Seděli jsme na lavičce v ghetto parku, tak si tohle místo pojmenovali ti, kteří sem chodí cvičit, nad námi se od nevidím do nevidím rozkládala bezchybně modrá obloha, která krásně kontrastovala s červeně natřenými hrazdami, bradly a jinými trubkoidními konstrukcemi, a kluci - Láďa Přidal a Michal Doležel - mi nadšeně i zasvěceně vyprávěli o kalistenice.
Dozvěděla jsem se tak, že calisthenics workout pochází z chudých newyorských čtvrtí stejně jako breakdance nebo graffiti, že vznikal v 90. letech a že jeho otcem je člověk, který si říká Bar Father a ostatní mu přezdívají Giant. Ten také založil Bartendaz - vůbec první calisthenics tým s cílem a myšlenkou bojovat pomocí kalisteniky proti drogám, násilí a kriminalitě. A v tomto duchu fungují Bartendaz stále.
Výhod calisthenics workoutu je mnoho. Ke cvičení není potřeba posilovna, peníze na vstupné ani složité vybavení. Člověk si vystačí prakticky jen s tyčí, hrazdou či prolézačkou na dětském hřišti, cvičit může kdykoli a závaží nepotřebuje. Zcela dostačující zátěží mu bude váha vlastního těla.
Ano, street workout je dřina, ale nejen to. Dle filosofie lidí, kteří s ním začali, by to měla být také zábava a v Americe to tak funguje. Lidé tráví svůj volný čas na hřištích, tam cvičí, povídají si, hecují se mezi sebou, všichni vzájemně se pak povzbuzují, dobírají se, vtipkují... Calisthenics workout tedy nemusí být jen sportem, ale může se velmi dobře stát i životním stylem.
A právě tak to berou i Láďa s Michalem, kteří si dokonce nedávno zajeli ochutnat tu pravou atmosféru calisthenics workoutu přímo do Bronxu. A touhle cestou se jim splnil jeden sen. Od svých cvičebních začátků totiž doslova hltali videa králů kalisteniky, obdivovali je, respektovali, brali jako své učitele... A najednou se s nimi setkali tváří v tvář a byli přijati ne jako dva cizinci a "začátečníci", ale jako přátelé jim rovní.
Tak začnu od tebe, Láďo. Jak je to dlouho, co jsi objevil calisthenics workout? A dělal jsi předtím nějaký sport?
Láďa: Já jsem začal cvičit asi před čtyřmi lety, předtím jsem nesportoval. Zato jsem vydržel sedět i osm hodin denně u počítačových her.
Co tě donutilo vypnout počítač a jít se hýbat?
Láďa: Chtěl jsem začít s nějakým sportem, a tak jsem se díval na YouTube a tam objevil video Barilla and Hannibal, kde cvičili černoši na dětském hřišti, a mně se to strašně líbilo. Začal jsem tedy téměř ihned cvičit a cvičil asi rok sám...
Ze začátku jsem byl v tak špatné formě, že jsem udělal třeba
jen 6 shybů podhmatem...
Láďa Přidal
Jak to šlo, když jsi neměl vlastně žádný sportovní základ a začínal jsi tedy úplně od píky?
Láďa: Ze začátku jsem byl v tak špatné formě, že jsem udělal třeba jen 6 shybů podhmatem špatnou formou a nějakých 10 kliků a už jsem nemohl. Snažil jsem se ale kopírovat to, co jsem viděl na videu. A lidi v něm bral jako učitele. A jako učitele je beru do teď.
Co ty, Michale, jak to bylo u tebe?
Michal: Já jsem dělal různé sporty. Od mala jsem hrál fotbal, v 18 jsem pak začal dělat brazilské jiu jitsu a jelikož jsem měl proti sobě většinou těžší a silnější soupeře, doplňoval jsem trénink posilovnou. Tam jsem ale příliš nevěděl, jak cvičit. Něco jsem zvedal, ale valné výsledky jsem neměl a ani mě to moc nebavilo. Pak mi ale jeden kluk, který byl na hodně dobré úrovni, poradil, že musím dělat shyby. Hledal jsem si tedy něco o shybech na YouTube, a tak se dostal k tomu stejnému jako Láďa. Jak jsem to viděl, měl jsem jasno. Nechal jsem jiu jitsu a začal se věnovat calisthenics workoutu.
Oba jste začali cvičit nezávisle a sami. Jak jste se dali dohromady?
Láďa: Seznámil nás Michalův dlouholetý kamarád Kolis, tímto ho zdravíme, protože věděl, že jsme s Michalem nadšení pro stejný druh sportu. V té době se ještě nikdo calisthenics workoutu v České republice nevěnoval, nebo se alespoň nijak neprezentoval.
Ve dvou šel trénink asi o hodně lépe, ne?
Láďa: To každopádně. A hlavně jsme mohli mluvit o videích, která jsme oba znali a měli nakoukaná. Do té doby jsem nikoho takového neznal.
Jaké byly první typicky calisthenics workoutové cviky, které jste se naučili?
Michal: Třeba muscle-up, ten chce umět každý. Bohužel kvůli tomu, že jsem se ho učil jen z videí, mi trvalo rok, než jsem se ho naučil. Zato klukům, kterým jsem poradil co a jak, to trvalo 14 dní.
Tak to bývá... Je teď muscle-up tvůj oblíbený cvik?
Michal: Je výborný, protože se při něm zapojí hodně svalů.
Láďa: Proto patří muscle-up k základním cvikům calisthenics workoutu. Pravda ale je, že když jsme ho zkoušeli poprvé, zdálo se nám jeho zvládnutí v nedohlednu. (smích)
Který cvik jsi začal nejdříve pilovat ty, Láďo?
Láďa: Já jsem hned ze začátku hodně okoukával lidskou vlajku - human flag. Ta se mi hodně líbila. Když jsem ji ale chtěl zkusit, málem jsem si vykloubil rameno, a tak to bylo desetkrát, dvacetkrát, třicetkrát... Než jsem se dostal do opravdu vodorovné polohy a neměl ani jednu ruku pokrčenou, uplynul téměř rok a půl.
Nenapadlo vás někdy, že by vám třeba k rychlejšímu progresu pomohl gymnastický trenér?
Láďa: To ne. Ono se může zdát, že jsou některé prvky calisthenics workoutu stejné jako v gymnastice, ale technicky se provádějí jinak. V calisthenics workoutu jde pořád a stále o posilování, takže jednotlivé prvky se nedělají švihově jako v gymnastice, ale v každé fázi kontrolovaně a poctivě silově.
Cvičíte výhradně s vlastní vahou, nebo doplňkové dáváte i posilovnu?
Láďa: Pokud člověk nechce mít obrovské svaly a stehna jako kůň, nepotřebuje posilovnu a stačí mu cvičit s vlastní vahou. Přitom ale nabere úplně jinou sílu než v posilovně. Při calisthenics workoutu se totiž zapojují hluboké svaly a navíc se při jednotlivých cvicích zapojuje velké množství svalů najednou.
Výsledkem je pak hezká atletická postava, jak se tak na vás tak koukám...
Láďa: Když jsme ale poprvé viděli Hannibala, říkali jsme si, že to je jasná posilovna. Že není možné, aby měl takové svaly jen ze street workoutu. Ale má!
Pojďme se blíže podívat na vaše tréninky. Jak jste trénovali, když jste začínali, a jak vaše tréninky vypadají nyní?
Michal: Ze začátku jsme cvičili třikrát, čtyřikrát, maximálně pětkrát týdně a vydrželi jsme 20 minut nebo půl hodiny a byli mrtví.
Láďa: Teď trénujeme i několik týdnů v kuse každý den, když se cítíme unavení, dáme si tréninků méně, je důležité poslouchat své tělo.
Zvládáte při takové intenzitě tréninku vůbec regenerovat?
Michal: Tohle řešilo hodně lidí. Nechápali, jak může třeba Hannibal cvičit každý den, že někdy přece musí regenerovat. A on jim na to řekl: "A ty v noci nespíš?" Když má člověk dostatek spánku a kvalitní stravu, není problém.
To může mít každý asi trošku jinak, nicméně zpět k vašim tréninkům. Jak konkrétně vypadají?
Láďa: Některý trénink vypadá tak, že si řekneme: "Dnes jedeme 100 muscle-upů, 100 shybů... Hodně opakování v co nejkratším čase."
Michal: Nebo naopak jedeme hodně silové cviky, vše striktní formou a menší počet opakování. Během tréninku zkoušíme i freestyle.
Co jsou základní prvky calisthenics workoutu?
Láďa: Úplným základem calisthenics workoutu jsou kliky shyby, dipy a dřepy, ty jsou tam vždy.
A co s tím pak? Děláte série, nebo jedete jednotlivé cviky do maxima?
Láďa: Děláme série a jedeme i do maxima, ale opět je tu velký rozdíl oproti posilovně. Zatímco ve fitku se dělají desítky opakování, my jich při tréninku děláme stovky. Další odlišnost je v tom, že my nedělíme partie, ale v každém tréninku posilujeme celé tělo. Základem je mít nějakou svoji rutinu a tu cvičit v každém tréninku, plus trénink doplňujeme o freestyle.
Můžete mi pro přesnější představu uvést vzor nějaké takové rutiny?
Michal: Dobře. Například cílem mé první rutiny bylo trénovat muscle-upy, takže jsem jich dal třeba 10 po jednom, pak jsem jel 100 shybů se všemi druhy úchopů - 10 nadhmatem, 10 podhmatem, 10 s širokým úchopem atd. - pak 5x 20 dipů na bradlech, 5x 20 kliků, 5x 20 sklapovaček, 5x 20 dřepů a domů jsem šel vyřízený. (smích)
Ty si, Láďo, pamatuješ nějakou svoji začáteční rutinu?
Láďa: Já měl supersety, které se skládaly z 20 shybů, pak z 20 dipů na hrazdě, 20 dipů na bradlech, dál tam bylo 20 kliků na úchopech, abych šel v kliku ještě níž, následovalo 20 úzkých dřepů, 20 na šířku ramen a 20 širokých. No a tyto supersety jsem si dal 3, nebo i 5.
Mimo těchto rutin děláte i freestyle. To je ještě větší zábava, ne?
Michal: Ano, zábava. To je klíčové slovo pro celý calisthenics/brmetrics workout vůbec. Má to být posilování s vlastní vahou formou zábavy. Takže ve freestylu člověk dělá různé blbosti, baví se, ale zároveň při tom opravdu maká.
Jaké jsou nejtypičtější freestylové prvky calisthenics workoutu?
Michal: Tím nejzákladnější je asi muscle-up, dále pak human flag, front lever, back lever, dragon flag, muscle-up 360, což je muscle-up s otočkou.
Láďa: Ke zvládnutí toho všeho ale vede dlouhá cesta. Patří sem například i stojka na bradlech, kliky ve stojce, nebo kliky v planche, které trénuje Michal, to jsou vlastně takové kliky bez opory nohou.
Hezké, jak daleko jste se už dopracovali. Tak daleko, že jste se dokonce rozhodli jet si do Ameriky zazávodit. Jak tahle myšlenka dlouho zrála?
Láďa: Tak my tuhle soutěž, N.B.X.A Calisthenics Tournament, která se koná v americkém Bronxu, sledujeme jak blázni už čtyři roky.
Michal: No a já jsem napsal Maketricksovi, což je pořadatel, že jeho závod uznáváme, a on nás vlastně pozval. Napsal nám, že můžeme přijet, že budeme vítáni. Sehnali jsme tedy peníze a vyrazili.
Věřili jste si, že se budete mezi nabušenými místňáky chytat?
Michal: Nám bylo jedno, jak skončíme... My jsme tam prostě jen chtěli být, zažít atmosféru, potkat ty lidi...
No a jaké to bylo?
Láďa: Neuvěřitelné, byl to splněný sen!
Michal: Setkali jsme se totiž osobně s Hannibalem. Bylo to asi takové, jako byste strašně obdivovali Arnolda Schwarzeneggera a pak jste s ním najednou seděli u něj doma a společně pojídali hamburgery.
To jste se k Hannibalovi skutečně dostali tak blízko? Jak jste to udělali?
Láďa: Tenhle sport se šíří nejvíc přes YouTube a Facebook a my právě přes FB byli už nějakou dobu v kontaktu s několika osobnostmi calisthenics workoutu, včetně Lorda a Hannibala.
Zajímavé, že vám odepsali. Určitě jim musí psát strašná spousta lidí.
Michal: Tak ona ta komunita před třemi lety, když jsme začínali, ještě nebyla tak velká. A my když natočili své první video, poslali jsme ho Hannibalovi jako dárek s poděkováním, že díky němu jsme začali cvičit a že mně se díky němu změnil život. Na to nám odepsal. Později ještě napsal, že když budu v Americe, ať se ozvu, tak jsem to udělal a on hned odepsal.
A setkal se s vámi?
Michal: Ano a nejen to. Měli jsme s ním dva tréninky.
Láďa: Klidně bychom pak mohli jet další den domů a byli bychom spokojení. (smích)
Nedivím se, člověk nepotkává takové hvězdy denně. Nestoupla ale Hannibalovi sláva i množství zhlédnutí jeho videí do hlavy?
Láďa: Ne, bylo to, jako bychom se znali už 10 let, byl naprosto přátelský, hned nám ukazoval fotky dětí a povídal o svých koníčcích.
On má ještě čas na koníčky?
Michal: Jo, má rád Cadillacy z 90. let. (smích)
Bylo pro vás to setkání i sportovním přínosem?
Michal: Tak, nějaké úplné novinky jsme se nedozvěděli, ono se toho už zas tak moc vymyslet nedá, ale ukázal nám nějaké nové prvky, vysvětloval techniku, ale co hlavně, ukázal nám to naživo.
Láďa: Což pro nás bylo samozřejmě úplně to nejvíc.
Co pak závod, na který jste přijeli? Jak se vám líbil, jakou měl atmosféru a jak na vás působil samotný Bronx?
Láďa: Měli jsme na začátku trošku obavy, ale s žádným rasismem jsme se nesetkali. Bílý, nebo černý - to se tam vůbec nebralo. Všichni nás tam vítali, zdravili nás, představovali se a měli fakt radost, že tam někdo přijel z takové dálky.
Michal: Než jsme přijeli, mysleli jsme, že tam budeme někde v koutku, ale bylo to úplně jinak. Panovala tam strašně přátelská atmosféra, všichni nás povzbuzovali a fandili nám.
Kolik tam bylo bělochů a kolik černochů?
Michal: Bílí jsme tam byli my dva. (smích)
Láďa: No a pak ještě jeden Japonec a jeden chlapík z Austrálie.
Jaká byla úroveň závodů a jak probíhaly? A mohli jste se srovnávat s místňáky, u kterých má calisthenics workout už mnohem delší tradici?
Láďa: Závodilo se jen ve freestylu a jela se dvě kola. Do třetího na hrazdě pak
šlo 6 nejlepších a mezi nimi jsme byli i my dva.
A myslíte, že jste tam skutečně patřili, nebo vám jen místní chtěli udělat radost?
Michal: Myslím, že jsme tam patřili, ale faktem je i to, že tenhle závod sledujeme už 4 roky, jsme jím hodně inspirovaní, a tak jsme tam neukázali nic nového.
Láďa: Složitější to pro nás bylo i kvůli tomu, že jsme se potýkali se změnou času, změnou jídla, jiným počasím, takže jsme měli oproti normálu tak 60 % energie. A bylo to strašně znát. Stačilo mi udělat jen pár prvků a už jsem byl fakt unavený. Všichni nás ale hecovali, fandili nám, tleskali, a když jsme seskočili z hrazdy, poplácávali nás po ramenou s uznalým "good job". Byli neskutečně přátelští.
Michal: A navzdory tomu, že závodili proti sobě, byli největší kamarádi a podporovali se, i když byli z jiných týmů. Byla tam prostě úžasná atmosféra a my se cítili jako Alenka v říši divů.
Takže příští rok vyrazíte zas?
Michal: Stoprocentně!
Láďa: Určitě. Uvědomili jsme si tam ale, že lidé tam jsou úplně někde jinde, co se týče rutiny nebo délky setů, a že my máme obrovské, ale obrovské rezervy.
Co s tím uděláte?
Láďa: Budeme cvičit víc tvrdě, dělat víc opakování, delší sety...
Teda, váš příběh je téměř pohádkový, líbí se mi. Ale vám asi také, že?
Michal: (smích) Líbí a moc. Před 2 lety by nás ani ve snu nenapadlo, že jednou půjdeme s Hannibalem na hamburger.
Láďa: Nebo že bychom vůbec cestovali do Ameriky a ještě k tomu čistě kvůli calisthenics workoutu. My jsme tam vlastně neviděli ani žádné turistické zajímavosti. My tam přijeli čistě posílit motivaci, kterou jsme po čtyři roky získávali z videí. A teď jsme ji dostali od těch, které jsme v těch videích obdivovali.
Jeden sen se vám tedy splnil. Máte nějaký další?
Láďa: Rádi bychom se jednou věnovali calisthenics workoutu naplno, cestovali, trénovali, šířili tenhle sport a rozvíjeli ho v tom newyorském stylu.
A jaký je ten newyorský styl?
Michal: Ten je o tom, že calisthenics workout je o posilování a nejen o tricích, ty jsou jen takový bonus. A pak, že je to i životní styl. Přijít do parku, trávit volný čas s přáteli a mezitím posilovat.
Láďa: Je to asi tak, že u nás si lidi chodí zakopat do balónu, tak v NY chodí do parku posilovat a tím tráví volný čas.
Co byste chtěli říct závěrem?
Závěrem bychom chtěli říct, aby se tento sport rozvíjel správným směrem a tento směr se vám budeme i nadále snažit ukazovat.
XiOne a Laďa, Czech Workout
Pro víc informací o Czech Workoutu navštivte jejich Fun Page na FB, případně zhlédněte jejich kanál na YouTube.
Láďa a Michal v Bronxu na N.B.X.A. 2013
Láďa a Michal v jejich "domácím" ghetto parku
