Pavol Csorba: "Mám rád výzvy."

Pavol Csorba, nyní čtyřiatřicetiletý rodák z Košic, sportoval již od malička. Prošel si hokejem, dělal několik bojových sportů, ve kterých dokonce závodil, ale po pětadvacátém roku věku si ho stále víc, kousek po kousku začala získávat kulturistika. Čím více jí rozuměl, čím více do ní viděl, tím více se jí chtěl věnovat a došlo to tak daleko, že se letos na jaře Pavol dokonce postavil na soutěžní kulturistická prkna. A nejenže se postavil, on hned vybojoval medaili. Na mistrovství Čech získal ve své kategorii klasické kulturistiky do 180 cm bronzovou medaili a vypadá to, že s jeho zápalem se zdaleka nebude jednat o kulturistickou medaili poslední.

Kulturistika a vy. Jak jste na sebe narazili?

Od malička jsem sportoval, dělal jsem hokej, karate a kickbox a u takových sportů je samozřejmou součástí tréninků posilování. Postupem času mě ale posilování začalo bavit víc a víc a já jsem chtěl zdokonalovat svoje tělo.

Chtěl jste dobře vypadat?

Ano, chtěl jsem vypadat jako můj velký vzor, Jean-Claude Van Damme. (smích)

V kolika letech jste tedy dal prioritu posilovně před bojovými sporty?

V 25 letech. To jsem se začal věnovat byznysu, a tak pro mě sport jako full contact přestal být na prvním místě a já začal víc trénovat ve fitness centru.

Proč?

Částečně proto, že když jsem chodil zápasit, vypadal jsem často jako pouliční rváč a to na pracovních jednáních nedělalo právě dobrý dojem. (smích)

Soutěže v bojových sportech jste tedy vyměnil za soutěžení na kulturistických prknech. Letos na jaře jste závodil poprvé. Jak jste si to užil?

Ano, startoval jsem na mistrovství Čech a poté i na MČR v klasické kulturistice do 180 cm. Závody jsem si užil, beru to jako další životní zkušenost.

Kdy jste si řekl, že zkusíte závody v kulturistice?

Ta myšlenka přišla, když jsem začal chodit do fitness centra zkušené české závodnice, Jany Stöckelové. Byla to právě Jana, která mě namotivovala k tomu, abych se zkusil připravit na závody.

Do soutěžní kulturistiky jste vstoupil velmi úspěšně, na svých prvních závodech jste hned vybojoval bronz. Jak dlouho jste se na tyto závody připravoval?

Příprava byla vlastně celoroční, ovšem největší odhodlání vyžadovalo vystoupit před náročné publikum.

Byl jste před závody spokojený s formou?

Já nejsem nikdy spokojený. Ale chtěl jsem si to vyzkoušet a získat zkušenosti.

A asi jste také důvěřoval Janině pohledu, že to je na závody.

Ano, důvěřoval jsem trenérce, v celé přípravě jsem se absolutně oddal jejím zkušenostem a do poslední tečky plnil její pokyny. Takže za to, že jsem nakonec soutěžil, vděčím jí, protože já sám bych se k tomu neodhodlal.

Nyní už víte, co kulturistická příprava obnáší. Zažil jste těžkou dietu, odvodnění, možná slabost a nevolnost... Neodradilo vás tohle všechno od kulturistiky?

Ne, právě naopak. Mám to tak, že čím mě čeká větší výzva, nebo čím to má víc bolet, o to víc se zakousnu, nastavím si to v hlavě a jdu si za tím.

Takže žádné pochybnosti, jestli vám ty útrapy za to stojí, vás v přípravě nerozptylovaly?

Ne. Já žiji životním stylem, s kterým vždy nějaké výzvy souvisely, a dieta mi problém nedělá.

Vy se navíc stále kondičně věnujete bojovým sportům, a tak jste asi příliš shazovat nemusel.

No, paradoxně jo. Chtěl jsem mít na závodech zhruba 85 kg, ale jelikož jsem šel na první závody a předsoutěžní dietu jsem podstupoval poprvé, nevěděl jsem, jak bude tělo reagovat. Nakonec jsem to tedy, jak se říká, ustřelil a váha šla minimálně o 5, možná i o 10 kg níž, než jsem chtěl.

Proč jste to neumírnili, když jste viděli, že to padá moc?

To není tak jednoduché.

Když se nyní podíváte na své soutěžní fotografie, jaké tam vidíte nedostatky a co byste tedy dle vašeho názoru ještě potřeboval zlepšit?

Potřebuji zlepšit úplně všechno, ale hlavně nabrat hmotu a zlepšit zadní partie.

Chcete na sobě dále pracovat, znamená to tedy, že vás zase na závodech uvidíme?

Proč ne, určitě se zase rád mezi kluky na pódium postavím, musím ale vědět, že jsem dobře připravený, což je hodně důležité pro můj osobní pocit.

Na závodech jste startoval v kategorii klasická kulturistika. Je to typ kulturistiky, který je vám nejbližší a který se vám nejvíce líbí?

Klasická kulturistika se mi líbí, ale vůbec nejvíc se mi asi momentálně líbí kategorie physique.

Takže pokud by se tato kategorie u nás otevřela, je možné, že byste závodil právě v ní?

Proč ne.

Ať už se budete připravovat pro jakoukoli kategorii, vždy to bude dřina a odříkání, hodně věcí také musí jít stranou... Jste i přes to všechno ochotný do toho znovu jít?

Určitě. Mám tenhle sport vážně rád, mám rád výzvy a baví mě trénovat. Navíc trénink, i když je to dřina, je pro mě zároveň relaxací. Takže já vlastně nemusel nic obětovat, mně to víc dává, než bere.