V termínu 21. - 22. 9. se v americkém Vermontu konalo první neoficiální mistrovství světa ve Spartan Race, náročném překážkovém běhu.
Která jiná varianta by se pro tuto událost hodila lépe, než nejnáročnější varianta BEAST - tudíž trať dlouhá okolo 25 km a nespočet různých, velice náročných překážek.
Trať jako taková byla situována ve velmi náročném kopcovitém terénu a závodníci museli často zdolávat náročné výběhy do strmých svahů, kde jim to organizátoři často komplikovali ještě přidanou externí zátěží, se kterou závodník musel kopec zdolávat.
Předpovědi organizátorů byly opravdu vyzývavé a vystrašily nejednoho závodníka: „Předpokládáme, že výsledný čas nejlepších olympioniků bude okolo 4 hodin.“ To znamenalo pro většinu startovního pole předpoklad na čas mnohem delší a tak i pořádnou porci dřiny.
Naši zástupci
Mistrovství světa ve Vermontu se zúčastnili i dva zástupci naší země, a to Ladislav Šulc a Kamila Ďuricová.
Oba zkušení sportovci s vrcholovou minulostí i současností odlétali do Spojených států s velkými ambicemi.
Abychom si uvědomili, s kým máme tu čest, uveďme si úspěchy našich závodníků.
Kamila Ďuricová (32 let)
- trenérka kicboxu, držitelka 1. danu v kickboxu, závodnice v kickboxu, boxu a CrossFitu
- několikanásobná vítězka na Národním poháru v kickboxu
- 1. místo pro ČR CrossFit Games 2013 (131. místo v Evropě)
- 22. místo Spartan Race Super - ženy (Monínec 2013)
- 5. místo Reebok CrossFit Fitness Championships 2012
- 1. místo - MČR v boxu 2009
- 2. místo - MS ISKA, Olomouc 2008 (semi contact)
- 2. místo - Czech Open 2008 (light contact)
- 1. místo - ME 2005 - Loutraki, Řecko (light contact)
- 2. místo - ME 2005 - Loutraki, Řecko (semi contact)
Ladislav Šulc (28 let)
Od dětství se věnuje sportu, postupem času začal s běháním a propracoval se až k vrcholové cyklistice, které se věnoval mnoho let.
Po opuštění vrcholového sportu ale rozhodně sportování na hřebík nepověsil a dál se věnoval pestřejšímu sportovnímu životu.
Výsledky
Ambice našich závodníků se úspěšně vyplnily a myslím, že všichni bychom měli smeknout pomyslný klobouk.
Ladislav Šulc se umístil na neuvěřitelném 9. místě ve své kategorii a na 23. místě celkově (čas 4:33:00) a Kamila Ďuricová rozhodně nechtěla v žádném případě zaostávat, a tak vybojovala stejně tak skvělé 14. místo ve své kategorii a celkově místo 34. (čas 6:13:38).
K tomuto umístění a výsledným časům blahopřejeme a přejeme mnoho dalších úspěchů.
Rozhovor s Kamilou a Láďou
Abychom si mohli co nejlépe představit podmínky, jak celý závod probíhal a jak vše viděli naši závodníci, položil jsem jim několik otázek.
Jaký to byl pro vás zážitek, jak moc byl závod náročný?
Kamila: Celý pobyt ve Státech měl nezapomenutelnou atmosféru. Už před závody jsme slyšeli zvěsti o náročnosti trati, kdy prý nejlepší olympionici dosáhnou času okolo 4 hodin (pozn.: nejlepší čas závodníka byl 3:35:57), takže jsme byli napnutí a plni očekávání. Trať jsme samozřejmě před závody vidět nemohli. Po příjezdu na trať vše začínalo mít reálné obrysy. Trochu mě znepokojovalo, když jsem kolem sebe viděla ty nejnašlapanější lidi z celého světa s camelbaky na zádech, jelikož jsem se rozhodla závodit bez něj. Nakonec jsem rozhodnutí změnila a těsně před startem jsem si jeden zakoupila a udělala jsem dobře.
Co se náročnosti tratě týká, bylo to… prostě pekelné. Trať byla postavena především do vysoko stoupajících sjezdovek, jejichž terén pořadatelé ještě záměrně ztížili, a tak mnoho závodníků zdolávalo tyto části doslova po čtyřech. Překážek na trati bylo požehnaně a byly dosti silově náročné a často i nebezpečné. Pořadatelé se často snažili překážky ještě zkomplikovat všemožnými způsoby.
3x jsme museli plavat v jezeře, šplhat z jezera na most na laně, potápět se v bahně. Několikrát nás potkalo nekonečně dlouhé podlézání ostnatých drátů, kde na nás pořadatelé stříkali hadicemi ledovou vodu.
Asi 8x jsme vybíhali neskutečně strmou sjezdovku a několikrát i s externí zátěží - 20kg pytel na zádech, kbelík naplněný po okraj kameny, který jsme sami museli plnit, sandbag...
Ladislav: Zprvu jsem si myslel, že závod bude maximálně na 3 hodiny. Vzal jsem si 3 gely v domnění, že to bude stačit. Asi po 2,5 hodinách jsem pochopil, že jsem udělal osudovou chybu. Věřil jsem ale, že závod bude za chvilku u konce. Občerstvovacích stanic bylo relativně dost, ale měli jen pitný režim. Vzhledem k tomu, že to bylo velmi fyzicky náročné, podcenil jsem to a nakonec mi tak došly síly (naprostá hypoglykémie), že jsem málem závod nedokončil.
Bylo to vážně neuvěřitelně náročné. Po drsném výběhu sjezdovky a brutálním sběhu, kde si člověk vůbec neodpočinul, dostal 20kg pytel a znovu sjezdovka nahoru a dolů. Už jenom tato disciplína byla cca na 30 minut a to byl zlomek. Když se podívám zpět, byl to neuvěřitelný zážitek a hlavně velký boj sám se sebou. Několikrát jsem to chtěl vzdát. Poslední 2 míle se mi podlamovaly nohy, hlava chtěla, ale tělo naprosto přestalo pracovat. Škoda, tyto poslední kilometry mě stály dobré umístění.
Jak se vám běželo? Načasování formy - bylo vše v pořádku?
Kamila: Víceméně se mi běželo dobře, jen od poloviny závodu mě začaly trápit nepříjemné křeče, ale ty potkaly vesměs každého. Vše jsem zvládla hlavně díky pravidelnému tréninku, hodně vděčím CrossFitu.
Ladislav: Běželo se mi celkem dobře. Cítil jsem, že forma je dobrá, ale na takový hardcore jsem vážně připraven nebyl. Kdybych to běžel znovu, jinak bych se na závod připravil a zároveň jinak rozvrhl síly, což bylo taky velmi důležité.
Co pro vás bylo nejtěžší?
Kamila: Nejtěžší překážkou pro mě byly právě ony křeče. Musela jsem hodně zapojit hlavu a soustředit se na dokončení závodu, abych to nějak překonala. Opravdu dost to komplikovalo zdolávání překážek.
Ladislav: Nejtěžší? To se nedá asi přesně definovat. Kvůli těžkým a dlouhým kopcům mě chytaly křeče i u prstů u nohou. Co bylo hodně těžké, byl výběh s pytlem do půlky sjezdovky a hlavně sbíhání, kde člověk musel stále brzdit. Dále disciplína, kde jste si museli naplnit prázdný kýbl kamením, opět běžet do půlky sjezdovky a zpět. Neslo se to asi po 10 metrech a stále jste museli odpočívat. Zároveň jsem nečekal tolik vody a plavání. Abyste se dostali ke šplhu, museli jste skočit do vody, doplavat pod most, kde byla lana, tam vyšplhat a opět doplavat ke břehu. A takto to tam bylo několikrát. Jinak ostnatý drát byl asi 10 cm nad zemí. Vážně jste se tam nevešli!
Jaké byly podmínky závodu? Připravenost tratě, počasí, organizace?
Kamila: Trať byla připravena skvěle, dokonce i organizátoři a traťoví komisaři, počítající angličáky za nesplnění, byli precizní. Co se počasí týče, vyšlo skvěle - sluníčko svítilo, jen lehce to kazil silný vítr, který například po výlezu z jezera dokázal pěkně prochladit a rozhodně nebyl ideální pomocník, když jsem dostala křeče.
Ladislav: Co se týče organizace, nemůžu si stěžovat. Lidé, kteří byli na překážkách, kontrolovali a pomáhali. Skvělý přístup. Zázemí bylo též skvělé, je vidět, že už nějaký čas to dělají. Připravenost tratě parádní. Překážky byly udělány profesionálně a vše bylo pod kontrolou. Myslím, že to muselo stát spoustu práce a peněz. Jen vyhlášení bylo takové zvláštní, žádná ceremonie atd. Čekal jsem větší haló.
Nějaká zajímavost?
Kamila: Vzpomínám si na jednu překážku, kde nám v jednom místě nahlásili kód, fiktivní jméno. Já byla echo 023-0710. To jméno jsme si měli zapamatovat. Tak jsem si ho nějakou chvíli opakovala, ale když ani po delším úseku nepřicházelo jeho využití, tak jsem ho vypustila. Zhruba po 7. míli se nás ale na jméno zeptali a naštěstí jsem ho ještě někde v hlavě ulovila a správně odpověděla.
Celkově to byla skvělá zkušenost a jsem ráda obklopena lidmi, kteří se podobných akcí účastní. Protože je to komunita lidí, kteří jsou vstřícní a pomáhají si, což se mi i zde potvrdilo.
Jak jste se na závod připravovali?
Ladislav: Sport je pro mě koníček, takže nějakou drastickou změnu jsem ve svém tréninku nedělal. Od 8 let běhám a následně, na základě vzoru svého otce, jsem začal jezdit závodně na kole. To mi dalo výborný základ pro vytrvalost, ze které čerpám až do teď.
Po skončení vrcholového sportu, jsem začal běhat, jezdit více na běžkách, cvičit silové a kruhové tréninky. Když mi bylo sděleno, že mohu na MS ve Spartan Race, začal jsem více běhat (kopce, intervaly atd.), následně jsem praktikoval venkovní silové tréninky v kombinaci s posilovnou a uběhl si pár triatlonů jako trénink a dobrou vytrvalostní přípravu. Týden před MS už to nebudu přehánět, žádné intervaly, těžké kopce, žádné silové tréninky a snad naladím formu na den D.
Závěrem
Je potřeba říci, že závod velké množství účastníků nedokončilo, takže už jenom doběhnout do cíle byl obrovský úspěch.
Jak řekl Ladislav: „Čas posledního byl 17 hodin, nevím, jestli si vzal stan a stanoval tam?!“
Doufejme, že i nadále budeme mít v ČR takto skvělé reprezentanty, kteří budou dovážet podobné výsledky.
Věřím, že tato velice dynamicky se rozvíjející sportovní disciplína osloví ještě spousty lidí a brzy budeme vídat na podobných akcích naše barvy hojněji a častěji.
Děkuji Láďovi a Kamile za postřehy, pocity a hlavně skvělý výkon, kterým zase jednou v zámoří ukázali světu, kde se tato „malá“ země nachází a jaká je její síla.