Jaký obrázek se Vám vybaví, když řeknu slovo redaktor? Nechte mě schválně zkusit hádat! Vidíte chlapíčka zhruba kolem třiceti let, střední postavy s povislým pupkem, hrbícího se u počítače, jehož jediným zřetelnějším pohybem je monotónní ťukání do klávesnice. Všude kolem sebe má kupu bordelu a nedožerků… Uhádl jsem? Možná Vás teď trochu vyvedu z míry.
Právě ležím u vody na pláži, vystavuji na odiv své vymakané tělo pětadvacetiletého mladíka a kolem sebe mám spousty pěkných, chichotajících se holek. Bohužel… Přede mnou totiž leží bílý cár papíru a právě se snažím něco inteligentního napsat pro čtenáře Ronnie.cz. Marně. Jediné, co jsem zatím stačil na papír udělat, je změť expresivních čar, abych rozepsal propisku, kterou svírám ve své zpocené ruce a nervózně s ní v nepravidelných intervalech třepu.
Vzduchem se line zvláštní směsice pachů. Vzduch je cítit vodou, létem, opalovacími krémy, grilem, pivem, cukrovou vatou… A těch zvuků, co je kolem slyšet. Úplná prázdninová symfonie! Možná jsem si nevybral vhodné místo k sepisování článku. Všelijaké vůně, hluk, neúprosně pálící slunko, to všechno by se ještě nějak dalo ignorovat, ba dokonce využít k jakési inspiraci. Horší je to ale s přítomností bikinového osazenstva.
Vždycky, když už mám něco na jazyku, už už mě napadne nějaká kloudná myšlenka, objeví se mi v zorném poli nějaký rušivý prvek. Například dlouhé štíhlé nohy černovlasé dívky, mířící k vodě kolem mé deky. Nebo štíhlá postava s vlnícími se boky, vystupující pomalu z vody, nebo opálený zadeček, napresovaný v bílých plavečkách, jenž mě okouzlí na celou jednu dlouhou minutu. Od tohoto skvostného obrázku mě vytrhne až plesknutí čehosi na můj prázdnotou zející papír. Že by se mi na něj (víte co…) přeletující pták? Aha, to mi jen odkápla slina z otevřené pusy. No a další a další kazopisné, omračující, interrupční vjemy, které všechny mé tvůrčí schopnosti posílají ve vteřině k čertu.
Ano, musím uznat, že jsou jistým způsobem inspirující, ale pro tvorbu článku na Ronnie.cz naprosto nevyhovující. Nevím proč, ale vybavuje se mi v hlavě dokonale ohraný ženský výrok: „Vy chlapi jste všichni stejný!“ Už to začínám pomalu chápat a nebojím se to přiznat. Ano, jsme. Jistým způsobem - pohled na krásnou ženu si prostě jen tak nedokážeme odepřít! Při svatebním obřadu slibujeme věrnost. Ne slepotu a sebezapření.
Papír začíná být plný kresbiček, nahodilých čar, slintů a dalších bezpředmětných věcí. Není na něm ani jedna jediná smysluplná věta. Léto mi zkrátka nepřeje. I když je plné inspirujících múz, jež zvou k políbení.
Přeji krásné léto.
Váš kreslíř Maty
Martin Novák tvoří pod nickem Maty. Vystudoval střední uměleckoprůmyslovou školu sklářskou a nyní studuje na TUL tělocvik a češtinu. Jeho největším koníčkem je sport, ale umělecká tvorba mu přesto velmi chybí. Proto když má čas, usedne doma ke stolu, chopí se tužky a kreslí, co ho zrovna napadne. A jelikož má rád humor, jsou to právě vtipy...
