Tomáš Nosek je nejen dobrým člověkem, kulturistou, ale také tátou dvou už čerstvě dospělých kluků. S kulturistikou jako takovou začal, jak sám říká, "na stará kolena", ale posilovna mu byla blízká už od mládí. Přesto se mu podařilo vybudovat slušný základ, na němž stavěl i v přípravě na letošní MS federace NABBA, které proběhlo v létě v Itálii. Vybojoval zde krásné 5. místo. Rodák z okolí Roudnice nad Labem byl iniciátorem založení fitness centra Let's Go Hoštka, u jehož otevření před dvěma roky jsme byli také. S Tomášem jsem se setkala znovu právě na tomto místě.
Tomáši, jak už je to vlastně dlouho, co se věnuješ soutěžní kulturistice? Jestli si ještě vzpomeneš...
Ono to není tak dlouho. Se soutěžní kulturistikou jsem začal, tuším, v roce 2007, vlastně až na stará kolena. Teď je mi 45 let.
Předtím jsem hrál dlouho hokej. No a k tomu jsem samozřejmě také posiloval, jenže časem, jak člověk stárne, tak mu v tom hokeji začne "ujíždět vlak", nestíhá, nestačí na to. Zjistil jsem tedy, že bude potřeba s tím asi pomalu skončit a přenechat to mladším. Ale posilovna ti zůstane a já se pak dostal do Prahy do Letňan. V té době tam chodil cvičit Dan Pechánek, Pavel Butor a jiní. No a když potkáš ty správné lidi, kteří tě "nakopnou", tak se necháš přemluvit a jdeš to zkusit. A navíc když se ti pak podaří, že jdeš na první závody a hned dostaneš zlatou medaili, tak jsi chycený… (smích) Ačkoliv jsem tenkrát říkal, že dám jedny závody a končím, tak lidé, kteří mě viděli v přípravě, říkali: "Nekončíš." (smích) A měli pravdu!
Jaké to vlastně byly závody?
Bylo to mistrovství Čech, které se konalo v Litvínově. Tenkrát mi ještě nebylo 40 let, takže jsem nezávodil v masters. Spolu se mnou tam byli borci jako Milan Bodlák, který už samozřejmě byl v masters kategorii. Pak jsem šel na republiku, kde jsem získal také medaili, sice už ne zlatou, ale myslím, že byla stříbrná.
Hokej a kulturistika jsou dva sporty vcelku od sebe vzdálené, neubírá kulturistika něco z vytrvalosti, kterou si člověk z hokeje nebo z jiných sportů přinesl?
Já myslím, že jakmile člověk dosáhne určitého věku, tak se všeobecně snižuje rychlost, vytrvalost se dá celkem dobře udržet a silové schopnosti se podle mě dají naopak ještě v tomto věku rozvíjet. Navíc si myslím, že pokud člověk s kulturistikou začne až později, tak pak není tak "opotřebovaný" jako jiní, kteří ji dělají už od 20 let. V pětatřiceti jsou už z toho otrávení a mají toho plné zuby nebo se vyskytnou nějaké zdravotní komplikace.
Hokej je kolektivní sport a tréninky v posilovně se pak kolektivním sportem staly také, protože spolu se mnou chodila do posilovny skupina lidí, bylo nás asi šest, vytvořili jsme vždycky dvojice a trénovali společně. Hecovali a povzbuzovali jsme se navzájem. Dneska už je to jinak. Potkáváme se jen občas, každý si jede sám za sebe, ale tehdy to bylo velice příjemné. To jsem jezdíval na tréninky 3 - 4krát v týdnu 50 km do Prahy a vůbec mi to nepřišlo divné.
Dokážeš svoji sílu využít i v běžném životě?
No, nedávno mě manželka nutila dovalit na skalku nějaký obrovský kámen, který mohl mít tak 100 kg, a já jsem se u toho hrozně zničil, zpotil… A ona mi říká: "Kdybych ti k tomu přidělala madla, dala ti to na tyč a ty bys to zvedal, tak by to pro tebe bylo úplně v pohodě." Ale jak to není za co chytit a navíc se člověku ani nechce, tak je z toho celý vyřízený.
Co ty a tvoje první dieta?
Tak první dietu jsem si zkoušel jen tak nanečisto. Prostě jsem si řekl, že od nového roku začnu držet dietu.
Novoroční předsevzetí? (úsměv) Ale předpokládám, že ty jsi vydržel déle než jen do konce ledna, jak už to tak u předsevzetí bývá.
Tak mně stačily jen dva až tři měsíce a měl jsem dole 8 kg. Už pak i kluci v posilovně se mě začali ptát: "Hele, nedržíš ty dietu?" Říkám: "No, trošku jo." A oni: "Tak se svlékni a zapózuj." Jenže já jsem to tenkrát ještě neuměl, tak jsem tam udělal nějaké pózy tak, jak mi je předváděli. "Hm, to vypadá dobře," říkali, "příští rok jdeš na soutěž." (smích) A bylo rozhodnuto!
Takže takhle vše začalo? (smích)
Dneska už mám za sebou několik diet, proto mi to už ani nepřijde nikterak zvláštní. Navíc už také znám víc své tělo, takže vím, na co a jak reaguje. Ten cyklus se vesměs stále točí, chvilku objemovku, chvilku dietu.
Na kolik povyskočí cifry na váze během objemové fáze?
Teď posledně před závody jsem měl v objemu 99 až 100 kg a na soutěž jsem šel s 86 nebo 87 kg. Když zrovna nejsem v přípravě, tak se mi váha drží okolo 90 kg.
A teď v současné době jsi v jaké fázi?
Tak teď se na nic nepřipravuju, měl jsem nějaké zdravotní problémy, takže chci počkat, až se to dá do pořádku. Pokud bude vše tak, jak má být, tak bych s přípravou na příští rok začal už teď během podzimu.
K jaké soutěži bys to v tom případě pak směřoval?
Na příští rok na podzim, kdyby to dobře dopadlo, tak bych se jel podívat na Universe v kategorii masters. Tam jsem ještě nebyl.
Kulturistika je sportem, který vyžaduje spoustu odříkání a pevné vůle, přesto jsou lidé, kteří se jí věnují a mají tento sport a životní styl rádi. Co tebe osobně ke kulturistice váže? Co se ti na ní líbí?
Zjistil jsem, že mi to docela jde, mám k tomu asi i nějaké genetické vlohy. Nejsem nikterak extra vysoký, mám 169 cm, což je pro kulturistiku dobré. Takže se výškově držím v takovém průměru, jako ostatně celý život. Nikdy jsem výškou nevyčníval a je docela paradoxní, že jsem měl rád sporty, kde by se právě ještě pár centimetrů navíc hodilo. Rád jsem hrál volejbal, basket... Naopak ale u kulturistiky to je tak akorát. A navíc se mi na kulturistice líbí i to, že výsledky jsou vidět už po relativně krátké době. Vypadat dobře a mít tělo, které je funkční, to je asi to podstatné, navíc kulturistika se dá dělat do poměrně vysokého věku.
Pojďme teď na chvilku opustit tvé začátky a nahlédněme do nedávné minulosti. Ty ses v létě zúčastnil mistrovství světa NABBA v Itálii, kde se ti podařilo získat 5. místo - jak hodnotíš tyto závody?
Tak pro mě to bylo umístění ve finále, což jsem si i před odjezdem přál. Protože jinak bych tam byl jen půl dne a nic z toho člověk nemá. Nakonec jsem se umístil tedy pátý a řekl bych, že to i odpovídalo mé formě a konkurenci. Možná jsem mohl přeskočit na čtvrté místo, ale tu medaili bych stejně neměl, protože podle mě tam byli lepší závodníci. Na těchto závodech jsem zjistil, že objemově bych se mohl měřit s těmi nejlepšími, kteří v mé kategorii byli, akorát jsem asi zcela nedotáhnul ty závěrečné hodiny přípravy a odvodnění tak, jak bych měl. Kdybych byl o něco víc odvodněný, tak jsem se mohl možná dostat i výš. Když jsem odjížděl, tak jsem měl strach, že tam budu hrozně malý a že se tam mezi nimi ztratím, ale když jsem se pak zpětně díval na fotky, tak jsem zjistil, že to zas až tak špatné nebylo. Proto bych zkusil třeba i ten Universe příští rok, kdyby se mi to podařilo dotáhnout do trochu ještě větší kvality.
Máš nějakou svalovou partii, která "pokulhává" za tvými přednostmi? Partii, které si teď před Itálií věnoval více času?
U mě je to jednoznačně spodní část těla. Je to právě i tím, že jsem se k té kulturistice dostal až v pozdější věku, protože vím, že tohle je problém i ostatních lidí, kteří se ke kulturistice dostali až později. Ono když přijdeš do posilovny, tak uvidíš, že většina borců cvičí vrchní část těla. Nohy a zadek cvičí málokdo. Jenže když chceš dělat kulturistiku, tak potřebuješ mít dobrou formu i od pasu dolů. Ale ono to nejde hned. Nohy z atletiky nebo z hokeje vypadají prostě jinak než nohy kulturistické. Ale řekl bych, že po těch několika letech, co cvičím, už to možná trochu jako kulturistické nohy vypadá. (smích) Objemem už by byly docela dobré, ale stejně s nimi pořád nejsem spokojený, co se té kvality týče. Vždycky by to mohlo být lepší. No, ať se každý podívá na fotky a uvidí.
Znamená to tedy, že se na ně v tréninku zaměřuješ více?
Přesně tak, snažím se jim dát víc asi jako každý, kdo má nějakou slabinu a snaží se jí dát víc. Cvičil jsem nohy 1krát týdně. Dnes je mám rozdělené na přední a zadní stranu stehen, kdy se jeden trénink věnuju kvadricepsům a druhý trénink pak hamstringům, hýždím a lýtkům.
Někteří závodníci neradi zmiňují své výkony, ale přesto se tě zeptám, prozradil bys, kolik dáš třeba na dřepech?
Když jsem ještě cvičil s tou partou lidí v Letňanech a dávali jsme si navzájem dopomoc, hecovali se, tak jsem dřepoval s 200 kg, můj "osobák" je pak asi 220 kg. Ale dneska už vzhledem k tomu, že cvičím většinou sám, tak do takových velkých vah se už nepouštím, ale spíš spojuju cviky do sérií. Oddělat nohy si člověk může i s menšími váhami za podstatně menšího rizika, že se mu něco stane.
Vím, že u tebe v posilovně Let's Go Hoštka trénuje také Tomáš Lukáč. Dáváte někdy společné tréninky?
Během tréninku se potkáváme a párkrát jsme spolu i cvičili, ale že bychom spolu trénovali pravidelně jako sparingové, to ne. Spíš třeba takhle víc cvičím Michalem Bendou, což je závodník, který v minulém roce skončil na Universe třetí.
Na začátku ještě před naším rozhovorem jsi zmiňoval, že je celá řada lidí, kteří v poslední době přecházejí z federace NABBA do IFBB. Čím myslíš, že to je?
No, teď už je to jasné. V současné době už v NABBA není tak velká konkurence. V Čechách se v podstatě poslední dva roky už ani nekoná mistrovství republiky. I když neříkám, že se zase nikdy konat nebude. Přemýšlí se také o tom, že by došlo ke spojení české, slovenské a rakouské NABBA a udělalo by se společné mistrovství. Což si myslím, že není špatné. Jinak Česká republika měla mistrovství republiky právě v rámci mistrovství Rakouska, kde měli vložený závod pak také lidé, kteří už dosáhli nějakých úspěchů, třeba vyhráli Universe. Pak už nemáš kam jít. Vyhraješ Universe jednou, podruhé, potřetí... a k čemu ti to je? Příkladem je třeba Tomáš Bureš, Petr Vaniš, Vojta Koritenský a další. Další cesta pak už vede přes Arnold Classic do profesionálů.
Máš rodinu - tvoje žena Jindra (roz. Šípková) je také úspěšnou závodnicí, máš dva dospělé kluky, kterým činky a sport všeobecně také nejsou cizí, jak to všechno jde dohromady?
Úplně jednoduše - když jde na závody ona, tak nejdu já a naopak. Navzájem to nekombinujeme, nikdy jsme to tak nedělali a dělat to nebudeme. Ona je sportovkyní od mala a posledních dvacet let se živí tím, že má svá sportovní studia. Teď momentálně působí takto na Mělníku. Vyhrála mimochodem i mistrovství Evropy v naturálním bodyfitness (Fitness Figura) v roce 2011, jinak úspěchy má z roku 2010 a 2011.
Tomáši, děkuji ti za rozhovor a příjemně strávené dopoledne. Přeju ti, ať se daří v kulturistice i nadále a ať vše vychází podle tvých představ.
Tomáš Nosek - fotogalerie
