Nové tváře kulturistiky:
Jan Švub (rozhovor)

Potřeba motivace a posunout se někam dál, rozšířit si obzory otevírá člověku nové možnosti, zároveň mu ale nastavuje pevné mantinely, podle nichž se má řídit. V kulturistice je těmi mantinely náročná předsoutěžní příprava. Honza Švub ale na tuto cestu nastoupil s odhodláním a pevnou vůlí vydržet - a vydržel. Soutěž v Čelákovicích je již za dveřmi a příprava směřuje ke svému finiši také u tohoto nového závodníka.

Honzo, máš těsně před závody, jak se aktuálně cítíš?

Tak určitě je tam nějaká ta nervozita, protože jdu na závody vůbec poprvé a pořádně nevím, do čeho jdu. Ale zároveň se na to moc těším, ale také se těším, až se budu moct najíst. (smích) Ani s dietou jsem neměl ještě žádné zkušenosti.

Jak hodnotíš svoji formu ty sám?

Řekl bych, že na formě je pořád co zlepšovat. Pro mě je to taková zkouška toho, zda se dokážu připravit. Proto jsem také zvolil pohárovou soutěž a ne žádné mistrovské.

To až příště…

Přesně tak.

Co ti příprava dala?

Dalo mi to strašně moc, rozšířilo mi to obzory. Člověk se dostane do zcela jiné fáze v životě, dostane se do určitých mantinelů, které se postupem diety a celkové předsoutěžní přípravy neustále zužují a zužují. Organismus, psychika jde pak někam úplně jinam, než je člověk zvyklý.

Vím o tobě, že v posilovně nejsi žádný začátečník, sám také působíš jako trenér ve fitness centru Galaxie v Praze. Jak dlouho už je posilovna tvým druhým domovem?

Tak já už cvičím 12 let. Jenže jsem neměl žádný směr, byla to pořád jen objemovka a objemovka a najednou mi bylo třicet let. Nechtěl jsem „vyhořet“. Potřeboval jsem motivaci a nějakou změnu, také jsem si tím chtěl trochu rozšířit obzor a zdokonalit se, abych ty zkušenosti mohl předávat dál, svým klientům.

Do přípravy jsi šel na vlastní pěst, nebo jsi měl někoho, s nímž jsi konzultoval své postupy?

Tak objemovku a první polovinu doby, kdy jsem byl v dietě, tak to jsem si jel sám. Čerpal jsem z toho, co jsem se naučil v kurzu u Pavla Provázka, co jsem si načetl, a ze své praxe. Až pak jsem si uvědomil, že potřebuju nějaké objektivní zhodnocení, někoho, kdo by mě viděl jinýma očima, než jak já se vidím v zrcadle sám. Samozřejmě jsem pak s někým potřeboval prokonzultovat i ty závěrečné fáze přípravy, takže se mi podařilo natrefit na Honzu Motla, který si mě v posilovně všimnul a doporučil mě Mírovi Tichému. Ten se na mě pak podíval, zkritizoval, řekl, co je potřeba doladit. Bylo tam toho dost, co chtělo „opravit“.

Například?

Hlavně nohy. Jak mi sám řekl, tak nohy jsem měl připravené asi tak z 50 %. To bylo okolo srpna, takže jsem měl ještě čas to alespoň trochu napravit.

Předpokládám ale, že tys nepatřil ani předtím k těm jedincům, kteří „buší“ jen vršek, ale zařadit do tréninku nohy je člověk nevidí…

Určitě ne. Já jsem nohy vždycky docela dřel, ale nenašel jsem asi tu správnou tréninkovou metodu, jak ty nohy v objemovce postavit. Takže pokud budu závodit dál, tak se určitě budu snažit ty nohy nějak zlepšit. A asi se o to budu snažit, i když závodit nebudu…

Kdy jsi začal s přípravou na závody? Jak dlouhou dobu sis na to vyčlenil?

S přípravou jsem začal 1. července 2013. Dával jsem si víc času, protože jsem vůbec nevěděl, jak moje tělo bude reagovat a vůbec jaká bude vůle, zda zvládnu tu předsoutěžní disciplínu dodržovat. Pro příště ale vím, že bych zvolil přípravu o něco kratší, ale intenzivnější. Tohle bylo dlouhé, bylo to přes tři měsíce a nebyla to žádná sranda. Ale pořád mě to baví, čím víc se závody blíží, tím víc se na ně těším.

Mohl bys prosím alespoň trochu přiblížit, jak vypadaly tvoje tréninky v přípravě?

Ze začátku jsem jezdil tzv. splity a po každém splitu jsem dával ještě půl hodiny kardia. Testoval jsem, co to udělá. A udělalo to, že váha mi šla velice rychle dolů, a to 2 kg za týden. Měl jsem strach, abych nespadl pak i na svalové hmotě. Začal jsem to pak tedy trošku brzdit. Já do toho předtím ještě zařadil sacharidové vlny… V srpnu jsem tak tedy se sacharidovými vlnami přestal, jen jsem cukry trochu stáhnul a jel jsem dál splity. Ten závěr přípravy se teď už odehrával v podstatě jen na nějakých kruhových trénincích. Zkoušel jsem i dvoufázové tréninky, ale teď ke konci už jsem to nezvládal s energií.

Využívám rád také nestabilní pomůcky, jako je bosu, TRX, ale cvičím třeba i s therabandy. Nezařazuju to do hlavního tréninku, to ne, tam jedu klasicky trénink s činkami a na strojích.

Myslíš, že ty svaly, které teď máš, jsou funkční? Je to možná trochu zvláštní dotaz, ale mám pocit, že si mnozí lidé budují svalovou hmotu jen pro estetické hledisko, i když k tomu to má v mnohých případech hodně daleko, avšak v běžném životě je použít neumí.

Myslím, že funkční jsou, alespoň teď, co jsem v přípravě. Tělo pracuje díky aerobní činnosti trochu jinak, tréninky jsou postaveny víc do vytrvalosti. Řekl bych, že v objemovce to je už horší, protože je tam špatná ta kondice.

Jídlo si hlídáš a připravuješ sám, nebo máš od někoho nachystáno? (úsměv)

Vařím si to všechno a krabičky si připravuji sám. Bylo sice náročné zvládnout práci, tréninky a večer si ještě připravit jídlo na celý následující den, ale muselo to tak být, bez toho by to prostě nešlo. Na jídle je to všechno hlavně postavené. Snažil jsem se hledat nějaké jiné možnosti a nestavět jídlo jen na kuřecím mase a rýži. To kuřecí moc dávat nechci, volím spíš krůtí maso nebo libové hovězí. Všechno vařené ve vodě v dietě, ale určitě jsem si to uměl připravit tak, aby to bylo chutné a zároveň dietní. Musím říct tedy, že dieta byla pro mě přínosná také v tom, že jsem se vařit naučil a naučil jsem se také nakupovat potraviny trochu jinak. Zařadil jsem do svého jídelníčku zeleninu, kterou jsem dříve moc nejedl. Tímhle jsem doma trochu u toho sporáku „zahnízdil“. A to mě vaření dříve vůbec nebavilo.

Ty jsi původně měl startovat i na GP PEPA Opava, ale nakonec jsme tě na pódiu neviděli, čím to?

V té době mě skolila akorát nějaká viróza, tak jsem to nechtěl pokoušet a raději jsem šetřil síly na ty Čelákovice.

S jakým očekáváním tedy budeš vstupovat na soutěžní pódium v Čelákovicích?

Tak já bych si přál, aby nějaké to umístění bylo. Ale když nebude, tak z toho nebudu smutný, protože alespoň budu vědět, na čem mám ještě zapracovat. Každá kritika je pro mě důležitá a já věřím, že dostanu nějaké zhodnocení od lidí, kteří mě tam uvidí.

V jaké kategorii tě na soutěži uvidíme?

Tak původně jsem plánoval startovat v kategorii do 90 kg, nicméně ta hmota šla docela rychle dolů, protože za ta léta jsem nabral i dost té nekvalitní hmoty, tuku. Takže nakonec to bude kategorie do 80 kg, protože moje aktuální váha je 81,5 kg.

Hlad, únava a náročné období před soutěží s sebou přináší i mnoho negativních jevů, jak se ti daří je zvládat?

Tak zpočátku jsem byl docela nervózní a nepříjemný, než jsem se naučil ty stavy zvládat, abych své emoce nepřenášel na své okolí. Věděl jsem, že je to moje vlastní rozhodnutí a že okolí za to nemůže. Několik výbuchů bylo, ale pak jsem se s tím naučil pracovat. V práci to bylo také náročné, tam jsem se musel hodně přemáhat, abych to překonal. Posledních 14 dnů jsem ale tréninky s klienty zrušil, protože to nešlo. Nechtěl jsem s nimi provádět tréninky, u nichž bych si byl jistý, že nestály za to.

Komu bys chtěl závěrem poděkovat?

Tak určitě poděkování patří fitness centru Galaxie, které mě podpořilo také v tom, že mi zajistilo některé ze suplementů ve formě proteinu a spalovače. Za to jim hodně děkuji, protože dnes jen tak od někoho něco nedostanete. Poděkování patří i Honzovi Motlovi, u něhož to všechno začalo, pak také Mírovi Tichému a na závěr i Michalovi, který mě naučil pózovat.

Takže pózování nacvičuješ doma před zrcadlem?

Určitě. Ono asi jako každý zpěvák hledá ráno po probuzení v hrdle ten svůj hlas, tak kulturista zas hledá, jestli je to všechno správně, tak jak to má být. Kontroluje formu. Když jsem prvně zkoušel pózovat, tak mi to přišlo strašně legrační, musel jsem se smát sám sobě, ale potom jsem poznal, že to tak vtipné není a že je potřeba to pilovat. Krátil se čas do soutěže.

Honzo, děkuju ti za rozhovor a za tvůj čas a přeju mnoho úspěchů nejen na tvých prvních závodech, ale ať ti vůle a odhodlání vydrží v kulturistice i nadále!