Zemřel americký
profesionál Casey Viator

Krátce poté, kdy jsme Vás informovali o předčasném odchodu profesionálního kulturisty Daniela Seccarecciho se internetem začala šířit další zarmucující zpráva. Ve věku čerstvých dvaašedesáti let zemřel Casey Viator, který patřil k osobnostem zlaté éry bodybuildingu a byl úspěšným profesionálním závodníkem osmdesátých let. Jako první o smrti Caseyho Viatora informoval na stránkách magazínu Muscular Development Shawn Ray.

Casey Viator se narodil 4. září 1951 v louisianském Lafayette. K tréninku s činkami jej ve třinácti letech inspiroval jeden z jeho strýců, kterého si Casey pamatoval jako velkého a svalnatého chlapa. Jeho tělo na trénink reagovalo skvěle a Viator podle svých slov začal rychle nabírat jak na síle, tak i na objemech. Záznamy o jeho prvních kulturistických závodech se zpravidla datují do roku 1969, kdy obsadil šesté místo na AAU Teen Mr. America. V sezóně 1970 pak na stejné soutěži vybojoval absolutní vítězství, totéž dokázal mezi muži na AAU Mr. USA a na prestižním AAU Mr. America vybojoval fantastické třetí místo, když předstihl i několik velkých jmen, včetně Anibala Lopeze, Eda Corneyho nebo Billa Granta.

Jak si toto období své kariéry pamatoval samotný Casey? Později líčil, že ačkoliv si po svých prvních soutěžních úspěších samozřejmě již uvědomoval svůj potenciál a tušil, že má pro kulturistiku nadprůměrnou genetiku, stále trénoval tím nejvíce možným vyčerpávajícím způsobem, když v posilovně trávil tři hodiny denně pět dnů v týdnu a každou partii bombardoval čtyřiceti sériemi. Samozřejmě, že si již tehdy dobře uvědomoval, že je přetrénovaný, ale jeho mladé tělo zkrátka hodně sneslo.

Změnu do Viatorova tréninku vneslo až setkání s Arthurem Jonesem právě v zákulisí AAU Mr. America 1970. Jeden z nejrespektovanějších tréninkových odborníků dané doby si zde Caseyho odvedl stranou, vyzdvihl jeho potenciál, ale řekl mu, že trénuje až příliš často a potřebuje snížit počet sérií i celkovou délku svých tréninků. Mladý závodník se Jonesem nechal přesvědčit. Snížil celkový objem tréninku a pod jeho vedením se v každé sérii soustředil na to, aby ji odpracoval s největší možnou intenzitou. Nový trénink, v němž po celou dvanáctiměsíční přípravu na AAU Mr. America 1971 vždy odpracoval pouze jednu sérii od každého cviku, působil na Viatorovo tělo skvěle.

Rok 1971 se následně totiž pro stále pouze devatenáctiletého Caseyho nesl již jen a jen v duchu vítězství. Triumf si připsal jak na AAU Jr. Mr. America, tak i na samotném AAU Mr. America, čímž se stal vůbec nejmladším šampiónem soutěže v celé její historii. Dobové kulturistické magazíny vzpomínají na Viatorův úspěch ze soutěže jako naprosto jasné vítězství, když soupeřům svou neuvěřitelně masivní postavou nedal šanci.

Pak se Casey na dlouhých sedm let soutěžně odmlčel, když pomáhal Jonesovi s propagací jeho legendárních strojů linie Nautilus, účastnil se různých seminářů a také experimentu Coloradské státní univerzity z roku 1973. V tom během osmadvaceti dnů nabral 28,67 kg svalové hmoty, když právě na Jonesových pákových Nautilech trénoval pouze tři dny v týdnu po třiceti minutách. Za Viatorovým neskutečným nárůstem množství svalové hmoty samozřejmě nebyly pouze Jonesovy stroje. Svůj podíl mělo výrazné navýšení kalorického příjmu, dostatek odpočinku a spánku i svalová paměť, která podle samotného Caseyho zafungovala ve chvíli, kdy zanechal přísné diety, kterou absolvoval před experimentem, a navýšil příjem živin. Zatímco v roce 1971 při výšce 173 cm vážil 98,5 kg, o dva roky později před zahájením zmíněného pokusu mu ručička váhy totiž ukazovala pouze 76 kg. Viator vždy tvrdil, že si během experimentu k lepším výsledkům nepomohl žádnými anabolickými steroidy.

Nutkání znovu navléknout soutěžní plavky Casey podlehl v roce 1978, kdy se zúčastnil prestižního NABBA Mr. Universe. Ve střední výškové kategorii tehdy vybojoval druhé místo, když podlehl pouze krajanovi z USA Davu Johnsovi. V sezóně 1979 Viator poprvé závodil mezi profesionály ve federaci IFBB a na dobře obsazeném Canada Pro Cupu nakonec obsadil páté místo, když nestačil na Chrise Dickersona, Mika Mentzera, Boyera Coea a Robbyho Robinsona.

Rok 1980 Caseymu vyšel o poznání lépe. Vybojoval vítězství na Grand Prix Louisiana, Grand Prix Pennsylvania i na Pittsburgh Pro Invitational, když na všech třech soutěžích dokázal Chrisi Dickersonovi oplatil porážku z předcházející sezóny. Ve stejném roce také přišel Viatorův první z jeho dvou startů na Mr. Olympia. Nakonec při něm obsadil čtrnácté místo.

Druhý start na nejprestižnějším klání profesionální scény Casey absolvoval v roce 1982, a to ve formě, o níž věřil, že by mu měla zajistit vítězství. Když nakonec skončil třetí za Chrisem Dickersonem a Frankem Zanem, byl zklamaný natolik, že pověsil soutěžní plavky na hřebík, začal se věnovat trénování méně zkušených cvičenců a závodníků a již se neohlížel zpátky. Výjimku udělal pouze v roce 1995, kdy nastoupil k Masters Olympia. Od té doby trénoval pouze pro vlastní potěšení a ještě před několika měsíci údajně dokázal předvést dřep s 250 kg nebo bench-press s 227 kg těžkou činkou.

O příčině Viatorova jistě až příliš brzkého odchodu se spekuluje. Hovoří se o tom, že Casey v den svých dvaašedesátých narozenin ve spánku podlehl srdečnímu infarktu.

Casey Viator

Použitá literatura: