Miroslav Kolenyak: "Buď se lidem
z modelingu líbíš, nebo ne."

S Miroslavem Kolenyakem (na Ronnie.cz pod nickem Mirek K.) jsme se potkávali občas ve fitku na Žižkově. Před nedávnem mě oslovil, zda bych nechtěla Vás, čtenáře, seznámit také s "kulturistikou", respektive s posilováním z trochu jiného úhlu. Dlouho jsem se nerozmýšlela a nabídku na zajímavou možnost rozhovoru přijala.

Místem setkání pro nás byla proslulá Kavárna Slavia na Smetanově nábřeží přímo naproti Národnímu divadlu. Už to samotné byl pro mě zážitek, protože přeci jen cenová třída takových podniků není pro běžného smrtelníka příliš dostupná, a tak, ačkoliv rodilá Pražačka, jsem do tohoto místa vstupovala poprvé. Hlavou mi proběhla vzpomínka na školní léta, kdy jsme se o Café Slavia učili jako o významném místě české kultury, protože v těchto prostorách se scházely významné osobnosti, jako byli Bedřich Smetana, spisovatelé Jaroslav Seifert, Karel Čapek, Vítězslav Nezval či například malíř Jan Zrzavý. Mirek Kolenyak dorazil přesně na čas, a tak již nic nebránilo tomu, abychom se pustili do příjemného povídání o posilování, modelingu a o životě všeobecně.

Každý z nás se chceme něčím živit, v něčem vynikat, máme své sny, cíle a plány. A Miroslav Kolenyak si před nedávnem díky vítězství na Mr. Universe Model v kategorii Best Body znovu dokázal, že pro tuto chvíli je modeling cestou, po které by měl jít a která jej baví.

Mirku, kdy ses vlastně dostal do povědomí médií?

Dalo by se říct, že minulý rok. Tehdy jsem se dostal jako finalista do soutěže Muž roku. Letos následoval úspěch na světové soutěži Mr. Universe Model a to určitý zájem médií vzbudilo… Samozřejmě, že ne vše je ve skutečnosti tak, jak je někdy prezentováno, ale já si rozhodně neztěžuji.

Takže ti to nevadilo?

Zpočátku jsem k tomu měl výhrady, ale dnes už ne. Patří to k tomu. Jestli mi něco může malinko vadit, tak snad pouze to, že jsem prezentován hlavně jako tělo a až v druhé řadě jako člověk. (smích)

Vím o tobě, že hodně sportuješ. Ono to jde určitě ale také ruku v ruce s prací, kterou děláš. Vedli tě rodiče ke sportu už od mala, nebo ses začal o pohyb a zdravý životní styl zajímat až v souvislosti s modelingem?

Asi od šesti let jsem hrál fotbal a tenhle zájem mi vydržel do 18 let. Bavilo mě to, volný čas jsem trávil na hřišti, byl jsem do fotbalu prostě zapálený. Asi tak jako každému takovému klukovi, tak i mně se líbily svalnaté postavy. Člověk se vidí v těch akčních hrdinech, jenže já jsem byl hubený. Měřil jsem v 18 letech asi 185 cm a vážil v té době 70 kg. Byl jsem terčem různých vtípků a posměchů. Díky kamarádovi jsem se pak jednoho dne dostal do posilovny. Začal jsem s ním cvičit a najednou jsem na sobě začal pozorovat změny. Musím říct, že u mě to šlo opravdu hodně rychle. Za jeden rok jsem se dostal ze 70 kg na 90 kg. I když hmotnost nepovažuji za měřítko, tak si myslím, že to ve mně budilo motivaci. Síla rostla a s ní asi i moje ego. (smích) Dnes už vím, že jsem dělal takřka všechno úplně špatně, ale nelituji ničeho z minulosti. Všechno má vždy svůj význam.

Jaká je tvoje současná hmotnost?

Teď vážím 78 kg. Záměrně jsem dále shazoval svalovou hmotu.

Jak se díváš na své posilovací začátky nyní, s odstupem času?

Cvičil jsem úplně špatně, ale to asi většina kluků ve svých začátcích. I výživu jsem zprvu úplně ignoroval, dokud jsem nepochopil, že to zas až tak nejde. Měl jsem před sebou vidinu toho, že potřebuju přibrat a zvedat vyšší váhy, a tak jsem se jednoduše přejídal.

A váha nahoru asi tedy šla… Byl jsi pak spokojený s tím, jak jsi vypadal, líbilo se ti to?

Viděl jsem, že jsem zalitý. Říkal jsem si, že já přece nemůžu být tlustý. Získal jsem sice respekt a uznání od těch, kteří se mi dřív posmívali, že jsem hubený, ale nějak mě to neuspokojovalo, potřeboval jsem další motivaci, změnu.

A našel?

Chtěl jsem se připravit na závody v naturální kulturistice juniorů, ale neměl jsem nikoho, kdo by mě v přípravě vedl, takže jsem hledal informace, kde se dalo. Hodně mi pomohly právě stránky Ronnie.cz. Chtěl jsem na závodech startovat, a to s jakoukoliv formou. Chtěl jsem si to prostě zkusit.

Nakonec jsi ale na soutěžním pódiu nestál - příprava se nezdařila?

Okolo Vánoc jsem šel do posilovny a nemohl jsem najednou pořádně uchopit činku, v prstech jsem neměl cit, sílu… Nedokázal jsem pak ani tátovi popřát k narozeninám stiskem ruky. Lékaři mi později po vyšetřeních diagnostikovali polyradikuloneuritidu (neboli Guillain-Barré syndrom). Rukou jsem hýbat mohl, ale neměl jsem cit - nedokázal jsem třeba otevřít láhev s vodou, otočit klíčem, stisknout ruku. Nakonec se lékařům podařilo dát všechno do pořádku a po 3 měsících jsem znovu začal cvičit.

Dobrá tedy, od fotbalu k posilovně byla vcelku krátká cesta. Byla i taková cesta pak od posilovny k modelingu? Kdy ses vlastně začal o modeling zajímat v souvislosti se sebou samým?

Po studiích, když jsem ukončil VOŠ stavební, tak jsem se přestěhoval za prací projektanta do Prahy. Udělal jsem si trenérskou licenci a můj první klient mě pobídnul, abych poslal přihlášku do jedné modelingové agentury tady v Praze. Pozvali si mě a dali mi smlouvu, něco se nafotilo, dostal jsem se i na přehlídky. Jenže stále jsem byl pro ně moc "velký" - svalnatý.

Takže jsi musel hubnout?

Hubnul jsem, ale zároveň s tím jsem se cítil lépe a lépe. Vypadal jsem i lépe. Začal jsem se víc zajímat o stravování, a to nejen z hlediska kulturistického, ale především z hlediska zdravé výživy.

Později pak přišla nabídka na Muže roku, za což jsem byl rád. Umístil jsem se do třetího místa. David Novotný, organizátor soutěže Muž roku, pak přikoupil licenci pro Mr. Universe Model v Dominikánské republice a já jako první u nás v republice startoval na této soutěži.

Jak probíhá vůbec příprava na takovou soutěž? Asi se od té kulturistické značně odlišuje.

Ano, pochopitelně nejde o sport, o to, co je možné udělat s lidským tělem, ale spíš o subjektivní hodnocení estetické stránky a sympatií. Nepotřeboval jsem nadměrné objemy nebo se trápit drastickou dietou či odvodňováním. Dalo by se to nazvat plážovou formou, kde jsem ale vcelku striktně držel pestrý tréninkový plán a pestrou racionální stravu s přiměřeným omezováním se. Zadarmo to ale rozhodně nebylo! Přípravu jako takovou jsem zahájil od nového roku, tedy od ledna 2013. Patřily k tomu pravidelné tréninky v posilovně - celého těla i splity, začal jsem chodit plavat, běhat, cvičit s vlastní vahou a relaxoval jsem doplňkovými sporty. Pro mě je měřítkem fyzické kondice všestrannost. Také jsem začal chodit na bikram jógu, což je lekce jógy probíhající v místnosti, kde je přes 40 °C. Tohle cvičení je pro mě dobré, nabíjí mě energií, tělo se zbavuje toxinů, trénujete tím tělo i mysl a navíc mi pomáhá vyrovnat moje dysbalance, které jsem měl od dřívějšího chybného posilování.

Forma se tedy musela měnit doslova před očima, když tě tak poslouchám…

Forma gradovala. Navíc jsem měl stále před očima fotografii předchozího vítěze, abych věděl, co asi tak na této soutěži požadují, co se jim líbí. Hlavně jsem se pak zaměřil na to, že CHCI VYHRÁT Mr. Universe Model v kategorii Best Body, viděl jsem v tom svou šanci na úspěch. Jídlo jsem přizpůsoboval podle formy. Osvědčily se mi takové třídenní vlny, kdy jsem první den dával takový energetický příjem, jaký potřebuju, druhý den menší a třetí ještě menší. Prospělo mi i celkově snížení bílkovin a dny, kdy jsem si dal vše, na co jsem měl chuť, v nemalém množství, a jednou za pár týdnů celodenní půst. To bych si dříve myslel, jak mi to uškodí, ale je to přesně naopak. Úžasně to tělu pomůže dál. Na samotné soutěži jsme se neskutečně "prasili" celé dva týdny a forma se i přesto relativně držela.

Abych se přiznala, neumím si moc představit, jak taková soutěž jako Mr. Universe Model probíhá. To se tam jen někde projdete po molu, představíte se v rozhovoru a pak z Vás porota vybere toho nejlepšího?

Ne, ne. Celá soutěž probíhala 14 dnů. Celkem zde bylo 30 národností, takže konkurence veliká. Byli to kluci z celého světa, i když je pravda, že mnoho z nich bylo právě z Latinské Ameriky. Během soutěže byl naplánovaný program, který zahrnoval například televizní show, přehlídky, focení, společenské akce, párty, výlety. Během celé té doby tě porotci sledují, jak se chováš, jak vystupuješ, jak reaguješ. V rámci jednoho večera se člověk dokáže třeba ukázat v jiném světle, než jaký skutečně je, ale v průběhu 14 dnů soutěže už to nejde a ukáže se to, jaký opravdu jsi. Ono se nedá určit, kdo vypadá líp, kdo hůř, záleží na tom, jak na porotce ten člověk působí celkově. Byla zde přehlídka i národních krojů, takže jsem tam přišel v chodském kroji. Kluci z Jižní Ameriky se předvedli v jejich velkých karnevalových krojích. Finále Best Body probíhalo pět dní před samotným finále Mr. Universe Model. Zahrnovalo promenádu v plavkách, pak promenádu v plavkách s vlajkou. Nejsou tam pózy, jako známe z kulturistických závodů, prostě jsem šel, byl přirozený, užíval si to a na konci a začátku mola byl prostor na nějakou tu modelingovou pózu. Věděl jsem, že jsem v této kategorii považován za favorita, takže to mi pomáhalo. Porotci si nás už mohli prohlédnout a poznat nás předtím během pobytu, takže zde nerozhoduje vyloženě okamžik na pódiu, což si myslím, že je férovější.

Muselo být ale vcelku náročné absolvovat soutěž, která trvá celé dva týdny…

Jel jsem tam s jasným cílem a chtěl si to užít jako dovolenou. Nechtěl jsem věnovat pozornost čemukoliv, co by mi zbytečně bralo energii. Uvědomoval jsem si, že je to jedinečná příležitost, která se už nebude opakovat, takže jsem ji chtěl plně využít a soustředit se na to.

Mr. Universe Model je světová soutěž, jsou ještě pro muže i nějaké další?

Světové soutěže tohoto typu, které mají prestiž, jsou celkem čtyři - Mr. International, Mr. Manhunt, Mr. Universe a Mr. World, ale v Mr. Universe šlo nyní právě i o tu postavu, že sem zařadili i kategorii Best Body. Tam jsem viděl své šance.

Získal jsi titul Best Body, ale samotný titul Mr. Universe pak patřil někomu jinému. V čem byl vítěz Mr. Universe lepší než ty?

Na tohle se nedá asi odpovědět. Myslím si, že ta druhá šerpa je ve správných rukou. Popravdě bych si ani sebe jako celkového vítěze představit nedovedl. Už jen proto, že neovládám španělštinu a měl bych plnit tamní povinnosti Mr. Universe. Nebylo by to ani spravedlivé, protože ti kluci byli super.

Otázka z trošku jiného soudku - prozraď, co běžně snídá takový čerstvý držitel titulu Best Body Mr. Universe?

Já se neošidím. Večer se už kolikrát těším na ráno na snídani. Dělám si ovesnou kaši, do které dávám spoustu dobrých věcí - med, rozinky, ořechy, kakao, skořici, ovoce… Mám rád takhle po ránu i krupicovou kaši nebo palačinky. Lidé se často vyhýbají mouce, respektive bílé mouce, ale když si ji dáte občas, tak sportujícímu člověku určitě neuškodí.

Kromě všech těch aktivit okolo tréninku, modelingu - zbývá ti ještě vůbec čas na něco jiného?

Jsem názoru, že člověk potřebuje mít všechno v rovnováze - práci, zábavu, tělesnou aktivitu, stravu, spánek. Věnuju se sobě, svému zdraví, což je pak zase žádoucí v modelingu a pomáhá mi to při práci. Neexistuje ale nemít čas i na rodinu, partnerku, přátele a společenský život.

Dalo by se tedy říct, že v pánském modelingu se už nějakou dobu pohybuješ. Co nejčastěji fotíš nebo pro jaké přehlídky tě firmy oslovují?

Nejčastěji jsem dělal spodní prádlo a plavky. Na druhou stranu ale všude chtějí něco jiného. Co člověk, to názor. Někomu se líbilo to, jak jsem vypadal před půl rokem, před rokem, někomu se líbí, jak vypadám teď. Moje postava se mění skoro jako počasí podle toho, co mě zrovna motivuje, nebo ne. Třeba požadavky na míry pro konfekční modeling v zahraničí, což vyžaduje redukci.

A ty sám to tak chceš?

Měl jsem v tom jasno ještě nedávno, že ano. Chtěl jsem vyjet ven, získat nové zkušenosti, naučit se dobře jazyk, dělat modeling a vrátit se. Ale v tuhle chvíli spíš zase chci něco jiného. Zůstat, něco začít budovat a čas od času cestovat. Někomu to třeba bude znít divně, ale uvědomil jsem si, jak moc si vážím toho, že žiju v ČR a mám kolem sebe lidi, které mám rád.

Jak tak koukám, potřebuješ zkusit od všeho trošku, ale zároveň v tom být dobrý, nebo ne?

Já jsem už takový typ člověka, no. Když si nějaký ten svůj cíl splním, tak už mě to potom neláká, potřebuju jít dál. Kulturistiku asi dělat nechci, i když jsem dřív takový cíl měl, ale zase nikdy neříkej nikdy. Zjistil jsem, že nejenom se svým tělem dokážu dělat skutečně proměny. Pouze potřebuju mít jasno v tom, co chci a co pro to potřebuju udělat. Pokud tohle mám, tak mi nezáleží na výchozí pozici ani jak těžký to bude, co říká někdo jiný nebo jestli to někdo s předpoklady zvládne 10x rychleji. Vím, že to dotáhnu. Stejně tak jako vím, že zítra vyjde slunce.

Jak moc ti záleží na tom, jak vypadáš v běžném, každodenním životě? Dbáš o svůj vzhled, i když zrovna třeba nemáš žádnou schůzku nebo focení?

Dobře vypadat znamená dobře se cítit, a kdo by se nechtěl dobře cítit? Když mi nezáleží na tom, jak zrovna vypadám, když jedu třeba trénovat nebo nakupovat, tak pochopitelně neřeším, jestli mi třeba ladí oblečení nebo co mám na hlavě.

Jsou nějaké předpoklady, které kluka určují k modelingu?

Měl by mít určité míry, výšku, symetrii. Měl by působit přirozeně sebevědomě, sympaticky. Ono pokud měříš třeba 170 cm, tak s takovou výškou se modeling dělá těžko, můžeš třeba fotit, to se nepozná. Měl by být schopný spolupráce, improvizace a vycházet dobře s lidmi. Musí umět vystupovat, pohybovat se na přehlídkovém mole. Musí vypadat prostě zajímavě, fotogenicky, nějak zaujmout naživo, nebo na kameře. Ono to nejde definovat, jak by člověk měl vypadat. Prostě buď se lidem z modelingu líbíš, nebo ne. Pro něco se hodíš a pro něco zase ne. To není nic osobního a člověk si s tím nemůže lámat hlavu!

Máš nějakou vzpomínku na focení, přehlídku nebo spolupráci, která ti utkvěla v hlavě, která pro tebe byla významnou?

Já bych řekl, že to bylo asi moje vůbec první focení. Nebylo to sice nic komerčního, ty fotky byly do portfolia, protože ze začátku jsem neměl žádné fotky, kterými by mě agentura mohla prezentovat. Fotil mě jeden z našich nejznámějších fotografů - Robert Vano - a pro mě to byla důležitá zkušenost, protože mi dal spoustu moudrých rad, z nichž čerpám dosud.

Jako třeba?

Když člověk něco chce, tak se nemá stydět o tom mluvit nahlas, říct to. I přesto, že je to třeba zdánlivě nemožné. Když to dokážeš říct nahlas, tak jsi tomu zase o krůček blíž.

Jak se líbíš sám sobě na fotkách?

Jak kdy, někdy se mi ty fotky líbí a někdy ne. Hodně je to o fotografovi a jak se také v té době zrovna cítíš. Na fotkách je to pak vidět, a to docela dost.

Sice asi obligátní otázka, ale nejde se nezeptat - jak to máš s děvčaty? Jsi zadaný?

Mám už zarytou frázi o tom, že vztah nevyhledávám a jen si rád užívám. (smích) Ale tu teď už nepoužiju, protože v tuhle chvíli to tak není. Nejde mi to moc přes pusu, protože na to nejsem zvyklý, ale teď můžu říct, že jsem zadaný, a to s potěšením. (smích)

Já ti děkuju za příjemný rozhovor! Přeju, ať se ti daří ve všem, co děláš, a ať si splníš všechny své cíle, za nimiž jdeš.

Miroslav Kolenyak - fotogalerie