Bomber mluví - rozhovor
s Davem Draperem (II.)

[Text: Lori Grannis] Druhá část rozhovoru s Blonďatým Bombarďákem, kde se autor zaměřuje na jeho hereckou kariéru, Arnolda i na jeho názor na dnešní kulturistiku a na správnou stravu.

Ano, říkal jsi, že sis nevážil života.

V tu dobu se mi otevřel obzor lidské existence a moc se mi to líbilo, ale byl jsem trochu neopatrný. Byla to ignorance a arogance.

Co jsi dělal?

Asi nic tak strašného. Nějak jsem ztratil svoji cestu životem. Spousta lidí pracovala tak málo, jak si mohla dovolit. Byly roky, kdy jsem se o nic nesnažil a jen plul životem.

A trochu jsi fetoval?

Tak nějak.

A teď se nebavíme o drogách podporujících výkon, že?

Ne, teď se bavíme o rekreačních drogách.

Jasně. Ty, Arnold a Zane jste byli takoví tři mušketýři Gold's Gymu. Povídej o nějakých vzpomínkách na ně.

To byly hezké časy. Když už pro nic, tak jen být tam v té době mi připadalo magické. Artie Zeller toho hodně tehdy nafotil a zachytil, jaké to bylo. Artieho jsem měl rád. Když jsem se přestěhoval do Kalifornie, tak žil Artie téměř hned vedle v ulici. Denně jezdil Weiderovi pro poštu a vždy toho byl obrovský koš jako na prádlo. To už je dávno. Byl opravdový charakter a fotil mě asi nejvíce ze všech fotografů. Byl natolik hodný, že mi několik fotografií dal zarámovaných, abych si je pověsil na zeď. Všechny černobílé.

Prozraď nějaké historky. Vycházel jsi dobře s dámami, nebo jak?

No, já byl ženatý, takže o mně se v tomto směru bavit ani nemusíme, i když někdy bylo těžké odolat. Arnold byl zajímavá osoba. Šel si za svým cílem jakýmikoliv prostředky. Byl volný a mohl si dělat, co chtěl. Měl od Weidera hodně podpory a mohl si žít bez omezení. Taky si to zasloužil. Měl svůj život, o kterém jsem mimo posilovnu nevěděl. On sám má určitě milión historek z té doby. A Zane byl samozřejmě ženatý s Christinou a dával to najevo, takže žádné ženy se okolo něj nemotaly. Měl rád studium, trénink a trávení volného času se svou ženou. Arnold a já máme dost historek, když se prvně přistěhoval do Ameriky.

Netrénoval taky s Girondou?

Ano, nejdřív byl s Vincem a potom se přestěhoval na pláž, kde se dal dohromady s Joem Goldem. Krátce potom jsme byli pozváni na Havaj na něco, co mělo být začátek dlouhé šňůry exhibic a seminářů. Myslím, že jsme měli navštívit 4 ostrovy a Vietnam, nebo tak nějak.

Něco jako promo kulturistiky?

Ano, promotér byl Australan. Takže Arnold a já jsme mohli trénovat spolu, dělat si promo a cestovat z ostrova na ostrov. Zajistil jsem, aby bylo o moji dceru postaráno, a vzal jsem svoji ženu s sebou. Když jsme se dostali na Havaj a měli první exhibici, tak jsme se hned spřátelili s pár lidmi, což bylo štěstí, protože jeden z pořadatelů skončil ve vězení jako důsledek importovaní automobilů načerno. Nebyl to velký zločin, ale přivážel je na Havaj z Austrálie bez patřičných dokumentů, tak ho úřady zavřely. Takže jsme přišli o jednoho pořadatele a z druhého se vyklubal šašek. Arnold a já máme svoji exhibici, Zane tam je taky, ale moc lidí nepřišlo, protože to pořadatelé umístili ve stejné datum vedle koncertu velmi populární rockové skupiny. Takže lidé si radši šli poslechnout koncert, než aby se dívali na Arnolda a mě. Promotér se příští den vypařil a nechal na stole hodně nezplacených účtů. Prostě zmizel, a dokonce nám nechal na krku svoje děti. Byly to milé děti, ale najednou jsme je měli s Arnoldem na krku a hodně lidí obrátilo svůj hněv na nás, když promotér zmizel a nezaplatil za hotel, jídlo, reklamu v místních novinách, halu pro exhibici, posilovny. Opravdu nás nechal v hrozné situaci.

Arnold a já jsme strávili příští tři týdny přežíváním ze dne na den. Svoji ženu jsem poslal domů, aby mohla být s mojí dcerou a nemusela projít tím, čím jsme procházeli my. Nakonec jsme museli ty děti dát úřadům, protože se ten promotér pro ně nevrátil. Byla to dost hrozná situace jak pro ně, tak pro nás. Byli jsme na ostrově naprosto bez peněz, ale hodně lidí nám moc pomohlo a já jsem měl s sebou svoji kreditní kartu, na kterou jsem byl schopen získat letenky zpět. Zkušenost jako tato mě s Arnoldem stmelila naprosto jinak, než jak je spřátelený s jinými lidmi.

Takže jste si tehdy byli blízcí?

Dá se to tak říct, ale moc jsme spolu nepobyli, protože on byl na jiné vlně než já, na vlně, která byla mimo můj komfort.

Ale myslíš, že se někdo dostal k Arnoldovi blíže než ty, řekněme mimo Artieho Zellera a jeho ženy?

Nevím. Měl okolo sebe dost fanoušků, kteří chtěli jen být v jeho přítomnosti a sát z jeho energie. Jeho nejbližší vztah byl asi s Francem, se kterým bydlel.

Arnold na veřejnosti vystupoval velmi přímočaře a jednoduše, ale byl extrémně komplexní osobnost a jako takové je těžké se s ním spřátelit.

Je to velmi komplexní osobnost. Hned jsem věděl, že on a já nemluvíme stejným životním jazykem.

Mluvíš s ním stále čas od času?

Ani ne. Ani nemám, jak se k němu dostat. Mohl bych zavolat jeho kancelář, nebo poslat dopisy, ale stejně by je někdo četl ještě před ním a to se mi prostě příčí. Na druhé straně se na něj podívám a vidím úžasné kvality jeho odhodlání a vize.

Vím, jak to myslíš. To je to těžké, když je někdo slavný. Tak nějak pozor, co si přeješ.

Pravda. Dost své popularity tehdy jsem získal díky Arnoldovi. Často se mě lidé ptali, jestli jsem přítel Arnolda.

Doufám, že jsem tě v tomhle rozhovoru nedostal do té samé situace. Jak jsi získal svoji přezdívku?

Blond Bomber? To je výmysl Joea Weidera. Ať už to vymyslel kdokoliv, vyšlo to z jeho kanceláře.

Myslíš, že tehdy to bylo pro popularitu nutné?

Myslím, že je to tak stále. Přezdívka je něco, jak se člověk identifikuje. Mně se moje vždy líbila. Arnold byl "Dub", ale to není moc zajímavé. Blonďatý Bombarďák je daleko zajímavější.

Ve své největší slávě jsi byl na obálkách mnoha časopisů. Povídej o tom a kolik jich vlastně bylo?

No, několik jich bylo, ale zase tak moc ne.

Měl jsem dojem, že jsi byl tak na dvanácti během jednoho roku.

Ne, tolik jich nebylo, i když jich bylo dost. Mám je zvětšené pro svoji posilovnu. Nechci vypadat arogantně, ale když už...

Ale vůbec ne, proč neslavit tvůj život a nepoužít tvou image na propagaci. Koho jiného na to taky použít?

To je pravda. Celkem je těch fotek šest.

A všechny byly během jednoho roku?

Možná, nebo spíš byly rozprostřené přes dva roky.

To už se dnes moc nestane. Spíš na obálce uvidíš nějakou fitnessku.

Na obálce musí být to, co ten časopis prodá, a i když jsou dnes špičkoví kulturisté, tak se nemusí na obálku vůbec dostat. Vím, že by hrozně rádi měli opravdu pěkného chlapa, aby vyhrál Olympii z hlediska marketingu.

Ve své době jsi měl také nějaké pletky s Hollywoodem. Povídej o tom.

Byl jsem tam necelý rok. Svalovci tu a tam dostávali malé role. Hodně z nich pracovalo jako herci v pozadí. Kanál 9 byl tehdy velmi populární a občas představil film se svalovci - piráti a meče, gladiátoři a různé další mužné role. Všichni se vždy nahrnuli na casting jako stádo. Poprvé jsem o tom slyšel v posilovně, když někdo řekl: "Pár lidí jde na casting. Proč nejdeš s nima?" Tak jsem šel a všichni jsme se nahrnuli do natáčecího studia na Melrose Avenue. Vyzkoušeli asi padesát lidí a nakonec z nějakého důvodu vybrali mě. Asi díky mému východnímu přízvuku a proto, že jsem byl asi tak o dvacet kilo těžší než všichni ostatní.

A taky jsi nebyl žádný šereda.

Byl jsem velmi mladý, kolem 22 let. Na celý rok jsem se stal Davidem Gladiátorem. Od osmi do deseti večer můj charakter vždy představoval následující pořady a komentoval je. Bylo to fajn, než jim došly filmy. Byla to nejpopulárnější šou sobotního večera. Neuvědomoval jsem si v tu chvíli, co to znamená. Mohl jsem tu situaci využít v mnoha směrech. Škoda, že to tehdy skončilo. Jinak jsem se objevil ve filmu Don't Make Waves. Natáčeli jsme v roce 1966 a film měl premiéru o rok později. Bylo to fajn a při natáčení bylo hodně legrace. Stále si ten film užíváme. Mám tu přítele, co vlastní pár malých kin o 250 sedadlech a méně. Jednou za dva nebo tři roky se celé kino zaplní přáteli a promítneme si ten film znova. Já o něm řeknu pár slov a potom si ze mě všichni dělají na plátně srandu.

Když se vrátíme ke kultu těla. Během tvé éry závodění dieta a trénink byly trochu jiné než dnes. Jak jste se tehdy připravovali na soutěž?

Dělal bych to samé, co dělám dnes. Myslím, že dieta, co jsme tehdy drželi, je stále nejlepší. I když lidé vymýšlejí nové koncepty jak na to, tak nejdůležitější je mít dost proteinů a rozumět tomu, kolik sacharidů a tuku si může jednotlivý člověk dovolit. Bílkoviny jsou pro mě dnes nejdůležitější, stejně jako tehdy. S dietou jsem neměl nikdy problémy. Takové jídlo mi chutná. Dieta zaměřující se na vyšší proteiny, nižší sacharidy a správné tuky pracuje dobře téměř pro každého. Já jsem byl v jednu dobu možná až trochu drastický a vyřadil jsem sacharidy ze svojí diety úplně, ale už to nedělám.

Ano, souhlasím s tím, že příliš moc sacharidů je hlavní problém téměř každé diety, co se nepovede, speciálně pro ženy.

Ani nevím, na co se dnes v časopisech koukám. Šampióni dneška nejsou tak impresivní. Nejsem zaměřený proti někomu specificky, ale kulturistika je dnes tak vědecká... Je to skoro neuvěřitelné. Toto je nová éra kulturistů a není moc nového, co se dá vzhledem k tréninku dělat. Kulturistika je o kvalitě, kvantitě a načasování. Takže je to téměř stejné dnes jako tehdy. Jediný rozdíl je v množství peněz naházených do chemie. Dnešní situace je špatná v tom smyslu, že není jediný šampión, který by nebyl chemicky obohacen. Jak jsem řekl, dnes je to všechno o vědě, ale aplikace je stále stejná. Člověk se musí vrátit k základům. Mám rád kreatin, dobrý proteinový suplement, dobrý multivitamín a multiminerál a tvrdý trénink. Potom to už záleží na stravě. Je to jednoduché. Když tě nějaký cvik bolí, tak ho nedělej. Když už nemůžeš pokračovat v sérii, tak zvolni. Když nějaký cvik cítíš ve svalech, tak je šance, že to pracuje správně. Na ničem jiném nezáleží.

Můžeš mi vyjmenovat svoje tituly?

Fajn. Mr. New Jersey 1962, Mr. America 1965, Mr. Universe 1966 a Mr. World 1970. To je vše. Pak jsem skončil se soutěžením.

Řeknu teď pár jmen a ty mi prosím odpověz to první, co tě napadne. Frank Zane.

Intelektuál.

Artie Zeller.

Šachy! Fajn chlap. Originál s tisícem povídek, milovník kulturistiky. Legendární fotograf.

Sergio Oliva.

Strávil jsem s ním nějaký čas a byl to dobrý přítel.

Reg Park.

Vážný.

Joe Weider.

Nejlepší manažer na světě, trenér šampiónů a arogantní muž. Vymyslel ale spoustu věcí. Věřil v sebe a měl vizi kulturistiky, když já si ještě hrál na písečku.

Jaké jsou tvé oblíbené aktivity?

Posilovna, cestování autem kamkoliv, prostě sednout do auta a jet.

Stále vyrábíš nábytek?

Už ne, nějak mi na to nezbývá čas, ale rád bych zase něco udělal.

Myslíš, že ti život požehnal?

Moje žena je moje požehnání.

Pokud bys mohl na svém životě změnit jednu věc, která by to byla?

Asi bych neměnil nic. Možná bych změnil pár situací v letech, kdy jsem si moc nevážil života. Ale celkově vše, co se mi stalo, ať dobré, či špatné, zapříčinilo, že jsem dnes takový, jaký jsem, takže bych zřejmě neměnil nic, abych řekl pravdu.

Tvůj život vypadá jako velké dobrodružství.

Ano. Byl a stále je.

Díky moc za rozhovor.

Není zač.