, zda budu závodit nebo ne. Ani forma nebyla taková, jaká mohla být.

Jak jsi dopadl a jaká byla konkurence?

V Belgii jsem skončil třetí. Soutěžilo se bez rozdílu vah, zúčastnila se spousta závodníků a poprvé v životě jsem startoval o půlnoci nebo v jednu hodinu v noci. Celé závodění bylo strašně zdlouhavé, protože nejdřív se konalo Mistrovství Belgie a já se musel probojovat v sólo závodě na Mezinárodní mistrovství Belgie. Z něho postoupilo prvních šest na GP Belgie, která byla už bez rozdílu vah. Známých závodníků jsem tam potkal spoustu. Tehdy vyhrál vynikající Thomas Scheu, trojnásobný mistr světa , i když si myslím, že neměl formu na vítězství, ale to už je na rozhodčích. Bylo tam plno velkých a těžkých kluků. Kanada byla jiná, dost termínově vzdálená od Mistrovství světa, takže se tam týmy šly rozzávodit. Kanaďani byli lépe připraveni, protože se týden předtím konalo Mistrovství Kanady. Jinak se zúčastnilo hodně Francouzů a také Slováci. Taková lepší pohárovka.

Vyhrál jsi i absolutku?

Ano, v Kanadě jsem vyhrál i ji.

A jak dopadlo Slovensko?

Tam bylo závodění hezké. Jsi jako doma. Chovají se k nám úplně super. Aspoň já jsem to tak cítil.

Co říkáš na svého přemožitele Mário Ondriše?

Je to vynikající závodník. Už jsem se potkali na Mistrovství Evropy. Na podzim byl velice těžký, asi jsem ho ještě neviděl takhle velkého. Trochu mu chybělo dotažení, protože vrcholem sezóny pro něj bylo Mistrovství světa.

V Čechách jsi byl zatím poražen jen jednou. Jaký je to pocit?

Ano, porazil mě Radek Čejka a myslím si, že to bylo jen dobře, protože předtím jsem poznával jenom vítězství. Nikdy jsem sice nešel do závodů s pocitem, že jsem nejlepší a že vyhraji všechno, ale ta porážka mi pomohla. Možná i díky ní jsem přišel o týden později na republiku v lepší formě a všechno se zase otočilo.

Ač mimo ČR, ale opět před Čechem, jsi hlavu sklonil ještě jednou... Před Petrem Soukupem na Evropě.

S Petrem jsme vedli velice vyrovnaný souboj. Já jsem trochu utrpěl tím, že jsem musel shazovat pár kil do kategorie do 95 kg. Ale určitě si vítězství zasloužil.

Jak si představuješ své další vystoupení?

Chtěl bych se ukázat na letošním podzimu a dostat se přes nominaci na Mistrovství světa. A když se vydaří? Nejsem nějaký snílek, finále by bylo pravděpodobně maximum.

Na "Evropě" ses setkal s Rusem Alexandrem Fjodorovem. Jak na tebe působil?

Rusové byli schovaní jinde. My jsme se rozcvičovali na pytlích z cementu. Když tam někdo měl gumy, tak jsme si je půjčili. A pak najednou odněkud přišel Fjodorov, byl prostě úplně šílený. Když jsem se na něj díval v rozcvičovně, tak mi to přišlo ošklivé, roztahané, takové kusy masa, ale jakmile to zatnul, tak se to posedalo tam, kde to má být. Úplně strašidelné. Byl jsem z něho naprosto "vylepenej", i když jsme se v rozcvičovně vlastně jen míjeli a já zrovna odcházel na pódium.

Závodil jsi v ruském Petrohradě. Jak na tebe dýchla ruská mašinérie kulturistiky, která teď diktuje ráz amatérskému světu? Myslíš, že by mohl následovat větší přeliv do profesionálů?

Určitě ano. Ale na mě udělali na Evropě velký dojem především Poláci svou připraveností a určitě i tím, že jsem se s nimi párkrát potkal a byli to moc příjemní lidé.

Jak hodnotíš současnou profi špičku?

Pro mě je idolem, resp. se mi hodně líbí, Dexter Jackson. Je pro mě Mr. Olympie. Určitě bych zvolil třeba pět borců, kteří se mi hodně zamlouvají, ale Ronnie Coleman nebo Markus Rühl mezi ně nepatří. Líbí se mi sice velké svaly, ale nejsou pro mě ideálem kulturisty.

Myslíš, že Coleman odejde neporažený?

Záleží na rozhodčích, ale už měl namále a Dextera Jacksona si klidně dokážu představit jako Mr. Olympia.

Jak se ti u reprezentace zamlouvá tandem Sukupová - Jablonický?

Jsou to lidé se skvělými úspěchy a zkušenostmi, člověk je rád a váží si spolupráce s nimi. Týden na soustředění s Evou mi hrozně moc dal. Myslím si, že jsou to lidé na svém místě.

Dokážeš si představit model dopingové kontroly, který by vyhovoval komisařům, svazu i závodníkům?

Takový model asi neexistuje, ale rozumnou hranici vidím v dopingových zkouškách na závodech. Hlášení, kde budu každý den trénovat, je hloupé. Nikdo z nás není profík a s určitostí to prostě nemůžeme vědět. Například já mám mnoho kamarádů ve spoustě fitnesscentrech a rád je vždy vidím, takže těch posiloven, které navštěvuji, je dost. Stejně tak si nechci jednoznačně určovat, v kolik hodin půjdu za týden v pátek cvičit. Když se mi nechce, tak půjdu později... nebo vůbec.