Reklama:
Skladem opět všechny příchutě!
100 % Whey Protein v akci 1+1
Náš nejprodávanější protein. Více zde.

Top 10 nejzajímavějších soutěží
Mr. Olympia v historii

Ronnie.cz > Kulturistika a fitness > Soutěže

[Text: John Hansen] Mr.Olympia 2013 se blíží a vypadá to, že to bude jeden z nejzajímavějších ročníků ve své 49leté historii. Čtyřnásobný šampión Jay Cutler se vrací, masivní "Velký Ramy" bude mít svůj olympijský debut a bude jistě ohrožením neuvěřitelnému Kaiovi Greenovi a také dvojnásobnému a nynějšímu šampiónovi Philu Heathovi. Pomalu se ročník 2013 stává jedním z nejočekávanějších.

Mr. Olympia začala jako malá soutěž v polovině šedesátých let, ale rychle se rozrostla v nejprestižnější kulturistickou soutěž během let sedmdesátých. Kdokoliv vyhrál Olympii, byl považován za bezkonkurenčního krále kulturistiky pro daný rok. Jak se blíží ročník 2013, pojďme se podívat na deset nejzajímavějších ročníků v historii.

Mr. Olympia 1965

Úplně první ročník soutěže se konal v brooklynské hudební akademii v roce 1965. Bratři Weiderové chtěli ustanovit soutěž, kde by mohli závodit pouze předchozí světoví šampióni, a tak se zrodila Olympia, kde mohli závodit pouze nejlepší z nejlepších.

I když legendy jako Reg Park a Bill Pearl odmítly pozvání závodit, tak fanoušci nakonec prvním ročníkem zklamáni nebyli. Larry Scott, kalifornský kulturistický polobůh, často se objevující na stránkách Weiderových časopisů, se dočkal divácké odezvy srovnatelné s příjezdem Beatles. Jak předváděl jednu pózu za druhou, tak publikum skandovalo víc a víc. Pamětníci dodnes vzpomínají, jak se ohlušující řev odrážel od zdi haly a násobil se. Lepší start si soutěž Mr. Olympia ani nemohla přát.

Mr. Olympia 1970

Poté co Larry Scott vyhrál první dva ročníky soutěže Mr. Olympia, se na scéně ukázal Kubánec s neskutečnými proporcemi, jaké nikdy nikdo dříve neviděl, a okamžitě nastoupil na trůn. Sergio Oliva, přezdívaný "Mýtus", díky své neskutečné postavě vyhrál tři ročníky po sobě. Po jeho první výhře se proti němu v roce 1968 nikdo nepostavil, aby se neztrapnil, a tak získal Sergio svůj druhý titul kontumačně. Mohl Sergia vůbec někdo porazit?

Tato otázka byla zodpovězena v roce 1970, když mladý Arnold Schwarzenegger poprvé v historii Olympie porazil stávajícího šampióna. Stejně jako Oliva byl i Arnold sebevědomý a namyšlený a jejich souboje se staly legendárními. Oproti předchozímu roku, kdy se Sergiem prohrál, byl Arnold větší než Sergio a jeho nová hmota v kombinaci s výškou mu pomohla získat titul.

Fanoušci ten den v New Yorku byli rozděleni na dva tábory, ale nakonec byli spokojenější fanoušci Arnolda, jehož prezentace předčila Olivovu, a Schwarzeneggerova vláda nad kulturistickým světem začala.

Mr. Olympia 1974

Ve svém pátém roce vlády se Arnold Schwarzenegger na pódiu Mr. Olympia potkal s velkou konkurencí. Ten rok se soutěž konala v prestižní hale Felt v newyorské Madison Square Garden. Arnold byl v nejlepší formě svého života se soutěžní váhou přes 110 kilogramů nádherně zpracovaných a vyrýsovaných svalů. Toto měla být Arnoldova poslední kulturistická soutěž a on chtěl odejít ve své životní formě (pozn.: rok poté závodil pouze díky natáčení filmu Pumping Iron, po přesvědčení Georgem Butlerem).

Poprvé v historii byla soutěž Olympia rozdělena na dvě váhové kategorie. V kategorii pod 200 liber (91 kg) závodil Arnoldův nejlepší přítel a tréninkový partner Franco Columbu proti několikanásobnému Mr. Universe Franku Zaneovi. V kategorii nad 200 liber se Schwarzenegger potkal s novým mladým gigantem z New Yorku - Louem Ferrignem. Ferrigno vyhrál amatérský titul IFBB Mr. Universe dva roky po sobě a se 195 centimetry a s váhou přes 120 kilogramů byl ve svých 23 letech největším mužem kulturistických pódií.

Vyprodaná hala vypukla v burácivý jásot, když se všichni čtyři soutěžící představili na pódiu společně na konci závodu v posedownu. V publiku byli také George Butler a Charles Gaines, fotograf a autor knihy Pumping Iron. Dále byl v publiku také fotograf, zachycující soutěž pro všeobecnou sportovní publikaci Sports Illustrated. Kulturistika se konečně dostávala do povědomí široké veřejnosti.

Schwarzenegger snadno obhájil titul, když přecházel ladně z jedné pózy do druhé a jeho masivní postava zastínila nejen Ferrigna, ale také jeho přítele Franca, vítěze kategorie do 200 liber.

Jak Arnold opustil po své výhře budovu a šel po ulici New Yorku, tak byl ihned obklopen svojí armádou fanoušků vyvolávajících jeho jméno. Dav ho doprovodil až do hotelu, kde úplně zaplnil celé lobby a odmítal jej opustit tak dlouho, až musela být zavolána policie.

Mr. Olympia 1977

Po Schwarzeneggerově vládě, vyhrál v roce 1976 titul Franco Columbu pouze o jeden bod nad drasticky zlepšeným Francem Zanem. Před dalším ročníkem se bohužel Franco zranil a jeho devastující zranění kolene ho vyřadilo že soutěžního sportu na dlouhou dobu. Tím bylo jasné, že v roce 1977 bude nový šampión. Lou Ferrigno, který byl dvakrát poražen Arnoldem, strávil celý rok v Kalifornii tréninkem, aby naplnil svůj osud a stal se novým Mr. Olympia. Lou vypadal masivnější a vyrýsovanější než kdy předtím. Další z nových hvězd dostávajících se rychle do popředí zájmu byl Robby Robinson. Již vyhrál Mr. Universe, Mr. World, Mr. International a Mr. America. Robbyho zastrašující kombinace symetrie a hmoty připomínala dobu dominance Sergia Olivy.

Mr. Olympia se přestěhovala do Columbusu v Ohiu a Arnold Schwarzenegger se stal jejím pořadatelem společně s Jimem Lorimerem. Televizní štáb stanice ABC pro pořad "Wide World of Sports" se měl společně s publikem na co těšit.

Frank Zane překvapil úplně všechny, když přišel ve své životní formě, poté co minulý rok podle svého názoru neoprávněně prohrál s Columbem . Porazil většího, ale méně vyrýsovaného Robbho Robinsona a stal se pátým Mr. Olympia v historii. Mistr pózování Ed Corney během soutěže měl třikrát ovace vestoje. Ten rok vyšel v kinech film Pumping Iron a široká veřejnost se začala zajímat o kulturistiku. Ta se stala najednou hitem a trendem a přitáhla k sobě více fanoušků než kdy předtím.

Mr. Olympia 1980

Jako jedna z nejkontroverznějších Olympií v historii byla soutěž v roce 1980 také jednou z nejzajímavějších. Všichni známe příběh, jak šestinásobný šampión Arnold v roce 1975, odešel z pódia a poté se vrátil a velmi kontroverzně vyhrál svůj sedmý titul. Fakt, že si Arnold nechal svůj comeback pro sebe a trénoval na soutěž pouze osm týdnů, jen přidal na kontroverzi.

Se sto kilogramy byl o dobrých 10 kilogramů lehčí než ve svých nejlepších letech. Jeho zmenšená velikost, hlavně spodní poloviny těla, byla v kontrastu s ostatními nejlepšími závodníky světa, kteří trénovali po celý rok speciálně pro tento den. Startovní listina pro Mr. Olympia 1980 obsahovala jména jako Chris Dickerson, Boyer Coe, Mike Mentzer, Dennis Tinerino, Roy Callendar, Roger Walker, Danny Padilla, Samir Bannout a Tom Platz, nemluvě o trojnásobném šampiónovi Francovi Zaneovi. Byla to největší soutěž v historii, co se talentů týče.

Ročník 1980 byl pořádán v Sydney v Austrálii a byl pořádán Arnoldovým přítelem Paulem Grahamem. Fakt, že mnoho z Arnoldových přátel a obchodních partnerů sedělo za rozhodcovským stolkem, pouze přidal na kontroverzi jeho výhry. I když definitivně nebyl ve své nejlepší formě, tak stále svojí výškou a šířkou čněl nad ostatními a jeho neskutečné paže mu jistě přihrály hodně bodů. Vybíral si pouze ty pózy, ve kterých vypadal nejlépe, a jednou dokonce ignoroval hlavního rozhodčího a neprovedl pózu po závodnících žádanou, protože v ní nevypadal dobře. Mr. Universe Bill Pearl, který soutěž komentoval pro televizní program CBS Sports, prohlásil, že Arnold byl ten nejzarputilejší závodník, jakého kdy viděl.

V posedownu si to rozdali Arnold, Dickerson, Zane, Mentzer, Coe a Roger Walker z Austrálie. Fanoušci byli šokováni a nadšeni z Arnoldovy výhry. Po tomto výsledku to byla také poslední soutěž pro Mika Mentzera, který skončil pátý. Více než o 30 let později se stále o této soutěži debatuje a fanoušci se hádají, kdo se měl jek umístit a jestli měl Arnold, i když ne ve své nejlepší formě, vyhrát.

Mr. Olympia 1984

Několik let po Arnoldově definitivním odchodu se titul Mr. Olympia předával od jednoho závodníka k druhému. I když byli všichni dobří, tak nikdo nebyl tak velký a tak dominantní jako Oliva nebo Schwarzenegger. To se vše změnilo v roce 1984, když na trůn nastoupil Lee Haney.

Poté co vyhrál NPC Nationals a Mr. Universe v roce 1982, představoval Haney velký potenciál do budoucna se svojí kostrou a hmotou. V roce 1984 nastoupil 24letý Lee na pódium Olympie s hmotností 111 kg, s malinkým pasem a širokými rameny. Ti, co měli štěstí a byli ten den v publiku, přiznávají, že byli doslova šokováni a že Haney vyhrál v první vteřině, co vstoupil na pódium.

Příchod nové superhvězdy na kulturistický trůn byl pouze třešničkou na dortu tohoto ročníku. Soutěž se vrátila do svého rodiště - New Yorku - poprvé po 10 letech. Na pódium se také vrátil mytický Sergio Oliva. Oliva odmítal soutěžit v IFBB od roku 1972, kdy prohrál s Arnoldem v Essenu. Až ten rok se vrátil a fanoušci se velmi těšili na svého starého hrdinu. Vzpomínali na to, jak vypadal dříve, a diskutovali o tom, že pokud se představí tak jako v Essenu, tak opět získá titul Mr. Olympia.

Tento rok byl ve znamení nové generace kulturistů, která se potkávala se starou generací. K Olivovi přibyl ještě Chris Dickerson, vítěz ročníku 1982. Boyer Coe se také vrátil po několika letech na pódium. Populární Tom Platz se představil divákům po nehodě, kdy si v roce 1982 utrhl biceps. Další z veteránů, kteří se ten večer představili, byli Bill Grand, Bob Birdsong, Roy Callendar a Albert Beckles. Ovšem z těchto všech to byl pouze Beckles, který byl schopen se dostat do tak tvrdé formy a vyrýsování, aby uspěl v poli Mr. Olympia v tomto roce.

Startovní listina ročníku 1984 obsahovala tři předchozí vítěze - Olivu, Dickersona a šampióna předchozího ročníku Samira Bannouta - a nové hvězdy sportu - Leea Haneyho, Boba Parise, Mohameda Makkawyho a Jusupa Wilkosze. I když Lee Haney byl tak dominantní, že o výsledku nebylo ani na vteřinu pochyb, bylo skvělé vidět návrat Sergia Olivy a dojemné slyšet jeho řeč, po jeho vyhlášení na osmém místě. Lee Haney začal svoji vládu na trůnu a zároveň mohl závodit se svým kulturistickým idolem a porazit ho.

Mr. Olympia 1988

I když byla Jižní Kalifornie dávno známá jako Mekka kulturistiky, nejprestižnější soutěž se tam nepořádala až do roku 1988. Lee Haney již držel titul několik let a připravoval se na svoje páté vítězství. Tento ročník mu ovšem kladl do cesty nové, mladé a nabuzené soupeře jako Riche Gaspariho, Leea Labradu, Mika Christiana, Berryho DeMeye, Garyho Strydoma, Mika Quinna, Phila Hilla a Shawna Raye.

Ti chytřejší z této nové skupiny si uvědomili, že je nesmysl zkoušet soupeřit s Haneyem ve velikosti svalové hmoty. Kombinace velikosti a symetrie, jakou měl Lee, se téměř nedala porazit. Zkusit se zvětšit nebyla pro jiné cesta, jak Haneyho porazit.

V roce 1988 se na Olympii konalo oficiální vážení, den před závody. Překvapivě malá váha některých závodníků odhalila jejich strategii a snahu přijít co nejvyrýsovanější místo toho, aby se snažili hrát Haneyho hru velikosti. Labrada navážil 80 kg a Gaspari, který rok předtím vážil 100 kg, navážil pouze 94 kg, když se celý rok snažil zúžit pas. I velký a vysoký Gary Strydom, který jako jeden z mála byl vyšší a potencionálně větší než Haney, navážil pouze 100 kg. Když se ovšem postavil na váhu Haney a navážil masivních 113kg, tak všichni věděli, kdo zítra vyhraje (pozn.: jediný těžší závodník byl 198 cm měřicí a 131 kg vážící Ralph Moeller).

Ovšem dominance šampióna nijak nezmenšovala kvalitu celého startovního pole. Berry DeMey byl vyrýsovanější než jindy, se stromkem na spodních zádech, který šokoval publikum a donesl ho na třetí místo v soutěži. Gaspari se také vrátil k vyřezané formě, která mu dříve zajistila slávu. Strydom byl také ve skvělé formě s nejlepším břichem v soutěži a příčně pruhovanými stehny.

Dalším faktorem přidávajícím kvalitu ročníku 1988, byla kvalita volných sestav, která byla oceněna rozhodčími i publikem. Berry DeMey pózoval na U2, Labrada si vybral muziku z Arnoldova Běžícího muže, Phil Hill pózoval na Fantoma opery. Ovšem vrcholem večera byl šampión, který pózoval na hudbu z filmu Rocky IV.

Mr. Olympia 1991

Po sedmi za sebou jdoucích titulech Mr. Olympia si Lee Haney chtěl přivlastnit prvenství na trůnu kulturistické historie osmým titulem. V roce 1991 byla Olympia pořádaná v Orlandu na Floridě a Leemu Haneymu se postavil do cesty největší vyzyvatel v poli ostatních ve skvěle formě se prezentujících soupeřů - Dorian Yates.

Dorian Yates ten rok vyhrál Noc šampiónů a byl jediným, kdo se mohl Haneymu postavit, s ohledem na velikost svalové hmoty a kosterní strukturu. Byl pouze o 2 cm nižší než šampión, jeho zádové svaly byly stejně široké a husté a jeho stehna byla lepší. Ovšem nemohl se rovnat Haneymu v mohutnosti hrudníku a rozdílem mezi hrudníkem a pasem. Zkušenost a vyzávoděnost sedminásobného šampióna byla také úplně jinde, na rozdíl od nováčka, který závodil pouze na své třetí profesionální soutěži. Dorian porazil Haneyho v druhém kole v porovnávání jednotlivých póz. Byl ale poražen v kole symetrie a ve volné sestavě.

Rok 1991 byl také soutěží, kdy Vince Taylor předvedl nový styl pózování. I když byl svým mentorem Johnem Brownem naučen pózovat na pomalou hudbu, tak se rozhodl letos pro něco jiného a předvedl svoji dnes již známou robotickou rutinu, kopírující Arnoldova Terminátora. Tato sestava ho vynesla až na třetí místo před Labradu a Raye.

Aby nezůstal pozadu, tak předvedl Haney ten večer jednu z nejlepších volných sestav svojí kariéry. Stejně jako při svém prvním titulu v roce 1984 pózoval na hudbu z filmu Excalibur. Uzavřel tak svůj olympijský kruh. Poté co byl poosmé v řadě vyhlášen vítězem, byl zavalen ostatními závodníky gratulujícími k překonání rekordu a zapsání se nesmazatelně do historie.

Mr. Olympia 1995

30. ročník soutěže byl jedním z nejnapínavějších v historii nejen díky tomu, co se dělo na pódiu, ale i díky tomu, co se dělo předtím. Trojnásobný šampión Dorian Yates vyhrál o rok dříve kontroverzně s utrženým bicepsem a lehce vystouplou břišní stěnou. I tak ale vyhrál nad skvěle připraveným Shawnem Rayem a Kevinem Levronem.

Rok poté byl Dorian hladový po tom, aby ukázal, že je lepší než kdy předtím a že si titul Mr. Olympia opravdu zaslouží. I když se proti němu postavila monstra jako Nasser El Sonbaty a skvěle připravený Kevin Levrone, tak se Yates představil se svojí pověstnou tvrdostí a špičkovým vyrýsováním a nejlepšími zády v historii. Snadno tak získal svůj třetí titul. Shawn Ray, Vince Taylor a Chris Cormier zarovnali první šestku.

Událost, která dělala tento ročník speciální, bylo představení všech vítězů soutěže Mr. Olympia na jednom pódiu poprvé v historii. Pořadatel soutěže Wayne DeMilia zařídil tento historický okamžik a i Joe Weider byl překvapen. Publikum propuklo v nadšení, když se na pódiu objevilo všech devět šampiónů. Larry Scott, Sergio Oliva, Arnold Schwarzenegger, Franco Columbu, Frank Zane, Chris Dickerson, Samir Bannout, Lee Haney a stávající šampión Dorian Yates, ti všichni šokovali překvapenou halu.

Joe Weider posléze pozdravil každého šampióna a o každém řekl něco z jeho kariéry. Arnold na vrcholu svojí filmové kariéry byl největším překvapením.

Mr. Olympia 1998

Rok 1998 byl ve znamení předání pochodně. Po posledních 14 let drželi titul pouze dva - Lee Haney a Dorian Yates. Po utrhnutí tricepsu pár týdnů před Mr. Olympia 1997 se Dorian rozhodl, že po získání šestého titulu odejde do sportovního důchodu. Nemohl nastoupit, pokud nemohl trénovat na sto procent. Kulturistická veřejnost začala brzo spekulovat, kdo bude nový král.

Za Yatesovu šestiletou vládu se za ním na druhém místě Olympie vystřídali čtyři závodníci. Byli to Flex Wheeler, Shawn Ray, Kevin Levrone a Nasser El Sonbaty. I když Nasser byl druhý v roce 1997, tak většina viděla jako dalšího šampióna Flexe. V první části roku 1998 vyhrál Flex soutěž Arnold Classic ve špičkové formě s neskutečnou kombinací symetrie a svalové hmoty. Mnoho lidí tvrdilo, že to byla jeho nejlepší forma vůbec. Pokud by to mohl zopakovat na Olympii o šest měsíců později, tak by nikdo jiný neměl šanci.

Jeho forma byla tak špičková, že nemnoho lidí si všimlo černého koně, který se pomalu objevoval v pozadí. I když Ronnie Coleman vyhrál pár profi soutěží v letech 1995 a 1996, tak se ještě nedostal do první šestky na Olympii. V roce 1997 se umístil na devátém místě. Ovšem v roce 1998 se začal ukazovat dramaticky zlepšený a větší. Umístil se na druhém místě za Kevinem Levronem na San Francisco Pro a pak ho i porazil, když vyhrál Noc šampiónů o týden později. Mohl Ronnie zamíchat kartami za pár měsíců na Olympii?

Olympia se ten rok vrátila do svého rodiště v New Yorku. Bylo to stejné místo, kde se poprvé o titul rvali takové legendy jako Larry Scott, Sergio Oliva, Arnold Schwarzenegger. Tento rok povstane nový šampión a nová kapitola historie tak měla začít.

Flex Wheeler snadno vyhrál první kolo semifinále, kolo symetrie. Nasser se ukázal masivní a tvrdý, ale trochu měkčí v zadních postojích v porovnání s předchozím rokem. Kevin Levrone byl velký a hustý s nově oholenou hlavou, ale nebyl tak vyrýsovaný. Shawn Ray byl skvěle připraven, ale postrádal finálních několik procent, díky nimž získal druhá místa v letech 1994 a 1996. A co se týče Ronnieho Colemana, tak ten se představil na pódiu masivnější než dřív, ale nedal na sebe dostatek oleje, takže vypadal suchý a méně působivý. Nebyl to zrovna dominantní začátek nové legendy.

Do druhého kola, povinných póz, si Ronnie převlékl plavky a dal na sebe nový nátěr oleje. Hlavní rozhodčí Jim Manion poručil na první porovnání Ronnieho Colemana doprostřed, Flexe Wheelera na jednu stranu a Nassera El Sonbatyho na stranu druhou. Ronnie byl daleko větší než Flex a téměř se mu rovnal v symetrii. Byla to bitva.

Každá soutěž má svůj zlomový moment. Peter McGough potom napsal pro časopis Flex, že ten moment nastal, když se závodníci v prvním vyvolávání otočili zády a provedli dvojitý biceps zezadu. Flex věřil, že má soutěž v kapse, tak se moc nenamáhal a bylo vidět jeho namyšlené chování. Co si ale neuvědomoval, bylo, že Ronnie Coleman byl v lepší formě než on. Ronnieho paže byly větší a dílo dokonal bezchybně separovanými sedacími svaly. I přes svoje genetické dary byl Flex známý svými měkkými hamstringy a zadkem. To se mu stalo osudným.

Před finálovou bitvou byl stále Ronnie za Flexem, kvůli velkému deficitu z prvního kola. Ale ve finále celkové skóre otočil. Flex, Nasser, Levrone, Ray a Cormier všichni dávali vše do finálového posedownu, ale žádný z nich nevypadal větší nebo vyrýsovanější než Coleman. Ronnie následoval Flexe, kamkoliv se pohnul, a odhaloval jeho slabiny.

Jak začal Wayne DeMilia oznamovat výsledky první šestky, tak se Ronnie pouze modlil, aby se dostal do první pětky. Bylo to poprvé, co se dostal do posedownu Mr. Olympia, takže už to bylo pro něj vítězství. Pokud by se dostal do první pětky, tak by se dostal dál, než sám očekával, když o rok dříve skončil až devátý. "Na pátém místě se umístil Shawn Ray," oznámil DeMilia. Čtvrté místo dostal zklamaný Kevin Levrone. Zůstali pouze Nasser, Flex a Ronnie. Ronnie se vnitřně připravil na přebrání bronzových medailí za třetí místo. Nasser byl loni na druhém místě a Flex byl letošní šampión Arnold Classic. Soutěž na Arnoldu se ten rok rozhodla právě mezi těmito dvěma závodníky, takže dávalo smysl, že to tak bude i na Olympii. DeMilia pomalu oznámil: "Na třetím místě se umístil Nasser El Sonbaty!" Ronnie vypadal zmateně a šokovaný, když Nasser postoupil dopředu pro svůj šek a medaile. Coleman zavřel oči a zvrátil hlavu vzad. Flex se díval do publika s pohledem značícím nejistotu. DeMilia si dal opravdu na čas s ohlášením vítěze a dlouho napínal publikum i závodníky. "Vítězem Mr. Olympia 1998 je... Ronnie Coleman!

Po tomto oznámení se Colemanovi podlomila kolena a zkolaboval na pódiu. Flex se nepatrně usmál a sehnul se k šokovanému Ronniemu, aby mu pogratuloval. Ten měl hlavu skrytou v dlaních a bylo vidět, že nekontrolovatelně pláče. Jak posléze přebíral titul šampióna, tak se na pódiu objevila i jeho matka - jeho největší fanoušek.

Speciální poznámka - Mr. Olympia 2009

Nemůžu tento seznam nejzajímavějších ročníků Mr. Olympia nechat bez zmínění ročníku 2009. Po letech dominance a vyrovnání rekordu Leea Haneyho v počtu osmi vítězství byl Ronnie Coleman poražen svým největším soupeřem Jayem Cutlerem. Historické bitvy mezi těmito titány začaly v roce 2001, kdy se Jay umístil poprvé na druhém místě za Ronniem, i když po semifinále vedl. Po návratu na Olympii o dva roky později válčil Cutler s Colemanem, ale nikdy ho nedokázal porazit. Získal tři druhá místa po sobě.

Historie se změnila v roce 2006, kdy se Jay Cutler stal novým Mr. Olympia a jedním z mála, kteří dokázali stávajícího Mr. Olympia porazit na pódiu. Naposledy se to stalo v roce 1984, když Lee Haney porazil vítěze předchozího ročníku Samira Bannouta. V roce 2006 se Coleman ještě zvětšil až do gigantických proporcí, ale jeho zranění začala nechávat stopy na jeho zádech a tricepsu. Cutler se naopak opět zlepšil a konečně porazil krále kulturistiky.

Ovšem život na vrcholu nebyl pro nového šampióna vůbec lehký. V roce 2007 nenačasoval dobře formu pro páteční semifinále a nastoupil na pódium s vodou v podkoží. Skvěle vyřezaný Victor Martinez vypadal, že jde do sobotního finále ve vedení, ale Cutler opravil chybu z předchozího večera a těsně vyhrál svůj druhý titul.

Po roce spekulací o kontroverzním výsledku a údajném daru stávajícímu šampiónovi byli rozhodčí k Jayovi více kritičtí. Opět mimo svoji nejlepší fazónu se po semifinále Cutler ocitl na druhém místě za špičkově připraveným Dexterem Jacksonem. A tentokrát už Cutler ztrátu nedohnal a byl ohlášen na druhém místě za Dexterem. Jeho krátká vláda se zdála být ta tam.

Když Cutler oznámil záměr znovu získat titul v roce 2009, byl kritiky hlasitě odepisován. Nikdy v historii se nestalo aby vítěz Mr. Olympia o titul přišel a znova ho získal zpět. Mnozí se o to pokusili (Sergio Oliva, Samir Bannout, Ronnie Coleman a další), ale nikomu se to nepovedlo. Mohlo se to povést Cutlerovi?

Na tiskové konferenci před Olympií 2009 měl Jay skloněnou hlavu a zíral do stolku před sebou, jako by neměl energii ji udržet nahoře. Jeho tvář byla propadlá víc než dřív, což je znamení, že jeho tukové zásoby byly na velmi nízké hladině. Bylo jasné, že tento rok neponechal nic náhodě.

Když se Jay postavil na pódium při pátečním semifinále, tak sklidil obrovské ovace publika na jeho vylepšenou postavu. Byl lepší než kdy předtím a rychle si získal zpět publikum i rozhodčí, kteří neměli na vybranou, a třetí soška Sandowa byla jeho od prvního momentu. Jako první v historii dokázal znovu vyhrát titul krále kulturistiky.

Původní článek: The 10 Most Exciting Mr. Olympia Contests!
Autor: John Hansen
Zdroj: johnhansenfitness.com
Překlad: Daniel Minarský
Přeloženo se svolením autora.



Související články:

Diskuse k článku:
Reklama:
Uživatelské jméno:
Heslo:
Text:
...
Upozornit na novou odpověď e-mailem.
Před napsáním příspěvku nepřehlédněte pravidla diskusí. Děkujeme za jejich dodržování.

20.09.15:12Simp´[L]e - CZEBLADE: musíš si uvědomit že měřil 198cm... špička rozho..+2
20.09.14:30CZEBLADE - To měl ten Hulk jen 23 roků a takové proporce? Dneska jsou..
19.09.18:22Ferry - Díky+3
19.09.18:12Sidic - Chtěl bych se zeptat kdy bude další videolog Mildy Šádka? ..-4
19.09.17:11LUC - ano, pamatuji si. Pak to byl podnět k určitým spekulacím, ..
19.09.16:40janinho - akurat jedna drobnost *1* pozrel som si finale z 1998 a ..
Zobrazit všechny příspěvky







Jméno: pamatovat
Heslo:
NOVÉ PŘÍSPĚVKY ČTENÁŘŮmagazínJosef Květoň - trénink prsou a ramen...
havlic (14:43) • ...no ono to ještě vyleze!bude mě zajímat srovnání s Milanem Šádkem ty 2-3 týdny před s...
magazínSedmdesátiny Jana Smejkala: Můj život...
mirous (13:10) • Super článek! Takového čtení by mělo být víc. Miluji tyto retro pohledy do minulosti ku...
magazínMistrovství Čech dorostu a juniorů 20...
Amanda (09:01) • Prima fotky. Těším se na ty soutěžní. *79*
magazínMistrovství Čech dorostu a juniorů 20...
Ondra Hájek (19:57) • Soutěže v Kutné Hoře nemůžou zklamat, tenhle tým pořadatelů to má fakt zmáknutý. Co je...
magazínLuis Rodriguez po Arnold Classic vymě...
maxpoint97 (23:38) • Za mě rozhodně Justin neměl špatnou formu, ten zakopanej pes je jinde *1* Buď se na...



Erasport, s. r. o. • Svahová 1537/2, 101 00 Praha 10 - Vršovice • IČ: 29052131, DIČ: CZ29052131 • Kontaktní údajeZásady ochrany osobních údajů
Copyright © 2010-2024 Erasport, s. r. o. • Copyright © 2001-2024 Ronnie.cz • Ronnie.cz je registrovaná ochranná známka. • Historie změn
Publikování nebo další šíření obsahu serveru Ronnie.cz je bez písemného souhlasu zakázáno.
MAGAZÍN OBCHOD AKADEMIE
Vyhledávání:
RSS     Internetový magazín  ::   Sportovní obchod  ::   Fitness TV  ::   Lidé  ::   Diskusní fórum  ::   Fitness akademie