V neděli, dne 11. 8. 2013, se houslista Symfonického orchestru Českého rozhlasu a ultramaratonec v jednom, pan Jaroslav Bohdal, pokusil o vytvoření nového českého rekordu, když si dal za úkol za 12 hodin zaběhnout 100 km dlouhou trať a vzápětí udělat 500 shybů.
Jaroslav svůj vytyčený cíl nejen splnil, ale ještě přesáhl! Během ne 12 hodin, ale 11 hodin uběhl ne 100 km, ale 102 km a 555 m a poté udělal na hrazdě ne 500 shybů, ale celých 525.
"Jak by řekli komunisté, plán jsem splnil na 130 %," okomentoval svůj výkon po skončení akce unavený, ale spokojený pan Bohdal.
Cílem výkonu ale nebylo pouze vytvoření nového českého rekordu, akce měla i charitativní podtext.
"Výbor dobré vůle Olgy Havlové má už čtvrtým rokem projekt, který se nazývá Sportem pro charitu. V jeho rámci máme běžce na půlmaratonu i maratonu, kteří svým běháním získávají finanční prostředky pro naši nadaci, a právě i akce Jaroslava Bohdala je součástí tohoto projektu," řekla ke spolupráci s čerstvým rekordmanem manažerka PR a komunikace Výboru dobré vůle, slečna Monika Granja.
Start celé akce, která se konala v pražské Stromovce, byl naplánován na devátou hodinu ranní a přesně v 9 hodin pan Jaroslav Bohdal skutečně odstartoval. Od té doby kroužil 9 hodin 36 minut a 35 vteřin na vyměřeném, 1935 m dlouhém okruhu, který musel oběhnout celkem třiapadesátkrát. Během dne se k Jaroslavovi přidali na různě dlouhé úseky další běžci, kteří chtěli jeho snažení podpořit. V dopoledních hodinách s Jaroslavem nejvíce naběhal jeho kolega a kamarád, režisér z Českého rozhlasu a bývalý běžec dlouhých tratí, pan Igor Tausinger, v odpoledních hodinách byl nejčastějším Jardovým doprovodem jeho tréninkový konzultant, pan Marcel Brož.
Jak by řekli komunisté, plán jsem splnil na 130 %.
Jaroslav Bohdal
Po celou dobu běhu se Jaroslav Bohdal snažil udržovat stejnoměrné tempo, pokud mu síly dovolily, na chvíli zrychlil. Během výkonu pil hlavně vodu a energii doplňoval banány.
Své proběhnutí cílovou páskou si ve finále tento urputný běžec zopakoval hned dvakrát. Se slovy: "Dám si ještě jedno kolečko, jestli nevadí," proběhnul kolem tleskajících diváků a znovu se vrátil do cíle se 102 km a 555 m v nohách.
Následovaly shyby, při kterých se Jaroslav snažil být velmi precizní, a dokonce žádal dohlížející členy z Výboru dobré vůle, aby mu potvrdili, že shyby jsou ve všech jejich fázích technicky v pořádku. Hned v úvodu ale došlo k nepříjemnosti. Již po několika málo desítkách shybů si totiž Jaroslav strhnul první puchýř na palci, který mu byl ošetřen, nicméně následně vzalo za své i několik dalších mozolů. Všechny přiložené náplasti hrazda nemilosrdně strhávala, a tak situaci zvládla až izolační páska. I ve shybech se tedy nakonec Jaroslav dostal nad vytyčený cíl.
"Je to pro mé dobré svědomí a také to alespoň pro mé oči vypadá lépe, když svůj limit alespoň o něco překročím. Mám z toho pak ještě větší radost," vysvětlil atlet svůj pro mnohé naprosto nepochopitelný počin, jelikož když už by někdo uběhl oněch 100 km, nejspíš by nechtěl už udělat ani krok navíc, a když už by někdo dal oněch 500 shybů, o další porci navíc by nejspíš také nestál.
Zato pan Jaroslav to dvakrát neřešil. Po neskutečném celodenním vypětí si sbalil svůj baťůžek, nasedl na MHD a vydal se noční Prahou zpět ke svému domovu. Ještě předtím se ale s námi podělil o pocity z průběhu celé akce.
Jaroslave, odvedl jste opravdu obdivuhodný výkon, gratuluji. Jak vás vůbec napadlo ztrestat své tělo tak náročným úkolem?
To je delší historie. Začátkem června jsem se měl zúčastnit ve Stromovce běhu na 12 hodin, ovšem Prahu právě tou dobou postihly ničivé povodně, takže Stromovka byla zaplavena a z bezpečnostních důvodů uzavřena a závod zrušen. Rozhodl jsem se tedy, že uspořádám svůj exhibiční sólo běh na 12 hodin, který bude mít charitativní charakter, a výtěžek z něj půjde na pomoc postiženým povodněmi. Požádal jsem tedy kamaráda, zda nemá kontakt na nějakou nadaci či charitativní organizace, a ten mě odkázal na Výbor dobré vůle a ještě mi nasadil brouka do hlavy, že by bylo zajímavější, kdybych akci spojil se shyby, kterým se také věnuji, a pokusil se vytvořit český rekord.
Což se povedlo.
Ano, ale jelikož trvalo zorganizovat tuto akci poněkud déle a povodně už nebyly aktuálním problémem, padl návrh, zda by bylo možné výtěžek akce věnovat na pomoc hendikepovaným. S tím jsem samozřejmě souhlasil, protože cílem mého snažení nebylo nějak se zviditelnit, ale šlo mi opravdu primárně o to, abych pomohl potřebným.
Chvályhodné. Nicméně k vašemu výkonu. Vy jste dnes svůj běh dal v čase o hodinu kratším, než jste měl v plánu. Běželo se vám tak dobře?
Běželo se mi dobře, cítil jsem se dobře, protože hodně trénuji. Za měsíc červen jsem například naběhal 605 km, z toho zhruba 200 km v drsném horském terénu Šumavy, a je to znát.
Nějaké krize byly?
Nic většího, než na co jsem zvyklý. Nejpomaleji jsem běžel na 90. km, kdy jsem měl určitou krizi, slabší chvilku jsem měl kolem 50. km a potom asi kolem 75. km. Naopak nejsilnější jsem se cítil někde za metou maratonu a také okolo 80. km. Jinak strategie byla nepřepálit začátek, což se mi podařilo, pak už jsem si udržoval spíš rovnoměrné tempo s tím, že když to šlo, zrychlil jsem.
Jaké boty jste zvolil pro tento běh?
Dnes jsem běžel v botách značky Mizuno Wawe Inspire 8, což jsou tréninkové boty, ale na ultramaraton mi takto tlumivé boty vyhovují.
Nevadí vám, že jsou zase těžší než závodní obuv?
Tak já normálně běhám v závodních speciálech Mizuno Wawe Ronin, což jsou sice závodní speciály na trati do 42 km, nicméně dobře se mi v těchto botách podařilo zaběhnout i závody na 100 km. Zde jsem váhal, ale nakonec jsem si vybral tlumivější obuv už i kvůli tomu, že jsem na běh nastupoval s nataženým hýžďovým svalem a hamstringem.
To jste si přivodil v tréninku?
To se mi přihodilo v Kašperských horách, kde jsem byl služebně a našel jsem si tam tréninkovou trať dlouhou 25 km, během které jsem v 7 strmých kopcích nastoupal celkem 850 - 900 výškových metrů. Nejlepší čas, kterého jsem na této trati dosáhl, činil 2:17:06, a to díky tomu, že jsem při sbíhání doslova padal, abych nahnal cenné vteřiny. A právě tady jsem si natáhl zmiňované svaly. Nicméně za ty kopce jsem byl rád, protože ty běžce nejvíce naučí.
Budete si tedy muset zajistit, abyste pracovně jezdil do hor častěji. (smích)
Ano. Ale před Šumavou jsme byli zase se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu v Japonsku, kde se mi podařilo uběhnout 377 km a kde jsme také s kolegou ze souboru vyšli na vrchol hory Fudži, respektive na vedlejší vrchol, který byl v nadmořské výšce 3720 m, přičemž hlavní vrchol byl ještě o 56 výškových metrů výš. Panovalo tam ale velmi špatné počasí, od výšky 2500 foukal vítr síly orkánu a k tomu nás bičoval zmrzlý déšť ve formě ledových krupek. Byli jsme totálně promrzlí, takže jsme na vrcholu setrvali jen 5 minut a rychle se dali na sestup. No ale protože jsem blázen, tak jsem ještě toho dne po návratu na hotel a po noci, kdy jsem spal asi půl hodiny nebo maximálně hodinu, nazul maratonky a večerním osvětleným Tokiem uběhl ještě 22 km.
Tak to je opravdu šílené, nicméně zároveň obdivuhodné. Stejně jako váš dnešní výkon. Dnes jste si poprvé ve svém životě vyzkoušel, jak chutnají shyby po ultraběhu. Jak to šlo?
Musím říct, že velice dobře.
Opravdu? Na začátku se mi zdálo, že vám není příliš dobře, vypadal jste, jako by se vám chtělo omdlít...
To se mohlo zdát, protože při shybech dochází k prudkým výkyvům tepové frekvence a já se v mezičasech potřebuji zhluboka vydýchávat a také koncetrovat, takže se dívám do prázdna, což si okolí může vyložit tak, že mi není dobře. Ale opak byl pravdou. Hned od prvního okamžiku jsem se při shybech cítil velice dobře a bylo to určitě i tím, že jsem dlouhým během v důsledku dehydratace ztratil nějakou váhu. A když takhle nárazově ztratíte 1 nebo 2 kg, je to obrovská úleva.
Hned v začátku shybů jste si ale strhnul mozoly na rukou, jak moc vám to výkon zkomplikovalo?
V posilovně, kam chodím, cvičím ha hrazdě, která má hodně hladký povrch. Tato hrazda byla trochu jiná, takže se mi podařilo strhnout mozoly na obou rukou, ale rány naštěstí nekrvácely a po zalepení se už nehoršily. A budete se divit, ani to příliš nebolelo. Jak jsem, jak se říká, "v adrenalinu", nabuzený výkonem, tak se mi při těch dlouhých bězích posouvá práh bolesti a jsem vůči ní mnohem víc rezistentní.
Zítra to na vás ale asi dolehne. Jak dlouho nyní bude tělo "bolet" a regenerovat po takovém výkonu?
Postačí mi tři dny bez běhání, ale do posilovny půjdu již zítra.
Poděkování:
Jaroslav Bohdal by chtěl u příležitosti svého výkonu poděkovat matce za to, že mu už 15 let vaří dle rozpisu jeho jídelníčku, panu Marcelu Brožovi za podporu a spolupráci, firmě Mizuno, která jej sponzoruje oblečením i obuví, a také SporCentru Nové Butovice, které mu umožňuje bezplatně využívat jejich posilovnu.
Nový český rekord - 102 km a 555 m běh + 525 shybů
2839
Jaroslav Bohdal v unikátním silově vytrvalostním dvojboji
